Review: Milý Johne

7a7df31bf4_82198837_o2

Název: Milý Johne / Dear John

Autor: Nicholas Sparks

Počet stran: 269

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2010

Vazba: Pevná s přebalem

Tentokorát uběhnu trochu od tématu a představím vám knížku Milý Johne. Většina z vás zná tenhle název z televize, ale každého mohu ujistit, že je knížka mnohem lepší. Nebo je spíše nesrovnatelná. Sparks je tak tochu zvláštní člověk, protože dokáže do romantismu vložit všechno. Jen bych mu mohla vytknout, že to nekončí šťastně. Nejsem fanoušek Sad Endů a proto jsem měla chuť knížku prohodit oknem, ale stejně je tu to slovo jenže. Pořád si můžete domyslet, jak příběh doopravdy skončí, protože to autor tak úplně neuzavřel. A navíc dává čtenářům naději, že si nakonec dva zamilovaní lidé opravdu padnou do náručí.

V knížce je plno nových vjemů, nadějí, pláče a někdy i ukvapených reakcí. Já jsem si ji vybrala jen díky tomu, že jsem byla spokojená s knížkou Poslední píseň.

Věděla jsem, že film je natočený také, dokonce s Amandou Seyfried, mou oblíbenou herečkou, ale ani jsem pořádně nevěděla o čem to je, tak jsem se rozhodla si nejdřív přečíst knížku a až poté shlédnout film, což bylo porpvé, co jsem to udělala. Ale nelitovala jsem. Za čtyři dny byla knížka přečtená a připravená se vrátit zpět do knihovny. A to jsem četla hlemýždím tempem (alespoň si to myslím). Tím nechci říct, jaký jsem borec, ale že vás knížka dokáže pohltit. Nevadilo mi ani, že byla knížka psaná z pohledu kluka. Tedy Johna. Bůh ví proč se mi to i líbilo. John byl snad horší než nějaká holka, protože z jeho myšlenek jsem byla někdy úplně na jehlách. Prožíval to všechno tak živě…, bolestně, radostně… Takže opět o důvod míň, proč se bát si to přečíst.

73f25bfa5f_84260083_o2

V knížce mě potom zarazila jedna věc. Objevoval se tam aspergerův syndrom a autismus. A to docela často. V první chvíli jsem kulila oči, protože mám s tímhle v rodině zkušenosti a byla překvapená, že se tam něco takového vyskytuje. Čekala jsem, že se tam z dálky Johnovi bude objevovat vojenský režim, ale tohle? To mi vážně vyrazilo dech. Potom se tam objevila Savannah se svými dobročinnými úmysly, láskou ke koním a bylo zbytečné si rozmýšlet, jestli se nemám podívat nejdříve na film, protože to nutkání bylo nesnesitelné. Zajímalo mě, jak to bude dál pokračovat a věděla jsem, že to film jenom zhorší, protože by to kouzlo bylo pryč. Ti dva byli dokonalý pár.

Jenže všechny jednou musí skončit… 11. září 2001. Zamrazilo mě, když jsem to tam uviděla, protože si pamatuju, že mi jako malé máma řekla, že se stala ta katastrofa. Jo, byla jsem sice malá, bylo to daleko, ale bylo to hrozné. Br. A taky že jsem se nepletla. S tímhle datumem už to šlo z kopce. Jedna katastrofa za druhou. A potom ten konec. Všechno šlo do kopru a člověk od toho stejně nemohl odtrhnout oči, protože to bylo v rozporu s pravidly. Takže další důkaz, že to stojí za to si přečíst právě tenhle příběh…

Po zaklapnutí knížky se vám nejspíš objeví ta zákeřná sobecká myšlenka… Co kdyby Tim umřel a jeho místo opravdu zaujal John? Byli by šťastní…? Vzali by se…? A k tomu si budete přát aby se to stalo. Docela dobré, co? Nevím, jak to zakončit, tak snad trailerem na film a samozřejmě hodnocením… A taky písničkou ke knize.

Hodnocení knihy:

Celý článek

Review: Sága Stmívání: Oficiální ilustrovaný průvodce

460b0d8823_82198785_o2

Název: Sága Stmívání: Oficiální ilustrovaný průvodce / The Twilight Saga: The Official Illustrated Guide

Autorka: Stephenie Meyer

Hlavní ilustrátorka: Kim Young

Série: Sága Stmívání / The Twilight Saga

Počet stran: 529

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná

První dvě otázky ktéré napadnou čtenáře jsou: Je to výhodné kupovat? A opravdu je tam tolik stránek? Odpověď zní dvakrát ano. Knížka obsahuje vše, co opravdový průvodce obsahovat má: rozhovor, minulosti postav Twilight, obvyklé otázky čtenářů a mnoho dalšího. Rozhodně je tam tolik informací, že si je jeden naráz nezapamatuje. A ty úžasné ilustrace… Kim Young už nakreslila i Grafický román Stmívání a na tomto díle se podílela stejně výazně. Někdo si řekne: No jo… Ale nebyly by lepší fotky herců? Nebyly. Průvodce je o knihách a ne o Robertu Pattinsonovi nebo Kristen Stewart. Můj názor je, že kresby v knize jsou úžasné. Pro ukázku je níže obrázek Renesmee.

Stephenie se tu pořádně vyřádila a já myslím, že i jí z toho musela jít hlava kolem… Ne nadarmo se taky říká, že všechny dílky skládačky zapadly do sebe- svědčí o tom i obal, který se hodně podobá celé sérii Twilight.Bílá s kombinací červené… Dokonce i velikost knihy je stejná…

e450fb8161_82646180_o2

Pro každého, kdo má Twilight je tahle knížka naprosto nutná, protože se v ní hodně vyjasňuje a celému románu tak plně porozumíte. Také jak už jsem zmiňovala… Rozhovor je v knížce také a obsahuje něco okolo 60 stran. Stephenie zde odkrývá svou vlastí osobnost a vztah k Twilight. Taky tady částečně uvidíte Jacoba, syna Stephenie, jak vnímá auta hlavních postav a charaktery. Docela zábava, co? Možná si někdo řekne nuda…, ale už jen ty popisy postav jsou zajímavé… Kdopak věděl, že Didyme zavraždil Aro? Kdopak se domníval, jaká byla opravdová minulost Alice Cullen? Už zním jako nějaká reklama na knížku a přímo volám: Kupte si ji! Jenže já vlastně ani nevím, co bych o téhle knížce měla psát…

Mně osobně se na téhle knížce líbí ze všeho nejvíc dvě věci… Ta první je popis postav a ta druhá je detailní vypracování klíčových bodů píběhu. Ono je to docela užitečné, protože místo toho abyste zuřivě listovali např. v Zatmění a hledali jak ta daná situace vznikla, tak jednoduše popadnete průvodce a nalistujete si ty klíčové body… No a potom už ani nemusíte hledat v knížkách…

Hodnocení knihy:

Celý článek

Review: Most do země Terabithia

0097786d0f_82198303_o2

Název: Most do země Terabithia / Bridge to Terabithia

Autorka: Katherine Peterson

Počet stran: 144

Nakladatelství: Albatros

Rok vydání: 2007

Vazba: Pevná

O téhle knížce jsem se dozvěděla pomocí filmu – byla jsem ještě malá, když to dávali v kině a knížku přečetla teprve nedávno… Ano – jak jinak? Začala bych nejspíš samotným příběhem. Chudák Jesse žije opravdu hrozně. Jeho sestry z něj pijí krev a on musí všechno sám. Rodiče na své děti nemají tolik času, kolik by potřebovali a tak se nemůžeme divit, že je z nich to, co je. Milované dcerky jim už skoro přerostly přes hlavu a Jesse málem vypustil duši. Ale dost o obsahu… Celou dobu jsem si příběh užívala, ale zkazil mi ho ten smutný konec. Ano, byla to podstata knížky, ale mám pocit, že je víc pro děti než pro teenagery, a tak bych tohle měla autorce vytknout. Potom to vypadá, že Leslie byla celou dobu vystavena tomu jedinému.

Co se mi na tom opravdu líbilo, bylo, že autorka zde postrkuje holku, která je opravdu zazobaná, ale chování má skutečně na úrovni. Je poslušná, přátelská a umí si prosadit svou. Bez mučení se přiznávám, že Leslie je má oblíbená postava. Ona vlastně tak trochu rozjasňuje knížku – bez ní by byl Jesse úplně ztracený. Ona ukazuje cestu do světa, kde se můžou společně ukrýt před tíživou reálností a drsností světa.

Knížka se mi nečetla úplně tak lehce jako nějaké bestsellery a přikládám to tomu, že je to trochu víc pro děti. V téhle knížce najdete obry, skřítky, čaroděje… Stačí jen zavřít oči a mysl nechat otevřenou.

5c58f11661_84259792_o2

Děj mi přišel takový neslaný nemastný, protože co se tam vlastně děje? Dvě děti utíkají do světa fantazie a to se opakuje neustále dokola… Poté jsou tam také většinou tradiční problémy života. Odtažitost, přátelství, porozumění… Originalita někam zdrhla… Docela by knížce pomohlo, kdyby si autorka vymyslela vlastní mysteriózní postavy. V každé knížce se x krát objeví ty stejné napřirozené bytosti. To ubírá knížce na zajímavosti.

Také jak si Leslie vymýšlí vlastní příběh Terabithie je vlastně ohrané. Oni jsou vládci a musí ochránit zemi a bla, bla… Moc mě mrzí, že takhle musím o knížce mluvit, ale bohužel je to tak. Když si to tak vezmu, tak knížka měla za úkol probudit v nás vlastní fantazii a zároveň příklad, jak si poradit s problémy… Ukázat někomu, že jste lepší… Jenže svět není takhle růžový a jak to má v nás probouzet fantizii, když tam vlastně není nic nového?

Takže abych to shrnula… Za přečtení určitě stojí, ale já osobně bych si ji do knihovny moc nepořizovala… Pro mládež moc dětské a pro děti moc dospělé – smutné konce bych dítěti do rukou vážně nedávala. Ok – jestli vás moje recenze na ni moc nenadchla a odradila vás od čtení, tak je to špatně. Je to ten typ knížky, který byste si měli přečíst.

Hodnocení knihy:

Celý článek

Review: Smečka

cdfdb61663_82197234_o2

Název: Smečka / Nightshade

Autorka: Andrea Cremer

Série: Smečka / Nightshade

Díl: 1.

Počet stran: 398

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Všechno běželo do zaběhnutých kolejí dokud se tam neobjevil vetřelec. Shay převrátil Calle celý svět vzhůru nohama, ale Shayi… Každý ví, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Potom se nemůžeš divit tomu, co jsi objevil a jak ti to navždy změnilo život…

Kniha má jako jedna z mála moc hezkou obálku. Možná mě právě tím zaujala, ale obsah byl ještě lepší. Nevím… Když někdo řekne, že je to knížka o vlkodlacích, tak si řeknu, že se zase někdo opičí a přinejmenším tam bude pár stejných prvků jako v jiných knížkách. V tomhle příběhu se nedočkáme žádných mazlivých chlupatých vlků, ale opravdových predátorů. V žádné knížce jsem neviděla tak skvěle popsané prostředí vlků.

Že ji vychvaluji jako každou jinou knížku? Ne. Ona tak vážně působí. Ok uznávám, že pár prvků mohla autorka okopírovat, ale i kdyby… Zvládla to popsat originálně a to se cení.

Docela zvláštní na téhle úpravě knížky je, že je za každou kapitolou zobrazen měsíc ať už je v novu nebo v úplňku. Pro vlkodlaky to samozřejmě nemá žádný význam, ale pro rituál, který má být proveden to nejspíš důležité je. I v téhle knížce se najdou kouzla a to je další plus pro tuhle fantasy ságu. Celý systém vlkodlaků je takový zvláštní a zakládá se na legendách. Jak jinak, že?

Také musím docela pochválit, že se hned na začátku nedozvídáme všechno a Calla nám všechno řekne až když mluví se Shayem nebo podle svých skutků. A víte co jsem říkala o chování smečky? Oni se i v lidské kůži chovají jako vlci a u vůdců je to dvojnásobné. Nejradši by každého zakousli – hlavně když jsou vzteklí nebo je něco ohrozí. A ta kouzla… hm… S kouzly jsou spojeni také nějací mystičtí tvorové ne? Obří pavouk je tu nezbytností a něco jako vytvoření vlastního děsivého tvora je také docela běžné.

11874549fd_84259732_o2

Bohužel musím autorce vytknout, že neupustila od představy, že jsou všihni neodolatelní a krásní. Co třeba Ren nebo Dax? Nebo Bryn… Každý je okouzlující vlastním způsobem. Ať už roztomilostí nebo tajemností nebo dokonce přirozeným šarmem. Každý se narodil jako vyvolený… A ještě jde něco vytknout. Shay je strašně zženštilý. Kdy udělal vůbec něco statečnějšího než že se přiblížil ke smečce? No uznávám, že agresivní vlci jsou docela hrůzu nahánějící představa, ale přesto… Alespoň by se mohl o trošilinku pochlapit. Nebo to byl snad účel? Udělat z hrdiny chlapečka, kterého by měla Calla vodit za ručičku? Samozřejmě mu přidávám na dobrých vlastnostech to, že alespoň něco zvládne… Něco jako u Indiana Jonese, kterého má Shay za vzor. Dokáže využít to, co má právě po ruce.

Ze začátku mě udivilo, že autorka nechala Callu chodit v klučičím oblečení i přesto, že byla tak krásná. Ale potom ji prostě přeměnila pomocí postavy, která se nazývá matka. Calla se bude muset s donucením oblékat jako holka a to ji pořádně namíchne. Jenže co má dělat…?

Děj je docela nepředvídatelný a dokáže nás překvapit. Tohle je plus pro autorku a celé její dílo. Nevím proč, ale tahle knížka mě utila číst dál snad ještě možná víc než jiné příběhy. Možná to napětí, co pořád visí ve vzduchu, i když se nic zvláštního neděje.

Hodnocení knihy:

Co Smečce předcházelo? Zde si můžeš zdarma stahnout novelu Temné dny.

Celý článek

Review: Leviatan

665e7d5321_82197118_o2

Název: Leviatan / Leviathan

Autor: Scott Westerfeld

Ilustrátor: Keith Thompson

Série: Leviatan / Leviathan

Díl: 1.

Počet stran: 440

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Promazáváš své válečné stroje? Nebo je krmíš?

Leviatan je novodobá verze začátku první světové války. Ne není to o poučování. Pochybuji, že byste ve skutečném světě našli něco jako křížence vlka a tygra nebo obrovské kráčecí stroje, které se využívají opravdu až teprve dnes. Říká se tomu steampunk. Minulost se zde míchá s budoucností a to přináší do celého děje takovou tu zvláštnost… Já osobně tento styl moc neznám, ale kniha mě doslova pohltila.

1eb11d284f_84259591_o2Celá knížka je ilustrovaná černobílými obrázky, kterým se musí nechat schopnost vystihnout detaily.

Zaujalo mě hned to, že se v knížce nepíše o holce, která se zbláznila do kluka, který je jen tak náhodou anděl, upír nebo něco podobného. Tady si moc romantismu neužijeme a je to to pravé nefalšované fantasy. No… Tedy fantasy… To fakt ne. Je to steampunk, nebo jak se tomu říká. Já osobně jsem team Darwinovců a jsem pro létání ve vzduchu s Deryn. I když nevím, jak by na mě působila vzducholoď v níž se jako paraziti drží lidé a mají tam normální kajuty, kanceláře, jídelny… To bych možná nebo spíš určitě neunesla…

Z postav mám asi nejraději Volgera a doktorku Barlowovou. Jsou to takové ty postavy se zdravým selským rozumem a schopností poradit si v každé situaci. V célém příběhu jsem si Volgera představovala s páskou přes oko a se šavlí, kterou samozřejmě skutečně nosil. Prostě jako piráta. On i tak mluvil. A doktorka Barlowová? Nemůžu si pomoct, ale myslím, že se z ní vyklube pěkný zloduch. Já vždycky naletím na tokové ty postavy, které jsou nevinnost sama. A ona až podezřele pomáhá Alekovi i Deryn. I když k vlastním účelům…

Deryn mi přijde jako skvělá holka s klučičími zájmy. Docela mi vadí, že u vzduchoplavby nechtějí dívky, protože ženy jsou někdy ještě lepší než muži, že? Deryn se vede v klučičím chování dobře a to její: „U šílenejch pavouků!“ je bezva… Alek je rozmazlený fracek, který se bude muset hodně rychle naučit pokoře. Jenže nevím jestli to někdy opravdu dokáže úplně. Někdy mi připadá, že nemá vůbec nic v hlavě, ale konec konců je to teenager, ne? Kloppa jsem si představovala jako géniuse s brýličky a je upřímně škoda, že ho nenakreslili do leviatanu tak, jak to u Volgera nebo jiných postav udělali hodněkrát.

0766d4237f_82197148_o2

Po každých dvou kapitolách se vystřídají pohledy a máme buď Aleka nebo Deryn. Příběh je psaný ve třetí osobě tzn. Deryn se podívala na… Tenhle styl psaní mi moc nesedí a jen málokdy u některé knížky zaboduje naplno. U Leviatana to bylo tak napůl. U těhle fantasy ve starší době je to typické a většinou až nudné. Kdyby tento příběh byl psaný z pohledu první osoby bylo by to podle mě lepší.

Teď najedu nejspíš na obálku. Jemně přeplácaná, ale naprosto svázaná s příběhem – takže většinou zaujme. Je na některých místech zvláštně lesklá a tím taky lesklá v oku, které si ho v knihkupectví všimne a přečte si obsah téhle nádhery.

Při téhle knížce se doslova kolečka otáčejí a cítíte jak postupně zapadají do sebe. Konec knížky je tak napsn, že je nemožné nečekat na Behemót (pokračování trilogie) s vervou u knihkupectví. Prostě vás to napne…

Kdybych měla začít s originalitou, tak asi nenajdu nic podobného. To co Westerfeld vytváří je… neuvěřitelné! Ale přesto se dá do děje lehce zklouznout a moje rodina mi musí luskat prsty před obličejem, abych se probrala. Ok, stává se mi to u většinu knížek, ale to jen protože jsou tak dobré. A je fakt, že některé jsem opravdu nemohla ani přečíst než jsem si přečetla stránku dvakrát. To u téhle se mi to nestalo…

Hodnocení knihy:

Celý článek