Category Knižní recenze

Review: Hladová přání

b2e9c40bb8_82201025_o2

Název: Hladová přání

Autorka: Tereza Matoušková

Série: Podmoří

Díl: 1.

Počet stran: 98

Nakladatelství: Krigl

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

 

Oficiální anotace:

Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny. Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo. Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?

***

Já teda nevím, jak je to u vás, ale mě oficiální anotace knížky moc neřekla – ale já si ji vlastně stejně přečetla, až když jsem knížku dostala. Koupila jsem si ji hlavně díky tomu, že ji napsala česká autorka. A kvůli tomu, že mi to nařizovala moje intuice… 😀 Teď si nejsem jistá, ale myslím, že jsem ji poprvé zahlédla u Abyss. Prostě mi to nedalo a mrkla jsem se na stránky autorky (viz. odkaz níže), které byly mimochodem černé – má oblíbená barva. A pak… jsem ji začala číst…

b2dd21a2b8_82201072_o2

Už začátek začátek vám říká, že tohle nebude žádná romantika. Netvrdím, že se tam nevyskytuje láska, ale knížka se hlavně specializuje na tu temnotu. A noční můry. Poprvé knížka byla pojmenována Žádný cukrkandl a až na závěr jsem pochopila, proč to autorka tak pojmenovala. Název jen naoko pohádkový. A to jsem se ještě nezmínila o ději.

Na začátku jsem si myslela, že se bude hlavní hrdinka záměrně „sebepoškozovat“ – svým způsobem -, ale překvapilo mě, že se chtěla vzepřít. Cukrátko ji nejspíš opravdu hodně ovlivňoval… Hlavní hrdinka si totiž tak pojmenovala stvoření, které plní přání. Ovšem je v tom plno háčků…

Od začátku do konce máte tu stejnou otázku… Zachrání ji proboha živého někdo? A takhle to zůstává opravdu hodně dlouho – až na samém konci se dozvíme verdikt. Jo, je to trochu kruté zhledem k tomu, že ani nikdo neví, jestli má autorka ráda Happy endy, ale je to tak.

Na knížce se mi líbilo to, že autorka tady nepopisuje nám už známé bytosti. Má prostě vlastní svět… Jasně, jsou tam čarodějové, kněží atp., ale jsem si jistá, že irida jste nikde neviděli… 😛 A abych nezapomněla… Má i vlastní jazyk… 😉 Tohle jednoznačně obdivuji, protože když jsem se o něco takového pokoušela sama, tak jsem prostě narazila na zeď. Protože ono nejde jen o to poskládat prostě nějakou slátaninu… Ono to musí dávat smysl. Co třeba Erhia? To slovo mi jednoznačně přijde smysluplné. S technologií bych řekla, že jsou v Podmoří tak trochu zaostalí… Žádná televize, počítač ani elektronika. Ale to by mi k Podmoří ani nesedělo. Mimochodem… Podmoří… Nejdřív jsem si myslela, že je to jen vymyšlený název, ale postupně mi došlo, že se příběh opravdu odehrává pod mořem. Nestačím žasnout…

Co se týče postav, mají vlastnosti jako normální lidé. Asi mou nejoblíbenější je Femorian. Asi protože se v sociálních věcech moc neorientuje… Je spíš oddaný boji. A na druhém místě je Zorena. Bojovnice, matka… Následuje Jukata, Atalan a opravdu mnou nenáviděná postava Kerdea.

567cdd7750_82646301_o2

Nejdřív jsem chtěla jako negativum uvést počet stránek, ale já tak nějak nevím… Tak nějak si uvědomuji, že to k tomu prostě patří. Nebyla by to Hladová přání, kdyby měla tolik stránek jako například Stmívání, Eragon a jiné…

Knížka se mi četla dobře, ale sem tam jsem postrádala chuť pokračovat v četbě… Právě proto strhávám jeden bod…

Na závěr se chci omluvit za to, jak je tahle recenze zmatená, ale jsem tak nějak rozhozená, tak na to berte zřetel… A ještě chci dodat, že jestli vás to ještě pořád nepřesvědčilo, tak říkám, že knížka stojí za přečtení… 😛

 

Hodnocení knihy:

4ea9ffaf53_82201170_o2

Oficiální stránky Temnářky (kromě různých informací si tam můžete od autorky objednat podepsaná Hladová přání): Cesta do Podmoří

Celý článek

RC Review: Nick a Norah: Až do ochraptění

6e98002cbf_82199735_o2Název: Nick a Norah: Až do ochraptění / Nick & Norah’s Infinite Playlist

Autoři: Rachel Cohn a David Levithan

Počet stran: 198

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná

Oficiální anotace:

Můžeš na pět minut předstírat, že jsi moje holka?“ ptá se Nick Norah, když mezi návštěvníky klubu uvidí svou bývalku. A právě takovým klišé začíná příběh dvou mladých lidí, jejichž životní cesty se náhle protnou a trochu kodrcavě pak spolu pokračují.

Nick je basák a jediný hetero v punkové kapele plné gayů. Norah je dívka, která má pocit, že víc problémů by nedokázal řešit ani tým specialistů v pentagonu. A jediná společná noc v New Yorku.
A najdete v ní všechno – zoufalství, touhu, odpuštění, zklamání. Jsou tu rodiče, s kterými je nutné nějak vyjít, jsou tu přátelé, s nimiž vyjít je někdy těžší než zdolat Mt. Everest.

A je tu kluk a holka, kteří pro jednou nechtějí nic jiného než být sami sebou, nepředstírat, na nic si nehrát, ani se snažit s kýmkoliv vyjít. A je tu láska, vztek a nekonečný seznam písniček. A je to příběh, který si prostě musíte přečíst.

***

Někdo popíše v jedné knize několik let. Někdo několik měsíců, týdnů, dnů… A někdo, jako Rachel a David povypráví jednu jedinou noc. Divokou noc. Už jen tohle je na knize zvláštní. Každopádně musím říct, že knížka byla sem tam uspěchaná, ale když si to tak vezmu… Proč by se za jednu noc toho nemohlo stát tolik? Vždycky se něco může stát ze sekundy na sekundu. Tak proč by to nemohlo být i tady?

Nejen, že mě na knížce uchvátil její obsah, ale také obálka. Je vážně nádherná a když si povšimnete té anglické, která je zde, tak je ta naše o mnoho hezčí. A to není jen má zaujatost. Vážně se mi k tomuto dívčímu románu hodí víc než dost… A ještě ke všemu je v tvrdé bez přebalu… Mmmm… To miluju ze všeho nejvíc.

Zajímavé mi také přijde, že se na knížce podíleli dva autoři. Dokonce autorka a autor. Ono se to nezdá, ale sdílet s nějakým jiným autorem svůj styl psaní není podle mě až tak jednoduché. Každý jsme jiný a tím pádem chceme každý něco jiného. Na druhou stranu, když se knížka píše ze dvou pohledů (Nicka a Norah), tak je pro čtenáře skutečně dobré vědět, jak přemýšlí kluci. Co si budeme nalhávat, tady tuhle věc spisovatelka nikdy nepopíše tak brilantně jako spisovatel. Nechceme přece, aby se Nick choval jako ženská nebo něco podobného… 😛

Knížka je psaná v 1. osobě a to mám taky nejradši. Například v knížce Poslední píseň mi vadila ta věc, že je to všechno ve třetí osobě. Takhle mi to přijde víc… osobní. S postavou se více sblížíte, než když pořád čtete jak ona udělala tohle, on tamto…

4c19908758_84260317_o2

Já dívčí romány čtu jen zřídka, protože mi většinou přijdou uhozené a puberťácké, ale… ono jde spíš o to natrefit na ten dobrý dívčí román. Tenhle se mi líbil víc než dost. Ikdyž to už jste museli poznat z toho, jak to vychvaluji…

Sakra, já tu plácám jen o tom, co je tam dobré a o tom, co je na tom špatné se nezmíním… Celou recenzi přemýšlím, co sem napíšu a mám naštěstí už jedno negativum. Vadí mi, že Norah poučuje Nicka a přitom to s Talem má stále nedořešené. Proč proboha celý příběh odbíhá od Tala k Nickovi? Nevím, jestli mi to tak jen připadá, ale pořád je tam něco nedořešeného. Ona prostě v jeden okamžik ztuhne a co? Nic mu neřekne? Bože Norah… Tohle jsi tedy, jak ty říkáš „podělala“. Kromě toho ale teď fakt na nic nepřijdu… Možná časem…

A ještě nakonec bych chtěla podotknout, že byl román i zfilmovaný. Rande na jednu noc jsem shlédla dřív, než jsem přečetla knížku a toho velice lituji. Co se mi na tom nelíbí… Začla bych filmovým obsazením (Norah mi tam nepřijde jako normální holka, protože se pořád oblizuje jako nějaký pes, který se chystá zakousnout zajíce a rozhodně se nechová tak, jako v knížce a co Nick…? O tom raději pomlčet) a skončila tím, že Caroline loví žvejku odněkud… Fuj… To už fakt přehnali… Takže pokud jde o filmové zpracování, tak se na to podívat jen v případě, že si to skutečně nechcete přečíst… Ve srovnání s knížkou je to hotový bezcitný akčňák…

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství CooBoo

 

Celý článek

Review: Milý Johne

7a7df31bf4_82198837_o2

Název: Milý Johne / Dear John

Autor: Nicholas Sparks

Počet stran: 269

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2010

Vazba: Pevná s přebalem

Tentokorát uběhnu trochu od tématu a představím vám knížku Milý Johne. Většina z vás zná tenhle název z televize, ale každého mohu ujistit, že je knížka mnohem lepší. Nebo je spíše nesrovnatelná. Sparks je tak tochu zvláštní člověk, protože dokáže do romantismu vložit všechno. Jen bych mu mohla vytknout, že to nekončí šťastně. Nejsem fanoušek Sad Endů a proto jsem měla chuť knížku prohodit oknem, ale stejně je tu to slovo jenže. Pořád si můžete domyslet, jak příběh doopravdy skončí, protože to autor tak úplně neuzavřel. A navíc dává čtenářům naději, že si nakonec dva zamilovaní lidé opravdu padnou do náručí.

V knížce je plno nových vjemů, nadějí, pláče a někdy i ukvapených reakcí. Já jsem si ji vybrala jen díky tomu, že jsem byla spokojená s knížkou Poslední píseň.

Věděla jsem, že film je natočený také, dokonce s Amandou Seyfried, mou oblíbenou herečkou, ale ani jsem pořádně nevěděla o čem to je, tak jsem se rozhodla si nejdřív přečíst knížku a až poté shlédnout film, což bylo porpvé, co jsem to udělala. Ale nelitovala jsem. Za čtyři dny byla knížka přečtená a připravená se vrátit zpět do knihovny. A to jsem četla hlemýždím tempem (alespoň si to myslím). Tím nechci říct, jaký jsem borec, ale že vás knížka dokáže pohltit. Nevadilo mi ani, že byla knížka psaná z pohledu kluka. Tedy Johna. Bůh ví proč se mi to i líbilo. John byl snad horší než nějaká holka, protože z jeho myšlenek jsem byla někdy úplně na jehlách. Prožíval to všechno tak živě…, bolestně, radostně… Takže opět o důvod míň, proč se bát si to přečíst.

73f25bfa5f_84260083_o2

V knížce mě potom zarazila jedna věc. Objevoval se tam aspergerův syndrom a autismus. A to docela často. V první chvíli jsem kulila oči, protože mám s tímhle v rodině zkušenosti a byla překvapená, že se tam něco takového vyskytuje. Čekala jsem, že se tam z dálky Johnovi bude objevovat vojenský režim, ale tohle? To mi vážně vyrazilo dech. Potom se tam objevila Savannah se svými dobročinnými úmysly, láskou ke koním a bylo zbytečné si rozmýšlet, jestli se nemám podívat nejdříve na film, protože to nutkání bylo nesnesitelné. Zajímalo mě, jak to bude dál pokračovat a věděla jsem, že to film jenom zhorší, protože by to kouzlo bylo pryč. Ti dva byli dokonalý pár.

Jenže všechny jednou musí skončit… 11. září 2001. Zamrazilo mě, když jsem to tam uviděla, protože si pamatuju, že mi jako malé máma řekla, že se stala ta katastrofa. Jo, byla jsem sice malá, bylo to daleko, ale bylo to hrozné. Br. A taky že jsem se nepletla. S tímhle datumem už to šlo z kopce. Jedna katastrofa za druhou. A potom ten konec. Všechno šlo do kopru a člověk od toho stejně nemohl odtrhnout oči, protože to bylo v rozporu s pravidly. Takže další důkaz, že to stojí za to si přečíst právě tenhle příběh…

Po zaklapnutí knížky se vám nejspíš objeví ta zákeřná sobecká myšlenka… Co kdyby Tim umřel a jeho místo opravdu zaujal John? Byli by šťastní…? Vzali by se…? A k tomu si budete přát aby se to stalo. Docela dobré, co? Nevím, jak to zakončit, tak snad trailerem na film a samozřejmě hodnocením… A taky písničkou ke knize.

Hodnocení knihy:

Celý článek

Review: Sága Stmívání: Oficiální ilustrovaný průvodce

460b0d8823_82198785_o2

Název: Sága Stmívání: Oficiální ilustrovaný průvodce / The Twilight Saga: The Official Illustrated Guide

Autorka: Stephenie Meyer

Hlavní ilustrátorka: Kim Young

Série: Sága Stmívání / The Twilight Saga

Počet stran: 529

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná

První dvě otázky ktéré napadnou čtenáře jsou: Je to výhodné kupovat? A opravdu je tam tolik stránek? Odpověď zní dvakrát ano. Knížka obsahuje vše, co opravdový průvodce obsahovat má: rozhovor, minulosti postav Twilight, obvyklé otázky čtenářů a mnoho dalšího. Rozhodně je tam tolik informací, že si je jeden naráz nezapamatuje. A ty úžasné ilustrace… Kim Young už nakreslila i Grafický román Stmívání a na tomto díle se podílela stejně výazně. Někdo si řekne: No jo… Ale nebyly by lepší fotky herců? Nebyly. Průvodce je o knihách a ne o Robertu Pattinsonovi nebo Kristen Stewart. Můj názor je, že kresby v knize jsou úžasné. Pro ukázku je níže obrázek Renesmee.

Stephenie se tu pořádně vyřádila a já myslím, že i jí z toho musela jít hlava kolem… Ne nadarmo se taky říká, že všechny dílky skládačky zapadly do sebe- svědčí o tom i obal, který se hodně podobá celé sérii Twilight.Bílá s kombinací červené… Dokonce i velikost knihy je stejná…

e450fb8161_82646180_o2

Pro každého, kdo má Twilight je tahle knížka naprosto nutná, protože se v ní hodně vyjasňuje a celému románu tak plně porozumíte. Také jak už jsem zmiňovala… Rozhovor je v knížce také a obsahuje něco okolo 60 stran. Stephenie zde odkrývá svou vlastí osobnost a vztah k Twilight. Taky tady částečně uvidíte Jacoba, syna Stephenie, jak vnímá auta hlavních postav a charaktery. Docela zábava, co? Možná si někdo řekne nuda…, ale už jen ty popisy postav jsou zajímavé… Kdopak věděl, že Didyme zavraždil Aro? Kdopak se domníval, jaká byla opravdová minulost Alice Cullen? Už zním jako nějaká reklama na knížku a přímo volám: Kupte si ji! Jenže já vlastně ani nevím, co bych o téhle knížce měla psát…

Mně osobně se na téhle knížce líbí ze všeho nejvíc dvě věci… Ta první je popis postav a ta druhá je detailní vypracování klíčových bodů píběhu. Ono je to docela užitečné, protože místo toho abyste zuřivě listovali např. v Zatmění a hledali jak ta daná situace vznikla, tak jednoduše popadnete průvodce a nalistujete si ty klíčové body… No a potom už ani nemusíte hledat v knížkách…

Hodnocení knihy:

Celý článek

Review: Most do země Terabithia

0097786d0f_82198303_o2

Název: Most do země Terabithia / Bridge to Terabithia

Autorka: Katherine Peterson

Počet stran: 144

Nakladatelství: Albatros

Rok vydání: 2007

Vazba: Pevná

O téhle knížce jsem se dozvěděla pomocí filmu – byla jsem ještě malá, když to dávali v kině a knížku přečetla teprve nedávno… Ano – jak jinak? Začala bych nejspíš samotným příběhem. Chudák Jesse žije opravdu hrozně. Jeho sestry z něj pijí krev a on musí všechno sám. Rodiče na své děti nemají tolik času, kolik by potřebovali a tak se nemůžeme divit, že je z nich to, co je. Milované dcerky jim už skoro přerostly přes hlavu a Jesse málem vypustil duši. Ale dost o obsahu… Celou dobu jsem si příběh užívala, ale zkazil mi ho ten smutný konec. Ano, byla to podstata knížky, ale mám pocit, že je víc pro děti než pro teenagery, a tak bych tohle měla autorce vytknout. Potom to vypadá, že Leslie byla celou dobu vystavena tomu jedinému.

Co se mi na tom opravdu líbilo, bylo, že autorka zde postrkuje holku, která je opravdu zazobaná, ale chování má skutečně na úrovni. Je poslušná, přátelská a umí si prosadit svou. Bez mučení se přiznávám, že Leslie je má oblíbená postava. Ona vlastně tak trochu rozjasňuje knížku – bez ní by byl Jesse úplně ztracený. Ona ukazuje cestu do světa, kde se můžou společně ukrýt před tíživou reálností a drsností světa.

Knížka se mi nečetla úplně tak lehce jako nějaké bestsellery a přikládám to tomu, že je to trochu víc pro děti. V téhle knížce najdete obry, skřítky, čaroděje… Stačí jen zavřít oči a mysl nechat otevřenou.

5c58f11661_84259792_o2

Děj mi přišel takový neslaný nemastný, protože co se tam vlastně děje? Dvě děti utíkají do světa fantazie a to se opakuje neustále dokola… Poté jsou tam také většinou tradiční problémy života. Odtažitost, přátelství, porozumění… Originalita někam zdrhla… Docela by knížce pomohlo, kdyby si autorka vymyslela vlastní mysteriózní postavy. V každé knížce se x krát objeví ty stejné napřirozené bytosti. To ubírá knížce na zajímavosti.

Také jak si Leslie vymýšlí vlastní příběh Terabithie je vlastně ohrané. Oni jsou vládci a musí ochránit zemi a bla, bla… Moc mě mrzí, že takhle musím o knížce mluvit, ale bohužel je to tak. Když si to tak vezmu, tak knížka měla za úkol probudit v nás vlastní fantazii a zároveň příklad, jak si poradit s problémy… Ukázat někomu, že jste lepší… Jenže svět není takhle růžový a jak to má v nás probouzet fantizii, když tam vlastně není nic nového?

Takže abych to shrnula… Za přečtení určitě stojí, ale já osobně bych si ji do knihovny moc nepořizovala… Pro mládež moc dětské a pro děti moc dospělé – smutné konce bych dítěti do rukou vážně nedávala. Ok – jestli vás moje recenze na ni moc nenadchla a odradila vás od čtení, tak je to špatně. Je to ten typ knížky, který byste si měli přečíst.

Hodnocení knihy:

Celý článek