Každý z nás má nějakého rodiče, protože jinak bychom tu zřejmě nebyli. Ještě jiným způsobem zřejmě nejde stvořit člověka, který by nebyl živý díky ženě a muži, kteří mu dají alespoň část ze sebe do vínku. Proto jsme také lidmi. Vyvíjíme se v lůně matky, která nás potom chová, a proto každé dítě své rodiče miluje nadevše. I když svou pravou matku nebo otce neznáte, tak své rodiče i přesto můžete milovat nadevše. Jak nás posléze naši rodiče vychovají, tak takoví jsme, často se utváříme v dospívání sami, ale říká se, že toho hodně pochytáme, když jsme ještě maličcí. Naučíme se sociální zařazení vnímat, aniž bychom si to uvědomovali. To jsou jisté peripetie, kterými si musíme projít, ale teď vezmeme ty z jiného soudku.
Životní úskalí
Jenomže stejně tak, jako se narodíme na tento svět, tak jsme z něj i sprovázení. Každý jednoho dne musíme odejít a je to hezčí v tom případě, že jsme si prošli dlouhý a krásný život, plný radosti a štěstí. Příbuzní se musejí postarat o váš majetek, ale jde jenom o vyklízení pozůstalostí, což už dokonce zařizují i některé firmy u nás.