Knižní recenze

RC Review: Lovkyně snů: Procitnutí

f8e1aa63ce_82202240_o2

Název: Lovkyně snů: Procitnutí / Wake

Autorka: Lisa McMann

Série: Lovkyně snů / Dream Catcher

Díl: 1.

Počet stran: 215

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Oficiální anotace:

Ahoj, jmenuji se Janie. Jsem normální sedmnáctiletá holka, až na to, že se od svých osmi let nekontrolovatelně propadám do snů ostatním lidem.
Už mě to nebaví. Zvlášť pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Nemůžu se ani nikomu svěřit – neuvěřili by mi a mysleli by si, že jsem blázen. A tak žiju se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumím ovládat.

Nedávno jsem se propadla do hrozné noční můry. Ještě teď mi z toho tuhne krev v žilách. Poprvé jsem nebyla v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem…

***

Z obsahu by člověk čekal nějakou detektivku, kde Janie hledá toho, kdo měl ten sen a je z toho úplně na větvi. Alespoň já jsem si to tak řekla, než jsem si přečetla něčí recenzi. Jenže Janie je v klidu víc, než by čtenář čekal a dokonce ani po nikom nepátrá. Osud si ji najde totiž úplně sám.

Byli tu upíři, vlkodlaci, čarodějky, lidé co mají vize, ale myslím, že člověk který leze lidem do snů tu ještě nebyl. Tedy pokud nepočítám Školu noci ve které byl Kalona… Ale to už je zase jiný příběh. Nejdřív jsem se hrozně lekla stylu psaní. Bylo tam datum, jako by si někdo psal deník a potom, že Janie udělala to a to… Ihned jsem knihu zaklapla a hodinu si dala oddych. Jenže mi to nedalo a začala jsem tedy číst pořádně. Četla jsem přibližně 6 hodin v kuse a měla jsem vymeteno. Jak jinak se člověk uklidní, když jsou třídní schůzky, že? Každopádně málokterá knížka mě takhle pohltila. Taky byla první, kterou jsem přečetla za tak krátkou dobu. Ten styl psaní mě zarážel ze začátku víc než dost. Ale ono to je jenom o zvyku. Člověk se do toho potom vžije a čte jedna báseň.

41e7bf04ee_82646172_o2Jestli jste někdy měli pocit, že hlavní hrdinka je hloupá nebo naivní… No, řekla bych, že Janie nebude ten případ. Spíš bych řekla, že je uzavřená před světem a dělá dobře. Tedy do té doby, než se zjeví Cabel. Už od první chvíle je to taková zajímavá osoba. Modročerné vlasy pod pruhovanou čepicí a skateboard. A k tomu ještě klika v břichu (až to přečtete, zjistíte, co tím myslím :’D). Potom se však změní na nádherného idola všech dívek a ostatní si dokonce myslí, že to není Cabel. Jen jediná Janie ho pozná.

Zajímavé také je, že Janie vlastně ani neví, k čemu má své nadání používat. Dokonce ani na konci knížky se nebude umět plně ovládat. Ale jak by potom z toho vznikla trilogie, kdyby Janie všechno vyřešila mávnutím proutku, že? Janie také není jediná, která má zvláštní úlohu. Cabel má tajemtví také. Sice není tak velké, ale Janie to užírá zaživa. Dokonce ji to dožene k planým úvahám, které má snad každá dívka v jejím věku, když jí její kluk někam pořád mizí.

Celou dobu si člověk říká co je Cabel vlastně zač, když má takové sny. Jenže nakonec pro mě bylo zklamání, že z něj není to, co jsem si myslela. Bylo by zajímavé sledovat, co by Janie dělala, kdyby byl někým jiným.

Potom bych ještě vytkla „kapitánku“. Až příliš často působí dojmem, že ji navrhla nějaká zblázněná puberťačka. Nemluví prostě jako dospělá, ale spíš jako dospělý robot, kterého si vymyslela holka, která dospělost vidí jako bezcitnost. Prostě to bylo takové zvláštní, když mluvila…

Ke konci bych ještě řekla, že se nemůžu dočkat až bude další díl a doufám, že si Fragment pospíší. Takže vám radím… Než začnete číst, tak se ujistěte, že nikam nemusíte za pár hodin chodit, protože se vám nebude chtít… 😀 PS.: Snažila jsem se nepsat spoilery, tak doufám, že jsem to zvládla.

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment