Review: Hladová přání

b2e9c40bb8_82201025_o2

Název: Hladová přání

Autorka: Tereza Matoušková

Série: Podmoří

Díl: 1.

Počet stran: 98

Nakladatelství: Krigl

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

 

Oficiální anotace:

Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny. Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo. Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?

***

Já teda nevím, jak je to u vás, ale mě oficiální anotace knížky moc neřekla – ale já si ji vlastně stejně přečetla, až když jsem knížku dostala. Koupila jsem si ji hlavně díky tomu, že ji napsala česká autorka. A kvůli tomu, že mi to nařizovala moje intuice… 😀 Teď si nejsem jistá, ale myslím, že jsem ji poprvé zahlédla u Abyss. Prostě mi to nedalo a mrkla jsem se na stránky autorky (viz. odkaz níže), které byly mimochodem černé – má oblíbená barva. A pak… jsem ji začala číst…

b2dd21a2b8_82201072_o2

Už začátek začátek vám říká, že tohle nebude žádná romantika. Netvrdím, že se tam nevyskytuje láska, ale knížka se hlavně specializuje na tu temnotu. A noční můry. Poprvé knížka byla pojmenována Žádný cukrkandl a až na závěr jsem pochopila, proč to autorka tak pojmenovala. Název jen naoko pohádkový. A to jsem se ještě nezmínila o ději.

Na začátku jsem si myslela, že se bude hlavní hrdinka záměrně „sebepoškozovat“ – svým způsobem -, ale překvapilo mě, že se chtěla vzepřít. Cukrátko ji nejspíš opravdu hodně ovlivňoval… Hlavní hrdinka si totiž tak pojmenovala stvoření, které plní přání. Ovšem je v tom plno háčků…

Od začátku do konce máte tu stejnou otázku… Zachrání ji proboha živého někdo? A takhle to zůstává opravdu hodně dlouho – až na samém konci se dozvíme verdikt. Jo, je to trochu kruté zhledem k tomu, že ani nikdo neví, jestli má autorka ráda Happy endy, ale je to tak.

Na knížce se mi líbilo to, že autorka tady nepopisuje nám už známé bytosti. Má prostě vlastní svět… Jasně, jsou tam čarodějové, kněží atp., ale jsem si jistá, že irida jste nikde neviděli… 😛 A abych nezapomněla… Má i vlastní jazyk… 😉 Tohle jednoznačně obdivuji, protože když jsem se o něco takového pokoušela sama, tak jsem prostě narazila na zeď. Protože ono nejde jen o to poskládat prostě nějakou slátaninu… Ono to musí dávat smysl. Co třeba Erhia? To slovo mi jednoznačně přijde smysluplné. S technologií bych řekla, že jsou v Podmoří tak trochu zaostalí… Žádná televize, počítač ani elektronika. Ale to by mi k Podmoří ani nesedělo. Mimochodem… Podmoří… Nejdřív jsem si myslela, že je to jen vymyšlený název, ale postupně mi došlo, že se příběh opravdu odehrává pod mořem. Nestačím žasnout…

Co se týče postav, mají vlastnosti jako normální lidé. Asi mou nejoblíbenější je Femorian. Asi protože se v sociálních věcech moc neorientuje… Je spíš oddaný boji. A na druhém místě je Zorena. Bojovnice, matka… Následuje Jukata, Atalan a opravdu mnou nenáviděná postava Kerdea.

567cdd7750_82646301_o2

Nejdřív jsem chtěla jako negativum uvést počet stránek, ale já tak nějak nevím… Tak nějak si uvědomuji, že to k tomu prostě patří. Nebyla by to Hladová přání, kdyby měla tolik stránek jako například Stmívání, Eragon a jiné…

Knížka se mi četla dobře, ale sem tam jsem postrádala chuť pokračovat v četbě… Právě proto strhávám jeden bod…

Na závěr se chci omluvit za to, jak je tahle recenze zmatená, ale jsem tak nějak rozhozená, tak na to berte zřetel… A ještě chci dodat, že jestli vás to ještě pořád nepřesvědčilo, tak říkám, že knížka stojí za přečtení… 😛

 

Hodnocení knihy:

4ea9ffaf53_82201170_o2

Oficiální stránky Temnářky (kromě různých informací si tam můžete od autorky objednat podepsaná Hladová přání): Cesta do Podmoří

Celý článek

„Knižní zpověď“ II (Knihkupectví a knihovna)

80957a81ef_82200391_o2

Tuto zpověď pořádá Fanta

1. Koupíš si knihu nebo si ji raději půjčíš?
Je samozřejmé, že si ji radši koupím. To mám pak jistotu, že si ji můžu přečíst víckrát. V knihovně knižní novinky stejně nemají… 🙁 Nejsem z velkého města.

2.Jak často kupuješ knihy?
To záleží na tom jak často máma jezdí do Brna. Vždycky si totiž knížky objednávám u Barviče… 😛 19. října mi mamka jela pro knížky… 😀

3. Dostáváš knihy na Vánoce, narozeniny, svátky… jako dárek?
Jasně. Ale u nás je to tak, že vždycky vím co dostanu. Od prarodičů dárky nedostávám, takže je to na rodičích… 🙂

4. Kde je kupuješ?
V Brně vždycky u Barviče. Ale nejdřív si je samozřejmě zamluvím na internetu… Ale když není jiná možnost, tak klidně přes net.

5. Jakou nejvyšší částku by jsi byla ochotná za ni dát?
Když je hodně dobrá, tak… 550 Kč…

6. Máš nějaký trik při nakupování dobré knihy?
😀 Jasně. jedu podle mého seznamu na počítači a pak už jen objednávám…

7. Co je pro tebe nejdůležitější – autor, název knihy, obal, krátký obsah, který má většina knih nebo něco jiného?
Já nevím. Mě to vždycky někde praští do nosu na internetu. Mám na to… instinkt. Prostě mrknu na nějakou recenzi a předem vím, jaký mám z toho pocit… Takhle to dělám pořád (hlavně to nesmím říkat mamce, protože ta by mi dala, kdyby se dozvěděla, že si o tom ani nic nepřečtu a vím, že ta knížka je pro mě) a vždycky mi to vyšlo.

8. Řídíš se při vybírání knih radami známých nebo dáš na vlastní instinkt a na to, co tě samotnou láká?
Instinkt. Dobrou knížku poznám už podle názvu, úvodní věty… Nevím, jak to dělám…

9. Co děláš s knihami, které sis koupila, ale již tě nebaví třeba kvůli věku (např. dětské knížky, dívčí romány…)?
Nic. Jsou v knihovně. A zatím mě omrzely ty dětské, ale mám menšího bráchu, kterého ty jednoduché příběhy bavit nepřestanou, protože má Aspergerův syndrom, takže nic neprodávám, nevyhazuji…

10. Půjčuješ si knihy od známých?
Jo, ale fakt jen zřídka – nemám od koho…

11. Jak často chodíš do knihovny?
Chodí tam mamka s bráškou a já…? Fakt jen zřídka…

12. Jsi tam „známá firma“?
Ne. Jsem čtenářka, která vrací knihy včas, čte průmerně… 🙂

13. Co si tak převážně půjčuješ?
Nevím. V knihovně prostě něco čapnu a je to…

14. Jak zacházíš s knížkami, které si půjčíš?
Jako s vlastními… 🙂

15. Vracíš knihy včas nebo musíš za zpožděné vrácení platit?
Vracím včas.

16. Chodí tam tvoji známí a vrstevníci?
Někteří…

17. Kdyby jsi mohla, šla by jsi tam na brigádu?
😀 Ve třinácti? Zbláznili jste se? Cloumá mnou puberta! 😀

18. Máš z knihovny nějaký zajímavý zážitek?
E-e.

19. Jsi ochotná někomu půjčit knížku?
Jo, ale fakt jen zřídka… A jen naoko ochotně… 😀

20. Už se ti stalo, že ti ji nevrátili nebo vrátili nějak poškozenou?
Bohužel 4x… 🙁 Poprvé to byly Upíří deníky 1. (totálně zohýbané rožky, natržená vazba…), podruhé Zvaržený, potřetí Crescendo (byly pomačkané přebaly) a počtvrté Rozbřesk (tam mi naštěstí „jen“ na vazbě ulpěly dva škrábanečky – od osmáka…).

Celý článek

„Knižní zpověď“ (Od kolébky do školy)

80957a81ef_82200391_o2

Tuto zpověď pořádá Fanta

1. Jsi knižní tip?
To jako vážně? Jsem přímo maniak do knih!

2. A co tvoji rodiče a příbuzní?
Máma má taky ráda knížky, jenže si už několik let nepřečetla ani jednu, protože na to nemá čas. Je to docela smutné, ale je to tak. Táta… Ten čte fakt jen zřídka a když už, tak nějakou pověst, ale vím o něm, že má rád Eduarda Štorcha. Mám toho plnou knihovnu a jsem na to přímo agresivní, když mi máma řekne,že neví, kam má dát moji novou knížku – to potom chci všechny jeho příspěvky hodit do popelnice. Stejně je nečetl víc jak jednou… A brácha…? Má aspergerův syndrom z čehož plyne, že když si přečte knížku, tak sice vnímá slova, ale ne příběh… Takže on čte spíš ty encyklopedie. Je do nich úplně zbláněný… Takové bichle…

3. A vrstevníci?
Ha? Když dám těm neandrtálcům do ruky knížku, tak ji s největší pravděpodobností rozdupou, rotrhají… Prostě hrůza. Osobně se kamarádím s 2 holky, které čtou docela dost, ale to je tak všechno… Takového fanatika jako mě v okolí nenajdu. Vím, že jsou i větší, ale všichni kulí oči už při pohledu na mě…

4. Vyprávěli ti vaši nebo příbuzní pohádky, když jsi byla malá? Pokud ano, jaké?
Jo! Nejvíc táta (máma neměla čas) a pamatuji si ze všeho nejvíc Mumínky. A potom pověsti z mého města, okolí… Je jich tu docela dost.

5. Četli ti rodiče nebo příbuzní pohádky, když jsi neuměla číst? Pokud ano, jaké?
To už mi rodiče moc nečetli… Ale já to nepotřebovala… Byla jsem spíš venku nebo si hrála s mým bratrancem.

6. Uměla jsi již před školní docházkou číst?
Sakra… Já si to ani nepamatuju… Táta mě učil písmena (nesnášela jsem to) a ve škole jsem byla nadprůměrná (to je fakt, ne chlubení), ale to je všechno. Rozhodně si pamatuju, že jsem uměla skvěle vyprávět v době, kdy se děti v mém věku ještě učily číst. A to jsem musela ještě hláskovat… :/

7. Jaká byla tvá první (nebo alespoň patřila mezi ně) knížka, kterou jsi přečetla sama?
Jejda… To vážně nevím… Ale určitě to byla Disneyovka…

8. Bála jsi se některé pohádky?
Jo! Babička měla takovou starou knížku pohádek a byla tam jedna o vlkovi a ovečce… Vždycky jsem se bála, ale pořád jsem chtěla aby mi ji babička četla každou noc… Pamatuji si také to, že tam byly brusinky… 😛

9. Jaká byla tvá nejoblíbenější kniha než jsi šla do školy?
Knížka pohádek (nechce se mi hledat přesný název), ale ty obrázky byly nejlepší…

10. Chtěla jsi být nějakou tvojí oblíbenou postavou?
Ne. A to mi zůstalo do dneška. Přeji postavám v knížkách štestí a narozdíl od ostatních, kteří chtějí pohádkového prince pro sebe, já si raději představuji, jak to ta daná postava všechno zvládá…

11. Měla jsi ve škole problémy se čtením?
Nikdy. Radila jsem ostatním, když měli číst, abych byla co nejdřív na řadě. 😛 Učitelka mě kvůli tomu dokonce poslala za dveře.

12. A co tvoji spolužáci?
Všichni. Ale to je podle mě jen můj dojem… Byli prostě průměrní. 🙂

13. Jakou knihu jsi měla ráda na prvním stupni (do 5. třídy)?
Já jsem neměla oblíbenou knížku… Jsem blíženec a ti jak jsou známí, přeskakují od jedné věci ke druhé.

14. V pubertě se jistě něco změnilo, tak co druhý stupeň (od 6. do 9. třídy, popřípadě tercie – kvarta na gymnáziu)
Stmívání! A pořád to trvá. 🙂

15. A na střední škole, popřípadě vysoké?
Nejsem na střední… 😛

16. Jak se tvé oblíbené žánry měnily?
Prvně byly pohádky od Walta Disneye. Teď je to fantasy…

17. Četli jste si ve škole z čítanek? Do kolikáté třdy?
😀 Pořád čteme z čítanky a pořád má plno lidí se čtením problémy. Štve mě to. 😛

18. Museli jste ve škole mít čtenářské/kulturní deníky? Pokud ano, kdy to začalo a trvá to do teď?
Hm… Měli jsme ho v páté třídě. Ta učitelka byla fanatik do práce. Teď ale nic takového nevedeme…

19. Doporučovala vám učitelka nějaké knihy?
Jasně. Hlavně ty klasiky. Jediné, co jsem si však přečetla, byla Luisa a Lotka, Já Baryk a Lovci mamutů.

20. Máš ráda povinnou četbu (musíš je prostě přečíst ať chceš nebo ne)?
😀 My ji zatím nemáme, ale klasiku nesnáším.

21. A co taková doporučená (jsou to knihy, ze kterých si můžeš vybrat)?
Jasně. Ale musí to být fakt dobrá knížka. 😉

22. A učebnice?
Ha? Co to je? To je taková ta věc, která mě pořád mučí a nutí si číst ty nepotřebné věci, které VŮBEC nejsou zkladní?

23. Jak se k učebnicím chováš?
Pěkně. Jsou to sice potvory, ale přesto jsou to knihy.

Celý článek

RC Review: Nick a Norah: Až do ochraptění

6e98002cbf_82199735_o2Název: Nick a Norah: Až do ochraptění / Nick & Norah’s Infinite Playlist

Autoři: Rachel Cohn a David Levithan

Počet stran: 198

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná

Oficiální anotace:

Můžeš na pět minut předstírat, že jsi moje holka?“ ptá se Nick Norah, když mezi návštěvníky klubu uvidí svou bývalku. A právě takovým klišé začíná příběh dvou mladých lidí, jejichž životní cesty se náhle protnou a trochu kodrcavě pak spolu pokračují.

Nick je basák a jediný hetero v punkové kapele plné gayů. Norah je dívka, která má pocit, že víc problémů by nedokázal řešit ani tým specialistů v pentagonu. A jediná společná noc v New Yorku.
A najdete v ní všechno – zoufalství, touhu, odpuštění, zklamání. Jsou tu rodiče, s kterými je nutné nějak vyjít, jsou tu přátelé, s nimiž vyjít je někdy těžší než zdolat Mt. Everest.

A je tu kluk a holka, kteří pro jednou nechtějí nic jiného než být sami sebou, nepředstírat, na nic si nehrát, ani se snažit s kýmkoliv vyjít. A je tu láska, vztek a nekonečný seznam písniček. A je to příběh, který si prostě musíte přečíst.

***

Někdo popíše v jedné knize několik let. Někdo několik měsíců, týdnů, dnů… A někdo, jako Rachel a David povypráví jednu jedinou noc. Divokou noc. Už jen tohle je na knize zvláštní. Každopádně musím říct, že knížka byla sem tam uspěchaná, ale když si to tak vezmu… Proč by se za jednu noc toho nemohlo stát tolik? Vždycky se něco může stát ze sekundy na sekundu. Tak proč by to nemohlo být i tady?

Nejen, že mě na knížce uchvátil její obsah, ale také obálka. Je vážně nádherná a když si povšimnete té anglické, která je zde, tak je ta naše o mnoho hezčí. A to není jen má zaujatost. Vážně se mi k tomuto dívčímu románu hodí víc než dost… A ještě ke všemu je v tvrdé bez přebalu… Mmmm… To miluju ze všeho nejvíc.

Zajímavé mi také přijde, že se na knížce podíleli dva autoři. Dokonce autorka a autor. Ono se to nezdá, ale sdílet s nějakým jiným autorem svůj styl psaní není podle mě až tak jednoduché. Každý jsme jiný a tím pádem chceme každý něco jiného. Na druhou stranu, když se knížka píše ze dvou pohledů (Nicka a Norah), tak je pro čtenáře skutečně dobré vědět, jak přemýšlí kluci. Co si budeme nalhávat, tady tuhle věc spisovatelka nikdy nepopíše tak brilantně jako spisovatel. Nechceme přece, aby se Nick choval jako ženská nebo něco podobného… 😛

Knížka je psaná v 1. osobě a to mám taky nejradši. Například v knížce Poslední píseň mi vadila ta věc, že je to všechno ve třetí osobě. Takhle mi to přijde víc… osobní. S postavou se více sblížíte, než když pořád čtete jak ona udělala tohle, on tamto…

4c19908758_84260317_o2

Já dívčí romány čtu jen zřídka, protože mi většinou přijdou uhozené a puberťácké, ale… ono jde spíš o to natrefit na ten dobrý dívčí román. Tenhle se mi líbil víc než dost. Ikdyž to už jste museli poznat z toho, jak to vychvaluji…

Sakra, já tu plácám jen o tom, co je tam dobré a o tom, co je na tom špatné se nezmíním… Celou recenzi přemýšlím, co sem napíšu a mám naštěstí už jedno negativum. Vadí mi, že Norah poučuje Nicka a přitom to s Talem má stále nedořešené. Proč proboha celý příběh odbíhá od Tala k Nickovi? Nevím, jestli mi to tak jen připadá, ale pořád je tam něco nedořešeného. Ona prostě v jeden okamžik ztuhne a co? Nic mu neřekne? Bože Norah… Tohle jsi tedy, jak ty říkáš „podělala“. Kromě toho ale teď fakt na nic nepřijdu… Možná časem…

A ještě nakonec bych chtěla podotknout, že byl román i zfilmovaný. Rande na jednu noc jsem shlédla dřív, než jsem přečetla knížku a toho velice lituji. Co se mi na tom nelíbí… Začla bych filmovým obsazením (Norah mi tam nepřijde jako normální holka, protože se pořád oblizuje jako nějaký pes, který se chystá zakousnout zajíce a rozhodně se nechová tak, jako v knížce a co Nick…? O tom raději pomlčet) a skončila tím, že Caroline loví žvejku odněkud… Fuj… To už fakt přehnali… Takže pokud jde o filmové zpracování, tak se na to podívat jen v případě, že si to skutečně nechcete přečíst… Ve srovnání s knížkou je to hotový bezcitný akčňák…

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství CooBoo

 

Celý článek

Knižní řetězovka

5ec5689bcf_82199640_o2

Tuto řetězovku pořádá Luu

1. Oblíbená kniha z dětství?
Jelikož dětstvím bych asi vystihla 6-7 let, tak musím říct, že to byla knížka Nejznámější pohádky na dobrou noc. Nebo možná ještě Ilustrované pohádky od Hanse Christiana Andersena. Jako malá jsem moc nečetla…

2. Co právě čteš?
Tajný kruh 2: Otrokyně od L. J. Smith.

3. Máš teď nějakou rezervaci v knihovně?
Ačkoliv jsem zaregistrovaná ve třech knihovnách, tak ne…

4. Knižní zlozvyk?
Pokaždé mě štve, když má knížka měkkou vazbu.

5. Co máš právě půjčené z knihovny?
Andersenovy pohádky a Avatar: Výprava k Na’vi (já vím, že už mi je 13 a ne 6 :D)

6. Máš čtečku e-knih?
Jo! Amazon Kindle 3 a mám ji pár měsíců… Zbožňuju ji a nikdy ji nedám z ruky…

7. Preferuješ číst jen jednu, a nebo více knih naráz?
To se mění… Momentálně čtu jednu, ale když jich čtu víc, tak mám vyzkoušené, že pokud tu jednu knížku nečtu déle než se má, tak si ji musím číst od začátku, protože zapomínám některé vážně důležité věci. a to mi lidi říkají, že mám dobrou paměť… 😀

8. Změnily se tvoje čtenářské návyky, co jsi začala blogovat?
Ne. Čtu pořád stejně dlouho a vůbec se nic nezměnilo…

9. Nejhorší kniha, kterou jsi tento rok přečetla?
Dřív bych řekla Letopisy Narnie od C. S. Lewise, protože byly nudnější s porovnáním ostatních knih, ale teď říkám Upíří deníky 6: Soumrak od L. J. Smith. To se prostě nedá popsat… Měla jsem co dělat, abych knížku dočetla do konce. Jestli to takhle půjde dál, tak upíří deníky odepisuju…

10. Oblíbená kniha, kterou jsi tento rok přečetla?
Původně bych řekla Smečka, ale před několika týdny jsem četla úžasnou knížku, která má teprve vyjít (moc mě mrzí, že možná jen v e-book, porotože je vážně skvělá) a jmenuje se Snoubení tmou.

11. Jak často čteš knihy mimo svůj oblíbený žánr?
Nevím… Za tenhle rok jsem přečetla Princezniny deníky (Meg Cabot), Milý Johne a Poslední píseň (obě od Nicholase Sparkse)… Takže to asi nebude příliš často…

12. Čteš někdy tu samou knihu vícekrát?
Jo, jinak bych si je ani nekupovala… Moje oblíbené jsou z tvorby Stephenie Meyer.

13. Dokážeš číst v autobuse?
Jo, cestou ze školy, ale jen oddychovky.

14. Oblíbené místo na čtení?
Teplá postýlka. Jen je špatné, že mi tam brácha často leze… Ruší mě. 😀

15. Zásady při půjčování knih?
To je jasné. Jestli mé knížce cokoliv uděláš, tak tě zabiju! Bez legrace… Na tohle jsem strašný puntičkář.

16. Děláš knihám oslí uši?
Nikdy!

17. Píšeš si na okraje stran poznámky?
Neexistuje.

18. A do učebnic?
Heh. Myšleka byla, ale nikdy jsem to neudělala. Nechci být jako těch jedenáct lidí přede mnou, co tu učebnici drželo v rukou.

19. V kterém jazyce čteš nejraději? V kolika dohromady to zvládneš?
Jen v češtině. Z angličtiny znám opravdu jen základy, což mě mrzí, ale dalo by mi příliš práce učit se ji v knížkách… Slovenštinu jsem nezkoušela, ale jsem přesvědčená, že by mi lezla na nervy…

20. Co musí kniha mít, aby sis ji zamilovala?
Originalitu.Nebo minimálně originálně pojatý příběh. Myslím tím příběhy o vlkodlacích, upírech… Prostě do toho musí autor/ka přinést něco nového. Jo a taky postavu, která mě uchvátí. Bez Edwarda, Rena, Dimitrije a podobnýchchloub příběhu bych se neobešla.

21. Co musí kniha mít, abys ji doporučila dál?
Musí mít osobité kouzlo. Ať už je to v příběhu, postavách nebo ve stylu psaní, bez něj se neobejdu.

22. Oblíbený žánr?
Fantasy.

23. Žánr, který čteš nejméně (ale chtěla bys víc)?
Čistou romantiku už mám za sebou, a tak asi normální horor. Třeba od Stephena Kinga! Jenže já jsem hrozný strašpytel. V televizi už ty filmy s hororovými prvky neřeším, ale čistý klasický horor jsem neviděla ani ve filmu ani v knihách. Nevím, jestli se odvážím… Ne! Počkat! Četla jsem Horory na dobrou noc od Horowitze, ale to bylo takové… Nevím, horory si představuji jinak.

24. Nejinspirativnější kniha, kterou jsi tento rok četla?
Princezniny deníky. Je docela realistická a svědčí o tom, že stačí jediný okamžik, aby se ti převrátil celý svět vzhůru nohama.

25. Oblíbená svačinka ke čtení?
To je různé. Často jím rajče, ale u knihy zřídka a potom mi táta třeba donese jahody, mrkem, kedlubnu… Prostě co nám zrovna vyroste na zahrádce… 😀

26. Jak často vybíráš knihu podle obálky?
Já ani nevím… Řekla bych, že si někde přečtu recenzi a když je pěkná obálka, tak mě toještě více popostrčí k čtení dané knížky. Ale je pravda, že mě někdy v internetových obchodech upoutají zajímavé obálky a já mrknu na obsah… Je to takové lákadlo. xD

27. Jak často souhlasíš s negativní knižní kritikou?
Málokdy. Já si většinou na knížce vyberu to dobré, ale mám pochopení pro lidi, co tak prohlašují, když mi vysvětlí proč ji nemají rádi.

28. Co psaní negativních recenzí?
Jak říkám. Snažím se sebrat z knížky to nejlepší, ale když na to přijde tak do recenze přidám i kritiku.

29. Kdyby jsi mohla číst v dalším cizím jazyce, který by sis vybrala?
Angličtinu. V angličtině je většina knih, které mě zaujmou…

30. Největší knižní výzva?
Lovci mamutů. Devítiletému dítěti tohle dávat do rukou je vražedná zbraň. I když je pravda, že jsem to četla kvůli sobě. Měli jsme to ve škole číst a já se chtěla před ostatními děti pochlubit tím, že to mám přečtené. Co já bych neudělala kvůli popularitě… 😀 četla jsem to čtyři měsíce… Výkon na dítě, které doposud četlo jen Disneovky… Alep pokud se to počítá jako množství knih za tenhle rok, tak asi 40. Jen nevím, jestli to stihnu.

31. Největší knižní výzva, do které se stále bojíš jít?
Horory.

32. Oblíbený básník?
Eh? Já poezii nečtu… I když… Kdybych se měla přiznat, tak je to můj táta. i když říká, že jsou lepší, mně se jeho básničky líbí. Vymýšlí si v nich i vlastní příběhy, což jsem já nikdy nedokázala. Ale je fakt, že je vymýšlel „za mlada“… 😀

33. Kolik knih si obyčejně půjčuješ v knihovně?
Když jsem byla malá, tak to bylo i deset knížek – Disneovky, ale teď už je to málo. vždyť vlastně knižní novinky v knihovně ani nemají, takže co mám dělat jiného, než si je koupit, nebo čekat na e-book (Stahování pro vlastní potřebu je legální, heč! :P).

34. Vrátila jsi už knihu do knihovny, aniž bys ji přečetla?
Jo. Jenže mě neoslovily a nebo jsem neměla čas. To se promíjí, ne? 😀

35. Oblíbená knižní postava?
Alice Cullen. Ona je senzační! Je energická, rozpustilá, věrná a já nevím, co všechno. Vím, že je to vedlejší postava, ale mě prostě uchvátila…

36. Oblíbený knižní záporák?
Damon Salvator. Jo, já vím. 😀 Když on je tak děsně… elegantní, krásný a… a… 😀

37. Knihy, které si obvykle bereš na prázdniny?
Já nikam na prázdniny nejezdím, takže mám všechno po ruce… 🙂

38. Nejdelší doba, kdy jsi nečetla?
Měla jsem období, kdy jsem vůbec nechtěla číst. Bylo to několik měsíců…

39. Kniha, kterou jsi nedokázala/nemohla dočíst?
Já už bohužel nevím… Ale bylo mi líto, že jsem do knížky vložila svůj čas a musím ji odložit. Naštěstí se mi to stávalo jen s knížky z knihovny.

40. Co Tě dokáže při čtení vyrušit?
Brácha, rodiče… Ale musí na mě několikrát volat – nevnímám.

41. Oblíbená filmová adaptace?
The Vampire Diaries. Damon je ještě Damonovatější a všechno je takové… Dravé… Bite me! 😀

42. Adaptace, která Tě totálně zklamala
Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka (Co to tam nasadili za prase?), The Secret Circle (čekala jsem víc) apod.

43. Jak často čteš spoilery?
Nečtu je. Většinou… 😀

44. Nejvíc peněz, kolik jsi na jedenkrát utratila v knihkupectví?
2000. Oh jé. A to mi je kupovala mamka… 😀 Ale to jsem jí vyloženě musela brblat do práce s příběhy, jaké chci koupit – už to nervově nevydržela… 😀

45. Jak často knihu před přečtením prolistuješ?
Neprolistuju ji.

46. Důvod, kvůli kterému bys knihu vzdala?
Když je nudná, neoriginální a nebo mi na ní něco vážně velkého nesedí.

47. Máš ráda knihy uspořádané?
Jo. I když je to spíš podle pocitu, kam je mám zařadit. Řeknu si: Tady tuhle bych dala doprostřed. Nevím. Vždycky mi něco řekne kam jakou knížku mám dát a za to jsem vděčná.

48. Knihy skladuješ, a nebo je posíláš dál?
Skladuju je. Nedokážu si představit, že bych nějakou knížku někomu… dala nebo prodala. Příčí se mi to.

49. Jsou knihy, kterým se vyhýbáš?
Poezie a tátovy knížky o pravěku – zbožňuje Eduarda Štorcha.

50. Kniha, která Tě rozesmála?
Princezniny deníky. Mia je prostě dokonalý Teenager…

51. Kniha, která Tě naštvala?
Celá kniha? Upíří deníky 6: Soumrak. Nudaaaa.

52. Kniha, která Tě rozplakala?
Mě žádná kniha nerozplakala. V životě jsem hrozně citlivá a v sebemenším náznaku zloby, smutku nebo podobných pocitů se rozpláču, ale v knižním světě poznám jen smutek. Chtěla bych to zažít, ale ani knížky od Nicholase Sparkse mě nerozplakaly.

53. Kniha, od které jsi neměla žádné očekávání, ale nakonec se Ti líbila?
Stmívání. Byla jsem odpůrcem této ságy, ale až film a pár blogů mě přesvědčil, že to nemusí být špatné. Tak také odstartovala moje čtenářská kariéra. Nebo možná ještě mrazení…?

54. Kniha, od které jsi očekávala hodně, ale nakonec se Ti vůbec nelíbila?
Upíří deníky od L. J. Smith. Je to psané hrozným stylem…

55. Oblíbené čtení na odreagování?
Poslední píseň. Nádherný romantický příběh. Řekla bych sice, že má Happy End, ale z půlky bych lhala.

Celý článek