Co právě poslouchám? /0.02/

9c350fcb11_84880563_o2

Apocalyptica – Not Strong Enough (feat. Brent Smith)

I’m not strong enough to stay away.
Can’t run from you
I just run back to you.
Like a moth I’m drowning through your flame,
Say my name, but it’s not the same.
You look in my eyes I’m stripped of my pride.
And my soul surrounders and you bring my heart to it’s knees.

Tahle mi přijde hrozně moc vznešená a nabíjí mě energií. Tam kde jsou housle, jsem i já… 😀 Já teda doufám, že to jsou housle… Alespoň na začátku… Potom už je jen ta rajská hudba… 😀 A zpěv…

Anberlin – Enjoy The Silence

All I ever wanted
All I ever needed
Is here in my arms
Words are very unnecessary
They can only do harm

Tuhle jsem viděla v traileru na Temné vize a od té doby se jí nemůžu zbavit… Přijde mi taková na cesty.

Nickelback – Far Away

This time, this place
Misused, Mistakes
Too long, too late
Who was I to make you wait
Just one chance
Just one breath
Just in case there’s just one left
‚Cause you know,
you know, you know

Pomalá, láskyplná, jemná…. A přesto pořád rocková… 😀 Hlavně se nedívejte na ten klip, protože z toho se mi vážně chtělo plakat… Viděla jsem ji někde na Stmivani.eu v nějaké povídce. Těžko říct v které. Já jich čtu docela hodně…

The Ting Tings – Hands

Two hands
I wanna play the piano with two hands
Should’ve learned

Znáte hru Fifa 12? Jop. Taťka mě na ni upozornil a mně se zalíbila, tak jsem si ji stáhla…

Groove Coverage – Runaway

OoO I want to runaway
You tell me nothing else but lies
I’m singin‘
OoO I try to runaway
Cause I just want to live my life
I’m singin‘
OoO I want to runaway
As long as you are by my side
I’m singin‘
OoO I try to runaway
But I can’t find a place to hide

K tomuhle netřeba komentář…

Sucker Punch – Sweet Dreams

Sweet dreams are made of this
Who am I to disagree?
Travel the world and the seven seas
Everybody’s looking for something
Some of them want to use you
Some of them want to get used by you
Some of them want to abuse you
Some of them want to be abused

Depresivní a zase rocková…

Celý článek

„Knižní zpověď“ III (Knižní nej)

80957a81ef_82200391_o2

Tuto zpověď pořádá Fanta

1. Tradičně: Jaké je tvé nejoblíbenější dílo?
Twilight!

2. A autor?
Stephenie Meyer… 😀

3. A nejhorší dílo dílo jaké jsi četl/a?
Upíří deníky. Já vím… Já vím… proč to teda čtu, že jo? 😀

4. Jaký byl nejvíc fuj fuj autor?
Dřív bych řekla, že L. J. Smith. Pochopte, ne že bych ji přímo nesnášela, její knížky si čtu i přes to, že je na nich „něco“ negativního, ale s porovnáním třeba Richelle Mead je to prostě… No jiná sféra… 😀 Temné vize mě totiž přinutily změnit názor a už tím pádem nemám kandidáta na tuhle pozici.

5. Jaká je ta žena s velkým Ž?
Alice Cullenová… 😉 Ona je prostě… Taková energická, kamarádská, perfektní… A je to shopaholik! Kdybych si měla vybrat mezi Edwardem (samozřejmě nemyslím Patizóna, ale toho knižního Edwarda) a Alice, tak je to jednoznačně ona. Jak už jsem psala… Nerada beru štestí druhým a to platí i pro Bellu.

6. Jakou máš nejméně rád/a?
Fakt netuším. Mám pochopení pro lidi a stejně tak pro knižní postavy, takže mám svým způsobem ráda všechny.

7. Jakého muže máš nejraději?
Ha? To nejde vybrat!!! Hot je určitě Patch (Zavržený), Dimitrij (Vampýrská akademie), Edward (Twilight), Ren (Smečka), Tristan (Snoubení tmou – tahle knížka ještě nebyla vydaná), Damon a myslím, že je to všechno… Ale asi by to byl Damon, Tristan nebo Edward… 😛

8. Kterého by jsi naopak nejraději praštil/a pánví?
Shay ze Smečky…

9. Jaké nejoblíbenější zvíře/ věc se vyskytuje v knížce?
Vlci… 🙂

10. Jaké je tvé nejneoblíbenější zvíře/ věc v jakékoliv knize?
Vlci, tygři, lední medvědi a to je všechno… Mám sympatie k těmto zvířatům, protože mi přijdou… elegnatní. Dokonce i medvěd je elegantní, akorát ve vodě… 😛

11. Jaká knižní obálka se ti líbila nejvíce?

Tahle! Je to španělská obálka Vampýrské akademie… Když jsem ji zahlédla u Abyss, tak mě uchvátila… 🙂

7a8fa7aee7_82201378_o2

12. Jakou naopak zkazili?
Hostitel… Já nevím, ale ten obličej mi přijde prostě takový divný… :/

148048_big

13. Nejlepší přítel, se kterým si můžeš popovídat o knihách?
Mám jednu kamarádku, ale té se nemůžu zpovídat pořád… 🙁 Takže to bude asi blog… 😀

14. Jaké je pro tebe to nejlepší místo na čtení knih?
Postýlka…

15. Na jakém nejhorším místě jsi četla knihu?
Jaj! Tak to bude nejspíš auto… 😀 Je mi pak děsně špatně…

16. To nejvíce zajímavé místo, kde jsi vůbec četl/a nějakou knížku?
Aj? Já na žádném zajímavém místě nečetla… :/

17. Co je při čtení knih to nejlepší?
Příběh. Zamilovaný příběh… Prostě je to jiný svět… 🙂 Můžu se ztratit a nemyslet na nic, jen na to, co se odehrává jinde…

18. Co je naopak tou zápornou částí?
Nedostatek času na ostatní činnosti a slovíčko Dost! uprostřed rozečteného textu.

19. Jaká je nejhezčí zfilmovaná verze?
The Vampire Diaries!

20. A co naprosto zkazili?
Twilight.

21. Jaký byl tvůj nejdelší čas, kdy jsi bez přestávky četla knížku?
12 hodin…

22. Jaká byla tvá nejkratší (ve větách) knížka?
Eh, Asi nějaká dětská knížka… 🙂

23. Jaká byla vaše nejdelší kniha, co jste kdy přečetli?
Hostitel.

24. Jakou knížku jsi vzdala po nejméně přečtených stránkách?
Letopisy Blarnie

 

Celý článek

RC Review: Temné vize: Odhalení

1242773cec_82201181_o2

Název: Temné vize: Odhalení/ The Strange Power

Autorka: L. J. Smith

Série: Temné vize / Dark Visions

Díl: 1.

Počet stran: 262

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Oficiální anotace:

Schopnosti, které přesahují lidské chápání! Kaitlyn má nezvyklé oči a jasnovidecké schopnosti. Žije s pověstí čarodějky. Pozvání do institutu nadaných pro ni znamená naději na nový život. Všichni se však brzy dozví pravdu o experimentu, který ohrožuje jejich zdravý rozum a životy… Zatímco přemýšlela, stále si kreslila. Nebo spíš její ruka si kreslila – zdálo se, že její mozek to vůbec nevnímá. Teď se podívala dolů a poprvé si všimla, co vytvořila. Pavučinu. Ale divné bylo to, co bylo pod tou pavučinou, tak blízko, že se jí to skoro dotýkalo. Oči. Široce otevřené, kulaté oči s hustými řasami. Oči Bambiho. Dětské oči.

***

Když jsem tu knížku nejdříve uviděla, tak jsem si řekla… No to snad ne! Ona jí vychází vážně další knížka! Chápejte, mě se zdá, že to u L. J. Smith jede jako na běžícím pásu… Ale možná je to tak dobře. Aspoň víme, že se knížky od ní neztratí…

Knížku jsem podcenila, protože… Já nevím, těch důvodů bude víc… 😀 Podle mě je z dílny autorky to nejlepší, co mohla napsat. Vážně netuším jestli jsem zaujatá, nebo ne, takže si budete muset udělat obrázek svůj… 😛

d3418fefa4_82646199_o2

Když jsem knížku začínala, tak jsem si řekla, že to bude nějaká mutace Tajného kruhu a Upířích deníků. To jsem měla pravdu, ale ona to byla moc hezká mutace. Z Tajného kruhu pochtila zláštní schopnosti hrdinů, i když trochu odlišných a moc krystalů. A z Upířích deníků? Rob – nádherný kluk se zlatou hřívou a dobroutou v očích, kromě toho na konci knihy jeho slova spojená s Kaytlininýma „Patříme k sobě“. Gabriel – záporňák, který je mi neskutečně sympatický, protože se „někomu“ tak trošičku podobá… Tmavá hříva a oči… A kamenné hradby před ostatními. Ovšem kvůli Kaitlyn je ochoten se vzdát i toho po čem nejvíce touží (nebudu rozvádět). Ať si ve své hlavě říká, co chce, on k ní necítí jenom sympatie, kvůli tomu, že by se mu se svou vzpurnou myslí mohla rovnat. Záleží mu na ní. Ovšem jsme stále ve stavu popírání, takže žádné „miluji tě“. Ale víte co? Rob a Gabriel se nenávidí. Nedivím se. Jsou přesný opak a každý dělá něco jiného. Už vidíte souvislost? Akorát mi jeden bod ze seznamu „podoba s Upířími deníky“ vyškrtla. Rob je sice zarytý obránce dobra, ale mně se líbí. Já nevím… Se Stefanem jsem ten pocit neměla, prostě jsem měla rádas jen Damona, ale tady je to docela fajn, když můžete s úsměvem koukat na sbližování Kaitlyn a Roba.

Knížka se mi četla velice rychle, akorát protože jsem na ni neměla moc čas, tak to bylo takových těch 5 dní. Přijde mi, že tady takový ten osobitý styl psaní L. J. Smith trošičku pokulhává, protože jsem z toho měla jiné dojmy než z Tajného kruhu, nebo jejích Upířích deníků. Ani mi tu nevadilo psaní ve 3. osobě, což se divím, protože mi to bylo trnem v oku. Buď jsem si zvykla, a nebo mi to k té knize prostě pasuje… Ovšem myslím si, že to bude to druhé. Jak jsem mluvila o těch dojmech… Přišlo mi to skutečnější, nejspíš kvůli těm moderním technologiím…

b6facedc99_82201296_o2

Jediné, co mi na tom vadilo, bylo to, že jsem dopředu věděla, co se tam vlastně děje. Jediný Gabriel s Kaytlin, která to ze začátku mimochodem popírala, tušili, že je něco v nepořádku. To pzlátko a med kolem pusy byly až příliš nápadné. Saozřemě už teď mě štve, že vím, koho si Kaytlin vybere, až si přizná, že ji Gabriel přitahuje. A nejen to… To už je vidět od začátku… 😛

Takže na závěr chci podotknout, že jestli nejste nadšení z děl L. J. Smith, tohle byste si měli přečíst. Trochu vám to poupraví názor… 😉

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment

Celý článek

Review: Hladová přání

b2e9c40bb8_82201025_o2

Název: Hladová přání

Autorka: Tereza Matoušková

Série: Podmoří

Díl: 1.

Počet stran: 98

Nakladatelství: Krigl

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

 

Oficiální anotace:

Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny. Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo. Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?

***

Já teda nevím, jak je to u vás, ale mě oficiální anotace knížky moc neřekla – ale já si ji vlastně stejně přečetla, až když jsem knížku dostala. Koupila jsem si ji hlavně díky tomu, že ji napsala česká autorka. A kvůli tomu, že mi to nařizovala moje intuice… 😀 Teď si nejsem jistá, ale myslím, že jsem ji poprvé zahlédla u Abyss. Prostě mi to nedalo a mrkla jsem se na stránky autorky (viz. odkaz níže), které byly mimochodem černé – má oblíbená barva. A pak… jsem ji začala číst…

b2dd21a2b8_82201072_o2

Už začátek začátek vám říká, že tohle nebude žádná romantika. Netvrdím, že se tam nevyskytuje láska, ale knížka se hlavně specializuje na tu temnotu. A noční můry. Poprvé knížka byla pojmenována Žádný cukrkandl a až na závěr jsem pochopila, proč to autorka tak pojmenovala. Název jen naoko pohádkový. A to jsem se ještě nezmínila o ději.

Na začátku jsem si myslela, že se bude hlavní hrdinka záměrně „sebepoškozovat“ – svým způsobem -, ale překvapilo mě, že se chtěla vzepřít. Cukrátko ji nejspíš opravdu hodně ovlivňoval… Hlavní hrdinka si totiž tak pojmenovala stvoření, které plní přání. Ovšem je v tom plno háčků…

Od začátku do konce máte tu stejnou otázku… Zachrání ji proboha živého někdo? A takhle to zůstává opravdu hodně dlouho – až na samém konci se dozvíme verdikt. Jo, je to trochu kruté zhledem k tomu, že ani nikdo neví, jestli má autorka ráda Happy endy, ale je to tak.

Na knížce se mi líbilo to, že autorka tady nepopisuje nám už známé bytosti. Má prostě vlastní svět… Jasně, jsou tam čarodějové, kněží atp., ale jsem si jistá, že irida jste nikde neviděli… 😛 A abych nezapomněla… Má i vlastní jazyk… 😉 Tohle jednoznačně obdivuji, protože když jsem se o něco takového pokoušela sama, tak jsem prostě narazila na zeď. Protože ono nejde jen o to poskládat prostě nějakou slátaninu… Ono to musí dávat smysl. Co třeba Erhia? To slovo mi jednoznačně přijde smysluplné. S technologií bych řekla, že jsou v Podmoří tak trochu zaostalí… Žádná televize, počítač ani elektronika. Ale to by mi k Podmoří ani nesedělo. Mimochodem… Podmoří… Nejdřív jsem si myslela, že je to jen vymyšlený název, ale postupně mi došlo, že se příběh opravdu odehrává pod mořem. Nestačím žasnout…

Co se týče postav, mají vlastnosti jako normální lidé. Asi mou nejoblíbenější je Femorian. Asi protože se v sociálních věcech moc neorientuje… Je spíš oddaný boji. A na druhém místě je Zorena. Bojovnice, matka… Následuje Jukata, Atalan a opravdu mnou nenáviděná postava Kerdea.

567cdd7750_82646301_o2

Nejdřív jsem chtěla jako negativum uvést počet stránek, ale já tak nějak nevím… Tak nějak si uvědomuji, že to k tomu prostě patří. Nebyla by to Hladová přání, kdyby měla tolik stránek jako například Stmívání, Eragon a jiné…

Knížka se mi četla dobře, ale sem tam jsem postrádala chuť pokračovat v četbě… Právě proto strhávám jeden bod…

Na závěr se chci omluvit za to, jak je tahle recenze zmatená, ale jsem tak nějak rozhozená, tak na to berte zřetel… A ještě chci dodat, že jestli vás to ještě pořád nepřesvědčilo, tak říkám, že knížka stojí za přečtení… 😛

 

Hodnocení knihy:

4ea9ffaf53_82201170_o2

Oficiální stránky Temnářky (kromě různých informací si tam můžete od autorky objednat podepsaná Hladová přání): Cesta do Podmoří

Celý článek

„Knižní zpověď“ II (Knihkupectví a knihovna)

80957a81ef_82200391_o2

Tuto zpověď pořádá Fanta

1. Koupíš si knihu nebo si ji raději půjčíš?
Je samozřejmé, že si ji radši koupím. To mám pak jistotu, že si ji můžu přečíst víckrát. V knihovně knižní novinky stejně nemají… 🙁 Nejsem z velkého města.

2.Jak často kupuješ knihy?
To záleží na tom jak často máma jezdí do Brna. Vždycky si totiž knížky objednávám u Barviče… 😛 19. října mi mamka jela pro knížky… 😀

3. Dostáváš knihy na Vánoce, narozeniny, svátky… jako dárek?
Jasně. Ale u nás je to tak, že vždycky vím co dostanu. Od prarodičů dárky nedostávám, takže je to na rodičích… 🙂

4. Kde je kupuješ?
V Brně vždycky u Barviče. Ale nejdřív si je samozřejmě zamluvím na internetu… Ale když není jiná možnost, tak klidně přes net.

5. Jakou nejvyšší částku by jsi byla ochotná za ni dát?
Když je hodně dobrá, tak… 550 Kč…

6. Máš nějaký trik při nakupování dobré knihy?
😀 Jasně. jedu podle mého seznamu na počítači a pak už jen objednávám…

7. Co je pro tebe nejdůležitější – autor, název knihy, obal, krátký obsah, který má většina knih nebo něco jiného?
Já nevím. Mě to vždycky někde praští do nosu na internetu. Mám na to… instinkt. Prostě mrknu na nějakou recenzi a předem vím, jaký mám z toho pocit… Takhle to dělám pořád (hlavně to nesmím říkat mamce, protože ta by mi dala, kdyby se dozvěděla, že si o tom ani nic nepřečtu a vím, že ta knížka je pro mě) a vždycky mi to vyšlo.

8. Řídíš se při vybírání knih radami známých nebo dáš na vlastní instinkt a na to, co tě samotnou láká?
Instinkt. Dobrou knížku poznám už podle názvu, úvodní věty… Nevím, jak to dělám…

9. Co děláš s knihami, které sis koupila, ale již tě nebaví třeba kvůli věku (např. dětské knížky, dívčí romány…)?
Nic. Jsou v knihovně. A zatím mě omrzely ty dětské, ale mám menšího bráchu, kterého ty jednoduché příběhy bavit nepřestanou, protože má Aspergerův syndrom, takže nic neprodávám, nevyhazuji…

10. Půjčuješ si knihy od známých?
Jo, ale fakt jen zřídka – nemám od koho…

11. Jak často chodíš do knihovny?
Chodí tam mamka s bráškou a já…? Fakt jen zřídka…

12. Jsi tam „známá firma“?
Ne. Jsem čtenářka, která vrací knihy včas, čte průmerně… 🙂

13. Co si tak převážně půjčuješ?
Nevím. V knihovně prostě něco čapnu a je to…

14. Jak zacházíš s knížkami, které si půjčíš?
Jako s vlastními… 🙂

15. Vracíš knihy včas nebo musíš za zpožděné vrácení platit?
Vracím včas.

16. Chodí tam tvoji známí a vrstevníci?
Někteří…

17. Kdyby jsi mohla, šla by jsi tam na brigádu?
😀 Ve třinácti? Zbláznili jste se? Cloumá mnou puberta! 😀

18. Máš z knihovny nějaký zajímavý zážitek?
E-e.

19. Jsi ochotná někomu půjčit knížku?
Jo, ale fakt jen zřídka… A jen naoko ochotně… 😀

20. Už se ti stalo, že ti ji nevrátili nebo vrátili nějak poškozenou?
Bohužel 4x… 🙁 Poprvé to byly Upíří deníky 1. (totálně zohýbané rožky, natržená vazba…), podruhé Zvaržený, potřetí Crescendo (byly pomačkané přebaly) a počtvrté Rozbřesk (tam mi naštěstí „jen“ na vazbě ulpěly dva škrábanečky – od osmáka…).

Celý článek