Category Knižní recenze

Review: Sága Stmívání: Oficiální ilustrovaný průvodce

460b0d8823_82198785_o2

Název: Sága Stmívání: Oficiální ilustrovaný průvodce / The Twilight Saga: The Official Illustrated Guide

Autorka: Stephenie Meyer

Hlavní ilustrátorka: Kim Young

Série: Sága Stmívání / The Twilight Saga

Počet stran: 529

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná

První dvě otázky ktéré napadnou čtenáře jsou: Je to výhodné kupovat? A opravdu je tam tolik stránek? Odpověď zní dvakrát ano. Knížka obsahuje vše, co opravdový průvodce obsahovat má: rozhovor, minulosti postav Twilight, obvyklé otázky čtenářů a mnoho dalšího. Rozhodně je tam tolik informací, že si je jeden naráz nezapamatuje. A ty úžasné ilustrace… Kim Young už nakreslila i Grafický román Stmívání a na tomto díle se podílela stejně výazně. Někdo si řekne: No jo… Ale nebyly by lepší fotky herců? Nebyly. Průvodce je o knihách a ne o Robertu Pattinsonovi nebo Kristen Stewart. Můj názor je, že kresby v knize jsou úžasné. Pro ukázku je níže obrázek Renesmee.

Stephenie se tu pořádně vyřádila a já myslím, že i jí z toho musela jít hlava kolem… Ne nadarmo se taky říká, že všechny dílky skládačky zapadly do sebe- svědčí o tom i obal, který se hodně podobá celé sérii Twilight.Bílá s kombinací červené… Dokonce i velikost knihy je stejná…

e450fb8161_82646180_o2

Pro každého, kdo má Twilight je tahle knížka naprosto nutná, protože se v ní hodně vyjasňuje a celému románu tak plně porozumíte. Také jak už jsem zmiňovala… Rozhovor je v knížce také a obsahuje něco okolo 60 stran. Stephenie zde odkrývá svou vlastí osobnost a vztah k Twilight. Taky tady částečně uvidíte Jacoba, syna Stephenie, jak vnímá auta hlavních postav a charaktery. Docela zábava, co? Možná si někdo řekne nuda…, ale už jen ty popisy postav jsou zajímavé… Kdopak věděl, že Didyme zavraždil Aro? Kdopak se domníval, jaká byla opravdová minulost Alice Cullen? Už zním jako nějaká reklama na knížku a přímo volám: Kupte si ji! Jenže já vlastně ani nevím, co bych o téhle knížce měla psát…

Mně osobně se na téhle knížce líbí ze všeho nejvíc dvě věci… Ta první je popis postav a ta druhá je detailní vypracování klíčových bodů píběhu. Ono je to docela užitečné, protože místo toho abyste zuřivě listovali např. v Zatmění a hledali jak ta daná situace vznikla, tak jednoduše popadnete průvodce a nalistujete si ty klíčové body… No a potom už ani nemusíte hledat v knížkách…

Hodnocení knihy:

Celý článek

Review: Most do země Terabithia

0097786d0f_82198303_o2

Název: Most do země Terabithia / Bridge to Terabithia

Autorka: Katherine Peterson

Počet stran: 144

Nakladatelství: Albatros

Rok vydání: 2007

Vazba: Pevná

O téhle knížce jsem se dozvěděla pomocí filmu – byla jsem ještě malá, když to dávali v kině a knížku přečetla teprve nedávno… Ano – jak jinak? Začala bych nejspíš samotným příběhem. Chudák Jesse žije opravdu hrozně. Jeho sestry z něj pijí krev a on musí všechno sám. Rodiče na své děti nemají tolik času, kolik by potřebovali a tak se nemůžeme divit, že je z nich to, co je. Milované dcerky jim už skoro přerostly přes hlavu a Jesse málem vypustil duši. Ale dost o obsahu… Celou dobu jsem si příběh užívala, ale zkazil mi ho ten smutný konec. Ano, byla to podstata knížky, ale mám pocit, že je víc pro děti než pro teenagery, a tak bych tohle měla autorce vytknout. Potom to vypadá, že Leslie byla celou dobu vystavena tomu jedinému.

Co se mi na tom opravdu líbilo, bylo, že autorka zde postrkuje holku, která je opravdu zazobaná, ale chování má skutečně na úrovni. Je poslušná, přátelská a umí si prosadit svou. Bez mučení se přiznávám, že Leslie je má oblíbená postava. Ona vlastně tak trochu rozjasňuje knížku – bez ní by byl Jesse úplně ztracený. Ona ukazuje cestu do světa, kde se můžou společně ukrýt před tíživou reálností a drsností světa.

Knížka se mi nečetla úplně tak lehce jako nějaké bestsellery a přikládám to tomu, že je to trochu víc pro děti. V téhle knížce najdete obry, skřítky, čaroděje… Stačí jen zavřít oči a mysl nechat otevřenou.

5c58f11661_84259792_o2

Děj mi přišel takový neslaný nemastný, protože co se tam vlastně děje? Dvě děti utíkají do světa fantazie a to se opakuje neustále dokola… Poté jsou tam také většinou tradiční problémy života. Odtažitost, přátelství, porozumění… Originalita někam zdrhla… Docela by knížce pomohlo, kdyby si autorka vymyslela vlastní mysteriózní postavy. V každé knížce se x krát objeví ty stejné napřirozené bytosti. To ubírá knížce na zajímavosti.

Také jak si Leslie vymýšlí vlastní příběh Terabithie je vlastně ohrané. Oni jsou vládci a musí ochránit zemi a bla, bla… Moc mě mrzí, že takhle musím o knížce mluvit, ale bohužel je to tak. Když si to tak vezmu, tak knížka měla za úkol probudit v nás vlastní fantazii a zároveň příklad, jak si poradit s problémy… Ukázat někomu, že jste lepší… Jenže svět není takhle růžový a jak to má v nás probouzet fantizii, když tam vlastně není nic nového?

Takže abych to shrnula… Za přečtení určitě stojí, ale já osobně bych si ji do knihovny moc nepořizovala… Pro mládež moc dětské a pro děti moc dospělé – smutné konce bych dítěti do rukou vážně nedávala. Ok – jestli vás moje recenze na ni moc nenadchla a odradila vás od čtení, tak je to špatně. Je to ten typ knížky, který byste si měli přečíst.

Hodnocení knihy:

Celý článek

Review: Smečka

cdfdb61663_82197234_o2

Název: Smečka / Nightshade

Autorka: Andrea Cremer

Série: Smečka / Nightshade

Díl: 1.

Počet stran: 398

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Všechno běželo do zaběhnutých kolejí dokud se tam neobjevil vetřelec. Shay převrátil Calle celý svět vzhůru nohama, ale Shayi… Každý ví, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Potom se nemůžeš divit tomu, co jsi objevil a jak ti to navždy změnilo život…

Kniha má jako jedna z mála moc hezkou obálku. Možná mě právě tím zaujala, ale obsah byl ještě lepší. Nevím… Když někdo řekne, že je to knížka o vlkodlacích, tak si řeknu, že se zase někdo opičí a přinejmenším tam bude pár stejných prvků jako v jiných knížkách. V tomhle příběhu se nedočkáme žádných mazlivých chlupatých vlků, ale opravdových predátorů. V žádné knížce jsem neviděla tak skvěle popsané prostředí vlků.

Že ji vychvaluji jako každou jinou knížku? Ne. Ona tak vážně působí. Ok uznávám, že pár prvků mohla autorka okopírovat, ale i kdyby… Zvládla to popsat originálně a to se cení.

Docela zvláštní na téhle úpravě knížky je, že je za každou kapitolou zobrazen měsíc ať už je v novu nebo v úplňku. Pro vlkodlaky to samozřejmě nemá žádný význam, ale pro rituál, který má být proveden to nejspíš důležité je. I v téhle knížce se najdou kouzla a to je další plus pro tuhle fantasy ságu. Celý systém vlkodlaků je takový zvláštní a zakládá se na legendách. Jak jinak, že?

Také musím docela pochválit, že se hned na začátku nedozvídáme všechno a Calla nám všechno řekne až když mluví se Shayem nebo podle svých skutků. A víte co jsem říkala o chování smečky? Oni se i v lidské kůži chovají jako vlci a u vůdců je to dvojnásobné. Nejradši by každého zakousli – hlavně když jsou vzteklí nebo je něco ohrozí. A ta kouzla… hm… S kouzly jsou spojeni také nějací mystičtí tvorové ne? Obří pavouk je tu nezbytností a něco jako vytvoření vlastního děsivého tvora je také docela běžné.

11874549fd_84259732_o2

Bohužel musím autorce vytknout, že neupustila od představy, že jsou všihni neodolatelní a krásní. Co třeba Ren nebo Dax? Nebo Bryn… Každý je okouzlující vlastním způsobem. Ať už roztomilostí nebo tajemností nebo dokonce přirozeným šarmem. Každý se narodil jako vyvolený… A ještě jde něco vytknout. Shay je strašně zženštilý. Kdy udělal vůbec něco statečnějšího než že se přiblížil ke smečce? No uznávám, že agresivní vlci jsou docela hrůzu nahánějící představa, ale přesto… Alespoň by se mohl o trošilinku pochlapit. Nebo to byl snad účel? Udělat z hrdiny chlapečka, kterého by měla Calla vodit za ručičku? Samozřejmě mu přidávám na dobrých vlastnostech to, že alespoň něco zvládne… Něco jako u Indiana Jonese, kterého má Shay za vzor. Dokáže využít to, co má právě po ruce.

Ze začátku mě udivilo, že autorka nechala Callu chodit v klučičím oblečení i přesto, že byla tak krásná. Ale potom ji prostě přeměnila pomocí postavy, která se nazývá matka. Calla se bude muset s donucením oblékat jako holka a to ji pořádně namíchne. Jenže co má dělat…?

Děj je docela nepředvídatelný a dokáže nás překvapit. Tohle je plus pro autorku a celé její dílo. Nevím proč, ale tahle knížka mě utila číst dál snad ještě možná víc než jiné příběhy. Možná to napětí, co pořád visí ve vzduchu, i když se nic zvláštního neděje.

Hodnocení knihy:

Co Smečce předcházelo? Zde si můžeš zdarma stahnout novelu Temné dny.

Celý článek

Review: Leviatan

665e7d5321_82197118_o2

Název: Leviatan / Leviathan

Autor: Scott Westerfeld

Ilustrátor: Keith Thompson

Série: Leviatan / Leviathan

Díl: 1.

Počet stran: 440

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Promazáváš své válečné stroje? Nebo je krmíš?

Leviatan je novodobá verze začátku první světové války. Ne není to o poučování. Pochybuji, že byste ve skutečném světě našli něco jako křížence vlka a tygra nebo obrovské kráčecí stroje, které se využívají opravdu až teprve dnes. Říká se tomu steampunk. Minulost se zde míchá s budoucností a to přináší do celého děje takovou tu zvláštnost… Já osobně tento styl moc neznám, ale kniha mě doslova pohltila.

1eb11d284f_84259591_o2Celá knížka je ilustrovaná černobílými obrázky, kterým se musí nechat schopnost vystihnout detaily.

Zaujalo mě hned to, že se v knížce nepíše o holce, která se zbláznila do kluka, který je jen tak náhodou anděl, upír nebo něco podobného. Tady si moc romantismu neužijeme a je to to pravé nefalšované fantasy. No… Tedy fantasy… To fakt ne. Je to steampunk, nebo jak se tomu říká. Já osobně jsem team Darwinovců a jsem pro létání ve vzduchu s Deryn. I když nevím, jak by na mě působila vzducholoď v níž se jako paraziti drží lidé a mají tam normální kajuty, kanceláře, jídelny… To bych možná nebo spíš určitě neunesla…

Z postav mám asi nejraději Volgera a doktorku Barlowovou. Jsou to takové ty postavy se zdravým selským rozumem a schopností poradit si v každé situaci. V célém příběhu jsem si Volgera představovala s páskou přes oko a se šavlí, kterou samozřejmě skutečně nosil. Prostě jako piráta. On i tak mluvil. A doktorka Barlowová? Nemůžu si pomoct, ale myslím, že se z ní vyklube pěkný zloduch. Já vždycky naletím na tokové ty postavy, které jsou nevinnost sama. A ona až podezřele pomáhá Alekovi i Deryn. I když k vlastním účelům…

Deryn mi přijde jako skvělá holka s klučičími zájmy. Docela mi vadí, že u vzduchoplavby nechtějí dívky, protože ženy jsou někdy ještě lepší než muži, že? Deryn se vede v klučičím chování dobře a to její: „U šílenejch pavouků!“ je bezva… Alek je rozmazlený fracek, který se bude muset hodně rychle naučit pokoře. Jenže nevím jestli to někdy opravdu dokáže úplně. Někdy mi připadá, že nemá vůbec nic v hlavě, ale konec konců je to teenager, ne? Kloppa jsem si představovala jako géniuse s brýličky a je upřímně škoda, že ho nenakreslili do leviatanu tak, jak to u Volgera nebo jiných postav udělali hodněkrát.

0766d4237f_82197148_o2

Po každých dvou kapitolách se vystřídají pohledy a máme buď Aleka nebo Deryn. Příběh je psaný ve třetí osobě tzn. Deryn se podívala na… Tenhle styl psaní mi moc nesedí a jen málokdy u některé knížky zaboduje naplno. U Leviatana to bylo tak napůl. U těhle fantasy ve starší době je to typické a většinou až nudné. Kdyby tento příběh byl psaný z pohledu první osoby bylo by to podle mě lepší.

Teď najedu nejspíš na obálku. Jemně přeplácaná, ale naprosto svázaná s příběhem – takže většinou zaujme. Je na některých místech zvláštně lesklá a tím taky lesklá v oku, které si ho v knihkupectví všimne a přečte si obsah téhle nádhery.

Při téhle knížce se doslova kolečka otáčejí a cítíte jak postupně zapadají do sebe. Konec knížky je tak napsn, že je nemožné nečekat na Behemót (pokračování trilogie) s vervou u knihkupectví. Prostě vás to napne…

Kdybych měla začít s originalitou, tak asi nenajdu nic podobného. To co Westerfeld vytváří je… neuvěřitelné! Ale přesto se dá do děje lehce zklouznout a moje rodina mi musí luskat prsty před obličejem, abych se probrala. Ok, stává se mi to u většinu knížek, ale to jen protože jsou tak dobré. A je fakt, že některé jsem opravdu nemohla ani přečíst než jsem si přečetla stránku dvakrát. To u téhle se mi to nestalo…

Hodnocení knihy:

Celý článek

Review: Zatmění

418505c43e_82196923_o2

Název: Zatmění / Eclipse

Autorka: Stephenie Meyer

Série: Sága stmívání / The Twilight Saga

Díl: 3.

Počet stran: 477

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2008

Vazba: Pevná

V tom mrtvém tichu zapracovala moje intuice a mně najednou všechny podrobnosti zapadly do sebe.

Edward nechtěl, abych něco věděla. Jacob by to přede mnou naopak nikdy netajil. Stalo se něco, co vyhnalo Cullenovy i vlky do lesů, takže se vzájemně pohybovali v nebezpečné blízkosti…
Stalo se něco, co jsem stejně čekala. Věděla jsem, že to přijde znovu, i když jsem si přála, aby se to už nikdy nevrátilo.
Nemělo to asi nikdy skončit.

***

Můj nejoblíbenější díl z celé ságy. Mimochodem, Taylor Lautner ho má taky nejradši… 😛 Líbí se mi ta láska poletující vzduchem, ale zároveň hrozba a nejzásadnější rozhodnutí v Bellině životě. A s tím se pojí ještě pár dalších… Například nabídka od Edwarda je velice důležitá pro jejich společný život/neživot… Však se dozvíte, proč tomu tak říkám…

Všechno v tomhle dílu je laďeno tak, aby měla Bella skutečně o čem přemýšlet. Z toho plyne… Více Jacoba, samotných vlků, Victorie a jejího malého „překvápka“ a také legend quiletů… Ty legendy se mi líbily moc. Pojednávají o vzniku duchovních bojovníků/vlků a jejich averzi vůči upírům. No jo. To jsou ty krásné chlupaté věcičky, které cení zuby a trhají na kusy. Já vím… Mé zalíbení je oprávněné, ale na upíry nemaj… 😀

Nejvíc ze všeho se mi líbí pasáže, kdy jede Bella s edwardem k nim domů a mají společnou chvilku, ve které (spoiler)… A potom ten stan… Tam si konečně Jacob s Edwardem dokážou normálně pohovořit tak, jak to dělají dva normální lidé… Ukazuje se, že Edwardovi na Belle opravdu záleží – možná až moc… Z lásky by ji dokonce nechal odejít, pokud by to bylo to, co by si opravdu přála. Někdy mě to s tím jeho chováním fakt štve… Oni k sobě prostě patří. o tom se ani neodvažuji uvažovat, že by ji nechal jít…

705c0c314d_82646183_o2

Mimochodem… Už jsem se zmínila, že mám nejraději Alice (čte se Elis – spousta lidí to plete)? V tomhle dílu je jí také hodně. Já ji přímo zbožňuju, a tak se u knížky směju, když tam vidím nějaký rozhovor s ní spojený… Alice je Belle perfektn kamarádkou/věznitelkou. Proto se mi tak líbí. Energický, malý a perfektní člověk (upír) = Alice.

Celou dobu jsou Cullenovi naivní a pořád si namlouvají, že v tom nemá prsty jedna jejich známá, které zabili přítele, ale to je chyba. Navíc ty úmrtí v Seattlu… Taky je mohlo napadnout, jak Victoria uvažuje, ale fakt, že na ně hrála pěknou komedii. Mezitím, co na ně „útočila“, její „švábi“ se rychle rozrůstali. Vic je chytřejší, než jsem si myslela… I když… Na závěr jejího příběhu mi to pěkně vyvrátí i s kořenama…

Taky bych řekla, že sem se to popisování emocí hodí víc, než do jakýchkoliv jiných knížek Steph. Bella tu přece bude milovat a Edward s Jacobem žárlit víc, než kdykoliv předtím. Taky je na knížce poznat, že je Steph mnohem zkušenější a taky je to nejlepší rukopis z její dílny.

Pro pořádek… Červená přetržená stuha zobrazuje Bellinu snahu se odtrhnout od jejího dosavadního života. Proč? To se dozvíte, až si přečtete knížku. Věřte mi, nad knížku není a filmy se můžou jít zahrabat do země.

Hodnocení knihy:

Celý článek