Category Ostatní

Rozhovor: Mariusz Surosz

osmxsao2852

Dnes tu pro vás mám první z řady rozhovorů, tentokrát s autorem knih Pepíci a Ach, ty Češky! –  druhá byla vydána v rámci jedenáctého Velkého knižního čtvrtku, obě patří do literatury faktu a obě mají leccos společného.



Mariusz Surosz (* 1963, Svinoústí) je polský novinář, esejista a historik.

Vystudoval historii a filosofii. Žil v Krakově. Od 2011 roku žije v Praze. Působil v několika nakladatelstvích, pracoval také jako tiskový mluvčí sportovního klubu MKS Cracovia. Texty přispívá do periodik včetně Polského deníku, Gazety Wyborcze, polské edice Newsweeku, Politiky nebo Tygodniku Powszechného. Knižně debutoval souborem sedmnácti esejů z roku 2010 s názvem Pepiki. Dramatyczne stulecie Czechów, jež věnoval důležitým osobnostem československých dějin 20. století jako jsou Vlasta Chramostová, Klement Gottwald, Milada Horáková, Milena Jesenská, Jan Masaryk, Jan Patočka, Jaroslav Seifert, František Kriegel či Milan Rastislav Štefánik. „Pepíci“ je zlidovělé polské označení pro Čechy. Kniha vyšla v českém překladu pod názvem Pepíci : dramatické století Čechů polskýma očima.

Více o Velkém knižním čtvrtku



Celý článek

Velký knižní čtvrtek 2017

 

 

 

 

 

  

Že jsem si pro vás něco ke knižnímu čtvrtku chystala, jste pravděpodobně nezachytili. Nejspíš proto, že poslední Velký knižní čtvrtek byl zahájen už před dvěma měsíci a já o něm nenapsala ani ťuk. VKČ vnímám jako něco, co se snaží zpropagovat českou (a někdy slovenskou) literaturu, rovněž jako prostředníka k poměrně hezké slevě na pár překladovek, co se mi zrovna zalíbí. Letos jsem měla příležitost podívat se na tiskovku a vyzpovídat autory, kteří byli tak laskaví a vyhradili si na mě trochu ze svého drahocenného času. V nejbližších dnech u mě na blogu tyto rozhovory najdete, já sama si od čtvrtku budu užívat na Světě knihy, takže už teď píši a edituji jako hyperaktivní veverka na kofeinu a doháním všemožné resty.

Pokud můj blog čtete pravidelně, je vám nejspíš něco mezi 13-20 lety, s vysokou pravděpodobností jste příznivci young adult, mezinárodních bestsellerů Marťan a VKČ jako velkou událost nevnímáte. Co vám chci dnes ukázat, je, že i ty méně populární a hlavně méně „in“ knihy nohou být zajímavé a kvalitní. Ty z vás, kteří mají knihy z Velkého knižního čtvrtku už dávno prostudované, odkážu právě na zmiňované rozhovory, dnešek bude ryze informační.

Celý článek

Humbook – Festival pro mladé čtenáře

humbookfestival

Určitě jste už museli postřehnout, že se něco chystá. Každý rok máme Svět knihy, pak dva trochu slabší veletrhy v Havlíčkově Brodě a Ostravě (+ LITR a další zajímavé počiny). Letos je na programu i první ročník Humbooku, festivalu zejména pro mladé čtenáře, který láká především na dvě známé tváře: Christophera Paoliniho a Rutu Sepetys. Protože bych na něj chtěla zabruslit i já, dnes tu je menší shrnutí toho, na co se těším a na co se můžete těšit vy (kromě těch dvou podpisů, na které si všichni brousí zuby).

Celý článek

Na slovíčko se Siri Pettersen

siripettersenrozhovor

Norská autorka Siri Pettersen na náš knižní trh vstoupila těsně před Světem knihy 2016 se svým románem Ódivnovo dítě. Siri jsem viděla na přednášce i autogramiádě. Protože jsem byla na třetím místě v soutěži o nejlepší recenzi středoškoláků na severskou knihu, získala jsem možnost s ní udělat rozhovor. I když jsem si s ní anglicky vyměnila v podstatě jen pár slov, od první věty mi bylo jasné, že mám před sebou osobnost. Rozhovor se kromě pár menších poznámek vedl v krásné norštině, já vám ho zde servíruji na stříbrném podnose z větší části, protože chci zpropagovat její knihu i zde na BLoKu. Přeji příjemné počtení!

Jak se Vám líbí naše čeština?

Miluju ji! Absolutně ji miluju! Slyšela jsem audioknihy, které namluvili vaši herci a bylo to naprosto úžasné! Čeština je velmi melodický, ale jistým způsobem i brutální jazyk.

Celý článek

Tři dny veletržního ráje – Svět knihy 2016

Svět knihy jsem v podstatě řešila už od nového roku. Znáte to. Už je leden, únor, březen (sakra, dejte tam už ten program!), duben a… květen. Paradox je, že nervózní jsem byla právě jen do konce čtvrtého měsíce, měsíc pátý byl pro mě snový, nedotknutelný a já si ještě ve vlaku stěží uvědomovala, že je to fakt tady. Ale nejdřív se vrátím v čase ještě o trochu dřív…

Přípravy

Asi na sklonku dubna a května jsem začala panikařit a naléhat na mámu, ať pořídí kufr. Jop. Vidíte správně. Žádný kufr jsme do té doby neměli. Sranda je, že jakmile se pořídil, tak nějak jsem se mu chtěla podívat do duše a zatímco jsem zkusila rozepnout jednu inkriminovanou kapsu, celý zip se rozjel a celé to pak putovalo za opravu. Všudypřítomným babkám se muselo dokázat, že fakt nikam do lázní nejedem, ale kufr na chvilkovou ozdravovnu ano.

Původně se mělo jet pátek – neděle. Z toho sešlo, protože na programu byl ve čtvrtek Březina. Tak moc brzo ráno, že jsme se s mámou shodly, že musíme vstávat už v pět. Takže čtvrtek – sobota. Program se mi překrýval, já bledla, protože na veletrh jsem vezla pěknou kupu knížek a tušila jsem, že si ne jednu odvezu. Kufr to stihl a dorazil ke mně včas. A šel na půdu. Jako fakt. Do skříně. Měla jsem sto chutí si všechno nachystat čtrnáct dní předem. Ale ne. Kufr jsem viděla až den předem. Začalo balení, tisknutí instruktáže (máma idiot moje papíry vůbec nedocenila) a spánek, který ne a ne přijít, i když jsem byla ospalá jako medvídě. Hm. Naspala jsem zhruba pět hodin.

13241613_1378568338836569_1851343349_o

koupené knihy (kromě komiksu Zátopek a dvou knih z Joty – Středověký hrad a Tajemství Egypta)

Celý článek