Povídání o knihách

Vánoční čas – Vánoční hodování

Jelikož tento článek by původně byl neuvěřitelně krátký, rozhodla jsem se zahrnout i „zvyky“, co k našemu hodování patří. Ať už ty tradiční nebo netradiční.

Kapra jsem ochutnala jen jednou. Já vím, vybarvuje se ze mě čím dál větší vánoční stvůra, ale je to tak. Když jsme ještě bydleli s prarodiči, měla jsem příležitost pár roků za sebou kapra vidět ve vaně. dsvvsJednou mi byly dány i tři šupiny. Plus jsem se potají té ryby i dotkla, takže naprosto nehygienické a z mého dnešního pohledu velké fuj, ale byl to zážitek. Co se týče té ochutnávky… Hm… Nemám ráda ryby… Ani máma, ani táta to nepovažují za moc dobré jídlo, takže to bude nejspíš dědičné (s výjimkou mého dědy z mamčiny strany, ten ryby miloval). Nehledě na to, že brácha má při pachu rybiny návaly. 😀 Proto od mala k Vánocům nejím nic jiného, než vepřové řízky s bramborovým a okurkovým salátem. Co se týče samotných Vánoc, dřív se dělaly jednohubky, dnes se dělají chlebíčky -> ty děláme k různým narozeninám, svátkům, na Velikonoce, k výročí upálení Jana Husa, na pouť a v neposlední řadě k Vánocům. Když tak na to koukám, je toho hodně, ale přísahám, že je to tak 6x do roka maximálně. Což není až tak strašné, vzhledem k tomu, že už jen naše narozeniny a svátky činí osm  dávek. 😀 Někdy k Vánocům děláme i cukroví, podle toho, jestli je chuť. Letos v nás přetrvávají masožravé pudy, takže nebude nic.

ydbokmCo se týče těch věcí okolo souvisejících, vždy se jdeme před večeří projít, dřív bez mamky, poslední roky s mamkou. Navíc ta procházka zahrnuje cestu ke krmelcům, kde zvířátkům připravujeme vážně hostinu (a vypadá to tak krásně, když potkáme i někoho dalšího) a samozřejmě taky k labutím a kachnám, které si vždycky na pečivu pochutnají a brácha má radost, že zachránil tolik ptáků před uhynutím. S tím souvisí i notná dávka prosa našim andulkám a ještě větší dávka do krmítek (a podle potřeby vyměnění lojové koule), co máme venku pro ptáčky. Nutno poznamenat, že jsou kvůli nám kolikrát už přejezení tak, že se toho zrní netknou měsíc. No jo, ptačí supermarket, to jsme my.

Po večeři už jen zvoní Ježíšek a zbylý průběh už jistě znáte. Co se týče zlatého prasátka, nikdo z nás to nevydržel ani s masem, natož bez jídla. 😀 Vánoční večeřeje jediná, kdy se všichni čtyři sejdeme u jídla a otecko výjimečně drží pusu a nenapomíná nás, že mlaskáme a srkáme (když přitom nejvíc tyhle pazvuky vydává on, navíc jsem doma, takže se smím chovat třeba jako šavlozubej tygr). Vždy je zakázána televize. Celkem oblíbená část vánočního dne. 🙂

podpis