Recenze: Krycí jméno Verity

kryci-jmeno-verity1Název: Krycí jméno Verity / Code Name Verity

Autorka: Elizabeth Wein

Série: Krycí jméno Verity / Code Name Verity

Díl: 1.

Počet stran: 303

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2015

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

11. října 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.

Když Verity chytne Gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.

A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.

Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se skamarádila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její tajemství přežít?

Krycí jméno Verity vypráví trýznivý a zároveň nádherný příběh o silném přátelství, které je zkoušeno děsivým nepřítelem.

První dojmy z obálky:

Obálka je absolutně dokonalá a dělá čest té originální – obě by v ringu byly pěkně nadupané rivalky.

Hodnocení obálky:

10 hvezdicek

kryci-jmeno-verity3
O autorce:

Elizabeth Weinová studovala na americké univerzitě Yale a také ve Filadelfii. Svuj první román začala psát již v patnácti letech a od té doby píše historické příbehy pro mládež. Jejích prvních pět knih se odehrává v době krále Artuše.

Elizabeth má jeden zvláštní koníček – ráda létá. Sama získala pilotní průkaz a tato její slabost se odrazila v další skupině jejích románů, do níž patří i tato kniha.

elizabethwein.com

 

Recenze:

Krycí jméno Verity je jedna z těch knih, které vás nemohou minout. Otevřete internetový prohlížeč, abyste mrkli na mail. To první, co na vás vyskočí, je tahle kniha v záplavě novinek. Otevřete Facebook a přečtete si novou knižní recenzi, nebo mrknete na unboxing. Verity na vás kouká všude. A to i ve výloze každého normálního knihkupectví. A vy víte, že ji chcete.

kryci-jmeno-verity2Asi prvních 100 stran jsem listovala s nadšením. Moje první dojmy byly ovlivněny nespočtem dalších, které jsem četla na Goodreads. A pak jsem si uvědomila, že se do čtení nutím. Šla jsem si pro čaj a trvalo mi několik hodin, než jsem se ke knize zvládla vrátit. Hned po deseti stranách jsem si říkala, jestli se mi nechce nějak spát. Ve tři hodiny odpoledne. Nedalo mi to a mrkla jsem se po těch negativních recenzích, které jsem zprvu opomíjela a četla místo nich ty pozitivní. Výsledek? Nebyla jsem sama, kdo měl problém se čtením. Většinou to byli ti, co si neoblíbili ani Zlodějku knih, protože jim jak na Zlodějce, tak na Verity vadila spousta přebytečného textu. Na Verity mi to sedělo dokonale, vážně bych toho spoustu nejradši proškrtala – Verity mi totiž někdy svou skladbou připadala jako populárně naučná četba. Na Zlodějku ne. Jazyk mi v této konkrétní knize přišel brilantní a osudy hlavní hrdinky mě opravdu neobyčejně zajímaly. I tady jsem byla svým způsobem zvědavá, jak pilotka Maddie a její nejlepší kamarádka Verity skončí, i když jsem to už vlastně dávno věděla. Pro mě nudný styl a nedostatečný spád mě ale odrazoval po celou dobu čtení.

„Polib mě, Hardy!“

kryci-jmeno-verity4Trochu zvláštní mi přišel věk hlavních hrdinek. Vím, že jinak by to nebylo YA a věřím, že výjimky se ve věkové hranici u leteckých sborů a telegrafistek našly, ale kam až to Verity a Maddie dotáhly… Ne, v reálu si to prostě nedokážu představit.

Co mi přišlo vážně kouzelné, byla tématika přátelství. Žádná love-story, jen dvě holky, co v sobě díky válce našly oporu, společně obsluhovaly protiletecké dělo, choulily se pod deštníkem v době náletu a létaly spolu. Ani jedna z nich nebyla výjimečná. Alespoň kdyby nebylo války. Hitler jim dal ale moc vyniknout.

Najít nejlepšího přítele je jako zamilovat se.

kryci-jmeno-verity5Krutosti popisované v knize mě ani v nejmenším nepřekvapily, ale rozhodně rozesmutnily. Stejně tak konec, na který jsem čekala jako na smilování boží – věděla jsem, že jinak to prostě dopadnout nemohlo a jak řekla Verity, i když si pořád namlouváme, že Julie svého Romea ve vypití jedu tentokrát zarazí, nikdy se tak nestane.

Můj výsledný dojem z této knihy je rozporuplný. Mohlo by se jednat o výjimečnou knihu, kdyby toho obsahovala méně – o všední situace jsem v tomto případě nestála, nebyly podány nijak zajímavě a jen mě brzdily. U výše zmíněného Zusaka a jeho Zlodějky by mi nevadilo číst ani nákupní seznam pro Liesel, protože to mělo formu. Weinová je prostě jiný případ. Většinu času si neumí hrát se slovy, takže si to musí vynahrazovat něčím jiným – spádem, který kniha postrádá. Ne, že by bylo účelem tyto dvě knihy srovnávat, ale já moc YA knih odehrávajících se v době 2. světové války neznám, takže si nemůžu pomoct zmiňované veledílo sem nezahrnout.

I přestože knihu sama za sebe nehodnotím nijak lichotivě (za to mohou ta velká očekávání), přečíst byste si ji měli. Jednak se drtivé většině příběh líbil, druhak obsahuje krásné myšlenky a jde v ní hlavně o přátelství. A takových knih není mnoho.

Hodnocení knihy:

5 hvezdicek

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu Megaknihy

Knihu můžete zakoupit zde

Přečetl jsem?Děkuji za přečtení.

Tento příspěvek si přečetli 4 lidé.

  • Radek

    Knihu čtu a jsem na tom přesně jako ty. Jsem na 125 straně a do čtení se nutím a absolutně mě to nebaví. Furt netuším, jestli mám knihu dočítat, upřímně řečeno se mi do toho ale fakt nechce. Je to na mě moc popisný (letadla a tahle technika) a jak už bylo v textu zmíněno, tak i rozvleklý… Šanci tomu ale dám, nerad nechávám knížky nedočtený.

    • Jop, kniha by potřebovala zkrátit na polovinu a specifikovat na YA žánr, protože ty populárně naučné sekce tam prostě nepatří. Přinejmenším nejsou napsány tak, aby byly zajímavé. 300 stran není moc, navíc už máš něco za sebou, tak by to mělo jít. Přeju pevné nervy, ve výsledku to není špatný příběh, ale má blbou formu. :-/

  • Všichni čteme Verity..Všude je s ní soutěž…Verity je boží!:)

    • Já vím, já vím… Něco jako Hvězdy, ale tohle mi přišlo lepší. 🙂