Filmový leden 2017

filmovyleden2017

Dnes tu pro vás mám novou rubriku, protože recenze filmů zjevně moc nestíhám (co já vlastně stíhám?), chtěla bych začít s těmito měsíčními shrnutími, kde vypíchnu, co jsem zrovna viděla a krátce film ohodnotím (žádné spoilery, samozřejmě). U filmu najdete vždy hodnocení a odkaz na CSFD. Uvidíme, jak to půjde. 🙂

P.S. Jediné, co se zde neobjeví jsou pohádky (výjimkou budou ty nové vánoční), nebo filmy pro pamětníky, co občas zkouknu v televizi, to by asi nikoho nebavilo. 😀



Kino



Pasažéři byli boží. Čekala jsem málo, vlastně jsem se bála, že mě film zklame, ale nakonec jsem se královsky bavila. Ve filmu jsou kromě malých štěků asi čtyři herci a a až na pár základních klišé je nabitý vtipem a akcí. Fakt musíte vidět. 🙂

Na La La Land jsem se těšila už strašně dlouho, po úvodní scéně, kde se tančilo na autech jsem myslela, že film budu milovat, pak ale přišel zbytek. Zdlouhavé, nudné, v závěru bych řekla, že všechny písničky byly na jedno brdo, ani jednu bych si nezabroukala ve vaně, navíc zpěv Emmy Stone byl zde vrcholně slabý a když zpívala duo, nebo hromadný zpěv, nebylo ji vůbec slyšet. I když konec to celé povýšil o třídu výš, nedoporučuji, jsou lepší muzikály. 



Ne tak úplně novinky z roku 2016



Naprosto epic animák, tohle studio miluju od chvíle, kdy jsem viděla Koralínu a vyplácí se to. Kubo a kouzelný meč je plný čínské kultury, neokouká se a místy je fakt strašidelný. Boží i pro dospěláky, fakt!

Tajný život mazlíčků nebudu dlouho okecávat, každý, kdo nějaké zvířátko doma má, by měl zhlédnout. A ten, co nemá taky. 😀

Love & Friendship je celkem příjemný počin na základě románu Jane Austen (Lady Susan), jediné co jsem postrádala, byl pověstný empírovský střih šatů. + Pro nečtenáře lehce zmatečné.

Pýchu, předsudek a zombie jsem vůbec neměla v plánu zhlédnout, dokopala mě k tomu mamka a upřímně toho lituji. Ačkoliv jí se to zjevně líbilo, já měla chuť rozbít televizi hned potom, co podělali první větu (takový to It is a truth universally acknowledged…). Ne, prostě ne, všechno pokazili.



„Starší“ filmy



Dárce, to byla jedna velká jízda, ještě božejší fakt je, že k filmu byla přiřazena písnička Ordinary Human od OneRepublic. Skvělé sci-fi, hraje tam i Coinová z HG, nečekaně, opět velkou potvoru. 😀

Boží, boží, boží. Sic mi přišlo, že z Enderovy hry šlo vyždímat ještě víc, při jednotlivých bitvách jsem nedýchala. A Ender měl fakt super promluvy. Musím si sehnat knížku. 🙂

Divočinu nedoporučuji ani největšímu nepříteli. Jediná věc, která je na ní dobrá, je Reese Witherspoon, jinak se snad polovinu filmu kopuluje, šňupají drogy a kromě toho žere i popel vlastní matky. Jo, nehledě na to, že hlavní hrdinka je totálně vypatlaná a na cestu si bere malé boty, snad celou kuchyň a horu kondomů.

Červená Karkulka je něco,co bych doporučila naprosto každému, kdo miluje pohádky. Boží retelling pro dospělé, boží soundtrack a boží atmosféra. Jo, taky to má suprové souvislosti.

Vášeň a cit je sice s 90% informací vedle, ale i tak je to fajn pojetí Jane Austen a její povahy. A Anne Hathaway, ta je bez diskuzí fenomenální.

Nádhera, Nezlomná pouta byla hned po Malých ženách čirou poezií pro mou duši, jen škoda, že kniha je pouze v angličtině. Hm, nezbývá mi než doufat, že Louisa May Alcott psala novější angličtinou, než jiní klasici. 🙂

Širé Sargasové moře je zločin proti Jane Eyre. Z Rochestera dělá lháře, z Jane trapnou naivku, ze čtenáře blba. Nechápu, proč se tahle fan fikce musela tolikrát zfilmovat. Jo, na tohle mě taky přemluvila mamka.



Staré filmy pod rok 2000



Emmu od Jane Austen jsem zhlédla ve třech verzích, rok 2009 bezkonkurenčně nejlepší, krásná herečka a fenomenální hudba, rok 1996 s Gwyneth Paltrow nejlépe všechno shrnuje (pokud jste nečetli, tahle verze je pro vás jako dělaná) a rok 1996 s Kate Beckinsale zas hezky doplňuje, i když je z těch tří asi nejslabší.

Frances Hodgson Burnett měla talent tvořit mimořádně citlivá díla, bez toho, aby byla hysterická. Tajemná zahrada je snad to nejkrásnější z nich, je na pomezí pohádky a skutečnosti, hned po zhlédnutí filmu jsem si musela pořídit knihu a už si na ni brousím zuby. Krásné pro děti i dospělé, s mamkou jsme se zamilovaly.

Malá princezna je příběh o rodičovské lásce a rovněž pochází od Frances Hodgson Burnett. Sic je to tentokrát víc pohádka, než skutečnost, film rozveseluje duši, aniž by to dělal násilně a obohacuje ducha. Od autorky můžu rovněž doporučit Malého lorda Fauntleroye, ale toho už jsem viděla v prosinci, tak nemá samostatnou kolonku. 🙂

Smutky slečny Austenové pořád ještě nezobrazují Jane tak detailně, jak by si zasloužila, ale už se to k tomu slušně blíží. Dějově mnohem lepší, než Vášeň a cit.



Co se už nevešlo a co už možná znáte



Doporučuji: Pat a Mat ve filmu, Deník Bridget Jonesové, Bridget Jonesová – S rozumem v koncích (kvalita stoupá díl od dílu, Dítě je nejlepší), Pravá blondýnka

Absolutně nedoporučuji: Sága rodu ForsytůLorna Doone (ani verzi z roku 1990, ani tu z roku 2000)

Přečetl jsem?Děkuji za přečtení.

Tento příspěvek si přečetlo 7 lidí.

Štítky: