Knižní recenze

RC Review: Povolání: Zaklínačka

Název: Povolání: Zaklínačka / Zawód: Wiedźma, Część 1

Autor: Olga Gromyko

Série: Volha Redná / Wolha Redna

Díl: 1.

Počet stran: 223

Nakladatelství: Zoner Press

Rok vydání: 2011

Vazba: Tvrdá

Děj:

Volha je sirotek. Ze všech povolání, která se jí mohla naskytnout, si vybrala právě Zaklínačku. A to je celkem s podivem, protože Zaklínaček je opravdu málo. Dívky jsou raději na škole bylinářství, které je hlavně potřeba pro léčení chorob. Nyní jede na koni do Dogevy, aby předala dopis panovníkovi upírů. Jenže místo toho, aby ho předala a odjela, zůstane. Proč? Protože v Dogevě řádí neznámý netvor a ona se svou prořízlou pusou to nemůže nechat jen tak být. A tak začíná její pobyt v Dogevě…

Menší seznámení s knihou:

Kniha je od uznávané běloruské autorky Olgy Gromyko. Najdete ji na pultech díky Zoner Pressu a pokud je mi podle Goodreads známo, kromě českého vydání byla tato kniha vydána jen v ruském jazyce. Proto můžu s klidem říct, že si toho vážím.

Proč jsem si knihu vybrala:

Myslím, že jsem ji při své obchůzce na webu Zoner Pressu jednou zahlédla a potom mě upozornila Willinda na Facebooku. Proto jsem si důkladně prohlédla obálku (já anotaci skoro nikdy nečtu) a hned podle těch barev se mi zalíbila. Proto jsem si o ni zažádala a pak s chutí četla…

Recenze:

Prvně jsem si myslela, že to bude takové to fantasy, které se nevyšplhá moc vysoko a zklame mě. Naopak. Tahle knížka mě příjemně překvapila a po zaklapnutí jsem si pomyslela… Kdy bude asi další díl? Doufám, že brzy! Pojďme se tedy podívat, co mě nejvíce zaujalo…

Co mě trklo úplně prvně, byl ten zvláštní styl psaní. Ano, bylo to sice v první osobě, ale autorka měla zvláštní smysl dávat do příběhu něco neznámého, co jsem občas nechápala… Po prvních dvaceti stranách jsem si řekla… Tak to ne! A kniha skončila na nočním stolku, dokud jsem nesebrala novou odvahu ze vzpomínek na Lovkyni snů. Pamatujete si tu recenzi? Doufám, že ano. Prostě jsem ji znovu otevřela a pokračovala ve čtení… A přečetla ji v následujících dvou dnech. Chvíli trvá, než se v ní zorientujete, ale stojí to za to. I když znáte ale základy příběhu, neustále vás tam něco překvapuje… Autorka si nechává některé věci v záloze a já jí to schvaluji, protože vychrlit všechno v prvním díle by bylo pro tuhle knihu úpadkem.

Kniha se čte plynule, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že ji nejdříve musíte pochopit, jinak se nikam nedostanete. Příběh nepostrádá vtip, ani dobrodružství díky Volze, která má pusu opravdu prořízlou a tělo jako z divokých vajec… To se mi na hlavní hrdince líbilo nejvíc. Peprné promluvy občas opravdu rozesmály tak, že se člověk popadal za břicho. Viz samostojné kalhoty a neprůstřelná bunda (neptejte se).

Co mě opravdu rozesmálo a udivilo, byli určitě upíři. Čekala jsem nějakou čarodějnou knihu (a to se mi také splnilo), ale mé podvědomí už zřejmě vybíralo za mě a už dopředu vědělo, že moji oblíbení krvesajové se zde objeví taky. Dokonce jsem čekala příběh bez milostné zápletky. Musím se přiznat, že jsem pořád naštvaná kvůli nevyjádření vztahu Volhy a Lena. Pořád si jimi nejsem jistá a doufám, že se znovu setkají. Ale raději to nebudu dál rozebírat, ještě bych spoilerovala…

V první části příběhu objevujete zvyky upírů, ale i čarodějů. Kromě toho se seznamujete i s fantasy bytostmi, které zde figurují. A věřte mi, že je jich celkem dost… Když jsem došla ke strigám, už jsem to nevydržela a použila internet. Vážně jsem nevěděla, která bije a dokonce to vypadalo, že mi to autorka ani neprozradí. A taky že neprozradila.

Druhá část se podobá spíše detektivce, protože Volha musí přijít na to, kdo v Dogevě, zemi upírů, vraždí. Můžu vám říct, že mě to vážně vyhecovalo a dokonce jsem si i tipovala „kdo je vrah“. To obyčejně nedělám. Jaké to zklamání a zároveň nadšení, když jsem se netrefila ani vzdáleně.

Mou povinností je teď přejít k negativním částím příběhu. Jak už jsem říkala (psala), autorka mnoho věcí nevysvětlila. Na jedné straně tím kniha nabrala na jedinečnosti, na straně druhé čtenáře zarmoutila… Řekněte mi sami. Líbí se vám příběh, ve kterém si častokrát nejste jistí informacemi, které nebyly vysvětleny? Je to sice věc názoru, ale stojím si na svém, že je to občas na nervy jdoucí.

A teď něco navíc! Viděli jste tu krásnou obálku?! Mně se líbí víc než ta originální, kterou najdete zde. Fialová se mi líbí už od narození a Volha je tady opravdu výstižná… Vypadá jako divoška a já osobně jsem si ji tak opravdu představovala.

Hodnocení knihy:

8 hvezdicek

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Zoner Press

podpis