Category Ostatní

Booxy – appka pro zapálené knihožrouty

photofdewd

Znáte to. Knihy vám už přerůstají přes hlavu a když se rozhodujete, co chcete číst, nebo si koupit, nechce se vám brát každou knihu do ruky jen proto, abyste se mohli hodinu rozhodovat z anotace, autora a počtu stran, jestli je to právě ta vaše vyvolená. Na takové situace se hodí knižní aplikace. Ty vám napoví, jak na pohled slibné příběhy obstály u jiných čtenářů a poskytnou přesně ty informace, které potřebujete.

Pro Booxy jsou takové okamžiky denní chleba. Vytvořená ve spolupráci s ČBDB disponuje jejich databází, i obsahem, navíc má vkusný kabátek a přemýšlí dopředu za vás, takže si můžete v pohodlí vychutnat přesně odměřené množství informací, jaké požadujete. Funkcí má hned několik.

><

booxy7booxy6

(abyste vše pěkně viděli, založila jsem si spešl nový účet, jinak pochopitelně „Moje knihovna“ obsahuje víc, než 6 knih)

><

Moje knihovna a vše s ní spojené

Moje knihovna je místo, kde shromažďujete informace o svých kouscích. Pracovat můžete se seznamy přečtených, těch knih, na které se teprve chystáte, právě čtených, oblíbených (což je skvělá věc, podle které můžete hledat spřízněnou knihomolskou duši), wishlistem a „knihovnou“, tedy knihami, které vlastníte. Seznam si můžete vytvořit i vlastní.

Po rozbalení seznamu můžete knihy řadit podle abecedy, autora, nebo žánru. Nabízí se také funkce seznam knih sdílet na sociálních sítích a přesouvat knihy mezi jednotlivými seznamy. Dokonce je zde i možnost zaznamenat si výpůjčku knihy (!!!).

Vše je jednoduché, na ovládání si zvyknete v podstatě ihned, co Booxy otevřete.

Kromě již uvedených seznamů máme možnost přidat přes aplikaci vlastní knihu, nechat si na základě obsahu naší knihovny nějakou doporučit, nebo dokonce přislíbit knihu vašemu kamarádovi na základě jeho wishlistu, takže už se vám nikdy nestane, že byste mu koupili knihu, kterou by měl, nebo si ji nedávno koupil.

Když se jedná o konkrétní knihu

Při detailu knihy vám Booxy ukáže její anotaci,  počet stran, nakladatelství, i banality jako název a autora. Co oceníte nejvíc, je přehled hvězdičkových hodnocení a názorů ostatních čtenářů. Dostupné jsou i zajímavosti, diskuze a podobné knihy. Knihu můžete sledovat, přidat si k ní poznámku, sdílet ji na sociálních sítích, „poslat“ ji jinému uživateli (což funguje jako doporučení), přidat ji do bazaru knih, nebo ji dokonce upravit. Z přehledu se zkrátka dozvíte vše, co potřebujete.

><

booxy3

booxy2

><

Novinky

Pokud fungujete na sociálních sítích, jste určitě zvyklí na určitý výběr novinek. Ani v Booxy pomyslná „zeď“ nechybí. Můj přehled nám zobrazí nové aktivity uživatelů, články a recenze, nově přidané knihy, fóra, komentáře a diskuze ke knihám a autorům a novinky z nakladatelství. Nejednu rubriku si můžete vytřídit na pouze sledovaná témata/uživatele, navíc můžete jakoukoliv ze svého přehledu vyškrtnout.

Další volbou je stream. Nastavení nabízí širokou škálu možností, takže se můžete dívat na nejnovější aktivitu přátel, uživatelů na fórech, u knih, spisovatelů… Stačí si jen vybrat.

Bazar knih, fórum a články

Kromě předchozích funkcí je dostupný i bazar knih, do kterého můžete knihy vkládat buď sami, nebo vybírat od jiných, a to jak podle ceny, tak kategorie. Dále zde také máme fórum, kde se to různými tématy je hemží (určité téma můžete sledovat, nebo také jedno nové přidat) a pochopitelně články, ze kterých si můžete vybrat buď recenze, nebo novinky (pochvala za rozjíždějící se videa je přímo nasnadě).

Profil a pár základních funkcí

Samozřejmostí je i posílání zpráv (příjemný vzhled nutno vyzdvihnout), doplnění osobních informací na profil, zobrazení shrnutí knih, komentářů a statistik. Nechybí ani spousta individuálních nastavení a časté aktualizace uživatelského rozhraní.

Po spuštění můžete zvolit mezi třemi rychlými předvolbami, a to přidat, nebo vyhledat knihu a přejít do vaší knihovny. Ocenit můžete i možnost skenovat ISBN.

><

booxy1booxy5

><

V appce je však i pár věcí, na kterých by bylo třeba zapracovat, nebo rovnou přidat:

  • Hryzání – Protože nic nenaštve víc, než špatný chod aplikace (i když se tak neděje často)
  • Horší odezva mezi počítačem a mobilní aplikací – když přidáte nové knihy do některého seznamu, musíte si chvíli počkat, než se v mobilní aplikaci objeví – bylo by skvělé odezvu zrychlit
  • Víckrát čtené knihy – Nemám ráda, když můj knižní rok vypadá jako neplodný a skutečnost je zatím taková, že jsem četla nějakou knihu už po několikáté, ale nemohla si to do knižní aplikace zapsat
  • Komentování názorů čtenářů – Pokud mám nějakého oblíbeného uživatele, ráda bych si s ním popovídala rovnou ve vlákně, nebo mu třeba ráda vyjádřila podporu palcem nahoru a dala tak jednoduše vědět, že se mi jeho názor ke knize líbí a ztotožňuji se s ním
  • Status právě čtené knihy – Tady se musím odvolat na Goodreads, protože není lepší pocit, než dát vědět dojem na XY. straně a podle komentářů sledovat, jak to vnímali ostatní (což se spojuje s minulým návrhem „knižní statusy“ komentovat)
  • Podobné knihy – Když si rozkliknete třeba Malého prince, zjistíte, že podobné knihy zatím nejsou žádné, tuto funkci by bylo dobré rozvinout, protože doporučení u konkrétních titulů mi chybí
  • Novinky nakladatelství – je škoda, že nakladatelství zatím nejsou moc aktivní, když zrovna tyto novinky bych uvítala nejvíce, navíc pokud by se aktivita zlepšila, bylo by dobré přidat možnost rozkliknout případné odkazy (toho jsem si všimla u jedné starší novinky od Hostu)

Booxy je mezi českými aplikacemi špička, já sama nejčastěji používám Goodreads, vedu (vedla jsem) si účet ještě na Databázi knih čistě proto, abych věděla, co mám doma a jaký mám poměr přečtených a nepřečtených knih. Na tu jsem často nadávala jako pes, že  tam nemají počet stránek, takže musím vždycky jako blbec vytáhnout knihu (počet stran je u mě vedoucí ve výběru knihy, kterou budu zrovna číst), nebo běžet k počítači a vyťukat si to. Booxy je v tomto ohledu mnohem kompatibilnější, nabízí více možností a troufla bych si říct, že má i elegantnější rozhraní. Právě teď mám v ní už vloženou celou knihovnu a mnu si ruce nad tím, jak dobře se mi v budoucnu budou knihy vybírat.

ČBDB

Aplikace Booxy

Celý článek

Křest Adaptace + jedno malé překvapení

12443893_1305802029446534_1009850889_o

Většina z vás pravděpodobně zaznamenala to, že u nás nedávno vyšla v překladu první kniha od Miroslavy Varáčkové, a to pod titulem Adaptace. V souvislosti s touto „událostí“ se v Praze 19.2. konal i křest, kde jsme se my blogeři mohli setkat s autorkou, nechat si podepsat knížku a samozřejmě být svědky onoho posvátného aktu.

následují odstavce plné groteskního humoru, pokud chcete přeskočit rovnou na besedu a křtění, začněte u vyznačeného úseku „Je to tady!“

Celý článek

Galgad – Rozhovor s autorem

forest_by_tsonline-d3e79q9

Nedávno jsme tu měli recenzi na knihu Galgad – příběh strážce země. Teď si dáme rozhovor s autorem a příště… Hm, příště by to mohlo být ještě něco jiného, ne? 🙂


Galgad je vaše první dílo, nebo jste s psaním začal už dřív? Spisovatelem jste se chtěl stát odmalička, nebo to bylo jako blesk z čistého nebe?

Galgad je vůbec první věc, kterou jsem napsal. Nikdy jsem si nemyslel, že budu někdy zkoušet psát. Od mládí mě lákala hra na kytaru a hudba. Ale pak z toho nějak sešlo.

V jaký okamžik vás námět napadl?

Seděl jsem v autě na benzínce a pil kávu. A tenkrát se mi v hlavě zrodil hrdina i se jménem. Přijel jsem domů a zapsal si vzhled, vlastnosti, úlohu strážců atd…

Jaký to byl pocit držet knihu poprvé v rukou? Byl to pocit nevýslovného štěstí, nebo spíš panický záchvat, že už nic nemůžete přepsat?

Žádný pocit nevýslovného štěstí neproběhl, i když jsem myslel, že proběhne.

Když jsem z palety vytáhl první výtisk, tak jsem se spíš pousmál, že jsem se tolik let dřel pro něco tak malého. Ale kniha je navrhnuta s ohledem na co nejefektivnější tisk na stránku.

Na druhou stranu je hodně knih, které jsou dějově kratší než Galgad. Ale čtenáře mohou klamat na první pohled. Můžou být větší, můžou mít více stran. Ale sazba textu na stránce je řídká s velkými písmeny.

Využíval jste při psaní pomoci beta čtenářů, nebo jste s knihou vytasil, až když byla hotová?

Využil jsem zpětné vazby od několika přátel a doporučil bych to všem začínajícím autorům. To má opravdu cenu zlata.

Máte okolo psaní nějaký zvláštní rituál, nebo prostě sednete ke stolu?

No určitě potřebuji hudbu, která vyvolává emoce, nebo člověka prostě jen uvolní. Je důležitý i klid od okolí.

Píšete raději na klávesnici, nebo na papír? Co prostředí?

No první verzi jsem psal ještě do sešitu rukou. Ohledně děje nemá s knihou moc společného a samotná úroveň byla dost špatná.

Postupem času jsem pochopil, že v psaní má obrovskou roli to nekonečné přepisování, takže u mě z tohoto pohledu vítězí klávesnice. Na papír rukou bych se v té hromadě úprav nevyznal.

A prostředí je následující, všude se povalují papíry s poznámkami, knihy, na nástěnkách rozepsané postavy, vývoj děje. Několik stěn místnosti je polepeno obrázky přírody, zvířat, fantasy náměty, válečníky… Takové prostředí postupně vzniklo při psaní prvního dílu.

Jaká je vaše nejoblíbenější kniha a autor? Co knihy v dětství?

No asi Tolkien a jeho fantasy knihy. Harry Potter se mi líbil. Z našich končin určitě Jaroslav Monte Kvasnica, četl jsem dvě z jeho knih o vlcích, to je opravdu úžasná záležitost.

No já jsem pořádně začal číst tak před 5,5 lety, když jsem se rozhodl, zkusit napsat tento příběh. Takže ojedinělý případ z dětství byl Poklad na ostrově, knihu jsem loni našel v krabici. Jde taky o takovou slabší knížku, ale ten příběh se mi líbí. Žádné velké zdržování, roztahování příběhu počtem stran, ale rovnou na věc, tempo vás drží stále u knihy.

Ovlivňuje vás vaše volba knih při psaní?

No ke knize jsem pročítal mnoho z literatury faktu: o přírodě, předcích, historie… Tam šlo hlavně o inspiraci. Ale je pravda, že než si začínající autor najde svůj styl, měl by být hodně opatrný, jaké knihy s příběhem bude číst. I když si to neuvědomuje, může se mu vloudit pod ruce styl autora, kterého právě čte. Nejhorší asi je, když má člověk nějaký vzor. Pak se může stát lehce jeho kopií.

Která postava z vaší knihy je vaše nejoblíbenější?

Těch je víc, ale asi Galgad. Je přece jen první postavou, která mě kdy napadla, následně odstartovala celé tohle dobrodružství se psaním.

Galgad – příběh strážce Země má být první ze série příběhů, můžete nám prozradit něco o tom dalším, nebo je to zatím tajemství?

No tento díl měl být vlastně jen takovým stručnějším úvodem. Původní představa byla, že by mohla být druhá kniha dvakrát tak dlouhá, ale to se asi s velkou pravděpodobností nestane. No uvidíme, jak to celé dopadne. Přijdou důležitější témata, kterých jsem se chtěl dotknout postupně v knihách, čtenář se dozví více o strážcích. Doufám, že se mi podaří se někam posunout, zbavit se nějakých těch nedostatků, který měl první díl, aby byla další kniha o kousek lepší. Jestli se to podaří, to ukáže čas.

Co byste na závěr vzkázal začínajícím spisovatelům?

Hlavně výdrž. A pokud patříte mezi ty, kteří chtějí přijít s něčím svým, tak vy musíte mít dvakrát tak větší výdrž. Protože pokud neznámý začínající autor napíše knihu mimo zrovna populární vlny, je to hodně špatná kombinace pro hledání nakladatele.


Nevím jak vy, ale mně se tahle menší zpověď a nahlédnutí do zákulisí líbilo moc. Na závěr můžu snad jen prozradit, že jestli vás kniha alespoň trochu zaujala, měli byste na blogu najít další zajímavý článek obsahující soutěž. Zatím nebudu prozrazovat podrobnosti, ale už brzy se dozvíte víc.

podpis

Celý článek

Jsi jiný, jsi špatný

Žijeme v netolerantním světě plným předsudků, urážek a opovržení. Nepochybuju o tom, že si to zažil každý z vás. Vypadáte špatně. Jinak. Chováte se špatně. Jinak… Je jedno, jestli tu chybu uděláte na svém zevnějšku, nebo vnitřku, komunita vám to dá pěkně vyžrat. A vy nevíte, co máte dělat jinak.

Za svůj život jsem navštěvovala čtyři základní školy a jeden gympl. Momentálně jsem na obyčejné střední, kde se nestýkám se svými vrstevníky, chodím pouze na zkoušky a nikdy dřív jsem nebyla šťastnější. Ráda bych řekla, že je mi jedno, co si o mě po tomto článku budete myslet, ale není. Nikdy nebylo. Přesto… Musím.

Nejspíš to začalo už ve školce. Na toto období mám jen velmi málo vzpomínek, ta nejostudnější byla, když máma v reakci na můj pláč zašla za vychovatelkami, aby něco dělaly. Děti si sedly do kruhu, kde vychovatelky nahlas mateřským tónem začaly mluvit o tom, že se ke mně nechovají pěkně. Odmítla jsem si tam sednout a radši jsem na jejich výzvy nereagovala, bylo mi z toho špatně. Když jsem šla do školy, zaradovala jsem se, že má sokyně se mnou do třídy chodit nebude. Čekaly mě napínavé zážitky.

V první třídě jsem byla úplně jiná, než jsem teď. Bylo to období, kdy jsem své obrázky pokládala za krásné, nebála se zvednout ruku a něco říct nahlas. Byla jsem ráda, když jsem se mohla projevit. Byla jsem hloupá. A vytahovala jsem se. V tomto raném věku jsem ještě nevěděla, co to rozdíly v oblečení, účesu a postavě jsou. Přesto se to stupňovalo a já najednou zjistila, že mé obrázky jsou hnusné, tak často bych se hlásit neměla a vůbec bych se neměla zapojovat do her, které se o přestávkách hrály na chodbě. Obzvlášť kouzelná byla vánoční besídka, kde mě spolužačka chytila pod krkem, s tím, že nemám nárok se do čehokoliv zapojovat. Nebyl to silný stisk, spíš mě ranilo to gesto. Ještě víc mě ranilo, když mi učitelka řekla, ať přestanu brečet, když nemám důvod. Paní učitelka se ke mně vůbec chovala „moc hezky“. Bylo to období, kdy jsem byla hodně malá, potřebovala jsem vést. Za celé období musím říct, že to byla ta nejhorší, jakou jsem kdy měla. Naštěstí, moje máma není jako můj táta. V polovině třetí třídy jsem změnila školu.

Začala jsem být nesmělejší, posměšky nebyly tak časté. Mám pocit, že někdy okolo tohoto věku jsem začala tloustnout. Bylo to poté, co jsem si zlomila ruku a přestala s atletikou. Byla jsem stydlivá, nervózní, nevyrovnaná, měla jsem sice radost, když mě učitelka vyvolala, nebo se mohla předvést v nějakém testu, ale už to nebylo ono. Přestala jsem být nafoukaná.

Pak jsem se přestěhovala z jedné části města do druhé, takže blíž byla jiná škola. Jelikož jsem k té staré neměla žádný citový vztah, začala jsem od šesté třídy chodit do nové. Tady začalo peklo.

Vlastním kudrnaté, ďábelsky nezkrotné vlasy, make-upu jsem nikdy nevěnovala pozornost a doteď si myslím, že nestačím s výběrem oblečení. Nikdy jsem nestačila. V té třetí škole jsem byla za exota, navíc jsem měla úžasné spolužačky, o kterých jsem věděla, že když mi nic neřeknou do očí, vynahradí to za mými zády. Navíc jsem byla tlustá a začala mít rekordní počet zameškaných hodin. Ono je totiž jedno, jak stíháte se školou, jak se učíte, když v té třídě nejste. A mně bylo vážně blbě, jen mi to nikdo nevěřil. Nechtěla jsem na další školu. Už takhle se na mě táta díval divně a já si říkala, že už toho bylo dost. Pak jsem na přírodopis a chemii dostala novou učitelku, která skoro nic nenaučila a způsobila, že na rozdíl od přírodopisu, který můžete dohnat samostudiem, mám v chemii mezery dodnes. Všechno se začalo stupňovat, jedna spolužačka mi pak řekla, ať si nevymýšlím, že již zmíněná učitelka volala k mé doktorce a ta jí řekla, že mi nic není. Zamrazilo mě, protože to byla vesměs pravda. Vyšetřená jsem byla odshora dolů, žádnou vážnější nemoc jsem neměla, pořád jsem se ale cítila unavená, bolela mě hlava a neustále jsem pofrkávala. Běžně jsem měla zvýšenou teplotu. Zbývaly tedy psychické problémy. Těm jsem se bránila, protože nebylo přece možné, abych byla tak vadná, když jsem už jako malá byla skoro pořád nachlazená. V tom okamžiku jsem zrovna měla plné zuby svých dvou společnic, se kterými jsem se bavila „jen tak naoko“ a v nitru je vraždila pohledem, protože se chovaly hrozně. Což možná nebyla ani tak chyba jich, jako spíš mě… Nikdy jsem netrpěla pubertou a svým vrstevníkům jsem nerozuměla. Ti si nejspíš až doteď myslí, že ten poslední přechod zavinili buď oni, nebo učitelka angličtiny, která měla tendence na všechny řvát. V každém případě, po tomto zážitku s učitelkou přírodopisu/chemie jsem přišla s brekem za mámou, že už tam chodit nechci. Takže chvíli po začátku deváté třídy jsem putovala zase jinam.

Na mé poslední základce jsem se s nikým nebavila, nejspíš jsem působila i nafoukaně, protože jsem nikdy nevěděla, jestli smějícím se spolužákům, se kterými mlátily hormony, mám vůbec v něčem věřit. Na některé otázky jsem tedy odpověděla radši až po několikáté, když jsem se ujistila, že si ze mě nedělají srandu. Holky byly lepší. O hodně lepší, možná něco pronesly za mými zády, ale to mi bylo jedno. Otevřenější byli kluci, co mi začali vytvářet dost milé přezdívky a říkat mi, že smrdím. Je totiž jedno, že radši se svým tuhým antiperspirantem jdete na záchod, pokud ve třídě vyloženě nenastříkáte kilo deodorantu, ze kterého máte tendence kašlat, prohlásí vás prostě za smraďocha. A vám je to nakonec putna, protože i kdybyste se jali horlivého vysvětlování, oni si stejně najdou něco dalšího. Jako třeba oblečení.

Nikdy jsem nebyla citlivá na módu, trvalo strašně dlouho, než jsem získala základní přehled o tom, co je ok a co už ne. Navíc se mi celkem dost líbila černá. Ale to je jedno…

V té deváté třídě jsem byla na vyšetření únavového syndromu. A jak setřičkám vysvětlíte, že nejste unavení, když celý den máte možnost ležet v posteli, že… V každém případě, jediné co zjistili, bylo, že bych měla chodit na psychoterapii. Na čež jsem jim zvysoka kašlala. Protože všichni víme, že na psychoterapiích se mluví a to by mi zrovna nepomohlo, když jsem mluvila sama od sebe s mamkou každý den. Navíc měli všichni tendenci hledat problémy v rodině. Což bylo naprosto irelevantní, když moje máma je jediný člověk, na kterého se můžu spolehnout. Jediné, co mi v té době pomohlo, byl neurolog. Po jedné návštěvě, kde se mi snažil vysvětlit, že to mám možná vážně z psychiky, zkusil jeden lék. Byla to úleva. Migrény mě začaly trápit méně a méně a mně se alespoň v nějakém směru ulevilo.

Pak jsem šla na gympl. Nevím, proč jsem čekala, že spolužáci přestanou být puberťáky a budou mít spíš něco v hlavě. Čímž neříkám, že byli hloupí, ale smáli se pořád. Jako jediná jsem se nejspíš ještě nikdy neopila (fajn, nikdy jsem ani neokusila alkohol – proč taky, když vám to smrdí) a nechápala jsem ty narážky. Diskuzi okolo oparu jsem pochopila až tehdy, kdy jsem si rozebrala, jakými způsoby se přenáší. Já totiž na všechno musím jít vědecky… Ale byla sranda pozorovat ty výrazy, kdy spolužáci zjistili, že kromě oparu fakt existuje i nějaká líbací nemoc.

Učitelé byli celkem fajn. Naše třídní byla skvělá. Učivo ale nebylo skvělé. Čím dál víc jsem upadala do depresí, až jsem nakonec nedělala nic jiného, než se učila, nebo spala. Čtení u mě bylo na posledním místě. A to byl konec.

18. března 2014 jsem přerušila studium. Čekalo se na vyšetření. Pak mi byl diagnostikován Aspergerův syndrom. Což mě ani tak nepřekvapilo, bratr ho měl diagnostikovaný už od raného věku a vím, jaké díky němu měl problémy. Když se podívám zpětně, můžu být ráda, že na mě nebyly použity pěsti, protože když jsme bráchu nechali jako malého samotného na hřišti, za tu chvilku po něm ostatní děti začali házet kamínky. Abych vás uvedla do obrazu, nejsem šílená. Tato nemoc má hlavní problémy v tom, že máte zanedbanou sociální stránku věci, načež se vám bezpodmínečně rozvine ta druhá, která v určité věci mimořádně vyniká. Bez ní by Einstein nikdy neobjevil teorii relativity a Sheldon Cooper by nikdy nepobavil televizní diváky. Pro mě to jen znamenalo uvědomit si, že nikdy nebudu rozumět všemu, co ostatní říkají, běžně budu plést přesně nedodané instrukce, naopak však vždycky budu přes tu humanitní stránku věci a přírodním vědám se budu navždy vyhýbat. Unavená jsem pořád, rýma už je mým milým společníkem, ale na rozdíl od základky mám možnost se z toho kdykoliv vyležet.

Školní rok jsem nedokončila, psychologové a jejich lhůty jsou otřesné… Teď studuji znovu na humanitně zaměřeném studiu, v záři jdu do druhého ročníku – nakladatelská a knihkupecká činnost a depresemi se prokousávám dál. Jak jsem již řekla, s žádnými spolužáky se nestýkám, ale abych nebyla extrémně izolovaná, občas se s nějakým knihomolem sejdu a běžně chatuju, abych se udržela ve cviku. Což je pro mě lepší, po internetu se vám většinou dvojsmyslů nedostává a vy případnou zprávu můžete zkoumat, jak dlouho chcete, než na ni odpovíte. Že jsem asociál? Ano, to jsem.

Co jsem tímto článkem chtěla říct? Že byste se nikdy neměli na nikoho povyšovat a zesměšňovat ho. V lepším případě danému člověku způsobíte trauma na celý život, v tom horším mu život vezmete – což bývá naprosto běžné. Nikdy bych se nesmála nikomu, kdo trpí akné, nosí brýle, neumí se oblékat, nebo je při těle, protože vím, že ho to raňuje. Jediný typ lidí, kterému jsem se kdy otevřeně smála, byli agresoři. Protože i v té první třídě jsem hrála sama za sebe, nikomu jsem se nevnucovala, byla jsem jen ráda, za to co umím. A jestli je už jen tohle alarm pro ty, co rádi někoho sráží na dno, pak směšní nejste vy, ale oni. Obzvlášť, když vás raní, změní a bez zábran v tom pokračují dál. Obecně mám děti za netvory. Tento názor si nejspíš ponesu do konce života. Stejně tak chorobné podceňovaní a myšlenky, co bych mohla udělat jinak. Jenže víte co? Já sice chápu tu nutnost prosazovat dnešní standardy, ale nikdy nepochopím, proč se z těch hrdých, sobě vlastních jedinců pokoušíte dělat někoho, kým nejsou. A přiznejme si to, v dnešní době je to spíš většina, než menšina. Jestli tohle čte některý z mých bývalých spolužáků, co znají můj blog, vězte, že mi je jedno, jak moc se mě pokoušeli změnit. Nikdy se nestanu jednou z těch, co se chovají podle předpisů, jen aby byly cool. To bych se sama sobě hnusila. Přesto, pochybnosti jsou fajn. A zdravá kritika je k užitku. Proto jsem ráda, že jsem to v rámci možností vzala za ten správný konec.

Buďte sami sebou a nenechte se zlomit. Buďte milejší, než musíte být a světu bude líp.

podpis

Celý článek

Záložky, záložky, záložky!

Dnes jsem si do svých vzpomínek zařadila jeden další překrásný zážitek. Trhání zubů. Minulý rok to byly dolní dva, letos to jsou hroní dva zuby moudrosti. Bože, aspoň, že už nenarostou další! Ale to není to, proč píši tento článek. Tématem jsou záložky. Záložky, které jsem si sama vytvořila (fajn, sesbírala po netu a jemnými úpravami dala do nynější podoby) a nechala je vytisknout. Je jich 26, nechala jsem si je dělat od info.24print.eu a jsou naprosto překrásné! 🙂 Kus po 5 Kč – což mi přijde ok, typický matný tvrdý papír, tisk z obou stran, všechny jsou z knih (témat), které mi něco speciálního daly. 🙂 Ale abych nezdržovala… Zde jsou fotky – popisky ke knihám platí vždy zleva doprava. 🙂

Mediátor, Mercedes Thompson, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, Marcelo ve skutečném světě a Měsíční kroniky

zalozky2

zalozky1

Sukuba, Měděný jezdec, Zlodějka knih, Austenland (na prvním obrázku spíš Pýcha a předsudek, ale na hlavní hdiny Austenlandu pasuje taky) a V jako Vendeta

zalozky5

zalozky6

Once Upon a Time

zalozky7

zalozky8

Mrazení, Ten, kdo stojí v koutě, Stmívání a Hunger Games

zalozky18

zalozky17

Labyrint, Vampýrská akademie, Měsíční kroniky a Anna krví oděná

zalozky13

zalozky14

Eleanor a Park, Leviatan, Zavržený

zalozky15

zalozky16

podpis

Celý článek