Povídání o knihách

Knižní rok 2018

Psát knižní rok v únoru? To zní jako já. Kdybych měla všec shrnout, rok 2018 se v oblasti mých zájmů nijak neodlišoval od toho předešlého. Pořád jsem závislá na dvou muzikálech, které jsem uctívala už v roce 2017 (ehm, Anastasia a Fantom opery), knižní rok byl pravda poněkud chudší, ale nakonec jsem přežila, yay, máme malý důvod k oslavě.

V tomto článku bych chtěla shrnout to, co mě minulý rok „poznamenalo“ nejvíce, ať už v dobrém, či zlém, nejlepší knihy roku jsem vyfotila na titulku, všechny můžu vřele doporučit. A teď už se na to vrhneme.

Začneme asi Princezninými deníky, rok 2018 jsem začala právě pátým dílem této série. Pořád stejně dobré, krize s nic nedělajícími mořskými šneky mi povážlivě zvedla náladu a Mia s Michaelem jsou prostě OTP, to se nikdy nezmění.

Pokračujeme Probuzením Simona Spiera, což bylo poměrně velké zklamání, když si vzpomenu na všechen ten hype kolem, knihu jsem ale navzdory několika wtf okamžikům dočetla a ok, žádné trvalé následky se na rozdíl od některých níže jmenovaných knih nekonaly. To už neplatí pro Svůdné zlo, jeden velký nesmysl a Křišťálový meč, který mi zabil celou sérii. Tolik traumat z jedná hlavní hrdinky jsem dlouho neměla, Mare byla příšerně sebestředná a sakra nesympatická.

Chuť jsem si spravila s Francescou Zappií, nejprve knihou Uvnitř mé hlavy, kterou jsem četla už podruhé a která mi dokázala, že milá překvapení pořád ještě existují a hned nato knihou Eliza and Her Monsters, která se stala jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Už jen proto, jakým tématem se zabývala, a to ani nezmiňuji brilatně propojený text s komiksovými stránkami.

Neskutečně vtipnou záležitostí byla kniha Beauty of the Beast. Vím, nejspíš to není úplně reakce, jakou autorka původně svým dílem zamýšlela, ale fakt je, že jsem se celou dobu smála, až mi tekly slzy a bolelo mě břicho. Což mi připomíná, že si musím sehnat další knihy autorky. Fakt. Dobře, teď jsem se možná rozesmála nahlas.

„Thanks to Raffael, she felt only fullness, no pain.“ Tu větu si asi dám vytetovat.

Pokračujeme mangou Čarodějova nevěsta, která mě naprosto dostala (dokonce mám i Funko Pop Eliase ._.) a nesmíme opomenout Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, která mě velmi rozčílila a nenechala ve mně jedinou pochybu o tom, že ženám by mělo být vše odpouštěno. Protože podle této neexistují dobré a zlé ženy, jen ženy, co něco dokázaly.

Všichni se shodneme na tom, že Dvůr křídel a zmaru nebyl až tak super jako druhý díl série, já si to ale stejně moc užila. Kromě toho jsem uzavřela první trilogii, za to jsem na sebe fakt pyšná.

Hezkou vycpávkou byly komiksy Sarah’s Scribbles, ty mi přirozeně opět sedly a pokračovalo se knihou Krutá krása, u které jsem byla hned od začátku odhodlaná ji nenávidět, protože když v textu vidíte věci jako „hlas měl jako šlehačku“, tak přirozeně zdrháte jako o život a křičíte „vlkodlak“ jako v pohádce o Mrazíkovi. Ale nakonec se mi moc líbila, i přes určité prohřešky ála šlehačka, jsem našla zalíbení ve vtipných dialozích a chemii hlavních hrdinů. Proto mám taky na TBR Karmínové pouto, že ano.

Hezkou vycpávkou byly komiksy Sarah’s Scribbles, ty mi přirozeně opět sedly a pokračovalo se knihou Krutá krása, u které jsem byla hned od začátku odhodlaná ji nenávidět, protože když v textu vidíte věci jako „hlas měl jako šlehačku“, tak přirozeně zdrháte jako o život a křičíte „vlkodlak“ jako v pohádce o Mrazíkovi. Ale nakonec se mi moc líbila, i přes určité prohřešky ála šlehačka, jsem našla zalíbení ve vtipných dialozích a chemii hlavních hrdinů. Proto mám taky na TBR Karmínové pouto, že ano.

Podstatným milníkem byla i další Cizinka, tentokrát Bubny podzimu, která se jak jinak umístila mezi nejlepšími knihami roku. Historie a romantika, to je prostě moje. A cestování časem. Hlavně cestování časem.

Nejlepší věc z celého internetu. Nedělám si srandu.

Tento rok jsem si také dala re-reading Počkám na tebe, což byla stejně dobrá new adultka, jak si ji pamatuji a… PŘEČETLA JSEM PROHNILÉ MĚSTO. To byl v mých čtecích plánech velký světlý bod, a i když se mi Šest vran pořád líbilo o krapet víc, Prohnilé město bylo jednou z nejlepších knih roku.

Někde v průběhu jsem se připravovala na Humbook, tady stačí říct, že Tisíc kousků tebe bylo na vraždu, Sníh, nebo popel jakbysmet a Věrka zase musela zůstat doma, protože přece nikam nepojede bez knížek na podpis, z toho už jsem patřičně vyléčená po prvním ročníku. Páni, ale jak koukám, Sníh, nebo popel mě poznamenal opravdu hodně.

Jop, ty smrtelné bolesti, co jsem při čtení zažívala, si pamatuju. Jako třeba, když si hlavní hrdinka hrála na supermana a snažila se mi namluvit, že bledá pleť vypadá ve světle ohně stejně jako tmavá pleť černochů. Jasně.

Extra velké tlusté vykřičníky, protože teď přichází Mara Dyerová, naprosto úžasná série, u které jsem celou dobu jsem nevěděla, na čem jsem. Je to schizofrenie, duchové, nebo mimozemšťani? Nikdo neví, až do konce dvojky mě držela napnutou jako kšandy, teď mi ještě zbývá poslední díl. A romantika taky super!

Příjemným překvapením byl Hlas nože, asi jediná kniha svého druhu, na kterou pořád jaksi nemám slova. Následovala Fangirl, která si mě získala stejně snadno jako Eleanor a Park. Tady mi sedla halvní hrdinka, styl i námět, který se dotýkal stejné oblasti jako výše zmíněná Eliza. Dokonce si teď nejsem jistá, jestli už to taky nebyl re-reading. Nevadí, úžasné o nic méně.

Ne vždycky může být všechno fajn, Krásná katastrofa byla právě tím druhým čtením, které mi znechutilo pohled na celou sérii. Ve finále jsem vlastně celkem vyděšená z toho, že se mi to poprvé tak líbilo. Travis byl na vraždu a knížka na spálení, to je všechno, co k tomu tak můžu říct.

Podobnou hrůznou zkušenost jsem měla i se Sempre, extrémně naivní představou o tom, jak funguje mafie, to stejné platí o knize Řekni mi tři věci, která skrývá jedinečnou oduševnělou dívku s citlivým sdrcem a zálibou v knihách. Dělám si srandu, je to bruneta v moři blondýn, otevře knížku a hned je z ní Virginia Wolf, všechny odsuzuje kvůli vzhledu, přesto se do ní zamiluje úžasný kluk, který poznal její vnitřní krásu a bla, bla, bla. Někde po skončení knížky si ten kluk možná uvědomí, že je vlastně mnohem jedovatější, než ty party blond Barbie z L.A. Protože v L.A. jsou jen samé Barbie, že ano. A pokud máte zájem o mrchu s dvojím měřítkem, sáhněte po Zbožňuju New York, nebudete zklamaní.

Ale zpátky k příjemnějším knihám. Závěr roku jsem začala Krutým princem, který se staly mou nejoblíbenější knihou roku a taky se dostala mezi nejvíc vážené favority mé knihovny. Zamilovala jsem si hlavní hrdinku (víte co, mně ani nepřišla zlá, jako spíš skutečná a na tom si stojím) a atmosféru knihy, představu vílího světa, i ten love-hate vztah, co mezi sebou hrdinové mají. Stejně dobré jako Dvory, přísahám!

All the Crooked Saints patřil a nepatřil mezi průměr. Úžasné myšlenky, ale také hluchá místa, kdy jsem nenáviděla sebe i autorku. Přesto, velmi originální kousek, to se musí nechat. A kniha Věř mi byla zase moc hezká oddechovka s citlivým tématem, celkově jedna z těch lepší New Adult.

A na závěr roku další Princezniny deníky (pořád stejně dobré) a Píseň zimy, jedna z mých nejvíc oblíbených knih vůbec, kterou široké okolí nesnáší a já ji absolutně zbožńuji. Obzvlášť protože se jedná o retelling Laybrintu s Davidam Bowiem a hlavně (což vám nikdo neřekne, ale je to tam) Fantoma opery. Děj není bohatý na plot twisty, to si ale kniha bohatě vynahrazuje jedinečnou atmosférou, na kterou mě osobně dostala.

Poslední kniha, kterou bych normálně ani nezmiňovala, byl komiks Persephone, nádherně zpracovaný retelling na Persefonu a Háda, který nikdo moc nezná, protože kniha vyšla v menším nákladu, přesto si zaslouží svou pozornost.

Roční shrnutí bez předehry k Fantomovi opery? NE.
A bylo 30. výročí, tak co ode mě čekáte.

Co se týče mého kulturního vyžití (nebudeme počítat Anastasii a Fantoma opery, to jsem se už zařekla na začátku), zamilovala jsem si muzikály Mean Girls, Největšího Showmana, Moulin Rouge, Rent a mimojiné také Dreamgirls. S tím se pojí i moje naplno rozjetá Funko Pop továrna na vlastní postavičky, kterou ocenila i oficiální stránka muzikálu Anastasie na Broadwayi (sdíleli mi fotku, yay). Dokonce se mi splnil sen – konečně jsem si pořídila dvě originální panenky Barbie a proč to říkám… Obě dvě jsou z muzikálu Wicked.

Byla jsem na Světě knihy, což byl jako vždy velmi příjemně strávený čas, kromě muzikálů jsem si rovněž našla i dva seriály, kterými jsem momentálně naprosto posedlá. Čas čarodějnic a Chilling Adventures of Sabrina, kdyby někoho zajímalo. A musím pochválit, zvládla jsem nějakým způsobem rozjet i Instagram a celkově se ve focení zlepšila. Já, všech chromáků král, možná zamrzlo peklo, nebo tak něco. Kdo ví.

Co vy a váš (ne)knižní rok 2018? Oblíbené a nenáviděné knihy? Překonání vlastních hranic, nebo běžná rutina?