Rubrika: Nezařazené

Napadlo vás, že by to byl dobrý motivační prostředek jak naučit vašeho potomka zodpovědnosti, když se bude muset starat o živého tvorečka. Tak to nejste sami, takto uvažuje mnoho rodičů. Než ale přistoupíte k reálnému kroku pořídit nějaké zvířátko domů, v klidu se zamyslete nad určitými body. Pořídit zvíře domů je rozhodně zodpovědnost, proto musíte být připraveni. Zkuste si zodpovědět pár otázek.

1.       Budete připraveni se o zvířecí přírůstek postarat vy sami
Stává se to úplně běžně. Dítě dostane zvířecího mazlíčka, ale za čas už ho nebaví ho stále krmit, chodit s ním ven, hrát si s ním nebo mu čistit pelíšek. Musíte vy sami zastoupit vašeho potomka a naplnit zvířecí potřeby.

2.       Není někdo z vaší rodiny alergický
Bohužel v dnešní době se vyskytuje poměrně dost často alergie na zvířecí srst, která ovšem není samotná nositelem alergických reakcí. Kdokoliv může být alergický na zvířecí pot, sliny a výkaly. Pokud to zjistíte, až máte zvířecího miláčka doma, je mnohem těžší situaci řešit.

3.       Vlastnit nějaké zvířátko vyžaduje náklady
Uvědomte si, že kvalitní péče a strava bude něco stát. Nejen váš čas, ale i peníze. Kvalitní krmení, případně vitamínové doplňky, preventivní veterinární péči spojená s očkováním případně léčbou. Dále musí mít své soukromí, pelíšek, klec, akvárium, záleží, o jakého tvorečka se jedná. Nesmíte zapomenout i na nějakou hračku a nádobky vhodné na krmivo. Je celá řada dalších různých přípravků, které budete muset pořídit.

4.       Zhodnoťte váš volný čas
Chodíte do zaměstnání, jezdíte na výlety, chcete si užít dovolenou jinde, než doma. Co teď s malým přírůstkem? Nemůžete ho jen tak zavřít a odjet. Pokud máte hodné sousedy nebo rodiče, co se postarají, asi není problém, ale pokud ne, jak budete situaci řešit. Nebude vás zvířátko omezovat?

Na závěr jen malá rada

Pokud se rozhodnete pro nějakého domácího mazlíčka, raději si o něm něco přečtěte, abyste byli seznámeni, co vše potřebuje a jakého věku se dožívá. Někteří se totiž dožívají tak vysokého věku, že můžete být překvapeni.

Napadlo vás, že by to byl dobrý motivační prostředek jak naučit vašeho potomka zodpovědnosti, když se bude muset starat o živého tvorečka. Tak to nejste sami, takto uvažuje mnoho rodičů. Než ale přistoupíte k reálnému kroku pořídit nějaké zvířátko domů, v klidu se zamyslete nad určitými body. Pořídit zvíře domů je rozhodně zodpovědnost, proto musíte být připraveni. Zkuste si zodpovědět pár otázek.

1.       Budete připraveni se o zvířecí přírůstek postarat vy sami
Stává se to úplně běžně. Dítě dostane zvířecího mazlíčka, ale za čas už ho nebaví ho stále krmit, chodit s ním ven, hrát si s ním nebo mu čistit pelíšek. Musíte vy sami zastoupit vašeho potomka a naplnit zvířecí potřeby.

2.       Není někdo z vaší rodiny alergický
Bohužel v dnešní době se vyskytuje poměrně dost často alergie na zvířecí srst, která ovšem není samotná nositelem alergických reakcí. Kdokoliv může být alergický na zvířecí pot, sliny a výkaly. Pokud to zjistíte, až máte zvířecího miláčka doma, je mnohem těžší situaci řešit.

3.       Vlastnit nějaké zvířátko vyžaduje náklady
Uvědomte si, že kvalitní péče a strava bude něco stát. Nejen váš čas, ale i peníze. Kvalitní krmení, případně vitamínové doplňky, preventivní veterinární péči spojená s očkováním případně léčbou. Dále musí mít své soukromí, pelíšek, klec, akvárium, záleží, o jakého tvorečka se jedná. Nesmíte zapomenout i na nějakou hračku a nádobky vhodné na krmivo. Je celá řada dalších různých přípravků, které budete muset pořídit.

4.       Zhodnoťte váš volný čas
Chodíte do zaměstnání, jezdíte na výlety, chcete si užít dovolenou jinde, než doma. Co teď s malým přírůstkem? Nemůžete ho jen tak zavřít a odjet. Pokud máte hodné sousedy nebo rodiče, co se postarají, asi není problém, ale pokud ne, jak budete situaci řešit. Nebude vás zvířátko omezovat?

Na závěr jen malá rada

Pokud se rozhodnete pro nějakého domácího mazlíčka, raději si o něm něco přečtěte, abyste byli seznámeni, co vše potřebuje a jakého věku se dožívá. Někteří se totiž dožívají tak vysokého věku, že můžete být překvapeni.

Zatímco starší generace jsou stále ještě zatvrzele přesvědčené, že sexualita je něco, co je doslova vytesáno do kamene a že homosexualita je jakási drobná anomálie, mladá generace narozená v devadesátých letech má na sexualitu zcela odlišný názor – a věda stojí za nimi. A co víc, starší generace se tento fakt pomalu ale jistě učí akceptovat.  

·         Co říkají čísla
Statistika hovoří jasně, během roku 1990 si podle výzkumu magazínu Archives of Sexual behaviour si v tomto roce vyzkoušelo sex s partnerem stejného pohlaví asi čtyři a půl procenta mužů a tři a půl procenta žen. V roce 2014 byl tento počet u mužů osm a dvě desetiny procenta, a u žen osm a sedm desetin procenta.

Nejnovější statistika, která byla vyhotovena na počátku letošního roku, hovoří o devíti procentech u mužů a deseti procentech a třech desetinách u žen. Tento trend má očividně progresivní tendenci. Mimoto minimálně líbání s jinou ženou potvrdilo šedesát sedm procent dotázaných žen a padesát osm procent dotázaných mužů.

·         Studie sexuality odhalily
Nejzajímavější na tomto faktu je to, že se nejedná o homosexuály, kteří zvyšují tato procenta, ale o lidi s bisexuální sexuální orientací, tedy lidé, kteří jsou přitahováni jak muži, tak stejně i ženami. Bisexuální zkušenosti potvrzuje stále více lidí a větší procento lidí se také označuje za bisexuály než za homosexuály.

Avšak nezměnilo se jenom pojetí sexuality, ale i společenské přijetí, které je stále tolerantnější vůči jiným sexuálním orientacím. Mezi mladými lidmi, kteří se narodili během generace devadesátých let, dnes převládá názor, že sexuality jsou si rovny, a to až mezi sedmdesáti osmi procenty lidí v Americe a devadesáti dvěma procenty v Evropě, což je pokrok během posledních sotva dvaceti let, kdy byl tento názor populární sotva mezi jedenácti procenty obyvatel na obou kontinentech.

Zatímco starší generace jsou stále ještě zatvrzele přesvědčené, že sexualita je něco, co je doslova vytesáno do kamene a že homosexualita je jakási drobná anomálie, mladá generace narozená v devadesátých letech má na sexualitu zcela odlišný názor – a věda stojí za nimi. A co víc, starší generace se tento fakt pomalu ale jistě učí akceptovat.  

·         Co říkají čísla
Statistika hovoří jasně, během roku 1990 si podle výzkumu magazínu Archives of Sexual behaviour si v tomto roce vyzkoušelo sex s partnerem stejného pohlaví asi čtyři a půl procenta mužů a tři a půl procenta žen. V roce 2014 byl tento počet u mužů osm a dvě desetiny procenta, a u žen osm a sedm desetin procenta.

Nejnovější statistika, která byla vyhotovena na počátku letošního roku, hovoří o devíti procentech u mužů a deseti procentech a třech desetinách u žen. Tento trend má očividně progresivní tendenci. Mimoto minimálně líbání s jinou ženou potvrdilo šedesát sedm procent dotázaných žen a padesát osm procent dotázaných mužů.

·         Studie sexuality odhalily
Nejzajímavější na tomto faktu je to, že se nejedná o homosexuály, kteří zvyšují tato procenta, ale o lidi s bisexuální sexuální orientací, tedy lidé, kteří jsou přitahováni jak muži, tak stejně i ženami. Bisexuální zkušenosti potvrzuje stále více lidí a větší procento lidí se také označuje za bisexuály než za homosexuály.

Avšak nezměnilo se jenom pojetí sexuality, ale i společenské přijetí, které je stále tolerantnější vůči jiným sexuálním orientacím. Mezi mladými lidmi, kteří se narodili během generace devadesátých let, dnes převládá názor, že sexuality jsou si rovny, a to až mezi sedmdesáti osmi procenty lidí v Americe a devadesáti dvěma procenty v Evropě, což je pokrok během posledních sotva dvaceti let, kdy byl tento názor populární sotva mezi jedenácti procenty obyvatel na obou kontinentech.

Vznik a filozofie Bauhausu
Bauhaus byla státní uměleckou školou, vzniknuvší roku 1919 v německém městě Výmar, kde ji založil architekt Walter Gropius sloučením Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy ve Výmaru. Účelem bylo umožnit studentům studium umělecké teorie a praxe s přesahem do průmyslově využitelných a přitom stále uměleckých, předmětů.

Gropius zakládal školu s představou místa, kde budou moci studenti i vyučující pracovat společně. Bauhaus si kladl za cíl nejen vychovávat nové umělce ale celkově zkvalitnit kulturní život národa. Gropius zaměstnával významné umělce, jako byli Paul Klee, Gerhard Mackse, Johaness Itten nebo Vasilij Kandinskij.

Itten za svého působení vypracoval osnovu úvodního povinného kurzu, jež měl zbavit studenty klasických představ ohledně výuky výtvarných předmětů a uvolnit jejich tvůrčí potenciál, aby ze sebe vydali co nejvíce. Kurz zahrnoval rozličnou práci s širokou škálou nejrůznější materiálů, vyučovala se teorie barev, ale také dechová cvičení nebo meditace. Výuky teorie se ujali především Vasilij  Kandinskij a Paul Klee. Itten kladl důraz na tzv. učení zkušeností z didaktické teorie amerického filozofa Johna Deweye, které se stalo modelem pro výuku návrhářských a uměleckých škol po celém světě.

Pozadí vzniku moderních výrobků
Navzdory snaze o úzkou spolupráci s výrobci vykazovala škola jen malé výsledky. Nejvíce se dařilo prodávat své prototypy textilní a keramické dílně, avšak ostatní zůstávaly pozadu. Časem se však začalo dařit i jim. Pod záštitou školy vznikla například stolní lampa sestávající z kopule z bílého skla a skleněného podstavce, jímž vedl viditelný kabel. Tehdy revolučního produktu byl autorem Wagnenfeld.

Dalším z dodnes uznávaných produktů byla například thonetova židle, které dnes nikdo neřekne jinak než tonetka. Mnozí si jistě vzpomenou na žluté, modré, zelené a červené dřevěné kostky, s nimiž jsme si jako malí hráli a za něž vděčíme Almě Buscherové.

Vznik a filozofie Bauhausu
Bauhaus byla státní uměleckou školou, vzniknuvší roku 1919 v německém městě Výmar, kde ji založil architekt Walter Gropius sloučením Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy ve Výmaru. Účelem bylo umožnit studentům studium umělecké teorie a praxe s přesahem do průmyslově využitelných a přitom stále uměleckých, předmětů.

Gropius zakládal školu s představou místa, kde budou moci studenti i vyučující pracovat společně. Bauhaus si kladl za cíl nejen vychovávat nové umělce ale celkově zkvalitnit kulturní život národa. Gropius zaměstnával významné umělce, jako byli Paul Klee, Gerhard Mackse, Johaness Itten nebo Vasilij Kandinskij.

Itten za svého působení vypracoval osnovu úvodního povinného kurzu, jež měl zbavit studenty klasických představ ohledně výuky výtvarných předmětů a uvolnit jejich tvůrčí potenciál, aby ze sebe vydali co nejvíce. Kurz zahrnoval rozličnou práci s širokou škálou nejrůznější materiálů, vyučovala se teorie barev, ale také dechová cvičení nebo meditace. Výuky teorie se ujali především Vasilij  Kandinskij a Paul Klee. Itten kladl důraz na tzv. učení zkušeností z didaktické teorie amerického filozofa Johna Deweye, které se stalo modelem pro výuku návrhářských a uměleckých škol po celém světě.

Pozadí vzniku moderních výrobků
Navzdory snaze o úzkou spolupráci s výrobci vykazovala škola jen malé výsledky. Nejvíce se dařilo prodávat své prototypy textilní a keramické dílně, avšak ostatní zůstávaly pozadu. Časem se však začalo dařit i jim. Pod záštitou školy vznikla například stolní lampa sestávající z kopule z bílého skla a skleněného podstavce, jímž vedl viditelný kabel. Tehdy revolučního produktu byl autorem Wagnenfeld.

Dalším z dodnes uznávaných produktů byla například thonetova židle, které dnes nikdo neřekne jinak než tonetka. Mnozí si jistě vzpomenou na žluté, modré, zelené a červené dřevěné kostky, s nimiž jsme si jako malí hráli a za něž vděčíme Almě Buscherové.