Knižní rok 2016

Dělat roční shrnutí v únoru, no jasně. Rok 2016 pro mě z osobního, ani knižního hlediska nebyl příliš příznivý. Protože všechno souvisí se vším, nepřečetla jsem ani zdaleka tolik, kolik bych chtěla. Navíc se u mě rozvinul šeredný nešvar. Kromě toho, že jsem občas nezvládala nic moc, než vstát z postele, jsem obsah knih ihned po přečtení zapomínala. Z pochopitelných důvodů jsem se je rozhodla označit za nepřečtené a teď mi leží na poličce a čekají, až je přečtu. Knižní výzvu jsem ani zdaleka nesplnila, nezměrné množství knih jsem zas nedočetla (bude samostatný článek) a začala jsem hromadně konzumovat filmy. Každopádně, pojďme mrknout na těch pár knih, co jsem dočetla „tím správným způsobem“ až do konce.

Hned na začátku roku jsem si dala re-reading Jane Eyreové, znovu jsem se zamilovala a vysledovala veškeré dostupné množství verzí, co jsem našla. V této inkriminované době jsem se musela nad dialogy pana Rochestera a Jane pořád smát a genialitu některých filmových zpracování nezměrně obdivovat. Jo, taky jsem si knížku pořídila v angličtině a překvapivě zjistila, že se to vůbec nečte špatně. A MÁM TU BOŽÍ KOŽENOU VERZI Z WORD CLOUD CLASSICS.

kniznirok2016

Druhou přenádhernou klasikou bylo Opatství Northanger. Nejdřív jsem se mračila a pokládala ji asi za nejhorší knihu Jane Austen, po přečtení jedné nejmenované knihy (taky o ní budu mluvit) jsem se ale zpětně zamilovala a ocenila její originalitu.

Pak přišla ta hrůza v podobě Niky, tak příšernou postavu jsem nezažila pěkně dlouho. Konečně jsem přečetla další díl z Princezniných deníků, nejdřív Povinnosti princezny a pak Princess Lessons, Mia byla opět fenomenální. Někdy snad v březnu jsem byla na narozeninách Yoli, z toho plynul Will Grayson, Will Grayson, který navzdory mým očekáváním Greena v mých očích nespasil. Někdy v té době jsem byla i na křestu české Adaptace od Varáčkové, takže tu jsem přečetla taky a moc se mi líbila.

kniznirok2016-2Pak přišla jednohubka v podobě Brněnských pověstí, Kavkazan, Božská Coco… A pak éra komiksů v podobě Hildy, Death Note a Zátopka. Taky jsem přečetla asi úplně první poezii, a to Ústřičkovu smutnou smrt a jiné příběhy. Někdy v této éře jsem byla tři dny (!!!) na Světě knihy, kde jsem zažila spooooustu věcí včetně opravdového rozhovoru s autorku (Siri Pettersen), u které jsem se teda totálně ztrapnila příšerným rukopisem (ok, podle jejích slov se jí to líbilo, ale věřte mi, bylo to strašný), ALE fakt se mi to líbilo. A přednášky s besedama byly epický, pochopitelně. Ale hlavně, na co si vzpomínám, byl ten těžkej kufr, který nám pár nevinných spolucestujích vždycky pomohlo sundat, nebo vysadit a potom se s rudou tváří svalili na zem ve smrtelné křeči, protože nevěděli, že váží tak dvě stě kilo.

Někdy v červnu jsem dočetla poslední díl Peregrinové a už nadšeně naskakovala při myšlence na film, mezitím jsem ale stihla znovu přečíst The Secret Diary of Lizzie Bennet, tím pádem znovu zhlédnout i doprovodná videa na YT a znovu se zamilovat, taky Erilian, to byla mimochodem nádherná pohádková fantasy, taky zde bylo Neslyšno, další kniha od Richelle Mead. Ta neurazila, ale bohužel ani neoslnila.

Taky jsem přečetla v angličtině Anne of Green Gables, ó bože, to byla nádhera, prostě srdcovka. A pak… Pak Pýcha a přemlouvání (někdo zná jako Annu Elliotovou, někdo jako Persuasion). Ano, do té jsem se upřímně zamilovala a zpětně ocenila Northanger, přesně jak jsem psala. Nevím proč, ale nějak podivně mě zacelila, jak co se týče Jane Austen, tak jiného čtiva. Tak trochu magie, já vím. 🙂

Následovala „éra Colleen Hoover“. Znovu jsem přečetla Bez naděje, zjistila, že se mi to vlastně ani nijak zvlášť nelíbí a z donucení taky Odvrácenou tvář lásky, která na mě nezanechala nejmenší stopu. Tato éra je taky známá jako éra, kdy jsem si připadala jako bezcitné monstrum.

Chuť jsem si spravila Vážkou v jantaru, už nevím, přičemž jsem měla možnost získat bookplate autorky (a to jen svou otravností), což pro mě znamenalo děsně moc a taky mi to dodalo minimálně chvilkovou dávku optimismu, že nejsem až takový smolař, jak si myslím.

A Děti vánice, dílo, které obnovilo mou důvěru v české autory. Božácký ilustrace (to byly vlastně i u Erilianu), božácká atmosféra, božácká zápletka. Někdy v té době jsem taky zjistila, že navzdory ostatním, co Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti pokládali za zklamání, já to považovala za nejlepší film roku. Taky že už teď netrpělivě očekávám dvd… 😀

Jo! Taky se montovala nová polička a probíhalo stěhování národů (pokojů), takže brácha už má stát ve státě a já můžu obsazovat všechny holé zdi. Jen tak pro zábavu, ta polička se nakonec přimontovala na místo, na které jsme mysleli, že nic přidělat nepůjde. A jasně, otecko myslel, že mě zabije, ale to už je věc podružná.

kniznirok2016-1Ke konci roku jsem přečetla Dvůr trnů a růží, Dárek z pravé lásky, kde jsem si našla pár fakt oblíbených povídek (ta od Laini Taylor mi v srdci zůstane vrytá asi navždycky) a ještě jsem teda stihla Dospělost je mýtus a první dva díly Ekhö (ano, jsem hrdý předplatitel).

To by bylo z přečtených knih tak nějak všechno, ještě bych se ale chtěla pochválit za pár nesehnatelných úlovků, co mi můžete všichni závidět. Ne, teď vážně, u několika knih jsem strašně ráda, že je mám. Nejdřív se jednalo o Sever a jih 2. díl (PROČ BY SAKRA NĚKDO CHTĚL VYKOUPIT ZROVNA DRUHÝ DÍL?), který jsem sehnala překvapivě dřív, než jsem čekala, a to za pouhý jeden měsíc. Jakože fakt, nějaká spravedlnost na světě pořád existuje.

Jop, taky mi přišla Jane Austen v angličtině, což by nebylo nic spešl, ale zrovna ta nádherná zlatá edice, co jsem už dlouho chtěla. Taky komiks Pride and Prejudice, co jsem sehnala na Thrift Books a knížky Georgette Heyer, co už byly taky beznadějně vyprodané. Podařilo se mi ukořistit jedno ARC v angličtině, všechny díly Anny ze zeleného domu, co jsou dostupné v češtině (doteď za to občas děkuju bohu i samotnému satanovi) a komiksy Vampýrské akademie, které jsem původně chtěla nechat být ladem, ale nakonec jsem jim přišla na chuť, všechny teda z dovozu, některé méně snadněji, než jiné a taky pár doplňků k Jane Austen, co už nebyly sehnatelné absolutně nikde. Ke konci roku jsem taky sehnala už beznadějně vyprodané díly Báječný svět shopaholiců. A to jsem si myslela, že dvojku budu pořizovat v angličtině… V každém případě, tohle byl můj celý rok v knihách. Jak jste ho čtenářsky prožili vy? 🙂

P.S. Ten článek s nedočtenejma knížkama fakt chystám.

Přečetl jsem?Děkuji za přečtení.

Tento příspěvek si přečetli 3 lidé.