Category Ostatní

Snoubení tmou od Leony Škodové – nová kniha z řad upírů a vlkodlaků

snoubeni-tmou

Oficiální stránky knihy Snoubení tmou  ♠

Ano, ano. Už druhá knížka v řadě, která by se měla vydat, ale pořád se jí nedostalo suverénní odpovědi. Netřeba říkát, že bych byla já i autorka moc ráda, kdyby měl někdo z vás známost a tuto knihu doporučil k vydání. Četla jsem ji celou, jedním dechem a stejně tak i druhý díl. Vím, čím můžete argumentovat – kniha je o upírech, to bude zase nějaký neoriginální žblecht, co se ani nedá číst. Vy mě znáte a víte, že upírů mít nikdy dost nebudu, ale dovolte mi vyvést vás z omylu.

Mimochodem, pro ty co mě znají, ne my s Leou nejsme příbuzné.

První co vás musí jistě napadnout, je myšlenka, že se jedná o klišé bez pořádného děje. Poslední dobou je tak zařízených spousta knížek, že? Ano, je to pravda, kniha je klišé, ale ta část je naprosto odměřená napětím a dobrodružstvím, které se objeví především v druhé půlce knihy. Můžu vám s klidem odpřísáhnout, že pokud máte alespoň trochu rádi fantasy, přečtete si ji s nadšením. Navíc… Vlkodlaci zde mají také něco do sebe a já musím zatleskat při vzpomínce, jak je autorka vypodobnila. Mým názorem je, že vlkodlak i upír mají být děsivé bytosti. Myslím, že pokud bych potkala nějakého upíra, nebo vlkodlaka z této knihy, asi zalezu pod polštář. No, tedy pokud by tenupír nebyl někdo jako Tristan. Ale to už předbíhám a to já nechci. Myslím, že by bylo k věci vás seznámit s dějem, co říkáte?

red-smoke

Autorčina anotace:

V den, kdy se ve Woodbreathu objevil Tristan, poklidné městečko jako by ztratilo svůj poklid. Poté, co se Claire v lese ubránila útoku divokého psa, nenachází stejnou sílu ubránit se i jemu. Po čase se znovu setkávají v Londýně, kam se dívka vydala za studiem a prací. Někdy se zdá, že ji náladový cizinec nenávidí. Jindy jako by jí nedokázal dát sbohem. Další pochybnosti zasévá do jejich prapodivného vztahu Tristanův bratr. A přitom sám krouží kolem jako šelma, mazlivá i zrádná, připravená zatnout dráp. Claire, lapená v pasti Tristanových světlých chvilek, nepřestává věřit, že se věci zvrátí. Vytrvalost se dočkává odměny. V momentě, kdy se zdá, že Tristanova náklonnost není pouze maskovanou lítostí nad dívkou se slabým srdcem, vyplouvá na povrch také pravda o tom, kým skutečně je. Pravda, o níž byla Claire přesvědčená, že je klíčem k Tristanově srdci, má ve skutečnosti za úkol ji zabít. Nakonec ale, zdá se, není úplně jisté, kdo je vlastně oběť.

Snoubení tmou

Snoubení měsícem

Snoubení věčností

Navnadila vás anotace? Nejste sami, to mi věřte. 😉 Doporučila bych vám, abyste navštívili stránky ST – dozvíte se tam mnoho věcí. Navíc si můžete přečíst první kapitolu z knihy.

snoubeni-tmou_0

Celý článek

Vítejte na mé nové stránce!

Tak je to tady. Moje vlastní doména. Nevím, co sem psát, snad jen to, že nemůžu uvěřit, že je tato stránka skutečně moje. Každopádně můžete být ubezpečeni, že jsem na ní pracovala tvrdě. Celý srpen jsem sem přidávala články, které jsem postupně upravovala a následně komentáře. Annie by mohla vyprávět. Mimochodem, opět ti patří mé poděkování. Zasloužila ses o existenci tohoto  webu svými geniálními radami. 🙂 Doporučuji si přečíst článek o tom, jak se zde orientovat – nahoře pod názvem „Jste zde poprvé?“. Budu taky ráda, když se vyjádříte k tomu, jestli je to změna k lepšímu, či horšímu. Já osobně zástávám možnost druhou. 🙂 Na závěr si musím ještě postěžovat, kolik jsem do této stránky vložila úsilí. Všechny články i komentáře sem byly „přeneseny“ ručně, protože jinak to nešlo – jen u komentářů jsou jiné časy, protože přenastavovat je by byla smrt adminky (páni, já si můžuříkat adminka!). Ani ten nejdokonalejší plugin na blog.cz prostě nestačí. Teď nemůžu uvěřit tomu, že je tato stránka opravdu moje a že sem mohu přispívat nové příspěvky. moc a moc vám děkuji za vaši přízeň a poprosím vás, abyste si své odkazy na mě (ano, i tací se najdou, i když se tomu divím – píšu hrozně) přesměrovali na tuto stránku – ells.cz

Ještě jednou díky všem za podporu. Mějte se hezky a napište mi nějaký vzkaz. Určitě potěší. 😉

Celý článek

Autogramiáda Patricie Briggs

Ok, jak začít? Asi tím, že bych měla poděkovat Willindě za to, že mi napsala, že se autogramiáda koná i v Brně. Dokonce dříve než v Praze a to 17. května. Upřímně mě trochu zarazilo, že to bylo zrovna dnes a zrovna mezi 16:00 – 17:00. Bůh mě musel nejspíš vyslyšet, protože zrovna v ten den měla jet máma do Brna. Navíc když jsem se jí ptala, jestli bude mít čas zrovna v tuto hodinu, pomalu přikývla. Nedokážete si představit jakou jsem měla radost.

498db5ace7_85725318_o2

Už 6x jsem mámu přemlouvala, aby mi koupila Mercedes Thompson a nedařilo se mi to. Zprvu mě máma přesvědčovala, že si můžu podpis dát na nějakou hezkou záložku nebo na papír, ale já ne a ne. Jop, v psychickém nátlaku jsem mistr. A pravdou je, že se za to stydím. Teprve s přicházející autogramiádou se mi zadařilo a máma svolila. Čirou náhodou někdo na internetu nabízel 1. a 4. díl. Vzala jsem oba a dnes v Brně i 2. díl. 3. díl bude muset chvíli počkat, ale to nevadí.

Došly brzy, v bezvadném stavu a pomalu ale jistě jsem mámu začala obměkčovat, abych mohla na autogramiádu. Do Brna měl jet totiž i můj malý bratr, autista, který nevydrží moc dlouho čekat a stát v klidu na místě. Proto to bylo tak těžké, ale nakonec mi to prostě vyšlo. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale včera jsem si rovnala vlasy a táta zase po dlouhé době prohlásil, že vypadám jako hejkal a ne jako květák s mými obvyklými malými kudrnkami. Ale to je teď vedlejší…

Po cestě na autogramiádu máma vtipkovala, že s Patricií přiletí vrtulník a nebo, že se opozdí nebo dokonce, že nepřijde. Já jsem poznamenala, že ji jinak zabiju a bude mi jedno, že kvůli mě nebudou další pokračování Mercy. Poté jsme s mámou na chvíli zpanikařily, protože jsem místo knihkupectví Arrakis viděla jen Pizzerii. Po pár krocích jsem ale uviděla mnou vytouženou ceduli a zároveň tři dívky o něco málo starší než já vstupovat dovnitř s Měsíční písní, Štvanicí, Říčním poutem bez přebalu a menším papírem dovnitř.

529e690345_85725322_o2

Ve výloze knihkupectví byla vystavená série Mercy a první díl Štvanice. Poznamenala jsem, že je to nejspíš ráj. Pak jsem vstoupila do menší místnůstky, která byla narvaná knihami a hlavně lidmi. Ne že by nás tam bylo moc, ale jak říkám, místnost byla malá. Na židli jsem uviděla Patricii Briggs s brýlemi na nose, jak přijímá kytici – tento okamžik jsem viděla jako na videu (zpomaleně, detailně) – společně s překladatelkou po její levici. Máma poznamenala, že jí kytici mohou přinést maximálně tak lidé z Brna, nám že by uschla. Proto jsem své výčitky svědomí, že jsem jí nepřinesla žádný dárek potlačila. Podepisovala knihy těch dívek a mě překvapilo, že dokáží vůbec mluvit, když ji vidí.

Máma se mě ve dveřích zeptala, kde vlastně bydlí a já jí řekla, že v USA. A ona na to: Já myslela, že někde v Praze! – haha. Na to jsem jí odpověděla, že se má podívat na její jméno a příjmení a bude jí to hned jasné. Na to zareagovala, že v České republice žijí černoši, Vietnamci a jiné rasy, tak proč by zde nemohla žít Američanka. Pak po chvíli ještě dodala, že tedy nemluví česky. Také na Patricii laskavě ukázala, aby ji můj bratr viděl. Když jsem přišla na řadu, chvíli jsem tam tak stála a koukala, cože je to přede mnou. Pak jsem jí podala čerstvě přečtenou Měsíční píseň (já ji stihla přečíst před autogramiádou!).

Překladatelka něco řekla, ale já jí bohužel nerozuměla (občas jsem extrémně nahluchlá), jenom jsem věděla, že to bylo něco okolo podpisu. Už v obyčejných situacích mám hlásek tenký a podle jiných lidí příjemný a sympatický, což samozřejmě není pravda, a tak, když jsem byla celá mimo, bylo moje pronesené „Stačí jenom podpis.“ jako blekotání. Překladatelka mi na oplátku také nerozuměla, a tak jsem ze sebe vykuňkala „Only your name.“, které už říkala ta jedna dívka přede mnou a Patricia se zasmála a řekla „Yes, my name.“ Pak začala podepisovat knížku.

V tu chvíli jsem se samolibě usmála, když jsem si vzpomněla na mou angličtinářku, která tvrdí, že se naše třída se žádným angličanem nedomluví. Samozřejmě máma, člověk, který je výřečný začala mluvit o tom že jsme do Brna přijeli až z (nějakého města, které vám nechci sdělit), jako by ho mohla Patricia Briggs nebo překladatelka znát a poté dodala, že do Brna moc spisovatelů nejezdí a že všichni jedou jenom do Prahy.

35ca691721_85725324_o2

Nevím proč, ale překladatelka poukázala na lidi, kteří seděli vzadu u knih. Pak se mě Patricia zeptala, jestli nechci věnování. Přikývla jsem a řekla „Pro Věrku.“ Překladatelka u sebe měla papírek na kterém bylo přeškrtáno několik jmen a začala psát to mé. Máma zdůraznila jméno Věrka, ale Patricia k jejímu uspokojení nedokázala mé jméno vyslovit. I mě bavilo sledovat jinou národnost. 🙂 A tak napsala mé jméno a ještě něco domalovala.

Když se mě máma zeptala, jestli to přečtu, řekla jsem že jo (jedno slovo mi bylo stejně záhadou – teď už ale vím co to je). Pak se můj bratr zeptal, co je to napravo vedle podpisu a věnování. Chvíli jsem luštila slovo, které tam bylo napsáno a pak jsem se mrkla na malůvku a bylo mi to jasné. Nahlas jsem řekla kojot a zasmála se. Bylo to jediné slovo, kterému rozuměla Patricia i já. Máma řekla, že můj bratr sleduje kojota a Patricia se zasmála a zeptala se: „Coyote?“ a bratr jí odpověděl „Yes.“ Patricia spráskla ruce a od srdce se zasmála.

Pak máma řekla jako první „Děkuji.“ a po chvíli „Thank you.“ Já jsem také anglicky poděkovala a Patricia odpověděla „Thank you very much.“ Pak jsme se smíchem všichni tři odešli. Později se ode mě máma dozvěděla, že vystudovala dějiny a němčinu. Na to mi odpověděla, že se s ní tedy mohla domluvit německy (překládala celé knihy v němčině, jen by Němcům nejspíš nerozuměla, protože nemá hudební sluch) a že ji to mrzí.

Později jsme si také pár metrů od našeho domova řekly, že tam vládla euforická nálada, jako by ostatní v místnosti brali chvíli předtím trávu. Na to jsem jí odpověděla, že já bych tak také vypadala, kdybych tam s ní hodinu seděla. Ani mi nemusela říkat, že jsem tak už vypadala po minutě strávené s ní. Teď se táta směje a předvádí mě jak jsem určitě vypadala (nenávidím tu povahovou identičnost mezi námi) a všichni se smějeme. Máma se ho ptá, jestli byl u Emila Zátopka, když s ním mluvil také tak mimo a on řekl, že jo a máma na to mávla rukou a řekla, že jsme prostě jako dvojčata.

daddc4561b_85727491_o2

Celou dobu si říkám, jestli bych neměla své vyprávění přikreslit, protože jsem blíženec, ale… Nepřijde mi to fér a výjimečně spíš jako lhaní. Článek je zatím syrově neupravený bez obrázků a do zítřka to tak nejspíš zůstane. Nezlobte se a přimhouřete nad mými gramatickými chybami obě oči, protože teď nemám chuť otevírat textový editor a upravovat obrázky tak, aby se sem hodily. Jsem vyčerpaná, mám horečku a nejspíš si půjdu brzy lehnout a čekat na smrt, protože antibiotika dostanu až v úterý, kdy půjdu na kontrolu na ORL. Takže se vážně omlouvám a děkuji, že jsem se mohla do článku vypsat. 🙂 Fotky sem přidám tedy později, společně s tím úchvatným podpisem a věnováním. 🙂 Svoje hlášení jsem tedy podala a teď „Howk! Domluvila jsem!“ 😀

Celý článek

Bez duše – nová kniha Lucie Adamové, která určitě stojí za pozornost

banner003_0

Série na GoodReadsSérie na FBOficiální web Lucie AdamovéOficiální web knihy Odstíny života

Znáte knihu Odstíny života? Četli jste ji? Znáte její autorku? I kdyby ne, doporučuji vám, abyste si tento článek prostudovali, protože kniha se kterou vás budu seznamovat opravdu stojí za to. Bez duše je první díl spin-off série Odstínů života. Já sama jsem z ní přečetla nějakých 100 stran a můžete mi věřit, že je velmi chytlavá. Proč vám to všechno píšu? Protože kniha ještě není vydána a nakladatelství XYZ, které vydalo Odstíny života dělá mrtvého brouka. Už víte co tím chci naznačit? Co si budeme namlouvat, kdo má známosti, je dnes za vodou, proto vám představuji knihu Bez duše a zároveň doufám, že ti co mohou ji „někomu“ doporučí k vydání. A ti co ne, alespoň sledujte pulty knihkupectví. 😉

Anotace:

Daisy by nikdo nemohl považovat za ukázkový příklad čarodějky – a už vůbec ne její nadřízení. Je příliš zbrklá, postrádá patřičný respekt, stále se jí nedaří ovládnout to málo moci, kterým disponuje, a potíže se jí nepřestávají lepit na paty. Naštěstí pro ni její otec, velevážený lovec čarodějnic Carson McMillan, nikdy neměl problém zamést její nepořádek pod koberec. Ale dokonce ani on ji nemůže zachraňovat věčně. Poté, co zpacká svůj nejnovější úkol, posadí Daisy do letadla a tryskem ji přidělí na nové pracoviště, kde by neměla být schopná nic pokazit – do Monaka. V zemi, kde nikoho nezná, lidé jsou nepříjemní, moc si o sobě myslí a mluví jazykem, kterému měla na střední věnovat mnohem víc pozornosti, musí Daisy najít způsob, jak přesvědčit Radu, aby jí dali další šanci. Pokud možno dřív, než ji její nové bydliště dočista připraví o rozum… nebo hůř, o život.

Trailer:

ecdee18748_85655759_o2

Ukázka z knihy:

Drew se pod náporem mého soustředěného pohledu nespokojeně ošil. „Tak fajn, už s tím přestaň. Začínáš mě děsit.“
Muhehehe.
„Snažíš se mě naštvat?“
Možná…
„To bych si nikdy nedovolila.“
„Jistěže ne.“
Šokovaně jsem zalapala po dechu, tisknouc si nad jeho skepticismem ruce na srdce, jakoby mi ho právě zlomil. Na blbosti mě vždycky užilo. „Odvažuješ se snad o mých slovech pochybovat?“
„Jelikož dobrých padesát procent z toho, co vypustíš z pusy, je jen velká snůška nesmyslů, tak na to mám právo.“
S tím se moje nálada na vtipkování rozplynula jako pára nad hrncem. Stejně tak jako jakákoli přetrvávající nejistota o
povaze jeho přítomnosti. Tenhle mírně povýšenecký, zatraceně poučující postoj přesně odpovídal jeho nátuře. Ani sebelepší halucinace nemohla být takhle reálná.
„Jestli se chystáš neustále mi jen něco vytýkat, tak se rovnou můžeš zase otočit a vypadnout.“
Nevěřícně zavrtěl hlavou. „Tomu tedy říkám milé uvítání. Jeden se za tebou táhne až do Monaka a ty na něj takhle. Kam se poděly tvoje způsoby?“
„Nevešly se mi do kufru.“

Quote:

„Jestli už jsi skončila, měl bych na tebe otázku.“
„Ano?“
Tiše se zachechtal. „Kde jsi k čertu nechala kalhoty?“
„Hned vedle tvého smyslu pro humor, Drewe. Hned vedle.“

 0f8564e60d_85656397_o2

Chcete si z knihy přečíst víc? Na Goodreads máte možnost si přečíst první 2 kapitoly. Také Syki uveřejňuje nové ukázky z knihy.

Celý článek

Nejoblíbenější knižní postava

Článek původně věnován do sekce Téma týdne na blog.cz

Na téma týdne běžně články nepíšu, ale tohle mě zaujalo. Moje volba je jednoduchá a nejspíš i tuctová, ale rozhodně ospravedlněná. Mojí neoblíbenější knížkou je Twilight z čehož plyne, že je v ní i má nejoblíbenější knižní postava. Není to Edward ani Bella… Je to Mary Alice Brandon Cullenová.

9e1d3775e6_82202795_o2
(Alice Cullen)

Alice se narodila někdy v roce 1901 a momentálně má 19 let. A je tak trochu upír. Jinak by samozřejmě nepřežila do dnešní doby a nebyla by tak… řekněme zachovalá. Proč ji mám nejradši? Protože je to skvělá kamarádka, shopaholik, vidí do budoucnosti, má energii na rozdávání (nevyčerpatelná), umí skvěle uspořádat večírky a ještě bych připočetla skutečnost, že by bez ní byli všichni v háji (bez legrace). Kdyby ve Stmívání neměla vizi o tom, že James bude v baletním studiu, tak už je Bella mrtvá. K tomu v Novém měsíci viděla Bellinu smrt (samozřejmě naoko) a tím způsobila návrat Edwarda. A potom v Rozbřesku šla s Jasperm pátrat po nějakém důkazu, že Renesmé nebude nebezpečná a vyroste…
Alice měří 147 cm, takže je to pěkný prcek a člověk se ani nemůže divit, že si ji splete se skřítkem. Vlastní rozježené krátké černé kadeře, zlaté/černé oči, jemné rysy a štíhlou postavu. Je velice hbitá a mrštná, má elegantní pohyby a člověk se s ní nikdy nenudí. K tomu má ještě velice zapeklitou a krutou minulost.
Jejím vozidlem se stalo Porsche 911 Turbo. A ano, je velice bohatá – hlavně díky svému daru. A její manžel? Jasper Whitlock Hale.

8b86c5d75a_82202813_o2

(Porsche 911 Turbo)

e247822f7a_82202825_o2
(Jasper Whitlock Hale)

Celý článek