Category Knižní recenze

RC Review: Hunger Games: Aréna smrti

Název: Hunger Games: Aréna smrti / The Hunger Games

Autorka: Suzanne Collins

Série: Hunger Games / The Hunger Games

Díl: 1.

Počet stran: 328

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2010

Vazba: Měkká

Děj:

Katniss Everdeen žije jako lovec. Její každodenní náplní života je shánění jídla a mottem „Nezastřelíš, nepřežiješ.“ Děj se odehrává zrovna, když se ve dvanáctém kraji vybírají splátci na Hladové hry. Ptáte se o co v nich běží? Pokud si myslíte, že o nic pěkného, tak jste to uhodli. 24 splátců – 12 dívek a 12 chlapců – je vpuštěno do přírodní arény, kde se pobíjejí navzájem. Vítěz je pouze jeden a kdo není dost silný, ten zemře. A právě Katniss se do takové dostává… Jenže… Co když Katniss změní hry? Nebo hry změní ji? Toť otázka…

Menší seznámení s knihou:

Trilogie Hunger Games se pomalu, ale jistě stává druhým Stmíváním. Proč? Protože Stmívání zkrátka a jednoduše nemůže věčně být jedinou mánií. Zásadním rozdílem mezi Hunger Games a Stmíváním je to, že čtenáře neoslňuje žádný Edward Cullen, ale samotný příběh. Proto je kniha pokládána za bestseller a také brána vážně. Co si budeme povídat. Twilight má ječící fanynky, ale tohle? Tohle je příběh gigantických rozměrů, který si zaručeně musíte přečíst.

Proč jsem si knihu vybrala:

Hunger Games jsem viděla už dřív. Blogerky o něm psaly samé dobré věci a já si říkala, jestli je to vážně tak úžasné, jak říkají… Bohužel jsem se k četbě odhodlala až těsně před premiérou filmu, který má na stříbrné plátno vplout 21. března. A co jsem vyvodila? To, že se vám kniha vryje pod kůži a nejde ji setřást…

Recenze:

Pokud hledáte příběh, ze kterého byste si něco odnesli, tak jste na jeden právě narazili. Proč se mi ten příběh zdá tak úžasný? Protože se dobře čte, má spád, je napínavý, a co je hlavní… Hlavní hrdinku byste si nemohli nezamilovat. Katniss je zodpovědná a není ten typ dívky, které by plakala a litovala při sebemenší katastrofě. Umí se o sebe postarat a co víc… Uživí i svou rodinu, která sestává z její matky a sestry. Otec jí zemřel v dole na uhlí, a tak, když její matka odmítala cokoliv dělat a jen tak ležela na posteli, hlavu rodiny převzala ona. Už jen za to má můj bezmezný obdiv.

4

Začněme popořádku… Kniha se píše v 1. osobě, což jak jistě víte já přímo zbožňuju, a tak jsem četbu měla opravdu jako film. Už po 40 stranách jsem byla překvapená z potenciálu autorky, stylu kterým psala… Bylo hodně vidět, že se na příběh připravila a dokázala ho vypodobnit opravdu okázale. Co tím myslím? Že z každé úvahy Katniss a gest ostatních postav nemůžete spatřit nic, co by naznačovalo, že svět není tak krutý, jak ho autorka popisuje. Jenže tady se žádné milosrdenství ani ušetření života nekoná. Bez milosti zde umírá bezpočet lidí hladem, nemocemi… Jako by se svět Panemu přeléval do našeho a vy jste dokázali vidět očima Katniss.

I když zpočátku Katniss ještě není v Aréně, přesto to napětí cítíte ve vzduchu, i když si postavy povídají opočasí. Proto vás kniha nedokáže nudit a já se musím přiznat, že spát vám taky nedá… Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se nedokážete při četbě zastavit… V tom okamžiku, kdy je Katniss ve hře na život a na smrt se mi až zadrhával dech, jak jsem čekala, jestli se něco stane nebo případně zemře ta či ona postava.

Co také musím potvrdit, je to, že jsou Hladové hry opravdu nepředvídatelné. Nikdy nepoznáte, co se má stát, dokud to hlavní hrdinka sama neprozradí. To byl pro mě celkem šok po četbě Pokrevních pout (nebojte se, na tuhle recenzi se také dostane), která se dala snadno předvídat. Když se zamyslím, co mě překvapovalo nejvíc, byl to Peeta Melark. Ten kluk je nevypočitatelný stejně jako počasí. Jednou byl takový a podruhé se z něj stal přesný opak. Já si ho stihla oblíbit až později, protože mě vážně mátl…

5

Na jednotvárnost si také nejde stěžovat. Pokud jde o arénu, tvůrci her Katniss ohrožují opravdu různorodými způsoby a je překvapivé, že to dokáže přežít… U postav je to podobné. Opravdu se můžete až divit, co všechno se dá dělat v lese za lumpárny. Nebo lépe řečeno… za atentáty…

Hunger Games jsem natolik úspěšné, že se podle nic rozhodli natočit i film. Premiéru má mít 21. března a z traileru vám běhá husí kůže. Obzvlášť ze závěrečných tónů, které jsou v každém traileru vám vynechává srdce. Ráda bych se dala alespoň jeden, jenže to by musela nasázev všechny tři + fotky a já nevím co všechno… Proto sem umístím pouze píseň a něco o filmu si nachystám na příští článek, který můžete očekávat hodně brzo. 🙂 Takže se s vámi prozatím loučím… Zůstaňte naživu…

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment

Celý článek

RC Review: Upíří polibky: Rakve lásky

2Název: Upíří polibky: Rakve lásky / Kissing Coffins

Autorka: Ellen Schreiber

Série: Upíří polibky / Vampire Kisses

Díl: 2.

Počet stran: 160

Nakladatelství: Zoner Press

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Děj:

Raven byla nemyle překvapena. Její spřízněná duše, Alexander Sterling odešel pryč a za sebou nechal jen vzpomínky s Raven. Raven je nešťastná, dokonce ani neví, proč se takhle rozhodl. Její neštěstí změní až konstatování Becky, že by šla Alexandra určitě najít, kdyby ji opustil (Becky ve skutečnosti nevěděla co z pusy vypouští). Raven si položí jednu jedinou otázku. Skutečně by ho šla hledat?

Menší seznámení s knihou:

Upíří polibky: Rakve lásky je druhý díl stejnojmenné série. V knize figurují hlavně upíři. Co je na knize zvláštní je to, že upíři jsou zde bez příkras, prostě tak, jak je Drákula stvořil. Dnes se setkáme s tradičními upíry jen zřídka kdy, a když už, tak je vždy něco, co v původní podobě Upírů nebylo. Třpytění na slunci, možnost ublížení stříbrem… Tradiční česnek jsem zde viděla opravdu poprvé za celou tu dobu, co jsem toho tolik o Upírech přečetla. Teď zbývá jedno jediné… Čím se Upíří polibky liší? Pojďme se na to společně vrhnout…

Proč jsem si knihu vybrala:

Od knihy jsem četla 1. díl, tak je jasné, že si přečtu i ten druhý… A tak když mi přišel, skákala jsem radostí až do stropu (nepřeháním – když si u nás stoupnu na postel, tak se málem praštím hlavou o strop). Jedinou nevýhodou ovšem bylo to, že jsem se měla celý den učit… Naštěstí se včera prokázalo, že jsem se bála naprosto zbytečně a z fyziky jsem dostala za 2. Jenže to jsem ve středu nevěděla, a tak jsem četla potají se zamčenými dveřmi (záminkabyla jasná – nikdo mě nerušte!)a nemohla jsem přestat. Jo, vyčítala jsem si to, ale prostě tomu nešlo odolat…

Něco z mých pocitů a celková recenze:

V téhle položce bych asi měla něco říct o obsahu, že? Jo jo, to mi pokaždé činí problémy, ale dneska to je jinak přátelé… Nebo to bylo jinak do té doby než jsem si šla lehnout a udělat přestávku mezi psaním. 😀 Začneme tedy od začátku.

2

V prvním dílu jsme se poinformovali o životě Raven, který se rázem změnil, když se do města přistěhoval Alexander Sterling. Alexander byl zvláštní tím, že byl gotik, stejně jako Raven, jenže… On nebyl podivný jenom tím. Gotik by snad mohl ve dne vycházet na slunce, neměl by zakrytá zrcadla a neptal by se na každém kroku, jestli v jídle, které mu chtějí dát není česnek. Že vám to něco říká? Ano, máte pravdu, je to upír. Jakmile to však Raven zjistila – nebo potrvdila své podezření, Alexander zmizel. A to beze stopy jenom se vzkazem „Protože tě miluji.“ No není to romantické? Ne! To rozhodně není… Tyhle dočasné pauzy opravdu nesnáším, a tak jsem měla tik v oku, když knížka skončila a já si musela počkat na další díl.

Rakve lásky pojednávají především o období, kdy Raven strádá a chce Alexandra najít. Co však ubralo knize na kvalitě bylo to, že děj se zdál až moc uspěchaný… No řekněte sami… Po pár dnech, co Raven neviděla Alexandra se rozhodne najít a co se nestane… Nakonec to není Raven, kdo najde Alexandra… U toho jsem se musela opravdu zašklebit, protože to bylo až moc naivní. Nikdo přece jen tak nespadne z višně…

Jak už jsem zmiňovala, jakmile přišel, měla jsem tendenci nedat hoi z rukou a hned ho přečíst. Takže následovalo čtení potají… A co se dělo? Obvykle se mi kniha promítá v hlavě jako film a u některých scén mi buší silně srdce, nebo slintám. 😀 Tady bylo obojí. Oproti prvnímu dílu jsou Rakve lásky daleko víc plné napětí a nepředvídatelnosti.

Teď mě tak napadá… Proč komix nebyl víc podle noormálních Upířích polibků? Skutečně to potom vypadalo, jako by to nebylo zpracování prvních dílů, ale nějakého pokračování. No nic, vrátíme se zpět k tématu…

Rakve lásky mě prostě nenechaly vydechnout, i když jsem se dusila. Vím, že když to vezmu z dospělejšího hlediska, tak na té knize není nic zvláštního, prostě jen další kniha pro náctileté… Jenže naštěstí nejsem dospělá, ale náctiletá, takže si můžu dovolit zvednout oba dva palce nahoru. Už jsem se zmínila, že jsem je měla přečtené za jeden den? 😀

Co se musí autorce nechat je to, že má gotický styl zmapovaný opravdu dobře. Hudba, styl myšlení, oblékání… To všechno mi tam skvěle pasuje. Také by stálo za zmínku, že Raven dokonce i čte o upírech. Proč to říkám tak udiveně? Protože dnes už se někteří teenageři neodváží na knížku ani podívat…

3

Kromě Alexandra se v knize objeví i Jagger, který nemá s dobrem nic společného. Naopak. Je to typycký bad guy, ale výjimečně na něm nic zvláštního nevidím. To Alexander, to je jiná liga… 😀 Co mě štve je to, že v komixu ho normálně přejmenovali na Clauda… A k tomu měl ještě takové ty divné kumpány, takže normální verze příběhu je mi rozhodně sympatičtější. Také by stálo za zmínku, že je Raven přímo posedlý… Chce ji za svou družku, naštěstí pro Raven je u ní stále Alexander a urputně ji chrání. Ta lest, kterou na něj uspořádají se mi více než líbila… Jen je smůla jak druhý díl skončí…

Zakončení:

Jelikož dnes moc psavou náladu nemám, ušetřím vás svého blábolení a jenom shrnu klady a zápory. Klady mají vždycky přednost, no nemám pravdu? Co je nejdůležitější je to, že se kniha čte plynule a nemáte tendenci se každou chvíli dívat na hodiny. Důležité pro čtenáře je určitě to, že hlavní roli mají upíři, i když nevím pro koho to bude klad nebo zápor. Také bych připočetla k dobru, že má autorka vše propracované.

Zápory jsou snad jen dva… A to ty, že kniha byla moc uspěchaná a taky to, že zde byla obvyklá zápletka… Alexander opustí Raven a ona je z toho celá smutná… Sice se jí nedivím, ale proboha proč to tam je, když skoro každý ví, že rozdělování postav by mělo být protizákonné!

Hodnocení knihy:

Pro Upíří polibky jako stvořená…

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Zoner Press

Celý článek

Review: Upíří polibky: Počátek

63bcd690d4_82556606_o2Název: Upíří polibky: Počátek / Vampire Kisses

Autorka: Ellen Schreiber

Série: Upíří polibky / Vampire Kisses

Díl: 1.

Počet stran: 158

Nakladatelství: Zoner Press

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Může se sen o lásce k upírovi stát skutečností?

Děj:

Už od svých 5 let si Raven přeje stát se upírkou. Nyní je jí 16 a i přestože ví, že upíři nemohou existovat, pokouší se tak chovat. Denně se maluje černou rtěnkou, nosí gotické šaty a je od všech lidí odtažitá. Nebo spíše oni jsou odtažití vůči ní… Bojí se její zvláštnosti a ojedinělosti a jak mohou,tak jí to dávají najevo. Raven je však už zvyklá napomluvy a různé schválnosti a proto si starosti začne dělat teprve až když se do prázdného gotického sídla nastěhuje nová rodina. a možná i nový kluk. Gotický kluk…

Menší seznámení s knihou:

Podle Upířích polibků byly stvořeny i komixy, které u nás vyšly jako první. Je to typická kniha o upírech a gotice, takže žádné vlky, sukuby, anděle nebo já nevím co všechno nečekejte. Narozdíl od jiných knih v 21. století jsou zde upíři pojati tradičně bez přikrášlení. Tím myslím česnek, zrcadla, slunce, kůl (ten zatím nemám osvědčený, ale myslím, že to tak bude)… Charisma se však nezměnilo. Alexander je stejně uhrančívý a zamilovaný jako například Edward ze Stmívání (lepší přirovnání opravdu nenajdu).

Proč jsem si knihu vybrala:

Před „tradičními“ Upířími polibky jsem četla i komix a ten mě více než zaujal. Proto jsem si pořídila i tyhle. Už od první chvíle mě pořád lákaly, ale já si je nakonec vybrala až 25. prosince. A po přečtení knihy za několik hodin (jestli dobře počítám, tak to bylo 8) jsem věděla proč. 🙂 Naše obálka sice konkuruje té originální, ale mně se prostě ta americká zamlouvá víc… Pro ukázku je tady.

Něco z mých pocitů a celková recenze (především snaživé popisování děje bez spoilerů):

Raven se od svých vrstevníků dost liší. V Dullsville je asi jediná, kdo miluje upíry a zajímá se o gotiku. Proto se také nemůžeme divit, že její jedinou kamarádkou je Becky, která bydlí na farmě a kromě Raven nemá žádnou kamarádku. Je příliš stydlivá a proto si i z ní často ostatní utahují. Raven sice snese výsměchy směřované na svou osobu, ale když se pustí do Becky, tak je z ní v tu ránu tygr a je připravena všechny rozcuckovat na kousky. To, jak se později ukáže, jí zachrání místo ve společnosti a dalo by se říct, že bude i oblíbená.

a69cf747ba_82643853_o

Všechno běží podle zajetých kolejí, až na to, že v gotickém sídle, kde by Raven tak ráda žila se rozsvítí světla. Po městě se začnou šířit zvěsti, že se přistěhovala nová rodina – Sterlingovi. Raven doufá, že sídlo nepřemění na slunečné místo typické pro Dullsville a nechají mu svou podobu. Později se ukáže, že Sterlingoví plánují nechat sídlo strašidelný dojem a kromě toho se sami rozhodnou do něj zapadnout.

Ze Sterlingových se nakonec vyhrabe rodina, která se chová jako by byla už po smrti nebo ještě lépe… Chová se jako upíři. Nikdo je nevidí dřív než v noci, chodí v černém a jsou uzavření do sebe. Raven doufá, že je v rodině alespoň někdo v jejím věku, cítí se totiž hrozně osamělá a konečně by s někým ráda sdílela své názory bez předsudků a zábran. Ani Becky jí tohle útočiště nemůže nabídnout, protože jediná gotička v celém okolí je přece Raven…

Můj verdikt:

Co musím potvrdit, je to, že v komixu byly postavy skvěle vypodobněny. Příběh se sice shodoval taky, ale konec téhle knížky mě utvrdil v tom, že v komixu opravdu nebylo všechno. No… V tom mě vlastně utvrzovala celá kniha, až na to, že v menších měřítkách… Konec byl prostě takový zlomový. A taky mě dost naštval. ten jediný mě přesvědčil, že jsou si s twilight přeci jen v něčem podobné. Když si přehraju celý příběh, tak vlastně ani nevím, proč hodně lidí říkal, že je to téměř totožné s Twilight. Jasně, je tam upír, je tam člověk, ale to je asi všechno… Bella nebyla gotička, nebyla zamilovaná do upírů, nečetla knížky Anne Rice ani nic podobného. A taky neměla nejlepší kamarádku, které by říkala všechno…

52190c6ea7_82565772_o2

Kniha se mi četla hrozně lehko, ale musím božel říct, že je opravdu jen pro náctileté čtenáře. Jasně, jsem teenager, ve většině věcí s Raven souhlasím, ale docela mě zarazil její přístup k práci. Když měla pracovat v cestovní kanceláři, tak byla vzteky bez sebe a brala to jako ponižování. Are you kidding me? Práce v kanceláři, sedění na zadku… Mně by to teda problém nedělalo… Kdybych mohla, tak si to s ní vyměním hned… Jasně, na brigádě jsem nikdy nebyla (je mi 13, takže jak bych mohla?), ale je mi jasné, že pracovat rukama je to nejhorší, co může být… Proto si radši vždycky vybírám práci a hlavou. Ale práce v knaceláři? Tam nemusí přemýšlet a ani makat tak, že by byla večer k smrti unavená… Hmp! Tohle mě fakt naštvalo. Ovšem to jí nemůže ubrat víc než dva body… Proč? Protože zbytek byl vážně, vážně, ale vážně úžasný…

Bylo docela zajímavé sledovat jak se Raven sbližuje s Alexandrem. A jako obvykle musím říct… OMG! Alexander je prostě úžasný… A jak to tak vypadá, je to nový soupeř pro Edwarda. 😛 😀 Celý díl byl takový ten rozjezd, úvod do děje příběhu, teprve až na samém konci budete mít chuť Alexandra zabít a čekat netrpělivě na druhý díl (Proboha, já už si ho musím co nejdřív přečíst… Hned jak přijde, tak si ho přečtu.). Upíří polibky prostě nejde jen tak přejít. Mají skvělou obálku, příběh… Pro mě jako stvořené…

Hodnocení knihy:

Asi nejlepší FanMade trailer, který jsem našla… Jen mě štve, že si jako Alexandra zase představují Bena Barnese. Už mi začíná vážně lézt na nervy.

Celý článek

Review: Ticho

12786affaa_82190132_o2

Název: Ticho / Silence

Autorka: Becca Fitzpatrick

Série: Zavržený / Hush, hush

Díl: 3

Počet stran: 415

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Nepřítel našeho nepřítele je náš přítel.

Děj:

Nora je unesena Černou rukou a osvobodit ji může jedině Patch a jeho „technika vyjednávání“. Avšak ani jeho bolestivé trhání člověka (no, spíše Nefilim) na kousky Noře nezajistí volnost dřív než na konci léta. Když se Nora konečně octne na hřbitově, kde je pohřben její otec, vyskytne se jeden háček. Nora si nic nepamatuje od doby, kdy potkala Patche. Neví kdo je Patch, co dělala, co bylo ve škole a dokonce ani to, co zjistila o sobě a andělech. Má však dvě vodítka. Černé pero delší než je její paže a černou barvu jako sama noc, která ji s kouzelným slůvkem Andílku hladí po tváři.

Menší seznámení s knihou:

Ticho je třetí díl ze série Zavržený od Beccy Fitzpatrickové. Původně měl být poslední, ale autorka nakonec udělala opět otevřený konec s tím, že čtvrtá kniha vyjde na podzim roku 2012. Kniha patří do kategorie andělů a jak už to bývá, hlavní hrdina je zde navzdory jeho pravé identitě popisován jako bytost která umí milovat a ctít. Avšak žádná sladká břečka z Patche při boji nebude. V knize bude lámat kosti. A to zaživa.

Proč jsem si knihu vybrala:

Od autorky jsem už četla předchozí díly a série mě jednoznačně nadchla. Původně jsem měla mít Vánoce až někdy v dubnu, ale máma mi nakonec řekla, že si můžu pár knížek vybrat. Tahle byla na seznamu „Tohle musím mít!“ a jen smlouváním a prosbami jsem rodiče umluvila, abych si ji mohla vyměnit s jinou knížkou, kterou obětuji pod stromeček. A tak jsem ji začala číst už před Vánocemi.

Něco z mých pocitů a celková recenze (především snaživé popisování děje bez spoilerů):

Jako tradičně autorka začíná knihu něčím drastickým, překvapivým a trochu i zmateným. Patch se zde objeví jako vyjednávač a mučedník, jenže pak se najednou ztratí. Musím se přiznat, že ta část, kde nebyl se mi strašně vlekla. Nora je bez Patche úplně ztracená a chudák ani neví, co dělala poslední měsíce. Jak autorka, tak Patch, který má neskutečné charisma mě tím naštvali. Autorka z toho důvodu, že ještě víc mě utvrdila v tom, že sem tam se jí zatemní před očima a píše něco naprosto ohraného a Patch tím, že je tak naivní, když si myslí, že Noře bude bez něj líp. Jakmile se člověk (nebo padlý anděl) do někoho zamiluje (a ještě ke všemu takovou tou věčnou láskou), tak už je zbytečné se odlučovat, když se ti dva stále milují. Patch by si tímhle vědomím ušetřil spoustu problémů a nemusel by Noru neustále přehlížet.

92b1853c86_82646173_o2

Jak už jsem psala, Nora i když zapomněla na Patche, stále podvědomě tuší, že jí něco chybí a k tomu má několik vodítek, která se rychle rozmnožují.

„Pírko“, které je opravdu dlouhé a potom černou barvu, která jí způsobuje růženec na tváři. Ta černá barva ji pronásleduje na každém kroku a postupně se zhmotňuje do černých očí a kadeří, které jsou pro ni tak lákavé. Jenže pořád neví, co to znamená. A když už ano, tak si Patch usmyslí, že s tím něco udělá. Noře pořád zůstává jeden zlozvyk a to přestože si nic z období, kdy byla s Patchem nepamatuje. Neustále se dostává do potíží a Patch i když má hrozně moc práce a starostí, ji musí zachraňovat. V Nořině mysli zaujme však místečko pod jeho skutečným jménem Jev.

I když kniha postrádá Patche, objeví se zde pár osob, které velmi dobře známe. A mezi ně patří Dabria společně se Scottem. Scott Noře pomáhá vzpomenout si na věci, které si nepamatuje, ale zároveň ji dostává do potíží. Nebo spíše něco, co vlastní. U Scotta jsem měla podezření, že Noru nějak zradí, ale moje domněnka nebyla potvrzená. Nemohu si pomoct, ale jsem z toho zklamaná. Z té části, kde se nic neděje a Nora pátrá po svých vzpomínkách, by se pak lépe četlo. Jenže on jako naschvál Noře pomáhá a mně už to pomalu ale jistě leze na mozek. Nesnesu, aby byl u Nory někdo jiný než Patch. Mám je ráda jako hezký páreček.

fd9709332f_82190113_o2

Jakmile je Patch na scéně, všechno nabírá nový spád a Nora je alespoň trochu obeznámena s nebezpečím keré jí hrozí. Autorka v této části opět nutí čtenáře přemýšlet o tom, kdy do toho praští (doufám, že víte co tím myslím). Bohužel je to snadno prokouknutelný záměr a také ohraný. I když se ale pokládám za puberťačku, která miluje šťástné páry, ke konci jsem nebyla naštvaná, že to autorka takhle pohnojila, ale přímo jsem se smála. Člověk si prvně myslel bůh ví co a nakonec z Nory vylezlo, že… něco. S prominutím se chci vyvarovat spoilerování. 😀

Pokud jste ale už vyspělí, tak vám v paměti utkvěje jiná část. Už od začátku bylo jasné, že Nora a Patch se s obyčejnými lidskými životy nespokojí a nakonec se nebude muset měnit Patch, ale Nora. A tak se i stalo. Příběh porušil zákony a já mám opět pocit, že je to až příliš zaujaté vůči hlavní hrdince.

Když o tom teď tak přemýšlím… Buď se ve čtvrtém dílu změní i Patch (přeco to všechno nebude sledovat bez toho, aby cítil, jak se ho Nora dotýká a on jí) nebo se změní oba a budou tím, kým by měl být každý. Člověkem. Bylo by to však divné v obou úřípadech a připadne mi, že autorka zápletku nějak nebude moct rozuzlit až nadejde její čas.

Můj verdikt v několika větách (nakonec z toho vzešel odstavec):

7cefacbde2_82646174_o2V díle se nazapřel typický styl Beccy Fitzpatrickové a to ten, že dokáže jako jedna z mála autorek dokonale popsat romantiku, ale i děsivé okamžiky. Co jí však chybělo, byla originalita. Ta v mnoha místech pokulhávala a občas jsem měla pocit, že čtu o Edwardovi a Belle. Ani mi tak nevadilo, že to sem tam ztratilo své kouzlo, ale spíše to, že je Patch tak naivní. Kniha byla celkem čtivá, ale uprostřed Nořiny amnézie jsem málem knížkou mlátila o stěnu. Hlavně tahle část příběhu ubrala kouzlo. Obzvlášť protože se v ní nic nedělo. Žádné dobrodružství dokud na scéně nebyl Patch. Co se týče překvapení, autorka v tomhle ohledu nezahálela a postarala se o pár opravdu peprných okamžiků, kdy člověk nad textem doslova koulil očima. Také bych přičetla k dobru, že příběh nekončí napůl přetrhnutým dějem, ale více méně je otevřený a čeká na pokračování. Podle mě je o hodně lepší, když autorka nenechá něco rozseknutého a nutí čtenáře trpět až do dalšího dílu. Obzvlášť když je ten díl až za rok. Čtenáři si stejně koupí pokračování, ať už je to rozseknuté nebo otevřené. Jsou to jen zbytečná muka a nakonec se zjistí, že nebylo proč mýt zamračený obličej. Obálku jsem si asi měla nechat na začátek, ale na mysl mi přišla až teď. Určitě by byla nejhezčí z celé série, jen kdyby ta hlava Patche nebyla tak divná. Patch je totiž ten typ s delšími vlasy a trochu hezčím profilem. Na té obálce je nějaký… umělý.

Hodnocení knihy:

Celá ta záležitost s padlými anděly mi přijde tak trochu jako New Divide od Linkin Parku.

Tato recenze se účastní Xmas Reading Challenge 2 pořádané Syki.

8bf6393089_82190166_o2

Celý článek

RC Review: Upíří deníky: Osvobození

245ae547cc_82203031_o2Název: Upíří deníky: Zajetí / The Vampire Diaries – The Return: Shadow Souls

Autorka: L. J. Smith

Série: Upíří deníky / The Vampire Diaries

Díl: 8.

Počet stran: 287

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Oficiální anotace:

Elena společně s Damonem, Meredith a Bonnií vešla do Temné dimenze osvobodit Stefana, který tam pomalu umírá. Damon cítí vinu za zločin, který proti bratrovi spáchal, a je ochoten nasadit pro Stefana život. V Temné dimenzi události spějí k dramatickému vyvrcholení. Elena s přáteli míří přímo k vězení, a jako vždy to je závod o život. Dramaticky osvobozují Stefana z cely. Teprve při akutním nebezpečí smrti, hrozící jejím přátelům, se Eleně podaří znovu vyvolat Křídla ochrany. A pak již prchají bránou mezi dimenzemi z vězení do pozemského světa, domů do Fell’s Church.

***

Jelikož jsem knížku dočetla dnes, moje názory a vjemy budou velice čerstvé. Bohužel mě tenhle díl přiměl nahlas zakřičet: „Ne! Ty jsi tak blbej! Sakra, a to jsi z nich nejchytřejší!“ Samozřejmě u toho byli rodiče a zděsili se, co to blekotám. Byli by radši, kdybyc h četla dívčí romány a já je marně přesvědčuji, že na upírech nic temného a zlého není… Takže malinkaté plus bych dala knížce protože mě dokázala zvednout z pěkně vyhřáté postele a navíc jsem měla chuť do něčeho praštit. A to velké velké negativní mínus patří tomu konci… Jaktože se to stalo? Co to tu spisovatelku napadlo? Jestli to v příštím díle neopraví, tak ji osobně uškrtím… Radši nebudu říkat, co se tam na onci stalo, že mě to rozhonilo, protože by to byl spoiler jako hrom a vehnu se na zbytek recenze, který už snad nebude tolik zaujatý…

Měla jsem strach, že Damon a Elena už nebudou mít takový prostor, ale mýlila jsem se. Stefan tam sice pořád byl, ale Damon byl hlavní kuriozita – to se mi víc než zamlouvalo. A taky námluvy Eleny a Damona… Akorát mě naštvalo, že Stefan prostě nijak neragoval, když mu o tom řekla… Prostě pokračoval dál ve své činnosti a nenechal se nikým a ničím rušit.

825de80efa_82646292_o

A víte co ještě? Já tušila, že potkají kitsune (ne normálního kitsune, ale nějakého…, no prostě spešl). Je zřejmé, že když ho na začátku zmíní, tak se ukáže… Nejdřív jsem byla otrávená, ale na konci mě přesvědčil, že byl velice důležitý. Alespoň se dá říct, že nevyvázli bez následků a k tomu ještě mají o jednu strost navíc… A tady se dostávám k mé oblíbené části… Proč Damon (ano, jsem velice naštvaná, ale neberte mě na vědomí – knížku si klidně přečtěte…)?

Temná dimenze mi přijde hrozně zajímavá a ten středověk s notnou dávkou kouzel mi sedí k Upířím deníkům jako ulitý. Představte si, že tam není žádná elektronika! Všechno nahrazují kouzla… A všechno je tam rudé (uvidíte, co tím myslím).

A potom se mi líbil nový přírustek. Yes, I love Sage. Ale ne tolik, jako Damona. 😀 Sage a jeho zvířecí „mazlíčci“ – jestli se jim tak dá říkat. Sokol, který se Sagemu pokaždé zarývá do kůže na rameni až krvácí a Sage si toho ani okem nevšimne… A potom oddaný pes, který poslouchá výhradně francouzsky. Nebo spíš nejraději. A umí rafnout po kdejaké zadnici upíra nebo démona. Já vím, zní to úžasně… A láskyplně k upírům…

Bavilo mě jak hledali ty klíče. Přiznávám se bez mučení, že jsem kolikrát nevěděla, kde jsou a už mě nic moc nenapadlo… No, Elena opět dokázala, že ve své blonďaté hlavičce něco má. A potom, jak jim lady Ulma ušila ty šaty… To mě zase bavilo si je představovat.

Šiničiho nesnáším a Misao zrovna tak, ale ten jejich proslov na konci… Proč mám takové divné podezření, že Meredith není tak úplně „čistá“? A Sage má navíc děsivý původ… A Damon zase něco tají… Proč všichni musí mít tajemství? To zase bude děsivé odhalení, opovržení… No uvidím… Jen doufám, že další Upíří deníky budou brzo… Docela mě tou „věcí“ na konci navnadili, protože můj oblíbenec a… To prostě nejde!

Hodnocení knihy:

Celý článek