O mně

bty

V reálu se jmenuji Věra Škodová, je mi 20 let, jak už jste si mohli všimnout, ráda čtu a píšu, a to i pro sebe, takříkajíc do šuplíku. Nic moc hodnotného to není, ale znáte to, někdy tak přežijete den.

Jsem detailistka, svému okolí lezu velmi často na nervy, pokud výsledek není perfektní, dokážu poměrně snadno dostat chmury. Kromě jiných chyb jsem až morbidně náladová, poněkud hůř soustředím pozornost na něco, co mě až tak nezajímá a na to, jak moc čtu, neumím zpracovávat text rychleji než po nějakých 20 stranách za hodinu. Jop, rychlost hodna šneka na pohřbu. ALE v angličtině čtu dvojnásobně rychle. Mám teorii, že je to proto, že se v textu nevracím tak často zpátky jako v češtině, ale temné síly v tom svou roli určitě hrají taky.

 

 

Pár odchylek…

Miluju čaj, nesnáším kafe (do mého těla si našlo cestu jen jednou a po kyselých ksichtech a půlhodině mučení ostatních otázkami, jestli už teda můžu jít spát, to se mnou nikdo nikdy znovu neabsolvoval. Z trochu prdlých úchylek nemám ráda sladké, bojím se psů, nedotknu se čehokoliv, co má víc než čtyři nohy a stojím si za názorem, že člověk by neměl být kopie, proto se jen málokdy nechám ovlivnit okolím. Ne, že bych si jiných názorů necenila, já strašně ráda diskutuji, ale jsem moc tvrdohlavá na to, abych po pár minutách přebrala ten cizí. Jo! A miluju Anglii. A Skotsko…

…a jsem maniak do muzikálů.

 

Jak jsem přišla na přezdívku Ells?

Kdo mě zná, ví, že jsem začínala se Stmíváním. Dodnes se při pohledu na hřbety knih občas rozplývám a často si z nich znovu čtu. Jedna z mých prvních oblíbených literárních postav byla/je Alice Cullen, a to zejména kvůli její živelnosti, proto z anglické výslovnosti Alice (Elis, já idiot jsem tam to A v Alis neslyšela, tak vidíte, jak to dopadlo) vznikla Ells.

 

Čtenářka s prvními dojmy

Po nějakou dobu měl blog přízvisko Svět nadpřirozena, což, jak mi po pár letech došlo, není zdaleka ideální volba pro knižní blog. Čtenářka s prvními dojmy je něco, co vychází z mé srdeční záležitosti (Pýcha a předsudek = První dojmy) a zároveň něco, s čím bych se ráda ztotožnila i po několika dalších letech blogování. Proto dnes blog najdete takto a ne jinak.

 

Oblíbené zvíře: Tygr

Oblíbená květina: Růže

Nejvíc oblíbené seriály: Once Upon a Time, Teen Wolf, Outlander

 

Hudba a já

Hudba je jedna z věcí, které mi pravidelně zachraňují život a nervy a od té doby, co jsem zaslechla Muse, jsem si postupně začala vyhraňovat vkus. Zvláštní význam pro mě mají v současné době Hurts a OneRepublic, ráda mám Katy Perry, Florence + The Machine, Siu a množství dalších.

Dost často se zamilovávám i do filmové hudby, české skupiny/zpěváky neposlouchám téměř vůbec a mojí nejnovější a nejkrásnější posedlostí jsou muzikály. Ty už jsem sice měla moc ráda dřív, ale od té doby, co jsem slyšela novou muzikálovou podobu Anastasie, stala se z toho vážná situace.

 

Oblíbené nástroje: Klavír, housle a cello – samozřejmě, hrát neumím ani na jeden

Top 10 nejoblíbenějších knih:

1. Pýcha a předsudek
2. Jane Eyre
3. Fantom opery



4. Stmívání
5. Hunger Games
6. Cizinka
7. V jako vendeta
8. Zlodějka knih
9. Ten, kdo stojí v koutě
10. Měděný jezdec

Ultra mega nejlepší přehled toho, jak knihy hodnotím (fakt je tam toho mnohem víc, než na blogu, recenzovat všechno absolutně nestíhám).

 

Čtenářské návyky

Tuhle větu jsem tu ještě nedávno měla napsanou: Velmi ráda čtu tzv. braky, které každý tak rád odsuzuje. Nejsem náročná čtenářka a pokud danou knihu čtu jedním dechem a děj není až tak katastrofální, nehrozí, že bych šla pod čtyři hvězdičky.

No… Co na to říct. Poté, co jsem zkritizovala Hranici nevinnosti, Elitu, Laru Jean, A. G. Howard, Stephenii Perkins (ale to až napodruhé, poprvé jsem z ní byla stejně v háji jako ostatní) v průběhu jednoho měsíce jen proto, že dějové linky byly fakt naprosto příšerné a hlavní hrdinky tupé jako polena, to asi pravda nebude.

Moje tři nemesis jsou insta-love, cheating a love triangle. Pokud se mám na co těšit, mám docela velkou odolnost proti nudným knihám, když ale něco postrádá logiku nebo se hlavní hrdinka se chová jako dobytek, nemám problém knihu nedočíst. A to poměrně často, klidně deset stránek před koncem.

Můj absolutní zlozvyk je čichat ke stránkám knih a vybírat je hlavně podle názvu, obálek a hodnocení na Goodreads a stále častěji se ve svém výběru mýlit. Dřív jsem vehementně tvrdila, že film, co nerespektuje knižní předlohu, stojí za houby. Dnes takové adaptace beru s rezervou a dokážu si je užívat. Důkazem je Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, Fantom opery, i V jako vendeta. Netrvám na tom, abych nejprve četla knihu a až poté viděla film, ačkoliv k tomu mám často sklony a někdy to i uplatňuji. Ne, že bych chápala lidi, co po zhlédnutí filmu nejsou schopni přečíst knihu, protože znají děj, to fakt ne.

Vyhýbám se knihám se špatným koncem, sympatický mi není ani depresivní podtón, mojí nejoblíbenější spisovatelkou je Jane Austen, a to jednoduše proto, že nic co jsem od ní zatím četla, nespadalo do pouhého průměru. Klasiky se nebojím, čtenářský deník vždy posuzuji jen podle toho, jestli mě láká obsah, ne podle očividné povinnosti se něco drtit. I když u té Bible jsem měla chuť to vážně udělat…

Upřednostňuji pevnou vazbu před paperbackem, až chorobně hromadím záložky a přesto je mám mimo dosah, kdykoliv si chci knihu založit. Používám zarážky a jsem mistr v uskladnění knih, když stresuji, knihy ráda přerovnávám.

Vlastním několik edic svých oblíbených knih, u Jane Austen se to pohybuje v mezích „tohle má nádherné ilustrace“, „tohle je s vysvětlivkami“ a dokonce i „tohle má nádhernou obálku“. Vážně, ten poslední případ se u nejmenované knihy objevil hned dvakrát.

Vnitřně jsem pořád malé dítě, dokážu utrácet za komiksy, i pop-up knihy (kdyby někdo nevěděl, co to je). Jo, taky za vinylové figurky Funko Pop a knižní svíčky. A miluju knižní boxy, hlavně FairyLoot a Owlcrate.

Filmová posedlost

Asi jsem divná, ale staré filmy mi nedělají potíže. Ráda někdy s mamkou kouknu na nějaký pro pamětníky a hodně často na starší české komedie. Co se týče současné české filmografie… 99% produkce asi ani nezaslouží komentář.

Zbožňuju tvorbu BBC (Pýcha a předsudek, Láska v bílém pekle, Malá Dorritka, Osudová láska Jany Eyrové…), miluju Fantoma opery z roku 2004, filmovou verzi Pýchy a předsudku, live-action Krásku a zvíře (i tu kreslenou), Jih proti severu, V jako vendeta a spoustu dalších, které bych zde ani zdaleka nemohla vyjmenovat, přesto pokud se chcete mrknout na můj profil na ČSFD, je vám k dispozici.

Btw. Vyjma klasik jako Návrat do budoucnosti, nebo Matrixu upřednostňuji originální znění s titulky.

 

Já, já, já, jenom já

Nejsem natolik zajímavá, abych vedla lifestyle blog, nelíčím se, ani na sebe příliš nedbám, abych fušovala do beauty, nebo fashion a neumím vařit, takže food blogerství musím přenechat někomu jinému. Co vážně miluju, jsou knihy a proto si vedu knižní blog. Dělám to dlouho, dělám to s láskou a i když si často říkám, zda jsem vůbec v tom, co dělám dobrá, nedokážu si svůj život bez psaní a profesionálního fangirlingu představit. Simple as that.