Povídání o knihách

Knižní rok 2013

82780205

Ačkoliv byl tento rok celkem plodný, musím se přiznat, že jsem čekala trochu víc. Od sebe, od ostatních a dokonce i od knih. V minulých letech (panebože, už zním fakt jak kdejaká bábrle) tu bylo Hunger Games a jiné knihy, které mi braly dech a teď když se dívám na seznam přečtených knih, si nejsem tak úplně jistá, jestli se ten průměrný počet „nejlepších z nejlepších“ nesnížil. Ale co, i kdyby ano, pořád si můžu dát re-readingy těch knih starších. 🙂

A kdyby někdo chtěl vědět, co se mi tento rok opravdu dobře poslouchalo…

httpv://www.youtube.com/watch?v=XjwZAa2EjKA

Hned na začátek: Letos jsem svou Knižní výzvu splnila, takže se můžu radovat a i když jsem opět nepřesáhla svůj limit, jsem se sebou, co se týče množství přečtených knih spokojená. A teď k jednotlivcům.

První přečtenou knihou tohoto roku byla Zapomenutá. Tu si živě pamatuji ještě teď. Měla skvělou atmosféru, četla se bezvadně a stala se jednou z mých oblíbených knih. Pak tu máme Padesát odstínů temnoty. Nejlepší díl série, protože se v něm alespoň něco dělo. Třetí mám momentálně rozečtený, ale pokaždé mám strach, aby mě ten med celou nepohltil. Ve dvojce se všechno víceméně dořešilo, trojka je prostě zbytečná. No, uvidím.

Pak tu máme Jméno hvězdy – tahle kráska byla docela dobrá, ale řekla bych, že nijak extra. Dál je tu Polibek pro Annu – ten byl skvělý, ještě teď se usmívám. Dále Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla – kniha docela dost překvapila, nečekala jsem, že mě tolik chytne. Potom série Křídla, na kterou celkově vzpomínám v dobrém, ovšem na první díl až tak moc ne.

Rozpolcení a Boj o trůn – poslední dva díly ze série Trylle, které mě překvapily a které se mi celkově líbily. Goliáš – závěr série Leviatan, který trochu zklamal, protože ještě teď jsem na autora trochu naštvaná, že to takhle ukončil. Závěr Lovkyně snů – super. Nebezpečná láska – víc než super. Proč jen je to fuška shrnovat všechno na konci roku?! Ach, já už vím, zmiňuju všechny knihy. A víte co? Ne, já to udělám trochu jinak. Vypíchnu ty, o kterých chci mluvit a fertig.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti – to byla kniha přímo famózní. Hrozně moc se těším na další díl, který by u nás měl vyjít už příští rok, pokud vím (doufám).

Hvězdy nám nepřály – Ukamenujte mě, ale pro mě byl tento příběh jedno velké zklamání. Krom toho ten překlad byl katastrofální. Ano, ke konci mi bylo extrémně do pláče, ale jelikož jsem čekala něco, co bude mít nějaký větší cíl, tak kniha nebyla podle mého gusta. Smrt je strašná i u starých lidí, natož u dětí, ale to už vím z reálu. Knihy mám na to, abych četla o něčem neobvyklém. Tohle bylo opravdu smutné, ale neobvyklé? Nope. A dál už raději nebudu přemýšlet, jinak mi bude do pláče zase.

Návrat z temnoty – Absolutně největší překvapení roku. Čekala jsem druhořadé fantasy (ne, já si téměř nikdy nečtu anotaci) a měla jsem tu psychologický YA román, co mě chytil za duši a nenechal mě vydechnout.

Mediátor – Skvělá série, která se rovněž zapíše mezi mé oblíbené. Ještě teď si mnu ruce, když si vzpomenu na slovo querida. 😀 A hlavně na to, jak byla Susannah občas úplně slepá. Ale dopadlo to dobře, tak se všichni radujme.

Jsem roztříštěná – Za tento rok nejlepší dystopie, co dodávat?

Jana Eyrová – Klasika od které jsem moc neočekávala a která mi dala hodně.

Měděný jezdec – Ach, bože, je to tady. Tohohle mučedníka jsem dočetla nedávno, ještě teď jsem rozpolcená a nejsem schopná číst jakoukoliv náročnější knihu (aneb právě proto jsem ke konci roku dočítala Barvy lásky a podobné knihy tohoto typu). Plánovala jsem, že recenzi nenapíšu, ale asi budu muset, jinak se z toho vážně zblázním a pořád budu čučet na Google mapy a hledat Isaakijevský chrám spolu s Letní zahradou a Neptunem, co jí vlastní dítě. A u toho budu mít čaj a budu čekat na léto, kdy budu moct jíst zmrzlinu. 😀

A teď trochu celkově. Můj největší úspěch a zároveň neúspěch tohoto roku? Gympl. Proč úspěch? Protože jsem nebyla pod čarou. Proč neúspěch? Protože náš učitel matematiky je naprosto šílený a vůbec všechny přírodní vědy jsou šílené. A zkuste mi sakra říct, že zpětně budu tohle období považovat za nejšťastnější v mém životě! 😀 To byste pak v přímém přenosu mohli sledovat tygra, co jde na lov. 😀

Ach jo… Já tak moc nechci rok 2014. Chci zpátky letní prázdniny a svoje leháro a nechci a nechci se učit. 😀 Ostatně, právě proto se zítra budu jenom flákat a číst a kromě procházky mě z postele nikdo nedostane. Aneb jak na nový rok, tak po celý rok, ne? 🙂

podpis