„Knižní zpověď“ (Od kolébky do školy)

80957a81ef_82200391_o2

Tuto zpověď pořádá Fanta

1. Jsi knižní tip?
To jako vážně? Jsem přímo maniak do knih!

2. A co tvoji rodiče a příbuzní?
Máma má taky ráda knížky, jenže si už několik let nepřečetla ani jednu, protože na to nemá čas. Je to docela smutné, ale je to tak. Táta… Ten čte fakt jen zřídka a když už, tak nějakou pověst, ale vím o něm, že má rád Eduarda Štorcha. Mám toho plnou knihovnu a jsem na to přímo agresivní, když mi máma řekne,že neví, kam má dát moji novou knížku – to potom chci všechny jeho příspěvky hodit do popelnice. Stejně je nečetl víc jak jednou… A brácha…? Má aspergerův syndrom z čehož plyne, že když si přečte knížku, tak sice vnímá slova, ale ne příběh… Takže on čte spíš ty encyklopedie. Je do nich úplně zbláněný… Takové bichle…

3. A vrstevníci?
Ha? Když dám těm neandrtálcům do ruky knížku, tak ji s největší pravděpodobností rozdupou, rotrhají… Prostě hrůza. Osobně se kamarádím s 2 holky, které čtou docela dost, ale to je tak všechno… Takového fanatika jako mě v okolí nenajdu. Vím, že jsou i větší, ale všichni kulí oči už při pohledu na mě…

4. Vyprávěli ti vaši nebo příbuzní pohádky, když jsi byla malá? Pokud ano, jaké?
Jo! Nejvíc táta (máma neměla čas) a pamatuji si ze všeho nejvíc Mumínky. A potom pověsti z mého města, okolí… Je jich tu docela dost.

5. Četli ti rodiče nebo příbuzní pohádky, když jsi neuměla číst? Pokud ano, jaké?
To už mi rodiče moc nečetli… Ale já to nepotřebovala… Byla jsem spíš venku nebo si hrála s mým bratrancem.

6. Uměla jsi již před školní docházkou číst?
Sakra… Já si to ani nepamatuju… Táta mě učil písmena (nesnášela jsem to) a ve škole jsem byla nadprůměrná (to je fakt, ne chlubení), ale to je všechno. Rozhodně si pamatuju, že jsem uměla skvěle vyprávět v době, kdy se děti v mém věku ještě učily číst. A to jsem musela ještě hláskovat… :/

7. Jaká byla tvá první (nebo alespoň patřila mezi ně) knížka, kterou jsi přečetla sama?
Jejda… To vážně nevím… Ale určitě to byla Disneyovka…

8. Bála jsi se některé pohádky?
Jo! Babička měla takovou starou knížku pohádek a byla tam jedna o vlkovi a ovečce… Vždycky jsem se bála, ale pořád jsem chtěla aby mi ji babička četla každou noc… Pamatuji si také to, že tam byly brusinky… 😛

9. Jaká byla tvá nejoblíbenější kniha než jsi šla do školy?
Knížka pohádek (nechce se mi hledat přesný název), ale ty obrázky byly nejlepší…

10. Chtěla jsi být nějakou tvojí oblíbenou postavou?
Ne. A to mi zůstalo do dneška. Přeji postavám v knížkách štestí a narozdíl od ostatních, kteří chtějí pohádkového prince pro sebe, já si raději představuji, jak to ta daná postava všechno zvládá…

11. Měla jsi ve škole problémy se čtením?
Nikdy. Radila jsem ostatním, když měli číst, abych byla co nejdřív na řadě. 😛 Učitelka mě kvůli tomu dokonce poslala za dveře.

12. A co tvoji spolužáci?
Všichni. Ale to je podle mě jen můj dojem… Byli prostě průměrní. 🙂

13. Jakou knihu jsi měla ráda na prvním stupni (do 5. třídy)?
Já jsem neměla oblíbenou knížku… Jsem blíženec a ti jak jsou známí, přeskakují od jedné věci ke druhé.

14. V pubertě se jistě něco změnilo, tak co druhý stupeň (od 6. do 9. třídy, popřípadě tercie – kvarta na gymnáziu)
Stmívání! A pořád to trvá. 🙂

15. A na střední škole, popřípadě vysoké?
Nejsem na střední… 😛

16. Jak se tvé oblíbené žánry měnily?
Prvně byly pohádky od Walta Disneye. Teď je to fantasy…

17. Četli jste si ve škole z čítanek? Do kolikáté třdy?
😀 Pořád čteme z čítanky a pořád má plno lidí se čtením problémy. Štve mě to. 😛

18. Museli jste ve škole mít čtenářské/kulturní deníky? Pokud ano, kdy to začalo a trvá to do teď?
Hm… Měli jsme ho v páté třídě. Ta učitelka byla fanatik do práce. Teď ale nic takového nevedeme…

19. Doporučovala vám učitelka nějaké knihy?
Jasně. Hlavně ty klasiky. Jediné, co jsem si však přečetla, byla Luisa a Lotka, Já Baryk a Lovci mamutů.

20. Máš ráda povinnou četbu (musíš je prostě přečíst ať chceš nebo ne)?
😀 My ji zatím nemáme, ale klasiku nesnáším.

21. A co taková doporučená (jsou to knihy, ze kterých si můžeš vybrat)?
Jasně. Ale musí to být fakt dobrá knížka. 😉

22. A učebnice?
Ha? Co to je? To je taková ta věc, která mě pořád mučí a nutí si číst ty nepotřebné věci, které VŮBEC nejsou zkladní?

23. Jak se k učebnicím chováš?
Pěkně. Jsou to sice potvory, ale přesto jsou to knihy.

Celý článek

RC Review: Nick a Norah: Až do ochraptění

6e98002cbf_82199735_o2Název: Nick a Norah: Až do ochraptění / Nick & Norah’s Infinite Playlist

Autoři: Rachel Cohn a David Levithan

Počet stran: 198

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná

Oficiální anotace:

Můžeš na pět minut předstírat, že jsi moje holka?“ ptá se Nick Norah, když mezi návštěvníky klubu uvidí svou bývalku. A právě takovým klišé začíná příběh dvou mladých lidí, jejichž životní cesty se náhle protnou a trochu kodrcavě pak spolu pokračují.

Nick je basák a jediný hetero v punkové kapele plné gayů. Norah je dívka, která má pocit, že víc problémů by nedokázal řešit ani tým specialistů v pentagonu. A jediná společná noc v New Yorku.
A najdete v ní všechno – zoufalství, touhu, odpuštění, zklamání. Jsou tu rodiče, s kterými je nutné nějak vyjít, jsou tu přátelé, s nimiž vyjít je někdy těžší než zdolat Mt. Everest.

A je tu kluk a holka, kteří pro jednou nechtějí nic jiného než být sami sebou, nepředstírat, na nic si nehrát, ani se snažit s kýmkoliv vyjít. A je tu láska, vztek a nekonečný seznam písniček. A je to příběh, který si prostě musíte přečíst.

***

Někdo popíše v jedné knize několik let. Někdo několik měsíců, týdnů, dnů… A někdo, jako Rachel a David povypráví jednu jedinou noc. Divokou noc. Už jen tohle je na knize zvláštní. Každopádně musím říct, že knížka byla sem tam uspěchaná, ale když si to tak vezmu… Proč by se za jednu noc toho nemohlo stát tolik? Vždycky se něco může stát ze sekundy na sekundu. Tak proč by to nemohlo být i tady?

Nejen, že mě na knížce uchvátil její obsah, ale také obálka. Je vážně nádherná a když si povšimnete té anglické, která je zde, tak je ta naše o mnoho hezčí. A to není jen má zaujatost. Vážně se mi k tomuto dívčímu románu hodí víc než dost… A ještě ke všemu je v tvrdé bez přebalu… Mmmm… To miluju ze všeho nejvíc.

Zajímavé mi také přijde, že se na knížce podíleli dva autoři. Dokonce autorka a autor. Ono se to nezdá, ale sdílet s nějakým jiným autorem svůj styl psaní není podle mě až tak jednoduché. Každý jsme jiný a tím pádem chceme každý něco jiného. Na druhou stranu, když se knížka píše ze dvou pohledů (Nicka a Norah), tak je pro čtenáře skutečně dobré vědět, jak přemýšlí kluci. Co si budeme nalhávat, tady tuhle věc spisovatelka nikdy nepopíše tak brilantně jako spisovatel. Nechceme přece, aby se Nick choval jako ženská nebo něco podobného… 😛

Knížka je psaná v 1. osobě a to mám taky nejradši. Například v knížce Poslední píseň mi vadila ta věc, že je to všechno ve třetí osobě. Takhle mi to přijde víc… osobní. S postavou se více sblížíte, než když pořád čtete jak ona udělala tohle, on tamto…

4c19908758_84260317_o2

Já dívčí romány čtu jen zřídka, protože mi většinou přijdou uhozené a puberťácké, ale… ono jde spíš o to natrefit na ten dobrý dívčí román. Tenhle se mi líbil víc než dost. Ikdyž to už jste museli poznat z toho, jak to vychvaluji…

Sakra, já tu plácám jen o tom, co je tam dobré a o tom, co je na tom špatné se nezmíním… Celou recenzi přemýšlím, co sem napíšu a mám naštěstí už jedno negativum. Vadí mi, že Norah poučuje Nicka a přitom to s Talem má stále nedořešené. Proč proboha celý příběh odbíhá od Tala k Nickovi? Nevím, jestli mi to tak jen připadá, ale pořád je tam něco nedořešeného. Ona prostě v jeden okamžik ztuhne a co? Nic mu neřekne? Bože Norah… Tohle jsi tedy, jak ty říkáš „podělala“. Kromě toho ale teď fakt na nic nepřijdu… Možná časem…

A ještě nakonec bych chtěla podotknout, že byl román i zfilmovaný. Rande na jednu noc jsem shlédla dřív, než jsem přečetla knížku a toho velice lituji. Co se mi na tom nelíbí… Začla bych filmovým obsazením (Norah mi tam nepřijde jako normální holka, protože se pořád oblizuje jako nějaký pes, který se chystá zakousnout zajíce a rozhodně se nechová tak, jako v knížce a co Nick…? O tom raději pomlčet) a skončila tím, že Caroline loví žvejku odněkud… Fuj… To už fakt přehnali… Takže pokud jde o filmové zpracování, tak se na to podívat jen v případě, že si to skutečně nechcete přečíst… Ve srovnání s knížkou je to hotový bezcitný akčňák…

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství CooBoo

 

Celý článek

Knižní řetězovka

5ec5689bcf_82199640_o2

Tuto řetězovku pořádá Luu

1. Oblíbená kniha z dětství?
Jelikož dětstvím bych asi vystihla 6-7 let, tak musím říct, že to byla knížka Nejznámější pohádky na dobrou noc. Nebo možná ještě Ilustrované pohádky od Hanse Christiana Andersena. Jako malá jsem moc nečetla…

2. Co právě čteš?
Tajný kruh 2: Otrokyně od L. J. Smith.

3. Máš teď nějakou rezervaci v knihovně?
Ačkoliv jsem zaregistrovaná ve třech knihovnách, tak ne…

4. Knižní zlozvyk?
Pokaždé mě štve, když má knížka měkkou vazbu.

5. Co máš právě půjčené z knihovny?
Andersenovy pohádky a Avatar: Výprava k Na’vi (já vím, že už mi je 13 a ne 6 :D)

6. Máš čtečku e-knih?
Jo! Amazon Kindle 3 a mám ji pár měsíců… Zbožňuju ji a nikdy ji nedám z ruky…

7. Preferuješ číst jen jednu, a nebo více knih naráz?
To se mění… Momentálně čtu jednu, ale když jich čtu víc, tak mám vyzkoušené, že pokud tu jednu knížku nečtu déle než se má, tak si ji musím číst od začátku, protože zapomínám některé vážně důležité věci. a to mi lidi říkají, že mám dobrou paměť… 😀

8. Změnily se tvoje čtenářské návyky, co jsi začala blogovat?
Ne. Čtu pořád stejně dlouho a vůbec se nic nezměnilo…

9. Nejhorší kniha, kterou jsi tento rok přečetla?
Dřív bych řekla Letopisy Narnie od C. S. Lewise, protože byly nudnější s porovnáním ostatních knih, ale teď říkám Upíří deníky 6: Soumrak od L. J. Smith. To se prostě nedá popsat… Měla jsem co dělat, abych knížku dočetla do konce. Jestli to takhle půjde dál, tak upíří deníky odepisuju…

10. Oblíbená kniha, kterou jsi tento rok přečetla?
Původně bych řekla Smečka, ale před několika týdny jsem četla úžasnou knížku, která má teprve vyjít (moc mě mrzí, že možná jen v e-book, porotože je vážně skvělá) a jmenuje se Snoubení tmou.

11. Jak často čteš knihy mimo svůj oblíbený žánr?
Nevím… Za tenhle rok jsem přečetla Princezniny deníky (Meg Cabot), Milý Johne a Poslední píseň (obě od Nicholase Sparkse)… Takže to asi nebude příliš často…

12. Čteš někdy tu samou knihu vícekrát?
Jo, jinak bych si je ani nekupovala… Moje oblíbené jsou z tvorby Stephenie Meyer.

13. Dokážeš číst v autobuse?
Jo, cestou ze školy, ale jen oddychovky.

14. Oblíbené místo na čtení?
Teplá postýlka. Jen je špatné, že mi tam brácha často leze… Ruší mě. 😀

15. Zásady při půjčování knih?
To je jasné. Jestli mé knížce cokoliv uděláš, tak tě zabiju! Bez legrace… Na tohle jsem strašný puntičkář.

16. Děláš knihám oslí uši?
Nikdy!

17. Píšeš si na okraje stran poznámky?
Neexistuje.

18. A do učebnic?
Heh. Myšleka byla, ale nikdy jsem to neudělala. Nechci být jako těch jedenáct lidí přede mnou, co tu učebnici drželo v rukou.

19. V kterém jazyce čteš nejraději? V kolika dohromady to zvládneš?
Jen v češtině. Z angličtiny znám opravdu jen základy, což mě mrzí, ale dalo by mi příliš práce učit se ji v knížkách… Slovenštinu jsem nezkoušela, ale jsem přesvědčená, že by mi lezla na nervy…

20. Co musí kniha mít, aby sis ji zamilovala?
Originalitu.Nebo minimálně originálně pojatý příběh. Myslím tím příběhy o vlkodlacích, upírech… Prostě do toho musí autor/ka přinést něco nového. Jo a taky postavu, která mě uchvátí. Bez Edwarda, Rena, Dimitrije a podobnýchchloub příběhu bych se neobešla.

21. Co musí kniha mít, abys ji doporučila dál?
Musí mít osobité kouzlo. Ať už je to v příběhu, postavách nebo ve stylu psaní, bez něj se neobejdu.

22. Oblíbený žánr?
Fantasy.

23. Žánr, který čteš nejméně (ale chtěla bys víc)?
Čistou romantiku už mám za sebou, a tak asi normální horor. Třeba od Stephena Kinga! Jenže já jsem hrozný strašpytel. V televizi už ty filmy s hororovými prvky neřeším, ale čistý klasický horor jsem neviděla ani ve filmu ani v knihách. Nevím, jestli se odvážím… Ne! Počkat! Četla jsem Horory na dobrou noc od Horowitze, ale to bylo takové… Nevím, horory si představuji jinak.

24. Nejinspirativnější kniha, kterou jsi tento rok četla?
Princezniny deníky. Je docela realistická a svědčí o tom, že stačí jediný okamžik, aby se ti převrátil celý svět vzhůru nohama.

25. Oblíbená svačinka ke čtení?
To je různé. Často jím rajče, ale u knihy zřídka a potom mi táta třeba donese jahody, mrkem, kedlubnu… Prostě co nám zrovna vyroste na zahrádce… 😀

26. Jak často vybíráš knihu podle obálky?
Já ani nevím… Řekla bych, že si někde přečtu recenzi a když je pěkná obálka, tak mě toještě více popostrčí k čtení dané knížky. Ale je pravda, že mě někdy v internetových obchodech upoutají zajímavé obálky a já mrknu na obsah… Je to takové lákadlo. xD

27. Jak často souhlasíš s negativní knižní kritikou?
Málokdy. Já si většinou na knížce vyberu to dobré, ale mám pochopení pro lidi, co tak prohlašují, když mi vysvětlí proč ji nemají rádi.

28. Co psaní negativních recenzí?
Jak říkám. Snažím se sebrat z knížky to nejlepší, ale když na to přijde tak do recenze přidám i kritiku.

29. Kdyby jsi mohla číst v dalším cizím jazyce, který by sis vybrala?
Angličtinu. V angličtině je většina knih, které mě zaujmou…

30. Největší knižní výzva?
Lovci mamutů. Devítiletému dítěti tohle dávat do rukou je vražedná zbraň. I když je pravda, že jsem to četla kvůli sobě. Měli jsme to ve škole číst a já se chtěla před ostatními děti pochlubit tím, že to mám přečtené. Co já bych neudělala kvůli popularitě… 😀 četla jsem to čtyři měsíce… Výkon na dítě, které doposud četlo jen Disneovky… Alep pokud se to počítá jako množství knih za tenhle rok, tak asi 40. Jen nevím, jestli to stihnu.

31. Největší knižní výzva, do které se stále bojíš jít?
Horory.

32. Oblíbený básník?
Eh? Já poezii nečtu… I když… Kdybych se měla přiznat, tak je to můj táta. i když říká, že jsou lepší, mně se jeho básničky líbí. Vymýšlí si v nich i vlastní příběhy, což jsem já nikdy nedokázala. Ale je fakt, že je vymýšlel „za mlada“… 😀

33. Kolik knih si obyčejně půjčuješ v knihovně?
Když jsem byla malá, tak to bylo i deset knížek – Disneovky, ale teď už je to málo. vždyť vlastně knižní novinky v knihovně ani nemají, takže co mám dělat jiného, než si je koupit, nebo čekat na e-book (Stahování pro vlastní potřebu je legální, heč! :P).

34. Vrátila jsi už knihu do knihovny, aniž bys ji přečetla?
Jo. Jenže mě neoslovily a nebo jsem neměla čas. To se promíjí, ne? 😀

35. Oblíbená knižní postava?
Alice Cullen. Ona je senzační! Je energická, rozpustilá, věrná a já nevím, co všechno. Vím, že je to vedlejší postava, ale mě prostě uchvátila…

36. Oblíbený knižní záporák?
Damon Salvator. Jo, já vím. 😀 Když on je tak děsně… elegantní, krásný a… a… 😀

37. Knihy, které si obvykle bereš na prázdniny?
Já nikam na prázdniny nejezdím, takže mám všechno po ruce… 🙂

38. Nejdelší doba, kdy jsi nečetla?
Měla jsem období, kdy jsem vůbec nechtěla číst. Bylo to několik měsíců…

39. Kniha, kterou jsi nedokázala/nemohla dočíst?
Já už bohužel nevím… Ale bylo mi líto, že jsem do knížky vložila svůj čas a musím ji odložit. Naštěstí se mi to stávalo jen s knížky z knihovny.

40. Co Tě dokáže při čtení vyrušit?
Brácha, rodiče… Ale musí na mě několikrát volat – nevnímám.

41. Oblíbená filmová adaptace?
The Vampire Diaries. Damon je ještě Damonovatější a všechno je takové… Dravé… Bite me! 😀

42. Adaptace, která Tě totálně zklamala
Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka (Co to tam nasadili za prase?), The Secret Circle (čekala jsem víc) apod.

43. Jak často čteš spoilery?
Nečtu je. Většinou… 😀

44. Nejvíc peněz, kolik jsi na jedenkrát utratila v knihkupectví?
2000. Oh jé. A to mi je kupovala mamka… 😀 Ale to jsem jí vyloženě musela brblat do práce s příběhy, jaké chci koupit – už to nervově nevydržela… 😀

45. Jak často knihu před přečtením prolistuješ?
Neprolistuju ji.

46. Důvod, kvůli kterému bys knihu vzdala?
Když je nudná, neoriginální a nebo mi na ní něco vážně velkého nesedí.

47. Máš ráda knihy uspořádané?
Jo. I když je to spíš podle pocitu, kam je mám zařadit. Řeknu si: Tady tuhle bych dala doprostřed. Nevím. Vždycky mi něco řekne kam jakou knížku mám dát a za to jsem vděčná.

48. Knihy skladuješ, a nebo je posíláš dál?
Skladuju je. Nedokážu si představit, že bych nějakou knížku někomu… dala nebo prodala. Příčí se mi to.

49. Jsou knihy, kterým se vyhýbáš?
Poezie a tátovy knížky o pravěku – zbožňuje Eduarda Štorcha.

50. Kniha, která Tě rozesmála?
Princezniny deníky. Mia je prostě dokonalý Teenager…

51. Kniha, která Tě naštvala?
Celá kniha? Upíří deníky 6: Soumrak. Nudaaaa.

52. Kniha, která Tě rozplakala?
Mě žádná kniha nerozplakala. V životě jsem hrozně citlivá a v sebemenším náznaku zloby, smutku nebo podobných pocitů se rozpláču, ale v knižním světě poznám jen smutek. Chtěla bych to zažít, ale ani knížky od Nicholase Sparkse mě nerozplakaly.

53. Kniha, od které jsi neměla žádné očekávání, ale nakonec se Ti líbila?
Stmívání. Byla jsem odpůrcem této ságy, ale až film a pár blogů mě přesvědčil, že to nemusí být špatné. Tak také odstartovala moje čtenářská kariéra. Nebo možná ještě mrazení…?

54. Kniha, od které jsi očekávala hodně, ale nakonec se Ti vůbec nelíbila?
Upíří deníky od L. J. Smith. Je to psané hrozným stylem…

55. Oblíbené čtení na odreagování?
Poslední píseň. Nádherný romantický příběh. Řekla bych sice, že má Happy End, ale z půlky bych lhala.

Celý článek

Movie Review: Cesta do středu země

ed9ec61d89_82199021_o2

Název: Cesta do středu země / Journey to the Center of the Earth (USA)

Rok: 2008

Délka: 93 min

V hlavních rolích: Brendan Fraser, Josh Hutcherson, Anita Briem…

Hudba: Andrew Lockington

Režie: Eric Brevig

Hlavní důvod proč se na film podívat byl, že v něm hraje Brendan Fraser. Byla jsem na něm v kině, když jsem byla malá a nedávno jsem ho viděla znovu. Můj názor je, že kdyby tam nebyl můj oblíbený herec, tak se na to nebudu dívat s takovou vervou. Konec konců… Brendan Fraser mi osvěžil každý film, který jsem viděla. Jeho herecké výkony jsou nadlidské. Potom mě zaujal herec Josh Hutcherson, kterého znám z filmu most do země Terabithia. Ale dost opěvování. teď bych měla začít o filmu jako celku…

Když jsem se na vizuální efekty zadívala pořádně, tak bylo docela poznat, že je to přes počítač. Nevypadalo to… Přirozeně. Třeba jak byli na těch kolejích a řítili se vpřed. Člověk tomu uvěří asi těžko, když je to celé ve stylu „Ani my tomu nevěříme!“ nebo „Tohle je 3D film, tak od toho moc nečekejte!“. Jo. Takový pocit jsem z toho měla. Vzhledem k tomu, že to bylo v cizině promítáno jako 3D film, lidé byli uchváceni tím, co viděli a nevnímali ty chyby. (Ne)výhoda 3D filmů. Docela klamou…

Kdybych měla počítat děj, to už nebylo tak špatné. Příběh je na motivy Julesa Verna, a tak to má šťávu. Bohužel to ale není úplně dokonalé, protože mi to přijde spíš pohádkové. Věechno dopadlo až příliš dobře. Dokážou to? Nedokážou to? Bylo by zbytečné si tyhle otázky pokládat, protože člověk už ví dopředu, jak to dopadne. Taky mě štve, že ihned jakmile přijdou do toho světa, tak chtějí odejít. Bylo by docela zajímavé, kdyby scénarista třeba trošičku uchvátil postavy a ony se jeden čas nechtěly vrátit. Jenže oni se prakticky celou cestu snaží o útěk. To už potom člověka docela štve… Na druhou stranu musím ocenit komediální prvky, protože to byl dobrý nápad. Mám ráda akční filmy s nějakými těmi vtipy… Bohužel jich ale nebylo moc…

O výkonu herců se dá říct jen to nejlepší. Dávali do toho všechno a vzhledem k tomu všemu okolo jsou jejich výkony to nejpozitivnější, co na filmu vidím. Mnozí na ty výkony nadávají, ale když se pořádně mrknou, tak ty pády co museli prožívat taky nejsou žádná lahůdka. To že tam kromě toho skoro nic není už není jejich chyba, ale spíš štábu… Jak říkám, měli to pozměnit, protože kromě obrovského ještěra, masožravých kytek a fakt velkých ryb tam nic moc neobvyklého není. No, dobře, no… Až na pár výjimek.

Hodnocení filmu:

Oficiální anotace:

Během vědecké expedice na Islandu se vizionářský vědec Trevor Anderson (Brendan Fraser), jeho synovec Sean (Josh Hutcherson) a půvabná průvodkyně Hannah (Anita Briem) ocitnou v jeskyni, jejíž jediný východ vede stále hlouběji pod zemský povrch. Cestou do středu Země se setkávají s dosud nepoznaným světem plným fantastických tvorů, ale když začne hrozit nebezpečí vulkanické erupce, trojice musí najít cestu zpátky dřív, než bude pozdě.

6427737fdc_82199081_o2

5594338dbe_82199097_o2

 933b0488f0_82199106_o2

Oficiální trailer:

Celý článek

Co právě poslouchám? /0.01/

9c350fcb11_84880563_o2

Původně jsem chtěla mít nadpis v barvě Lay-outu, ale modrá mi byla v tomhle případě sympatyčtější. Navíc je to moje první práce s prolínáním, takže trošičku přivřete oka – nebo je rovnou zavřete, to je na vás. Teď už se vrhnu do pravé podstaty článku… Co právě poslouchám…? Napsala bych to, ale to bych se opičila po jednom blogu (ty písničky mě uchvátily)… A tak jsem se rozhodla napsat, co jsem poslouchala těsně předtím…

AFI – Prelude

This is what i brought you.
This you can keep.
This is what I brought,
You may forget me.
I promise to depart,
Just promise one thing,
Kiss my eyes and lay me to sleep.

Když se zaposlouchám, tak pořád před sebou vidím nějakou… vzpomínku. Samozřejmě ne svou, ale já nevím… Z těch knížek, co jsem četla, se mi vybavuje nejvíce Vampýrská akademie, jak mají rodiče Lissy bouračku… A nebo ještě bojové scény… Zase z VA. Asi jsem jí vážně posedlá…

Holki – Reklama na ticho

Môžete ho zohnať len pod rukou
nádherné ticho z hor
výberové ticho so zárukou
získá ho, kdo príde skuor!

Na české nebo slovenské písničky vůbec nejsem, ale tahle mi utkvěla v paměti a dost se mi zalíbila. Holki jsou navíc dobrá skupina, tak proč je neposlouchat…? Tahle byla můj pohon a všechno jsem dělala více energičtěji.

Birdy – Skinny Love

Come on skinny love just last the year
Pour a little salt we were never here
My my my – my my my
My my my my – my my …
Staring at the sink of blood
and crushed veneer

Tahle je taková dojemná a mě vedla k zamyšlení a trošičku mě to i popohánělo. Přišla jsem na ni v The vampire diaries. Oni tam mají prostě úžasný Soundtrack! A taky Damona… 😛 Tak zase příště! Já tedy doufám, že to bude brzo…

Celý článek