Knižní rok tagged posts

Knižní rok 2016

Dělat roční shrnutí v únoru, no jasně. Rok 2016 pro mě z osobního, ani knižního hlediska nebyl příliš příznivý. Protože všechno souvisí se vším, nepřečetla jsem ani zdaleka tolik, kolik bych chtěla. Navíc se u mě rozvinul šeredný nešvar. Kromě toho, že jsem občas nezvládala nic moc, než vstát z postele, jsem obsah knih ihned po přečtení zapomínala. Z pochopitelných důvodů jsem se je rozhodla označit za nepřečtené a teď mi leží na poličce a čekají, až je přečtu. Knižní výzvu jsem ani zdaleka nesplnila, nezměrné množství knih jsem zas nedočetla (bude samostatný článek) a začala jsem hromadně konzumovat filmy. Každopádně, pojďme mrknout na těch pár knih, co jsem dočetla „tím správným způsobem“ až do konce.

Hned na začátku roku jsem si dala re-reading Jane Eyreové, znovu jsem se zamilovala a vysledovala veškeré dostupné množství verzí, co jsem našla. V této inkriminované době jsem se musela nad dialogy pana Rochestera a Jane pořád smát a genialitu některých filmových zpracování nezměrně obdivovat. Jo, taky jsem si knížku pořídila v angličtině a překvapivě zjistila, že se to vůbec nečte špatně. A MÁM TU BOŽÍ KOŽENOU VERZI Z WORD CLOUD CLASSICS.

Celý článek

Knižní rok 2015

(pro otrlejší povahy je vhodnější tohle – ale bacha, pár popěvků tam chybí)

Rok 2015 byl z knižního hlediska ze všech nejlepší. Ani nevím, proč tomu tak je, když povinností jsem měla víc než kdykoliv jindy. Zřejmě je to právě tím, protože četba byla povětšinou oddechová, vždycky na dobrou noc. A tak mi to vyhovovalo.

První knihou v tomto roce byl překvapivě druhý díl manga série K2. Ostatně, je to první série roku, kterou jsem dočetla do konce, a to hned na začátku. Bylo to fajn, oddechové, lepší si ani nemůžu přát. Povinná četba Epos o Gilgamešovi, takové nijaké, ale pořád lepší, než Oidipus (Sofokle, ty magore, kvůli tobě mám z řecké literatury noční můry!). Perlička ledna byla Krása od Bagshawe, fakt neskutečná kniha s opravdovým vývojem a snem, nikdy bych nečekala, že se mi obyčejná literatura pro ženy bude tak moc líbit (tento žánr beru jako převážně oddechový).

Pád od Lauren Kate dostal po dočtení 3 hvězdičky z 5, s odstupem to byly 2. Nikdy. Více. Láska na první pohled neexistuje, pan dokonalý neexistuje a hlavně, jediná realistická postava nesmí být záporák, sakra! kniznirok2015-3Komu máme pak fandit? Jo. A nedělejte tělocvičnu v kostele, prosím.

Znovu jsem si přečetla Spáleniště: Zkouška, dojmy opět stejně zmatené a v duchu volání o pomoc. Bojím se jít na poslední díl trilogie. Knížečka Jestli zůstanu… Zřejmě kvůli tomu cellu naživo jsem si víc oblíbila film. To mi připomíná, že až díky této knize jsem si ujasnila, že klavír, cello a housle mají nejkrásnější zvuk na světě. Ano, přesně v tomto pořadí.

Únor se nesl ve znamení knih Martiny Wolfové. Dotkni se osudu a Zázračná esence byly pro mě minulý rok topky v žánru paranormální romance. V jako Vendeta, ještě lepší než film a právě proto jsem ji po nemožných sháňkách v průběhu roku (vlastně o tři měsíce později, ale přišlo mi to jako věčnost) sehnala za tu nejvyšší cenu, která kdy za jednu jedinou knihu padla. Ale stálo to za to.

Muži, kteří nenávidí ženy, to byla totální dokonalost, strašně ráda bych začala číst i další díly, ale jak říkám, minulý rok jsem nebyla schopná číst nic jiného, než oddechovou literaturu. Korektor, to byla dokonalost sama, doporučuju úplně všem. A Romeo a Julie. Roztrhat, zničit, spálit. Shakespeare musel být na drogách, když to psal. Takže, během velmi krátké doby se do sebe zamilují dva náctiletí, ti odstartují masovou vraždu a následně se kvůli své neskonalé lásce oba zabijí… Jediná pozitivní věc pro mě byl ten poslední bod, jinak to celé stálo za starou belu. Ale citace tam jsou úžasný, to zase ano.

kniznirok2015-1Báječná léta pod psa, to mi taky trhalo žíly, zaklapla jsem v okamžiku, kdy došlo na andulky konzumující svíčkovou. O moc lepší změna přišla v podobě audioknihy Rozum a cit. Austen je pro mě bohyně a tohle byla nejlépe namluvená audiokniha, jakou jsem si poslechla.

Série, do které jsem se zamilovala, se jmenuje Deset malých nadechnutí a přečetla jsem ji fakt doslova celou za jeden rok. To se mi ještě myslím nestalo. Další audio, Vzpoura mozků. Tak nějak jsem se sama sebe ptala, jestli ji táta nečet v Ábíčku a přitom to byla zrovna ta, o které říkal, že na ni udělal zápis do čtenářského deníku. Pochopitelně změnil název, i autory a paní profesorka se zájmem odvětila, že takovou knihu ani nezná. Pochopitelně. Dneska v době internetů by byl v háji. Mimochodem, ten komix máme fakt ještě na půdě.

„Nosil jsem vodu slonům.“

Konečně jsem poznala Děti z Bullerbynu, a to v audio podobě. Bylo to milé, ale ne jako Luisa a Lotka. Re-reading Měsíčních kronik + Nejkrásnější – to byly nejlepší dystopie za tento rok, Anna krví oděná – horor, po kterém si netroufnete jít ani na záchod, přitom fakt dobré YA. A Ostrov lhářů. Monstrum, které byste chtěli zadupat do země. Divný, občas nelogický, přesto mrazivý a pro mě postrádající smysl. Nemám ráda tragédie.

Všude manžel o dvou kůrkách – kniha, kde budete chtít hlavní hrdinku přizabít a navíc ještě vykuchat. Osudová náhoda jako perfektní romanťárna, navíc si od autorky budete chtít přečíst něco dalšího. A poté Tereza – Etiketa pro dívky, kde byl příběh úplně mimo. Nejhorší na tom je, že ta etiketa tam byla zapasovaná fakt dobře, ale autor s chováním teenagerů prostě přestřelil (mám pocit, že Tereza už pomalu ani teenager nebyla, ne?).

A teď přichází na přetřes série Aféra Blackstone. Fakt se mi líbil první díl, četl se rychle, dejme tomu i bavil, ale ten druhý to celé totálně pohnojil. Ženská se chlapovi svěřuje s nejniternějšími obavami a on akorát myslí na to, jak ho mít svěšeného… Fajn, tohle se může stát jednou, ale nonstop? To mu přidává do kafe Viagru?

Dvě knihy roku pro mě byly Voda pro slony a Černý led. K jedné jsem viděla film a přestala dýchat u knižního zpracování, ta druhá by do filmu mělo jít, protože by to byl skvělý námět. Ano, byla tam nějaká ta romantika, ale ten nápad, kdy musíte přežít v zimě na horách, když všude řádí sněhová bouře a navíc se krajinou potuluje  vrah…

kniznirok2015-4V květnu byl Svět knihy. Pokud si chcete počíst, můžete zabruslit na můj dřívější článek. Následuje Kate Daniels, kterou bych přirovnala k Mercy Thompson, prostě další z řady brilantních Urban Fantasy. Nenasytná od Sylvie Day… Už mě to nebaví tak jako dřív, protože se zde vůbec nic neděje. Další díl budu číst pravděpodobně jen z donucení.

Kniha, kterou jsem si hodně oblíbila, se jmenuje Ještě než umřu. Skvělá, přímo geniální. Takhle si představuju popis smrtelné nemoci. Inkarceron, to byla nejoriginálnější dystopie, Hot Boys, Hell Boys – vtipné, romantické, lehce detektivní, prostě počin české autorky, který byste si měli přečíst.

Dál tu máme Zapomnění, to byla kniha, kterou jsem chtěla číst už hodně dávno, ale dostala jsem se k ní až letos. Líbila se mi moc, ale přišlo mi, že tak úplně nerozvinula svůj potenciál. Pak přišla Starshow, milá třešnička na dortu a Gabrielova trilogie, opět romanťárna, ale v ojediněle dobré formě. Jen u toho třetího dílu už jsem chcípala nudou.

It is a truth universally acknowledged, that a single man in possession of a good fortune, must be in want of a wife.

A konečně! Pýcha a předsudek. Je v podstatě jedno, že Darcyho bych nejradši nakopala do zadku, v celé knize se toho děje pramálo a je to jedno velké klišé (ale ne úplně, nikdo, kdo si vezme Collinse, nezažívá klišé), já to kniznirok2015-2prostě miluju. Stará Anglie, nádherná móda, vybrané způsoby, vnitřní znázornění dřívější vyšší vrstvy, počátky feminismu (zdravého feminismu, kde se žena může rovnat muži, ne jako ty dnešní fanatičky), rozličné charaktery a dvojice, kterým musíte fandit. A nejhorší na tom je, že film, ani seriál se mi nelíbily o nic méně.

Potom Modré hlubiny – prostě Disney, které by mohlo jít do filmu a… A… První kniha v AJ! Která mi tu ležela už tři roky… Jmenuje se Irises a je dokonalá. Přichází Pax, horor pro děti, ze kterého se já strašpytel roztřesu strachy, Cizinka – jeden z nejlepších historických románů, jaké jsem zatím četla, Jonathan Strange & pan Norrell, to bylo mistrovské dílo, Poe, který na mě byl až moc drastický, ale přesto psal hodně, hodně dobře, spousta koupených knih před Vánocemi, navíc ještě některé z antikvariátu, na které jsem fakt hrdá a které se obyčejně nedají sehnat.

První kniha prosince byla Rudá královna, což byla dystopie, moc pěkná, řekla bych o několik stupňů lepší než Selekce. A posledních pár knih – Dítě s hvězdičkou, což byl vážně dojemný komix, Harry Potter a Kámen mudrců, což bylo milé dílko, ale modlu si z něj rozhodně neudělám, Vánoční koleda – ta byla dokonalá jak jazykem, tak zápletkou, prostě klasika a poslední dvě „knihy“ roku Kyanid a štěstí a Jak přežít v kostce. Prostě dvě vtipné knihy z úplně odlišného soudku.

Tak. To byl můj knižní rok 2015. Jaký byl ten váš?

PS. Hodně knih jsem bohužel musela vynechat.

PPS. No, fakt.

PPPS: Zašitka vzkazuje, že jsem citlivka.
Celý článek

Knižní rok 2014

kniznirok2014

Ano, já vím, že jsem zaspala dobu o asi 4 týdny, ale je to moje tradice, takže si ji neodpustím. Rok 2014 byl na knihy absolutně úžasný, co se ale týče stránek, bylo to horší. To se dalo taky čekat, ten rok byl jeden z nejhorších v mém životě a ty stresy byly vážně příšerný. Přesto jsem přečetla spoustu skvělých knih, o jejichž jména se s vámi chci podělit. Omlouvám se předem, jestli na nějaké zapomenu, není to moje chyba. 🙂

(ano, jestli plánujete tohle celé přečíst do konce, budete potřebovat dobrou hudbu)

První přečtenou knihou v tomto roce byla Nezkrotná, třetí díl Crossfire. Skoro se až zdá, že by vážně mohl být poslední, přesto se ale chystají ještě další dva. Na odreagování určitě super. V souvislosti s Nezkrotnou mě napadá Padesát odstínů svobody, kniha, kterou jsem už prostě nedočetla. Nevím, asi mi ruplo v bedně, ale žádná kniha z tohoto žánru by neměla mít tolik stran. U toho třetího dílu jsem to vzdala někde na 120. straně. Fakt nemám nervy na to, abych pořád četla dokolečka o tom samém a mezitím se událo maximálně tolik, že si vnitřní bohyně prdla. Žili šťastně až navěky, Ana měla s Christianem plno dětí a jestli neumřeli, dělají to doteď. Fajn. Jdeme dál.

kniznirok2014-2Jedním z největších překvapení pro mě bylo Volání netvora – dokonalá kniha s nádhernými ilustracemi. Krásně mi zahrála na city. Pak následovalo Easy? a Dublin Street. Obě knihy něčím speciální, Dublin Street mile překvapila. Nevyhnula jsem se ani re-readingu, a to na Vampýrskou akademii a Hunger Games. Samozřejmě v souvislosti s filmy. Ten byl co se týče VA dobrý, filmová Rose měla charisma (ale mohla v některých partiích pár kil nabrat), co je nejhorší, je absence druhého dílu. Hm… Třeba se to ještě změní. A Hunger Games… Mám něco ještě vůbec dodávat?

Pak jsem si vytvořila novou závislost na Ladě Jánské, nejdříve s Navždy (ano, to nebyl až takové úspěch), a pak s Keltem o kterém když už někdo něco ví, nedá mu šanci kvůli těm upířinám. Nutno podotknout, že je to obrovská chyba, protože se mi to vážně líbilo. A bylo to v českém prostředí.

Dýchání pod vodou a Hvězda. Hvězda lepší, velmi výjimečná a ojedinělá ve své kategorii. Dýchání pod vodou… Těžké téma, no. Taťána a Alexandr + Letní zahrada… Do pr… Já se omlouvám, ale to byla hrozná síla. Jestli se někdy ten Měděný jezdec dostane na stříbrné plátnu, umřu už jen při úvodních titulkách. A pak Zlodějka knih. Nádherná kniha, nádherný film. Obojí mělo emoce, i když kniha byla samozřejmě lepší. Ale filmová Liesel byla úžasná. I Max. A když už jsme u té historie, taky tu bylo Ve stínu černých ptáků. Ne, tohle monstrum nechci už nikdy ani vidět. Všechno bylo tak procítěné, reálné a z toho konce mi bylo hrozně špatně. Jedna z nejdotaženějších knih, co jsem kdy četla. Ale na mě prostě moc.

Ha, a pak jsem narazila na Austenland. Perfektní snímek, méně perfektní kniha. Přesto se to četlo kniznirok2014-3dobře. A samozřejmě trilogie Rudá jako rubín přečtená na jeden zátah. Krása, i film byl zajímavě zpracovaný, ale až moc namíchaný. Sakra, přečetla jsem v tomhle roce vůbec něco vyloženě hrozného? Jo, Odstíny života. Něco, co mohlo dopadnout dobře, kdyby děj nebyl tak napěchovaný.

Ten, kdo stojí koutě, tenká kniha plná myšlenek a inspirace. Kdyby nic, tak tuhle a Zlodějku knih si musíte přečíst. A nesmím ani zapomínat na S hlavou v oblacích (pejru) a Pekáč buchet. Ta první byla lepší, ta druhá byla sice dobrá, ale měla své chyby. Víc se brzy dozvíte v recenzi.

Včera Tě budu milovat, jedno z dalších šokingů tohoto roku. Nečekala jsem moc a dostala jsem hodně. V souvislosti s překvápkem si pak vybavím Slzy muža, prvotinu slovenské autorky, která mě hrozně mile překvapila. Musím si koupit i Životom nekráčam sama. Určitě. První hrob napravo a Druhý hrob nalevo – hrozně vtipné detektivky se smrtící dávkou sarkasmu. Nedala bych je ani za nic.

A samozřejmě Nezadaná – úplně „mega“ komix, který se stal mou srdcovkou. A Pusheen! 😀 Ta byla a je úplně úžasná. Uf, potom tu byl Labyrint: Útěk. Hrozně úžasná kniha, která by mohla soupeřit s Hunger Games. Ale film je fakt hovadina.

Selekce, to byla takové příjemná výplň, ale nic převratného. Rovněž jsem přečetla i pár klasik. Jsou jimi Lakomec, Král Oidipús  a Kulička. Takové ty krátké a vyjma Oidipa mě to bavilo.

Kdyby se mě někdo zeptal na nejočekávanější novinku, řekla bych Podivné město. To byl sakra nářez. kniznirok2014-1Jediný horor, který jsem schopna číst. Já se tak moc těším na zpracování od Tima Burtona!

Eleanor a Park jsem očekávala stejně horlivě a má trpělivost se vyplatila. Vím, že se opakuji, ale překrásný příběh. No, a nakonec Tady a teď + Markutské království. Tady a teď se mi líbilo, ale v některých ohledech to bylo vážně divné. Markutské království… To jsem přečetla jeden díl a ani nejsem zvědavá na další. A to jsem si koupila oba díly. Ach jo… Když ono to bylo tak hrozně… Já nevím, ale asi tisíckrát za den na někoho narážet… + Kdykoliv se vyskytl nějaký chlap, hlavní hrdinka ho musela přitahovat. Samozřejmě.

Na závěr… Vím, že jsem nastopro něco zapmněla, občas i záměrně, protože článek už je takhle hrozně extrémně dlouhý. Nevím, jestli to vůbec někdo dočetl do konce, jsou to takové chaotické neuspořádané myšlenky těch knih, o kterých bych chtěla něco napsat. Tento rok bude určitě lepší (musí), měla bych toho přečíst i víc… Snad… Ale raději nebudu nic slibovat, nebo mi do toho zase něco vleze. 😀

podpis

Celý článek

Knižní rok 2013

82780205

Ačkoliv byl tento rok celkem plodný, musím se přiznat, že jsem čekala trochu víc. Od sebe, od ostatních a dokonce i od knih. V minulých letech (panebože, už zním fakt jak kdejaká bábrle) tu bylo Hunger Games a jiné knihy, které mi braly dech a teď když se dívám na seznam přečtených knih, si nejsem tak úplně jistá, jestli se ten průměrný počet „nejlepších z nejlepších“ nesnížil. Ale co, i kdyby ano, pořád si můžu dát re-readingy těch knih starších. 🙂

A kdyby někdo chtěl vědět, co se mi tento rok opravdu dobře poslouchalo…

Hned na začátek: Letos jsem svou Knižní výzvu splnila, takže se můžu radovat a i když jsem opět nepřesáhla svůj limit, jsem se sebou, co se týče množství přečtených knih spokojená. A teď k jednotlivcům.

První přečtenou knihou tohoto roku byla Zapomenutá. Tu si živě pamatuji ještě teď. Měla skvělou atmosféru, četla se bezvadně a stala se jednou z mých oblíbených knih. Pak tu máme Padesát odstínů temnoty. Nejlepší díl série, protože se v něm alespoň něco dělo. Třetí mám momentálně rozečtený, ale pokaždé mám strach, aby mě ten med celou nepohltil. Ve dvojce se všechno víceméně dořešilo, trojka je prostě zbytečná. No, uvidím.

Pak tu máme Jméno hvězdy – tahle kráska byla docela dobrá, ale řekla bych, že nijak extra. Dál je tu Polibek pro Annu – ten byl skvělý, ještě teď se usmívám. Dále Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla – kniha docela dost překvapila, nečekala jsem, že mě tolik chytne. Potom série Křídla, na kterou celkově vzpomínám v dobrém, ovšem na první díl až tak moc ne.

Rozpolcení a Boj o trůn – poslední dva díly ze série Trylle, které mě překvapily a které se mi celkově líbily. Goliáš – závěr série Leviatan, který trochu zklamal, protože ještě teď jsem na autora trochu naštvaná, že to takhle ukončil. Závěr Lovkyně snů – super. Nebezpečná láska – víc než super. Proč jen je to fuška shrnovat všechno na konci roku?! Ach, já už vím, zmiňuju všechny knihy. A víte co? Ne, já to udělám trochu jinak. Vypíchnu ty, o kterých chci mluvit a fertig.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti – to byla kniha přímo famózní. Hrozně moc se těším na další díl, který by u nás měl vyjít už příští rok, pokud vím (doufám).

Hvězdy nám nepřály – Ukamenujte mě, ale pro mě byl tento příběh jedno velké zklamání. Krom toho ten překlad byl katastrofální. Ano, ke konci mi bylo extrémně do pláče, ale jelikož jsem čekala něco, co bude mít nějaký větší cíl, tak kniha nebyla podle mého gusta. Smrt je strašná i u starých lidí, natož u dětí, ale to už vím z reálu. Knihy mám na to, abych četla o něčem neobvyklém. Tohle bylo opravdu smutné, ale neobvyklé? Nope. A dál už raději nebudu přemýšlet, jinak mi bude do pláče zase.

Návrat z temnoty – Absolutně největší překvapení roku. Čekala jsem druhořadé fantasy (ne, já si téměř nikdy nečtu anotaci) a měla jsem tu psychologický YA román, co mě chytil za duši a nenechal mě vydechnout.

Mediátor – Skvělá série, která se rovněž zapíše mezi mé oblíbené. Ještě teď si mnu ruce, když si vzpomenu na slovo querida. 😀 A hlavně na to, jak byla Susannah občas úplně slepá. Ale dopadlo to dobře, tak se všichni radujme.

Jsem roztříštěná – Za tento rok nejlepší dystopie, co dodávat?

Jana Eyrová – Klasika od které jsem moc neočekávala a která mi dala hodně.

Měděný jezdec – Ach, bože, je to tady. Tohohle mučedníka jsem dočetla nedávno, ještě teď jsem rozpolcená a nejsem schopná číst jakoukoliv náročnější knihu (aneb právě proto jsem ke konci roku dočítala Barvy lásky a podobné knihy tohoto typu). Plánovala jsem, že recenzi nenapíšu, ale asi budu muset, jinak se z toho vážně zblázním a pořád budu čučet na Google mapy a hledat Isaakijevský chrám spolu s Letní zahradou a Neptunem, co jí vlastní dítě. A u toho budu mít čaj a budu čekat na léto, kdy budu moct jíst zmrzlinu. 😀

A teď trochu celkově. Můj největší úspěch a zároveň neúspěch tohoto roku? Gympl. Proč úspěch? Protože jsem nebyla pod čarou. Proč neúspěch? Protože náš učitel matematiky je naprosto šílený a vůbec všechny přírodní vědy jsou šílené. A zkuste mi sakra říct, že zpětně budu tohle období považovat za nejšťastnější v mém životě! 😀 To byste pak v přímém přenosu mohli sledovat tygra, co jde na lov. 😀

Ach jo… Já tak moc nechci rok 2014. Chci zpátky letní prázdniny a svoje leháro a nechci a nechci se učit. 😀 Ostatně, právě proto se zítra budu jenom flákat a číst a kromě procházky mě z postele nikdo nedostane. Aneb jak na nový rok, tak po celý rok, ne? 🙂

podpis

Celý článek

Knižní rok 2012

tumblr_lxcsfjgjhz1qcri28o1_500_large

Co si tak vzpomenu, nejlegračnější na tomto roku bylo, že jsem v roce 2011 tvrdila: V příštím roce nevyjde moc dobrých knížek, to hodně ušetřím… No, to jsem se celkem dost spletla. Těch knih, co jsem minulý rok zkoupila bylo strašně moc a strašně moc jich určitě bude i v tomto roce a já brzo přijdu na mizinu, páč už pomalu upřednostňuju knížky před oblečením a důležitými složkami pro život… A to je fakt špatný. Toto je shrnutí o tom, jak nastala apokalypsa u Ells v podobě potopy knih.

Asi bych měla sepsat nějaký seznam, či co, ale v tom jsem nikdy nebyla dobrá – nedokázala jsem se rozepsat. Ještě než ale začnu mluvit o knihách strašně mě láká vytáhnout na světlo to, jak mě strašně moc a moc těší, že můj blog čtete. Vy všichni. Že mi píšete, jak vás mé články baví a… Prostě mě neustále udivuje, že můj blog pořád někdo čte. Já vím, články přidávám hlemýždím tempem, kolikrát mě někdo musí nutit, aby něco napsala, ale… Prostě děkuju. Děkuju za podporu projevenou v roce 2012 a doufám, že bude stejná i v roce 2013 (to číslo je děsné, jak já chci, abych zamrzla v roce 2009).

Za minulý rok jsem přečetla přesně 40 knih. Budu se snažit vytáhnout ty nejlepší, takže tu nejspíš nenajdete všechny. V roce 2012 jsem se poučila, že ne všechny bestsellery musí být nutně dobré. Odkaz dračích jezdců mě přesvědčil o tom, že klasické fantasy není nic pro mě. Knihy se mi nečetly dobře a já se musela doslova prokousávat dějem. Příšerné. Dál jsem se taky přesvědčila, že spin-off série nikdy nebudou tak dobré jako ty původní v podobě Pokrevních pout a Vampýrské akademie. Pokrevní pouta se mi líbila opravdu moc, ale na VA prostě neměly. Rose je Rose a Dimitrij je Dimitrij. Kdyby tam nebyl Adrian, asi bych se unudila k smrti.

Kromě zklamání jsem ale zažila i velmi… velmi pozitivní reakci na dystopie. V březnu jsem přečetla Hunger Games a… Lidi, co vám budu povídat, byly to ty nejlepší knížky, co jsem minulý rok četla. A co víc, tato série se pro mě stala vzorem a vůbec celkovou srdeční záležitostí.

Taky jsem se přesvědčila, že L. J. Smith si nezaslouží, abych ji měla v knihovna a tak šel Tajný kruh i s Upířími deníky k někomu dalšímu – na co mi budou tady ležet, když mohou udělat někomu jinému radost, že? Ovšem Temné vize mám stále u sebe.

Dále jsem přečetla další úžasné upířiny – Srdce v sázce a Dvě zrcadla, mou první knihu o zombících – Zombie blondýny, první knihu od Breziny – Šíleně divocí andílci, poté Čísla, která byla asi snad nejhorší knihou za rok 2012 a osud si usmyslel, že mě o ni připraví. Ano, poprvé mi někdo nevrátil knížku. Naštvalo mě to. Teď mám druhý díl v knihovně a neustále se přesvědčuju, ať ho přečtu a pošlu dál, aby mi pořád nepřipomínal tu mrazivou zkušenost, ale nějak to nejde. Zklamalo mě to. Když vám někdo nevrátí knížku, je to děsný pocit, ať je ta kniha sebevíc špatná.

Poté jsem přečetla Stefanovy deníky, které mám taky v knihovničce. Byla to příjemná kniha, která mě přesvědčila, že to s Upířími deníky ještě nemám vzdávat, a tak jsem alespoň pozměnila názor na to, že si dalšídíly možná někdy přečtu. Dále jsem přečetla Prokletý maturiťák – sbírku povídek, které by zasloužily vlastní knihu, protože byla tak sešmodrchané, že to zkazilo celkový dojem knihy. Dále jsem přečetla Měsíční píseň, kterou mi následně podepsala sama autorka. Byla jsem nadšená z knihy, autorky a všeho okolo tak, že jsem pomalu vypadala jako někdo, kdo je na drogách. 😀 Byla to má první autogramiáda a já jsem za ni strašně moc vděčná.

Dále jsem přečetla Divergenci, která mě zklamala a přinutila mě říct, že se nic nevyrovná Hunger Games. Byla dobrá, skvěle se četla, ale… Není to Hunger Games. Stěží to má na čtyři hvězdičky z pěti. HG bych dala šest z pěti. Bez váhání.

Dále jsem přečetla Gjorky – skvělá oddychovka, Marcela ve skutečném světě, který se mi líbil natolik, že jsem později napsala autorovi děkovný dopis, že napsal něco tak skvělého. A Francisco mi odpověděl i s nabídkou, že mi pošle nějakou svou knihu. S autogramem. Asi si dokážete představit, jak jsem byla vyjevená. No, a tak zde mám Irises, která čeká, až to s ní zkusím.Doufám, že moje angličtina bude jednou natolik dobrá, abych tu úžasnou knihu přečetla.

Dále jsem přečetla druhý a třetí díl Princezniných deníků, které mě přesvědčily, že je Meg úžasná a úžasně píše. To mi připomíná, že bych se měla zmínit o tom, že jsem ulovila čtyři díly z Mediátora. Nechápu jak, ale mám je v knihovničce, koukají na mě a já si přeju abych získala ještě ten třetí a čtvrtý.

Dále jsem přečetla grafický román Hra o trůny. Ne, normální knihy se číst nechystám, ale grafický román byl skvělý, to nepopírám. Poté je tu Banka těl, která se skoro rovná Hunger Games. Strašně se mi líbila a je to jedna z těchnejlepších dystopií. A pak je tu Cinder, další dystopie, avšak s pohádkovou tématikou, která mě uchvátila na první pohled. Netrpělivě očekávám další díl, jen tak pro informaci.

Pak je tu 0.4 Soumrak civilizace. Originálně napsaná kniha tak tenoučká, jak jen může být a zároveň tak dechberoucí. Dále jsem přečetla své první manga – Fly High! aneb „Ono se to čte jinak než ostatní knihy!“, dále je tu kniha Padesát odstínů šedi, která se mi opravdu líbila a vím co mi řeknete, ale já prostě neodolala a ano, udělám recenzi, ale netuším kdy. 😀

A poslední dvě knihy – Dědička a Finále. Dědička mě velmi mile překvapila. Je to originální a skvělé dílo a Finále… No, brzy udělám recenzi, ale ze začátku mi to přišlo jako podivná slátanina. Ovšem po konci musím říct, že ve mně zanechala hlubší dojem.

Tento rok jsem se také odhalila před kamerou (ha, ha) aneb „Ano, vážně jsem tak šíleně kudrnatá.“ a dál… já vlastně ani nevím, co bych dál sdělila. Možná to, že jsem si za minulý rok udělala obrovskou spoustu internetových přátel, kteří mi pořád dokolečka tvrdí, že jsem anděl – aneb „Vy jste se asi fakt všichni zbláznili – včetně mě.“ – Zoufale toužím po tom, aby mi někdo, řekl, že jsem ďábel, stejně jako mi to říkají rodiče.

Nedávno jsem také získala nové místo pro své knížky. No, vlastně jsem i nějaké ztratila, ale to je jedno. V květnu budu znovu fotit, tak potom porovnám v čem je rozdíl. 😀 Nevím, co dál bych uvedla, snad jen abych poděkovala těm, kteří přečetli celý článek. Takže já se zatím loučím a přeju šťastný nový rok. 🙂

podpis

Celý článek