Lisa McMann tagged posts

RC Review: Lovkyně snů: Osudové rozhodnutí

8a1187807b_89543099_o2

Název: Lovkyně snů: Osudové rozhodnutí / Gone

Autorka: Lisa McMann

Série: Lovkyně snů / Dream Catcher

Díl: 3.

Počet stran: 220

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká

Děj:

Myslíte si, že vidět, o čem ostatní sní, je skvělé? Naopak, je to děsivé, nebezpečné a může vás to stát i život.

Jmenuju se Janie a věřila jsem, že vím, co mě v budoucnosti čeká. Myslela jsem si, že jsem s tím smířená. Nesnesu však pomyšlení na to, že stahuju Cabela s sebou. On je skvělý a já na pokraji sil. Musím navždy zmizet, aby mohl žít naplno.

Může můj osud zvrátit cizinec, který mi vstoupil do života? A opravdu mě čeká jen zlověstná budoucnost a ani plamínek naděje na lepší dny? Musím si zvolit, čas běží a jde o život…

První dojmy z obálky:

Celá série má úžasné obálky a utohoto dílu jsem si jistá, že je lepší než ta originální. Já celkově nenávidím obálky, kde jsou židle, nevím proč. Bohužel ale zelenou nahradili růžovou. Což je škoda, trochu mi to splývá s prvním dílem, navíc růžová je trochu… no, holčičí. 😀 I tak má ale ode mě nakladatelství obrovskou pochvalu za to, jak si s obálkami série pohráli.

Hodnocení obálky:

8 hvezdicek

Co jsem od knihy čekala:

Přesně to, čeho se mi dostalo. Skvělý závěr, který ve mně zanechal hlubší dojem.

Menší seznámení s knihou:

Lovkyně snů je sérií, která vypráví o dívce, která proniká do snů. Je plánována i její filmová adaptace.

45103601

O autorce:

Lisa McMann je americká autorka narozená 27. února 1968 v Holandsku. Momentálně žije v Arizoně ve Phoenixu. Její první román Wake (Procitnutí) se umístil na předních místech žebříčku najprodávanějších knižních titulů pro děti, New York Times Bestsellers. Inspiraci na napsání knihy získala ve vlastním snu, kde se jí zdálo, že vstoupila do manželova snu. Tato matka dvou dětí se věnuje i psaní povídek, esejí a literatuře faktu. Romány jsou určeny pro mladší čtenáře, povídky ale už pro ty odrostlejší.

Její web najdete na adrese: lisamcmann.com

Proč jsem si knihu vybrala:

Mám dojem, že se už opakuju, ale poté, co jsem si pořídila první dva díly, nemohla jsem ten třetí a poslední nechat ležet ladem.

Recenze:

firma1_by_barnsdale11Lovkyně snů je jednou ze sérií, které nikdy neumírají a maximálně se vám zaryjí do paměti. Nebo tak to alespoň bylo u mě. Proč se mi tato série tolik líbila? Jak vlastně hodnotím poslední díl Osudové rozhodnutí, ve kterém by se vše mělo vyřešit? Odpovědi jsou na delší povídání, proto nebudu zdržovat.

Janie má „dar“. Dokáže vidět a manipulovat se sny jiných lidí. To není až tak zlé, říkáte si. Ale je v tom háček. Čím víc svoje schopnosti Janie využívá, tím víc se jí zhoršuje zrak a cit v rukou. Úplné ztrátě zraku a scvrklým rukám lze zabránit jen jediným způsobem. Úplnou izolací. Kdyby se Janie odhodlala odejít, ztratila by Cabela, chlapce kterého miluje, svou závislou matku i normální život. Co si Janie zvolí? Samotu, nebo temnotu, ze které již nebude nikdy úniku?

V tomto dílu jsem si to uvědomila naprosto přesně. Lovkyně snů není jen o  nadpřirozených schopnostech, ale také o běžných situacích, se kterými se setkává nejedno dítě. Autoři někdy napíšou YA fantasy, kde v hlavní roli figuruje hrdina, který své schopnosti nenávidí a chce je potlačit, ale zbytek už nedomyslí. Já osobně mám ráda příběhy, kde je i něco vedlejšího, něco, co by knihu dělalo jedinečnou i bez toho nadpřirozena. A já si myslím, že kdyby autorka ze série udělala novelu a vecpala tam děj všech tří dílů, jen bez lovců snů, byl by to dobrý příběh, který bych si moc ráda přečetla. A za to autorce děkuju.

11407450_11407450_xlTi, co nečetli první dva díly, by měli vědět, že pokud se knihu rozhodnou číst, měli by počítat s odlišným stylem psaní. Polovina čtenářů jej nenávidí a nemůže si na něj zvyknout, druhá polovina jej obdivuje a je ráda, že autorka takto píše. Já patřím mezi tu druhou polovinu, styl autorky jsem si opravdu oblíbila a jsem za něj vděčná. Jedná se o kombinaci přítomného času a třetí osoby, krátkých vět a neskutečně čtivého textu.

S Lovkyní snů jsme ušli už poměrně dlouhou cestu, víme, k čemu se celou tu dobu schylovalo, ale jedno vám řeknu. Tohle není pohádka. Jsem ráda za to, že na to autorka nezapomněla, a i když příběh nakonec skončil šťastně, problémy nebyly zdaleka vyřešeny. Po těch mnoha zamilovaných fantasy románech to byla osvěžující změna a příběh se dal považovat za mnohem uvěřitelnější, než ostatní příběhy, které jsem v poslední době četla.

wake-wallpaper-2b-800Čeho jsem si všimla dál, nebylo pro knihu zrovna pochvalné. Když se ohlédnu zpátky, pamatuji si, jak rychle se mi knihy četly. Aby také ne, když měly tak málo textu na malých stránkách. Faktem je, že je příběh popisován moc zdlouhavě. V knize se vesměs neřešilo nic jiného, než Janiino rozhodování. Jistě, dějové zvraty tu byly, jistě, závěr série mě mile překvapil, ale jsem toho názoru, že by se text dal zkrátit a napsat jako jedna souvislá kniha. Nejsem si jistá, jestli mi tento fakt tolik vadí, každopádně náročnější čtenáři asi moc nadšení nebudou. Což je škody, když si pomyslím, že by trilogii stačilo „scvrknout“ do jednoho dílu a bylo by po problému. Takhle je z Lovkyně „jen“ dobrý oddechový příběh, u kterého strávíte příjemný večer. Avšak, já osobně si velmi ráda počkám na další autorčinu tvorbu, která k nám snad dorazí spíš dřív než později.

Poučení:

Život není pohádka, ale vždycky se s ním dá něco dělat.

Závěr:

Knihu by si měli přečíst spíš ty mladší generace a možná i ti, co by se čtením chtěli teprve začít, protože Lovkyně snů je druh nenáročné četby a čte se velmi lehce a rychle. tato oddychová četba by měla být v každé správné fantasy knihovničce. Kde jinde najdete člověka se schopností nabourat se lidem do snů, že? 🙂 Odpověď je jasná. U Lisy McMann.

8 hvezdicek

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment

podpis

Celý článek

RC Review: Lovkyně snů: Vstříc temnotě

Název: Lovkyně snů: Vstříc temnotě / Fade

Autorka: Lisa McMann

Série: Lovkyně snů / Dream Catcher

Díl: 2.

Počet stran: 256

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká

Děj:

Janie Fieldridgeské střední se opět dějí špatné věci. Možná je to vtip, možná ne. Po uhihňaném telefonátu však na scénu přichází Janie, lovkyně snů a jají kluk Cabel. Mají za úkol přijít na to, jestli někteří učitelé opravdu znásilňují studentky. Janie prohledává studentům sny a Cabel jí pomáhá. Má to však jeden háček. Jsou v utajení a svůj vztah najevo dávat nemohou. Proto je všechno těžší. Janie navíc nemá na starost jenom tohle. Pořád nezná plný rozsah svých schopností a proto když dostane zápisník ve kterém jsou popsány štěstí, ale i hrůzy lovců snů, neví co má dělat. Co byste dělali na jejím místě?

Menší seznámení s knihou:

Lovkyně snů: Vstříc temnotě je druhý díl v sérii. Tento příběh si získal mnoho srdcí čtenářů díky originalitě, stylu psaní nebo také oddechovým dojmem. Byly tu lidé, co vidí budoucnost, umí levitovat, ale lidí, kteří vidí sny ostatních? To je něco nového a zajímavého.

Proč jsem si knihu vybrala:

Budu argumentovat tím stejným jako obvykle. Mám první díl! 😀 Co víc je potřeba? ;D Ale teď už samotná recenze! 🙂

Recenze:

Po úžasném debutu následuje ještě úžasnější pokračování. Připomeňme si fakta… Janie je lovkyně snů. To znamená, že ve snech nikdy nejste sami. Pokud je nablízku Janie, tak ne. V tomto dílu se Janie bude snažit přijít na původ svých schopností a také jejich využívání. A tak se dostane k tajné agentuře, která momentálně řeší věc se znásilňováním studentek na Fieldridgeské střední škole. Možná byl ten telefonát vtip, možná ne. Ale ať už je to jakkoliv, Janie a Cabel na to musí společně přijít.

Nevím proč, ale jakmile jsem uviděla ten styl autorky, úlevou jsem vydechla a začala bezproblémově číst. Kdo četl už první díl, ví, o čem mluvím. Ten styl je sice zvláštní, ale jakmile si na něj navyknete, budete rádi, když se k němu vrátíte. U Lovkyně snů je to takové to poznávací vodítko, protože když někdo řekne, že to má autorka zvláštně napsané, ostatní si hned na knihu vzpomenou. Ovšem, jenom pokud ji četli.

Nějak jsem opomněla zmínit vztah Cabela a Janie. Kdo pochyboval o tom, že se vyhneme klasické zápletce „Už s tebou nemůžu být“? Jestli jste doufali, zklamu vás. Bude to sice velice krátká pasáž, ale pořád to bude srdcervoucí. Jsem autorce vděčná, že nebyla tak „prdlá“ aby to zasadila do celého děje knihy. Co si budeme povídat. Rozchody jsou těžké a číst o nich? To není nic moc příjemného.

Když už jsme u toho smutku… Přečetli jste si ten podnázev? Dřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale teď vím, že v tomhle příběhu to má hlubší význam. Možná vás ta věc překvapí, možná ne. Já už jsem něco podobného tušila, přesto to byl šok. Napovím vám jen, že nahlížet do snů není žádná legrace a neobejde se to bez následků. To už bych byla raději, kdyby Janie ten „dar“ nějak zapudila. Doufám, že třetí díl bude mít šťastný konec, protože Cabel a Janie si ho opravdu zaslouží. Ale teď dál…

Nevím, jak bych celou knihu popsala. Původně jsem měla na mysli dívčí román, ale copak je v dívčím románu schopnost lézt lidem do snů, nebo pasáže typické pro detektivku? Ne. A taky tam není žádný sexuální delikvent. Právě proto z knihy získávám dojem, že je to detektivka pro mladé čtenáře se špetkou fantasy a romantiky.

Víte co mě ale pekelně naštvalo? Ten celkový počet stran. Stejně jako v minulém díle bylo písmo roztáhlé tak, aby to vyšlo na nějakých 200 stran. A pro jednou jsem si mohla vyzkoušet, jaké je to číst 40 stran za hodinu (běžně jich přečtu 20). Takhle jsem celou knihu měla přečtenou velice brzo.

Také bych měla zmínit, že Janie je tu oproti minulému dílu jiná. Nevím, co ji změnilo, ale nevypadá to moc dobře. Připadá mi jako bezmocná holčička, která se z ničeho nic rozhodne řešit vraždu. Vážně, tohle mi k Janie nikdy nesedělo. Vypadá tak křehce a přitom ji autorka zatáhne do detektivky, kde jde o život.

Změnou si ovšem prošel i Cabel. Z pohodového kluka byl občas pěkný žárlivec a sobec. Vím, že žádný kluk není dokonalý, ale potom co mě nadchl v prvním dílu, mě teď tak trochu zklamal. Nakonec tedy povolil, ale že by to bylo, kdo ví jak brzo, to se mi nezdá. Tady by se hodilo přirovnání paličatý jako mezek. A teď mi Cabel ještě připomíná!

Nevím, jestli jsem to zmiňovala v recenzi na Procitnutí, ale jak jsem zjistila, hodně lidí má sklony vyslovovat jméno Cabel jako počeštěný Kabel. Přiznejte se, kdo má takové sklony? 😀 Já osobně jsem se na začátku divila, ale výslovnost byla pořád… jako originál. Berte to jako anketu a nestyďte se. Pro mě je to jako průzkum. 🙂

Hodnocení knihy:

7 hvezdicek

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment

podpis

Celý článek

RC Review: Lovkyně snů: Procitnutí

f8e1aa63ce_82202240_o2

Název: Lovkyně snů: Procitnutí / Wake

Autorka: Lisa McMann

Série: Lovkyně snů / Dream Catcher

Díl: 1.

Počet stran: 215

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Oficiální anotace:

Ahoj, jmenuji se Janie. Jsem normální sedmnáctiletá holka, až na to, že se od svých osmi let nekontrolovatelně propadám do snů ostatním lidem.
Už mě to nebaví. Zvlášť pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Nemůžu se ani nikomu svěřit – neuvěřili by mi a mysleli by si, že jsem blázen. A tak žiju se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumím ovládat.

Nedávno jsem se propadla do hrozné noční můry. Ještě teď mi z toho tuhne krev v žilách. Poprvé jsem nebyla v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem…

***

Z obsahu by člověk čekal nějakou detektivku, kde Janie hledá toho, kdo měl ten sen a je z toho úplně na větvi. Alespoň já jsem si to tak řekla, než jsem si přečetla něčí recenzi. Jenže Janie je v klidu víc, než by čtenář čekal a dokonce ani po nikom nepátrá. Osud si ji najde totiž úplně sám.

Byli tu upíři, vlkodlaci, čarodějky, lidé co mají vize, ale myslím, že člověk který leze lidem do snů tu ještě nebyl. Tedy pokud nepočítám Školu noci ve které byl Kalona… Ale to už je zase jiný příběh. Nejdřív jsem se hrozně lekla stylu psaní. Bylo tam datum, jako by si někdo psal deník a potom, že Janie udělala to a to… Ihned jsem knihu zaklapla a hodinu si dala oddych. Jenže mi to nedalo a začala jsem tedy číst pořádně. Četla jsem přibližně 6 hodin v kuse a měla jsem vymeteno. Jak jinak se člověk uklidní, když jsou třídní schůzky, že? Každopádně málokterá knížka mě takhle pohltila. Taky byla první, kterou jsem přečetla za tak krátkou dobu. Ten styl psaní mě zarážel ze začátku víc než dost. Ale ono to je jenom o zvyku. Člověk se do toho potom vžije a čte jedna báseň.

41e7bf04ee_82646172_o2Jestli jste někdy měli pocit, že hlavní hrdinka je hloupá nebo naivní… No, řekla bych, že Janie nebude ten případ. Spíš bych řekla, že je uzavřená před světem a dělá dobře. Tedy do té doby, než se zjeví Cabel. Už od první chvíle je to taková zajímavá osoba. Modročerné vlasy pod pruhovanou čepicí a skateboard. A k tomu ještě klika v břichu (až to přečtete, zjistíte, co tím myslím :’D). Potom se však změní na nádherného idola všech dívek a ostatní si dokonce myslí, že to není Cabel. Jen jediná Janie ho pozná.

Zajímavé také je, že Janie vlastně ani neví, k čemu má své nadání používat. Dokonce ani na konci knížky se nebude umět plně ovládat. Ale jak by potom z toho vznikla trilogie, kdyby Janie všechno vyřešila mávnutím proutku, že? Janie také není jediná, která má zvláštní úlohu. Cabel má tajemtví také. Sice není tak velké, ale Janie to užírá zaživa. Dokonce ji to dožene k planým úvahám, které má snad každá dívka v jejím věku, když jí její kluk někam pořád mizí.

Celou dobu si člověk říká co je Cabel vlastně zač, když má takové sny. Jenže nakonec pro mě bylo zklamání, že z něj není to, co jsem si myslela. Bylo by zajímavé sledovat, co by Janie dělala, kdyby byl někým jiným.

Potom bych ještě vytkla „kapitánku“. Až příliš často působí dojmem, že ji navrhla nějaká zblázněná puberťačka. Nemluví prostě jako dospělá, ale spíš jako dospělý robot, kterého si vymyslela holka, která dospělost vidí jako bezcitnost. Prostě to bylo takové zvláštní, když mluvila…

Ke konci bych ještě řekla, že se nemůžu dočkat až bude další díl a doufám, že si Fragment pospíší. Takže vám radím… Než začnete číst, tak se ujistěte, že nikam nemusíte za pár hodin chodit, protože se vám nebude chtít… 😀 PS.: Snažila jsem se nepsat spoilery, tak doufám, že jsem to zvládla.

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment

Celý článek