Fotočlánky, Knižní recenze

Vražedkyně a spisovatelky | Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky

„Good Night Stories for Rebel Girls“ byl titul, který na mě zíral z Facebooku v době, kdy vzniklo tohle upoutávkové video na knihu. Tehdy se jednalo o projekt shánějící finanční podporu, takže jsem to bez větší pozornosti odmávla s tím, že nějaké bláznivé feministky zase budou všem cpát, jak jsou chlapi neschopní a vesele si scrollovala dál. Ha, ha, kdyby jen tohle.

Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky jste už na trhu museli zahlédnout. Aby ne, pyšní se krásným grafickým zpracováním, opírají se o skutečné historické osobnosti a bože, jsou tam ty naše milované spisovatelky. Něco takového nejde pokazit, ne, ne.

Ale ano, jde. Předem varuji, tohle je unpopular opinion. A nebude to pěkné.

Proč ano

Abych začala něčím pozitivním, dobrá polovina příběhů vás zaujme a opravdu obohatí. Na stránkách této knihy vás čekají nejen Jane Austen a sestry Brontëovy, ale i vědkyně a hrdinky jako například Marie Curie a Irena Sendlerowa. Bohužel, inspirativní osobnosti a opravdové dámy jako Helen Keller a Astrid Lindgren nejsou jediné, kdo na stránkách této knihy našly útočiště. A nejen Alžběta I. a Evita tomu škodolibě přikyvují.

Tabuizace dějin

Strašná sranda, když si v klidu čtete medailonky a najednou na vás vybafne Coco Chanel. Žena, která využívala muže, spala a sympatizovala s nacisty (tohle si klidně vygooglete), schvalovala antisemitismus a další velmi příjemné záležitosti, které historie a tato kniha milosrdně opomínají.

Ó ano, nechybí samozřejmě ani kontroverzní Evita, nechutné dobyvatelky, které plenily pro peníze a to všechno v úhledném balíčku nadepsaném: „Děti, tohle jsou vaše hrdinky!“

Vezměme si například takovou japonskou císařovnu Jingū, ta má pro sebe nádherně vyhrazenou stránku jen o tom, jak dobývala Koreu. K tomu úchvatný citát:

„Zbraně v rukou, vyzýváme zvedající se vlny, nebude to dlouho trvat a naše flotila se zmocní země pokladů.“

Ano, hlavně nezapomeňte doplnit, že to podle legend byla čarodějka a dítě v sobě nosila tři roky. Vážně. Krveprolití. Sprosté zabírání cizího území. Proč? Navíc, když se o kousek dál zmiňuje korejská královna o pár století mladší. Co kdyby jí ta Japonka vtrhla na území a všechny je zmasakrovala? Co na to Lozen, jedna z posledních válečnic kmene Apačů? Co kdyby proti ní Spojené státy poslaly ženskou důstojnici? Patřila by do této knihy? Taková pocta, dávat hrdinky a ochránkyně svého lidu na stejný piedestal, jako dobyvatele jejich území. Lozen by byla nadšená. 

Aby toho nebylo málo, kniha si nebere na paškál jen pochybné historické osobnosti, ale i současnice. Mezi nimi Hillary Clinton a nedávno zesnulá Margaret Tatcher. Ne, opravdu nepotřebuji, aby mi dětská kniha dohazovala pochybné političky coby vzor. Když něco píšu jako pohádku pro děti, očekávám, že budu mít čisté zdroje. Jaký to má smysl, psát o ženě, která zachránila na dva tisíce židovských děti, když hned o pár stránek dál čtu o nacistické sympatizantce?

Och, a zmínila jsem třeba takovou Joan Jett? Super zpráva – drogy, sex a Rock ‚n‘ Roll, mhm. Ještě Pussy Riot by to chtělo.

Kniha jako mediální vliv

Kvanta a kvanta žen z arabských států. Já to beru, jestli cítíte, že dětem chcete naservírovat uprchlíky, teroristy, ženy bojující proti sjednaným manželstvím a Krym, dejte to tam. Ale stačí jeden příběh s danou tematikou, fakt, děcka už tak z toho budou mít hlavy jako melouny (beztak budete dělat miliardu dalších dílů, tak to jen rozkouskujete, no, bože).

Osobně také nechápu, proč tam dávat transgender dítě ze základní školy, Lili Elbe vám nic neříká? Aha, vlastně, tam byste museli vypustit informaci, že se ve svých memoárech považovala za hermafrodita. To my nechceme, my přece informace nevypouštíme!

Feminismus

Na můj vkus bylo až příliš často zmiňováno, jak moc muži ženy utlačovali, v jednom medailonku hned na začátku je dokonce doslova napsáno:

„Nikdy se nevdala – vlastní nezávislosti si cenila stejně jako nezávislosti své země.“

Celkově mi přišlo, že s tím, jak moc je zdůrazňována historická i současná nerovnost mezi mužem a ženou, se to už trochu přehání v neprospěch mužů. Jsou to děti, ne idioti, nemusíte pořád zdůrazňovat, jak moc to měly (a mají, to nezpochybňuji) ženy kvůli mužům na houby, ony si to zapamatovaly z miliardy zmínek, které jste napsali předtím. Fakt, polovina by bohatě stačila.

Jejda, málem bych zapomněla na chuděrku Artemisiu Gentileschi. Na její stránce je větší polovina textu věnována procesu s Tassim, tvorba přitom zabírá ze stránky jen malou část. Ale super, víme o tom, že byla znásilněna. Protože to utváří její charakter. Ne, že by to byl jediný profil ochuzený o důležité informace.

Půvabně působí i výlučně ženská jména ilustrátorek, jen si představte tu poptávku: „Sháníme ženské ilustrátorky, muži nedokážou ženské hrdinky patřičně ocenit, takže jen ženy, sorry.“

Ale to je možná jen můj osobní pocit zesílený předmluvou o genderové rovnosti.

Být úspěšná

Zvláštní, co si pod pojmem „být úspěšná“ autorky někdy představí. Když jste světově proslulá architektka a začnete hysterčit, protože má vaše letadlo malé zpoždění, je v pohodě, že vašemu výlevu nakonec vyhoví, protože, opět cituji:

„Posádka se bránila, že to nepůjde, už mají přece naložená všechna zavazadla. Zaha ale byla neústupná – a nakonec si prosadila svoje. A tak to dopadlo skoro vždycky.
Taková Zaha prostě byla.
Ráda překračovala všemožné hranice a dělala věci, které ostatním připadaly zhola nemožné.“

Nekecám, takhle to tam doslova je, nic jsem nevynechala. Úžasná zpráva – když jste úspěšní, bezohlednost a to, že jste rozmazlení fakani, je vlastně překonávání nemožného. Jestli je na té historce víc, netuším. I kdyby bylo, autorky nic dalšího neuvedly, jako důvěřivý čtenář si tedy odmítám googlit, jestli měla naše architektka nouzi o čas, nebo prostě chytla nerva jako obyčejný pětiletý grázlík.

Závěr

Abyste neodcházeli s pocitem, že si knihu nemůžete koupit, můžete. Pokud jste ale stejně jako já na některé eufemismy přecitlivělí, u prvního čtení se budete pěkně rozčilovat. Přesně tak, první čtení, protože podruhé už budete vědět, které profily vynechat a které si opravdu užít. A ono opravdu je, co si užít – při procházení mi to vyšlo na větší polovinu výjimečných žen, s tím, že se odmítám pouštět do zkoumání pravých tváří některých uvedených osobností, to by byla spíš polovina střídmá.

Tak. A teď chci popravdě vědět – kdo to četl, kdo si to opravdu užil a kdo zaznamenal něco, co páchlo po zdechlině? A jestli jste nečetli, pořád se chystáte, nebo s knihou budete více opatrní?



Přečíst ukázku



 

Oficiální anotace:

Sto krátkých příběhů vypráví životní osudy stovky mimořádných žen z minulosti i současnosti. Umělkyně, sportovkyně, vědkyně, političky a další velké osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do historie, inspirují malé i velké čtenáře snít velké sny. Seznámíte se s královnou Alžbětou I., módní návrhářkou Coco Chanel nebo s tenistkou Serenou Williams. Každý medailonek navíc doprovází celostránkové portréty od šedesáti výtvarnic z celého světa.

 

Název: Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky (GR)
Autorky: Elena Favilli, Francesca Cavallo
Překlad: Alžběta Franková
Série: Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 2 (?)
Počet stran: 212
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná

 

O autorkách:

Francesca Cavallo – oceňovaná spisovatelka a ředitelka divadla, toto její sedmá kniha

Elena Favilli – oceňovaná žurnalistka a podnikatelka