13+ tagged posts

Love story, nebo něco jiného? | Hlavně to nikomu neříkej

hlavne-to-nikomu-nerikej5

Knihu můžete zakoupit u nakladatelství Slovart

Když se u nás kniha Hlavně to nikomu neříkej ukuchtila pod cejchem #booklab, nevěnovala jsem jí moc pozornosti. Přeci jen, Maťa ze Sveta kníh mě před ní varovala předem a kdybych to měla říct na rovinu, sama jsem tak trochu tušila, že tematika šikany nebude nic pro mě, přesto se však ke mně vlivem čiré náhody dostala a svou šanci si u mě vydobyla.

Hned na začátku jsem si ověřila, že je s čím bojovat. Jednak jsem zjistila, že šikana není to, co bych zrovna dvakrát chtěla načínat, druhak protože je sakra těžké z té žumpy vytvořit něco, co by působilo inspirativně. V tomto jmenovaném případě bylo vše, na co jsem dokázala myslet, bezvýchodná situace, ze které buď hlavní hlavní hrdinka vyjde živá, nebo se v průběhu oběsí. Protože deus ex machina, co do příběhu zasáhl, by v reálu obstál jen těžko.

Celý článek

Alenka v říši hormonů | Alenka v říši zombií

alenka-v-risi-zombii-2

Recenze psána pro knižní komunitní portál Zeedee

Když Alenku Bellovou varovali, aby se po setmění nikde netoulala, spíš než na příšery uvěřila na otcovu chorobnou paranoiu. Není se tedy čemu divit, že v onu osudnou noc, kdy s rodiči a malou sestrou Em projíždějí kolem tolik obávaného hřbitova, je na vině jen a jen ona. Kdyby nenaléhala, Em by se nakonec musela smířit s tím, že recitál proběhne bez ní, auto by nehavarovalo a oživlé mrtvoly by si nepochutnaly na jejich mase. Alenka se před touto událostí bála mnoha věcí, žádnou z nich ale nebyla noc.

Oficiální anotace, i můj „výcuc“ prvních třiceti stránek vás právě teď vřele nabádají k tomu, abyste si mysleli, že už tak dostatečně temná a bláznivá Alenka se bude potýkat s ještě většími děsy, než kdy dřív. I Gena Showalter se vás od začátku do konce bude zoufale snažit přesvědčit, že se jedná o jednu z nejtemnějších young adult knih, na jakou jste v poslední době narazili.

Celý článek

Co když je v tom něco víc? | Něco víc

necovic2

Patrick Ness si u mě udělal zvláštní místo knihou Volání netvora. Samozřejmě, původní nápad pocházel z pera již bohužel zesnulé spisovatelky Siobhan Dowd, proto jsem se dlouhou dobu potýkala s pochybami, zda se mi bude líbit i jeho originální tvorba. Svoje mínění jsem poprvé otestovala s knihou My ostatní tu prostě žijem. Ta se mi velmi líbila, přesto se jednalo o zcela odlišné zpracování, než jaké jsem od Nesse měla tendence očekávat. S již upravenou představou o Nessově tvorbě jsem se pustila i do knihy Něco víc. Mohu se jen dohadovat, jestli mi příběh sedl víc právě kvůli nabitým zkušenostem, nebo mi jednoduše mohl mnohem víc nabídnout, ve výsledku už ale zůstává jen dojem. A ten dojem je mimo jiné nanejvýš matoucí.

Celý článek

Bestie si tě najde | Bestie je zvíře

bestiejezvire4

Když SimonTEEN v únoru zveřejnil oficiální upoutávku na jednu neznámou knihu od neznámé autorky, běhal mi mráz po zádech. Tehdy jsem tu lákavou novinku jménem The Beast Is an Animal podvědomě přesunula do odpadní roury, s tím, že si počkám, jak si povede a v případě nouze ji odtamtud zase vylovím. První příjemné překvapení nastalo v okamžiku, kdy nakladatelství Slovart oznámilo, že knihu vydá v češtině, to druhé zase ve chvíli, kdy mi byla nabídnuta k recenzi.

Protože jsem si téměř stoprocentně jistá, že samotná upoutávka vydá za tisíc slov, hned na začátku vás ve čtení utnu a pošlu do nejzazších míst článku (prostě tam úplně na spodku), abyste si ji pustili. Hotovo? Tak teď to hodnocení.

Celý článek

Severská fantasy pokračuje | Plíseň

plisen2

Když u nás Ódinovo dítě spatřilo světlo světa, byl kolem celé události neuvěřitelný poprask. V žánru young adult fantasy by se sice mohlo  jednat o zdánlivě nezajímavý debut, to by se ovšem jeho autorka Siri Pettersen nesměla řadit mezi seveřany a zároveň čestné hosty, kteří své knihy přijeli podpořit na Svět knihy. To co v souvislosti s knihou nejednomu čtenáři padlo do oka, pak už jen dokonalo kouzlo osobnosti a originální jádro. Od úspěšného rozjezdu tak dostáváme k druhému dílu, někdo by mohl říct prokletému prostředku trilogie.

Místo Ymslandy Evropa a místo příšerek… lidi. Plíseň očekával snad každý, kdo měl co s prvním dílem do činění. A ano, než se zeptáte, pořád zde máme bravurní a čtivé vyprávění Siri Pettersen, kupící se záhady a všudypřítomnou severskou syrovost. Postavy jsou jiné a série fouká čerstvý vánek, přesto zde však zůstává to pověstné něco, co vás nutí přemýšlet nad tím, proč máte občas takové výpadky, že se ke čtení nepotřebujete vracet a proč o knize nemůžete bez dlouhého rozmýšlení říct, že byla bez chyby. Protože na rozdíl od Ódinova dítěte nebyla.

Celý článek