ARC tagged posts

ARC Review: Paladinovo proroctví: Probuzení

paladinovo_proroctvi

Název: Paladinovo proroctví: Probuzení / The Paladin Prophecy: Awakening

Autor: Mark Frost

Série: Paladinovo proroctví / The Paladin Prophecy

Díl: 1.

Počet stran: 400

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2013

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Patnáctiletý Will West žije podivný život, stěhuje se z místa na místo a netuší proč. Rodiče po něm chtějí, aby ve škole nevybočoval z průměru, a také v běžeckém družstvu by neměl moc vynikat. Jenže potom se Will zapomene a při celostátním inteligenčním testu získá nejvyšší počet bodů v historii.

Uchází se o něj exkluzivní gymnázium, Centrum integrovaného studia, a sledují ho podezřelí muži v černých autech. Když najednou přijde o rodiče, musí do nové školy uprchnout, aby si zachránil holý život. Tam postupně zjišťuje, že není jako ostatní – takové fyzické a mentální schopnosti by prostě člověk neměl mít. Iluze bezpečí velmi rychle pomine. Will se opět stává středem zájmu – ale koho vlastně? Kdo jsou jeho nepřátelé a co od něj vůbec chtějí? Postupně vychází najevo, že uvízl v boji mezi titánskými silami, který zuří celá tisíciletí.

První dojmy z obálky:

Hrozně se mi líbí, jak je dobře zpracovaná a především to, že je originální – ty jsou ostatně vždycky nejlepší. Kdybych knihu viděla v knihkupectví, rozhodně by mě zaujala.

Hodnocení obálky:

9 hvezdicek

Co jsem od knihy čekala:

Rozhodně něco napínavého, co mě posadí na zadek.

Menší seznámení s knihou:

Paladinovo proroctví je trilogie oblíbeného Marka Frosta. Snad nejlepší bude napsat sem doporučení ostatních.

„Nová škola a nově objevené mentální schopnosti v boji proti starodávným mysteriím v nikdy nekončící válce.“
Kirkus Reviews

„Frost, autor knih pro dospělé a spolutvůrce Twin Peaks, představuje svoji první knihu pro mladé, napínavý, dějově nabitý úvodní thriller z avizované trilogie. Příběh čtenáře pobaví a v závěru příjemně uspokojí, aby se mohl těšit na další pokračování.“
Publishers Weekly

O autorovi:

mark-frost-290x290Mark Frost vystudoval režii a scenáristiku na Carnegie Mellon University. S Davidem Lynchem se podílel na kultovním televizním seriálu Městečko Twin Peaks (Zlatý glóbus), později na filmové adaptaci oblíbené Slečny Marplové od Agathy Christie. Jeho knihy, ať už thrillery nebo populárně naučné tituly o golfu a baseballu, se proslavily po celém světě. V češtině vyšly tituly Šest mesiášů (Nakladatelství JOTA, 1997), Seznam sedmi (Nakladatelství JOTA, 1999), Přísně tajný cíl (Nakladatelství JOTA, 2008) a Golfový sen (Nakladatelství JOTA, 2008). Žije v Los Angeles se svou ženou a synem.

Proč jsem si knihu vybrala:

Protože anotace byla opravdu lákavá a kniha vypadala velmi originálně.

Recenze:

thecenterMarku… Že ty ses zamiloval do Harryho Pottera? Čekala jsem všechno možné a ty přijdeš zrovna se školou, kde se rozvíjejí nadpřirozené schopnosti. Tím samozřejmě nemyslím nic špatného, jen mě prostě udivuje, jak se příběh vyvinul. Obzvlášť na konci… Ale raději přestanu plkat a půjdu zhodnotit knížku obecně.

Když jsem knihu začala číst, trochu jsem si povzdychla nad tou třetí osobou. Čekala jsem to, ale i tak jsem z toho nebyla nijak moc nadšená, protože právě to mi obvykle ztěžuje se do těchto typů příběhu začíst. Ovšem, autor psal natolik čtivě, že mi tato skutečnost ani tak moc nevadila, dokonce jsem dokázala přehlédnout i ty známé dlouhé popisy a zmatený začátek (skok sem, skok tam). A nakonec to dopadlo tak, že jsem šla spát v jednu ráno. Skvělá to kombinace, když musím vstávat v sedm ráno… Štvalo mě, že mám příběh jako e-book na čtečce (opatrnost nikdy není na škodu, ne? Čtečka má určitě dost křehký displej…) a že mám tak málo času na čtení a kniha je tak dlouhá, že jí musím věnovat tolik hodin (nenávidím své vražedné tempo), abych ji přečetla a dozvěděla se, jak příběh pokračuje.

Pravidlo č. 79: Nehledej útěchu v neštěstí druhých.

willCo na mi působilo trochu tik v oku, bylo to hrozné přeplácávání. Jasně, nadpřirozené schopnosti jsou fajn, ale tolik prvků v knize může čtenáři způsobit akorát tak motání hlavy. A právě tady bych chtěla upozornit na to, že autor má za sebou i filmovou kariéru (to jste se mohli dočíst v kolonce O autorovi) a to jako scénárista. Občas to bylo v knize dost poznat, protože jak už jsem nakousla, autor si navykl vložit do knihu co nejvíc superprvků. Nepřipomíná vám to dnešní filmy? Mně rozhodně ano. V knize ale není mnohdy zapotřebí, aby byla přeplněná vším tím nadpřirozeným, když stačí obyčejná zápletka, nebo dobrý styl a čtenáře kniha zaujme.

Pravidlo č. 61: Když chceš něco udělat správně, udělej to sám.

V knize bylo poměrně dost postav. Nejsem si jistá, jestli se mi to líbilo, nebo ne, ale faktem je, že byly popsané velmi dobře. Jelikož poslední věc, kterou jsem četla, byla série Křídla, dokáže určitě pochopit to, že se právě o tomto. Myslím, že mou nejoblíbenější postavou je právě hlavní hrdina Will. Jasně, autor neustále vyzdvihuje jeho nadpřirozené schopnosti, ale já jsem spíš ten typ nenáročné čtenářky, a tak když se objeví někdo se superschopnostmi, je docela pochopitelné, že si hned představuju, co kdybych uměla to či ono. A zrovna Will je takový ten typický hrdina, který by byl příkladným vzorem snad pro každého.

paladinCo na knize bylo zvláštní a co se jinde nevidí, byla pravidla. Ano, pravidla. Je to sice taková drobnost, ale tato pravidla pěkně oživovala příběh. Jedná se o Otcův seznam pravidel pro život. Na konci jsou všechna shrnuta – je jich celkem 98, z toho některá jsou vynechaná. V textu jsou napsána nepravidelně, ale každé má cosi do sebe. A to se mi líbilo.

 

Poučení:

Nech lidi, ať tě podceňují. Tak aspoň nikdy nebudou s jistotou vědět, čeho jsi schopen.

Občas neuškodí, když si o tobě lidí myslí, že jsi blázen.

Závěr:

Kniha se mi líbila, jen jsem jemně zklamaná, že se z ní nevyklubalo víc, než ta trochu nadprůměrná literatura. Knihu bych doporučila všem, klukům i holkám, dětem i dospělým. V knize není nic, co by jakékoli kategorii čtenářů vadilo a právě to je na ní osvěžující.

Hodnocení knihy:

7 hvezdicek

 


*Děkuji za poskytnutí Reading Copy nakladatelství Jota

podpis

Celý článek

ARC Review: Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla

helenaNázev: Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla / Helen of Pepper Pike

Autor: C. D. Payne

Počet stran: 301

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2013

Vazba: Měkká

Děj:

Helena si žije svůj poklidný a především nudný život s Harknessem a jejími povedenými dětmi a když najednou podědí dům po tetičce Maddy, ujme se příprav na jeho prodej. Za pár hodin zjistí, že jí dům poskytuje nejen úkryt, ale i rozptýlení a klid. A za pár dnů zjišťuje, že jí dům od základů mění život. Právě díky němu získá zájem o již neznámou spisovatelku Glorii Anne Lenoriovou a právě díky němu se ji bude snažit najít. Jenže tohle tajemství neskrývá jen zapomenutou spisovatelku, ale něco mnohem víc…

První dojmy z obálky:

Moc se mi líbí – je taková jednoduchá a na měkké vazbě se jistě bude vyjímat. Obzvlášť ta zelená bude všemu kralovat.

Hodnocení obálky:

9 hvezdicek
Co jsem od knihy čekala:

Takový ten klasický humorný román, který nebude mít ani pořádně pointu a jeho hlavní náplní bude vás rozesmát.

Menší seznámení s knihou:

Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla je humorný román C. D. Paynea – autora, jenž napsal populární sérii Mládí v Hajzlu, která byla i zfilmována.

O autorovi:

payneC. D. Payne (*1949, Ohio) je americký volnomyšlenkářský spisovatel. Proslavil se především sérií kultovního deníku Mládí v hajzlu. Vystudoval historii evropských zemí na Harvardu, poté se živil jako redaktor, grafik, reklamní textař nebo fotograf, měl asi třicet zaměstnání a žádné se mu podle jeho slov nelíbilo. V současné době se věnuje provozu svého nakladatelství Aivia Press, muzeu karavanů a psaní beletrie. Žije v Sonoma County, severně od San Franciska. Mezi jeho díla patří kupříkladu Holubí mambo (1999), Americké krásky (2006) a Neviditelný (2012).

Více informací na: nicktwisp.com

Proč jsem si knihu vybrala:

Protože mě zaujala série Mládí v hajzlu. Nebo spíš to, jak je populární… A  když Jota nabízela RC, prostě jsem si o jeden ebook zažádala.

Recenze:

lake-erieVětšina z vás zná C. D. Paynea díky jeho sérii Mládí v hajzlu. Já tento případ nejsem. Popularita autora mě až doposud obcházela – jistě, tu vychvalovanou sérii jsem znala, ale nedalo by se říct, že bych jí nějak zvlášť holdovala. Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla byla pro mě první a možná i poslední knihou od tohoto autora, protože právě těď si stále nejsem jistá, jestli po těch záchvatech smíchu pořád ještě dýchám. Pravděpodobně ne…

Čím vás kniha upoutá na první pohled, je způsob, jakým je napsaná. A to formou deníku. Není to zrovna ten typ knihy, kde se neustále píše „Milý deníčku…“, ale každý den je oddělený od toho předchozího. Co mě udivilo ale snad ze všeho nejvíc, byla řeč Heleny. Ve svých 58 letech vyprávěla svůj život tak, jak by jej líčila své kamarádce. A to značně nespisovně. Nedalo by se však říct, že by tento způsob psaní nějak narušil mé zážitky. Ba naopak. Myslím, že je to ještě více umocnilo.

Gába kdysi ve snaze prokázat mi službu pověřila Moniku, aby pro ni natočila video jedné nemovitosti. Osvětlení bylo tak ponuré a úhly kamery tak podivné, že podle Gáby vypadal ten krásný domek na Shaker Heights jako scéna z hororového filmu.

tumblr_mi1np52htc1re5i4mo1_500_largeA právě tímto způsobem je popsáno celých devět měsíců – od začátku nového roku, až po konec září. Celou tu dobu si připadáte jako na návštěvě u Takové normální rodinky (můj velmi oblíbený černobílý seriál) a to především z důvodu, že Helenina rodina je všechno, jen ne nezajímavá. A právě na tom je založena celá kniha.

Heleninu rodinu tvoří její manžel Harkness, dcery Monika s Castou a syn Kyle. Harkness je takový ten manžel, co škudlí každý halíř, Monika je ta, co ještě nevylétla z hnízda, Casta je ztělesněním něčeho, co byste mít za dceru rozhodně nechtěli, Kyle je syn, který je z vás schopen vyždímat absolutně všechno a samotná Helena… No, to je kapitola sama pro sebe.

Helena je ten typ ženy, která i v pozdním věku dokáže být aktivnější než kdejaká třicítka. Popravdě řečeno, mně to po celý příběh děsilo. Heleně bych netypovala ani čtyřicet, natož šedesát. Zatímco moje rodiče už pobolívají záda (jsou o dvacet let mladší než ona), Helena se má neustále čile k světu. Občas (skoro pořád) jsem při čtení knihy uvažovala nad tím, jestli je Helena superman, nebo moji rodiče začínají předčasně stárnout. Nejspíš obojí. Faktem ale je, že vás Helena nenechá v klidu. Rozhodně není jedna z těch nevyrazných postav, co naplano trousí poznámky a své čtenáře spíš unudí k smrti, než aby v nich vyvolala nějakou reakci.

„Hotová katastrofa, co?“
„Už jsem viděla větší hrůzy.“
„Prodáváš domy v Shaker Heights, Gábo. Kde jsi tam viděla takhle příšernou kuchyň?“

Děj okořeňují detektivní prvky, které vás zcela nenápadně nutí přemýšlet ještě předtím, než si vlastně uvědomíte, že Helena po něčem/někom pátrá. Vtipné na tom je, že u tohoto humorně založeného románu až do poslední chvíle nevíte, kdo je vrah. V našem případě spisovatelka. A když to konečně zjistíte, jste z toho doslova v šoku.

tumblr_ma98zkfs0u1qmokgzo1_1280_largeCo mě dokáže spolehlivě potěšit, je zmínka ČR v americké knížce. Dnes většinou čteme knihy z dílny amerických autorů a v nich se děj točí kolem USA, Francie, Číny a jiných zajímavých zemí, ale na Českou republiku si víceméně nevzpomene nikdo. Proto si moje sympatie autor získal už v tu chvíli, kdy Helena navštívila českou restauraci. I když… ne, tu už si získal v momentě, kdy jsem si vzpomněla na Takovou normální rodinku.

Kniha může být příjemným zpestřením vašeho dne – pokud se rádi smějete a relaxujete, tato kniha je pro vás víc než vhodná. Budete se u ní smát i mračit, budete u ní přemýšlet a možná se i někdy plácnete do čela, ale rozhodně se od ní ani na chvilku neodtrhnete. Pod tou nevinnou humornou slupkou se totiž skrývá celkem silný příběh, který se vám dokáže vrýt pod kůži.

Poučení:

Někdy si tě minulost najde sama, někdy jí musíš jen postrčit.

Závěr:

Je jedno jestli jste muž, nebo žena. Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla se hodí pro každého. U knihy si odpočinete, zasmějete se a na závěr budete smutní, že kniha už skončila a vy si nemůžete ještě trochu počíst. A tak má pravá kniha vypadat, ne?

Hodnocení knihy:

9 hvezdicek

*Děkuji za poskytnutí Reading Copy nakladatelství Jota

podpis

Celý článek

ARC Review: Útulek pro padlé ženy

1a148edd1c_87995230_o2

Název: Útulek pro padlé ženy / The Whores‘ Asylum

Autorka: Katy Darby

Počet stran: 446

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná

Děj:

Edward Fraser = budoucí kněz nebo akademik. Stephen Chapman = budoucí medik zaměřený na „ženské rozmnožovací orgány“. Dva muži, tak rozdílní a plni protikladů mezi sebou najdou kupodivu velmi silné pouto přátelství. Nacházíme se „někde“ v období na počátku první světové války – o tom ovšem tato kniha není. Edward Fraser nám vypráví svůj životní srdcervoucí příběh sahající od jeho studentských let přes tragédii Antonia Valentiho, pohled Henryho Herewarda, po zpověď Stephena Chapmana a Anny Sadlerové. Ptáte se, jestli je to nudný příběh, který ani nestojí za zmínku? Ne, to určitě ne. Je to příběh, který vás překvapí, zarmoutí, obohatí novými zkušenostmi a poznáním.

První dojmy z obálky:

Řeknu vám to popravdě. Obálku jsem shlédla až po přečtení knihy. Myslím v elektronické podobě – měla jsem pracovní výtisk. Mě osobně by v obchodě asi vážně nezaujala, ale to já nemůžu hodnotit, protože do této doby jsem neměla o historické knihy vůbec zájem. No, i když je pravda, že Pýcha a předsudek a Na Větrné hůrce jsem si prostě koupit musela. Pro lidi, co mají rádi takovou tu knižní klasiku (i když vážně nevím, jestli se to mezi klasiku počítá, když je to kniha vydaná v roce 2012 (Knižní klub chválím už jen z toho důvodu, jak rychle knihu vydali), je tato obálka ale určitě lákavá a je naprosto shodná s tématem. Proto palce nahoru. 🙂

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Třetí osoba, nudné prokousávání knihou, nic pro mě… Ale TOHLE mě překvapilo opravdu hodně.

Menší seznámení s knihou:

Útulek pro padlé ženy je kniha sepsaná z pamětí Edwarda Frasera, který skutečně žil a vůbec, všichni v knize žili. Nebo jsem to tak alespoň pochopila. Zdá se téměř neuvěřitelné, že celá ta kniha je napsána podle skutečné události. i když, to už tu recenzuji, raději tedy přeskočíme dál.

O autorce:

27wt43katy_v01

Katy Darby studovala anglickou literaturu na Somerville College v Oxfordu. Vzali ji na univerzitu tvůrčího psaní na v Anglii, kde získala cenu Davida Highama. Momentálně vyučuje psaní novel a románů na City University. Žije v Londýně.

Její web: http://www.katydarby.com/

 

 

 

Proč jsem si knihu vybrala:

Chtěla jsem si rozšířit obzory a tohle byl jediný způsob, jak se k tomu dokopat. Chápejte, ty výčitky typu „dostala jsi něco ke zpracovaní, tak to musíš přečíst“ zaberou pokaždé, ať už dřív nebo později. Tentokrát to tedy bylo později, ale to už zase předbíhám… ProstěJsem si chtěla přečíst knihu tohoto typu a reading copy představovala tu nejlepší možnost.

Recenze:

8796f37baa_87995234_o2

Po přečtení knihy mám tolik dojmů, že ani nevím, jak je všechny vypsat sem na stránku, jelikož jsem z přečtení knihy celkem vyšťavená. Upřímně jenom doufám, že pochopíte, co se vám budu pokoušet sdělit. 😀 Tak… Teď můžu začít psát.

 

„S radostí tě poznávám, Chapmane.
Jmenuji se Edward Fraser.
Jak to vypadá, budeme se dělit o tohle doupě.
Půjdeš dál?“

Trvalo mi značně delší dobu, než jsem uchopila knihu do rukou a s protočením očí začala číst. Neočekávala jsem mnoho, prostě jen dílo, které mě nebude bavit, při nejlepším to bude příjemná oddychovka. Jenže už po prvních stranách se mé přesvědčení začalo vytrácet. No, vlstně už po první větě… Očekávala jsem 3. osobu, kterou s oblibou někteří autoři píšou, nevěděla jsem, že je to podle skutečné události a proto mě opravdu překvapilo, když jsemu viděla věty psané v první osobě. Nebudu vám lhát, velmi mě to potěšilo. Tento styl mám radši, protože do postav se tak snadno vcítím. V této knize to nebyl absolutně žádný problém a já začala ignorovat zvuky okolí. Už tato skutečnost značí, že knihu budu brzy považovat minimálně za lepší průměr a bohudík se tomu tak i stalo. Celý příběh je psán stylem vyprávění a vy vlastně čtečte paměti Edwarda Frasera. I když udělal mnoho chyb, já samotná si s ním vytvořila jisté pouto a celkem jsem si ho oblíbila. A ještě zvláštnější je vědět, že opravdu existoval.

„Poslyšte, taky byste si mohl očistit ty zablácený boty, a vůbec.
Ten koberec je nový, víme?“

ccddc05a9e_87995238_o2

Samozřejmě styl je jen jedna z těch mnoha informací, které potřebujete vědět, abyste si knihu přečetli. Neočekávejte žádná fantasy – to už jste doufám vyrozumněli, ale pro jistotu to zopakuji, protože se mi už stalo, že jsem doporučila jednu „normální knihu“ a daná osoba mi vyčinila, že to není nic z toho, co čekala. To, že se jí i přesto kniha líbila, je už věc vedlejší. Chci vám prostě sdělit, že to není obyčejný příběh (ha, ha, už se celkem dost opakuju, že?), ale ten typ knihy, po jejímž dočtení máte takový ten prázdný pocit, který značí pozitivní názory. Netvrdím, že je to něco epického, jen je to kniha, kniha, která stojí za více přečtení a která by měla zaujmout.

„Nech mě tady, starý brachu.
Teď už to zvládnu.
Nedělej si starosti, už se nepokusím podvést osud.
Poznám, kdy jsem prohrál.“

Chtěla jsem se hlavně zmínit o tom, že je kniha hned na začátku psána tak, abyste byli v obraze (kdopak četl Smečku a byl ze začátku celý na větvi z toho, že vůbec neví o co jde?). Tohle jsem velmi ocenila, zejména z toho důvodu, že můj mozek se opravdu nerad namáhá, když musí všechny dílky puzzle skládat dohromady sám. A jsem si jistá, že nebude jediný. 🙂

„Co to bylo?“
„Zůstaň ležet. Nevstávej.“
„Zdálo se mi to, Stephene? Ten křik?“

Jsem si ale jistá, že vás bude zajímat i to, jak moc je kniha shodná s tím, co „bylo“. V tomto směru nemusíte mít žádné starosti. Kniha je napsána tak, že jsem neměla ani nejmenší pochybnosti ohledně prostředí a vůbec celé té společnosti. Působilo tona mě velmi realisticky a já nevím jak vy, ale já si dobrou knihu představuji přesně takto. Právě díky této skutečnosti se mi četla velmi lehce a opravdu jsem neměla ani sebemenší nutkání knihu odložit.

„Nu, mladý pane doktore.
Domyslela jsem si, že jste nepřišel na společenskou návštěvu.
Nebo že byste si chtěl znovu pronajmout pokoj, kde jste se tuhle v noci prospal?“
„Přišel jsem vyrovnat dluh.“

d6fd9e15ca_87995236_o2

Nevím, jestli se to dá počítat negativum, ale… Mně prostě přijde až neuvěřitelné, co se v té knize dělo. Jenom třešničkou na dortu je Edward se Stephenem a jejich přátelství. Já nevím, ale nějak to postrádá logiku. Vím, že se to skutečně stalo, ale prostě tomu nejde věřit. Na jedné straně mi přijde věrohodné prostředí, ale na straně druhé mi pár věcí nesedí. Chvilkami mi to kazilo celkový dojem, protože jsem nad tím přemýšlela víc, než je zdrávo. Proto knize nedávám plný počet bodů, neznamená to však, že se mi nelíbila. Proto čtěte, čtěte a čtěte. 🙂

Poučení:

Poučení? Ehm… Vypisovat je tu všechna by mi zabralo asi celý rok. Nechcete si to raději přečíst? 😀

Závěr:

Tato kniha se hodí rozhodně víc pro dospělé, nehodí se pro teenagery, kteří mají rádi fantasy, YA, dystopie a další podobné žánry, protože tato kniha je s historie a je spíš „obyčejného“ typu. Pokud si ale chcete stejně jako já rozšířit obzory, nebo máte jednoduše rádi tento typ knih, měli byste si ji přečíst. Určitě vás nezklame. 🙂

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí Reading Copy nakladatelství Knižní klub

Celý článek

ARC Review: Inheritance

Název: Inheritance / Inheritance

utor: Christopher Paolini

Série: Odkaz dračích jezdců / Inheritance

Díl: 4.

Počet stran: 672

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká

Děj:

Eragon je dračí jezdec. On a jeho dračice Safira překonali mnoho překážek, aby došli ke svému cíli. Avšak zdá se, že ten se čím dál víc vzdaluje a cesta k němu je těžší a těžší. To že je Galbatorix silnější si uvědomují stále víc, ale přesto se odmítají zastavit, protože finální bitva je tady. A není čas na žádné zbabělé kousky. Na své straně mají Vardeny, elfy, trpaslíky a dokonce i bojovné urgaly, kteří dřív byli proti lidem a vedli s nimi boje na život a na smrt. Bude tohle všechno stačit, nebo je Galbatorix porazí a krutovláda bude trvat ještě několik století?

Menší seznámení s knihou:

Odkaz dračích jezdců je jedna z nejznámějších sérií na světě. Vychází již v 50 zemích světa a bylo prodáno více než 20 000 000 výtisků. Snad každý, kdo má zájem o draky a jiné fantasy, si tuto knihu přečetl nebo ji alespoň zná. Tihle draci jsou totiž všude. Navíc já osobně tuhle sérii už pokládám za klasiku mezi fantasy.

Proč jsem si knihu vybrala:

Vlastním dárkový box se třemi díly, navíc můžu potvrdit, že je to zajímavá série a draci jsou tu strašně hezky popsaní. Obzvlášť Safira – ta je opravdu nádherná. Takže očekávaný 4. díl jsem si pořídila jako reading copy, kterou mohlo získat 50 blogerů. Já jsem to stihla, a tak vám přináším recenzi ještě před vydáním knihy.

Recenze:

Na začátku knihy bych čekala něco typu „Ahoj, já jsem Eragon a tohle je Safira, moje dračice. Momentálně táhneme do bitvy a jsme ve stanu.“ Omyl! Christopher Paolini mi dal hned silné kapky a uvrhl mě do bitevní vřavy s Eragonem a Roranem. Tohle je zaručený způsob jak mě usmrtit. A teď to nemyslím z legrace.

Jak už jste jistě zjistili z mého popisu, hlavním problémem je stále Galbatorix a jeho nezměrná síla, které se nevyrovná téměř nic. Eragon to však musí dokázat, i kdyby měl zemřít. A jeho dračice Safira to ví také. Jenže jak to má dokázat? Ani všichni jezdci v dávných dobách proti němu a jeho křivopřísežníkům nemělo šanci. Jeho kouzla jsou těžko odhalitelná a tohle je jeden z důvodů, proč je jeho porážka nadlidským úkolem.

Ani v Inheritance se nevyhneme přepínání postav. Může se to zdát jako výhoda, jenže je to naopak utrpení. Paolini má ve zvyku najednou udělat blik! a v tom nejlepším děj utnout. Na někoho to má ten účinek, že čte rychleji a rychleji, na mě to mělo spíš odpuzující účinky, protože mi děj připadal náhle nudný a nezajímavý. Co je proti drakovi Trnovi nějaké obléhání Aroughs? Rorana mám ráda a ve druhém dílu mi byl sympatický, navíc jsem si ho oblíbila více než Eragona, ale po tomhle se mi už nezdá tak ideální. Jasně, pořád ho mám ráda, ale… No nic, pokračujeme dál. 😀

Mnou tolik obdivovaná Angela je tu pořád záhadná a ještě víc obdivuhodná. A co Solembum? Chcete vědět, jak se mu vede? Vede se mu dobře, navíc jeho milí přátelé zde sehrají velice důležitou úlohu. Navíc se zde postarají částečně o vtip. A neobvyklost. Tedy v tom smyslu, že kočkodlaci nikdy nevystrčili svůj čumák na světlo a teď najednou povstali. No povstali… Jestli to tak tedy můžu říct/napsat.

Obléhání Aroughs mi přišlo jako nějaká pasáž z knihy Vikinga Vika. Ten taky vymýšlel různé vynálezy z primitivních věcí. Roran má obdivuhodnou představivost a jak už jistě víte, vůdčí schopnosti. Jenom mi vadí, že je pouhý člověk. Byla bych raději, kdyby byl trvanlivější. 😀 Já vím, divné slovo, ale na jiné jsem nepřišla…

Nejvíc mi asi vadilo to Paoliniho obkecávání, jako obvykle. Kdybych mohla, tak překopu celou knihu od základů a poničím její kouzlo. Vím, že jsem divná, jenže já si zkrátka nemohu pomoct. Moc napětí se snadno přelévá v nudu a neměnnost. Mám ráda rychlé akce a reakce, hodně přímou řeč a tohle je ta odchylka, která jiným přináší slast a jiným jako mě utrpení.

Teď by se hodil závěrečný odstavec, že? Asi bych měla napsat, že si to máte přečíst co nejdříve, protože zameškávat závěrečný díl Inheritance je hřích. Jenom malé upozornění. Nemějte Paolinimu za zlé tak jako já, že všechno rozepisuje. 😉

Hodnocení knihy:

7 hvezdicek

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment

podpis

Celý článek