RC Review: Dědictví

dedictvi1.jpgNázev: Dědictví / The Inheritance

Autorka: Tilly Bagshawe

Počet stran: 335

Nakladatelství: BB/art

Rok vydání: 2014

Děj:

Tatiana přijde po otcově smrti o domov. Rodinné sídlo jí uniká pod rukama a předkové nesouhlasně přihlížejí z portrétů na stěnách. Nový majitel Brett Cranley rychle zbohatl, ale vždycky toužil po starobylém domě. Jeho žena Angela ochotně plní všechna manželova přání a Furlings se brzy stává spolu s dětmi středem jejího života, místem, kde se cítí doma a nechce se ho vzdát. Tatiana si uvědomí, že žije pro dědictví a udělá cokoli, aby ho získala zpátky, ale nový majitel je stejně odhodlaný a nelítostný jako ona.

První dojmy z obálky:

Ne že by byla Tatiana rusovláska, ale jinak to celé vypadá krásně. Pro jméno autorky bych asi trochu pozměnila barvu fontu, ale jinak nemůžu říct ani ň. A znovu: Zbožňuju, jak jsou knihy od BB/artu pod přebalem hladké, takže se jen tak neodřou jako většina jiných knih.

Hodnocení obálky:

9 hvezdicek


dedictvi6.jpgO autorce:

Tilly Bagshave v češtině vyšlo sedm úspěšných románů: Prosím, nerušit, Rozhodnutí, Zbožňovaná, Dokonalá, Skandál, Sláva y Pokušení. V sedmnácti ji vyloučili ze školy, protože otěhotněla. Nenechala se ale zlomit, porodila krásnou holčičku, dostala se na univerzitu a vychovávala dceru sama, dokud nenaplnila svůj sen a nestala se spisovatelkou. Nyní je uštvanou, ale šťastnou maminkou tří dětí a s rodinou žije v Londýně.

Tilly je mladší sestrou oblíbené spisovatelky Louisy Bagshawe.

Více informací na: tillybagshawe.com

Recenze:

dedictvi3.jpgDědictví jsem si všimla matně ještě před vydání – zkuste nekouknout na tu obálku, která přímo láká k četbě. Ale ne, tohle nebyl ten důvod, proč mě zaujala. Není tomu tak dávno, co jsem dočetla knihu Krása od Louise Bagshawe (tu vřele doporučuju) a já automaticky předpokládala, že se jedná o tu samou autorku. Jaké to překvapení, když jsem si uvědomila, že se jedná o její sestru Tilly a vůbec celkově, že jsem natrefila na „spisovatelskou rodinu“. Jop, to si pište, že jsem byla zvědavá. A ne, ani tady se srovnávání nevyhnu, protože obě píší naprosto božsky, pokud tak tedy můžu tvrdit po dvou knihách a obě mají co do sebe. Ale zpět k samotné Tilly a jejímu Dědictví.

Začínala jsem s čistým štítem, a přestože kniha na první pohled vypadala stereotypně, při čtení jsem neměla žádné předsudky. V žaludku mi nakonec zůstaly ležet dvě věci, ale na ty se zaměřím později. Nejdřív to dobré.

Absolutně největším kladem shledávám pečlivost, jakou autorka knihu napsala. Jestli je dedictvi5.jpgněco, co by na tuto knihu pasovalo, pak je to rčení „Kolečka zapadají do sebe“. Mám ráda, když se souvislosti objevují postupně a na konci vrcholí. Posledně jsem to zažila s Miléniem, tohle je další ideální příklad toho, jak se dá s příběhem krásně pracovat.

Víc než cokoliv jiného je Dědictví společenský román, proto jestli stále předpokládáte, že se jedná o tu stereotypní červenou knihovnu, kde dědictví se objevuje v každé druhé knize, tak ne. Nic takového. Příběh je velmi pestrý na postavy, nepostrádá intriky (zejména ze strany autorky, protože si opravdu nikdy nejste jistí, jakým směrem se to celé bude ubírat) a v neposlední řadě nikdy nepřestává být živý a neustále v pohybu. Styl autorky ne že by byl přímo nudný, ale nemůžu říct, že by se mi s ním četlo nějakou závratnou rychlostí, jako u jiných knih.

Po celou dobu mi vrtalo hlavou, jestli autorka nepřešlápla vedle a vztah hlavních hrdinů není považován za incest. Ne já vím, jsou to vzdálení příbuzní. ALE nemůžu říct, že já dedictvi4.jpgsama bych si kohokoliv byť jen mírně příbuzného vzala. Těžko říct, jestli jsem moc puritánka a přeháním to, nebo prostě jen nejdu s dobou, ale v těchto věcech mám poměrně jasno. Tyhle věci jsou pro mě prostě tabu.

Druhá věc, která mě nutí na hodnocení ubrat, je působení knihy jako celku. Ono to bylo vážně dobré, v určitých věcech výjimečné, ale hodnotit to jako jednu velkou obří bichli pocitů… Ne, v porovnání s mými favority to má pořád nedostatky a určitá část mi nesedí s těmi předchozími a na rozdíl od již výše uvedené Krásy (první, co mě napadlo) ve mně kniha nevyvolala tolik pocitů, kolik by bylo na vyšší hodnocení třeba. Bylo to dobré, četlo se to poměrně dobře, ale tu jiskru díky níž bych o ní mohla přemýšlet jako o něčem dech beroucím… Ne. Přesto pokud máte rádi nějakou kvalitnější oddychovku, určitě bych si ji zařadila na seznam.

Hodnocení knihy:

6 hvezdicek

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum

podpis

Přečetl jsem?Děkuji za přečtení.

Tento příspěvek si přečetli 2 lidé.

  • Naprosto souhlasím s Tvým hodnocením. V Dědictví mi něco chybělo, i když si nejsem úplně jistá, co to vlastně bylo… Mám tak trochu pocit, jako bych tu recenzi psala já, jenom je to lépe vyjádřeno 🙂

    • Tak to k tobě schválně nakouknu. 🙂

  • V tomhle žánru se až tak často nepohybuji, i když ta anotace mě zaujala. Škoda, že tomu tedy něco chybělo, zbožňuji promyšlené knihy, které do sebe zapadají (a seriály, že Moffate).

    • Jup, mohlo to být bombastický… Takhle můžu říct, že určitou část si užiješ víc než jinou…