Category Knižní recenze

Review: Eragon

Název: Eragon / Eragon

Autor: Christopher Paolini

Série: Odkaz dračích jezdců / Inheritance

Díl: 1.

Počet stran: 487

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2004

Vazba: Tvrdá / Měkká

Děj:

Eragon si žije svůj normální život do té doby, než na lovu uvidí modrý kámen, který si odnese domů, aby ho prodal. Po mnoha pokusech se mu to stále nedaří, a tak mu spočine na poličce, kde se co nevidět zatřepe a praskne. Vyleze z něj stvoření, o kterém slyšel spíše v legendách. Je to malý drak.Eragon mu poskytne útočiště a několik měsíců ho nechává růst. Brzy zjistí, že umí mluvit a je to samice, které dá jméno Safira… Problém je ten, že draci nikdy nebyli obyčejní, a tak se Eragon musí smířit s tím, že ani on už brzy nebude obyčejný.

Menší seznámení s knihou:

Eragon je tak známá kniha, že by to musel být hřích, kdybyste o ní něco nezaslechli. Dosud bylo prodáno více než 20 000 000 výtisků a je pokládán za bestseller. Mnoho autorů o něm mluví kladně a co se týče mě, pokládám ho za klasiku mezi fantasy.

Proč jsem si knihu vybrala:

Jako malá jsem ji viděla u jedné holky, která to četla hodně dlouho… No, byla to tedy moje kamarádka, ale to je vedlejší… I když ještě dřív jsem to viděla ve školním katalogu. Po pár letech jsem viděla film a potom jsem si přečetla knihu. Momentálně mám přečtený druhý díl…

Recenze:

Eragon má takový ten dobrý styl psaní. Nevím proč, ale pro středověk se mi hodí více styl ve 3. osobě. O tom jsem se ještě nezmínila? Ano, Eragon je spíš charakterizován na středověk, než na naši dob… Žádná letadla, elektřina… Víte co tím myslím, že ano?

Hlavní postava je mi zde sympatická tím, že není žádný srab. Eragon je sice farmář, ale s lukem to umí perfektně. K tomu je jeden z mála, kdo se odváží do Dračích hor lovit. Mnoho lidí se odtamtud totiž nevrátila… Jenom náš statečný Eragon ví kam šlápnout, a tak si po světě chodí jako by se nechumelilo. A co je nejdůležitější… Má dobré srdce. 🙂 A k tomu Safiru, dračici, která je prostě dokonalá!

Co mě zarazilo prvně, bylo to, že autor vůbec nepopsal Eragona. Hlavní postavu! Hlavně že si tam popisuje různé příšery, ale jeho nechá ladem… To mě docela naštavlo a v Eldestovi jsem se teprve dozvěděla, že má hnědé oči a vlasy.

Když už jsem se zmínila o těch příšerách… Hodně lidí se asi ptá… Je příběh s draky to pravé ořechové? Nepobuřuje to Tolkiena a jeho klasiku (ne, nic z jeho tvorby jsem zatím nečetla)? Můžu vás ujistit, že tuhle fantasy si zamilujete. Draci tomu dodávají ten šmrnc, který by elfové, ani trpaslíci nebo dokonce urgalové nezvládli. Draci jsou… Výbušní a snadno na sebe strhnou pozornost. Ani se nedivím elfům, že Safiru tolik vychvalují. Elfové zde sice tolik nebudou, ale ve druhém dílu si jich užijete až až. Tady ale ukážou svůj charakter trpaslíci, malí mužíci s vousy a celkem drsným jazykem… Mimochodem, kdybyste nevěděli, kdo je Eragon, tak vám řeknu, že je to člověk. 😉

Chvílemi mi ale vadilo, že se mi to nečte tak lehce jako jiné příběhy… Myslím, že to bylo tím, že Paolini obkecával různé věci a klidně to mohl vynechat. Tolik stran… Minimálně 100 by se jich dalo ubrat. Paolini se prostě zaměřoval na to, co bylo nepotřebné a naopak ubíral to, co potřebné bylo… A vím, že to ode mě bude nejspíš kruté, ale sem tam je poznat, že první návrh napsal v 15 letech… O tom jsem se také chtěla zmínit… Potom, co jsem viděla, jak je Paolini mladý a mrkla na vydání Eragona, trochu šíleně jsem se zasmála a řekla si, že má vážně talent, když něco takového napsal, když mu bylo 15. I tak ale trvám na svém, že by to chtělo pár úprav… I když to bude možná taky tím, že je to moje první klasické fantasy bez romantických blábolů. Bez mučení přiznávám, že mám romantiku ráda, avšak ne v takové míře, jakou má L. J. Smithová.

Upřímně jsem ve slepé uličce, protože nevím, co by vás mohlo ještě zajímat… Vše potřebné jsem už vyčerpala, tak doufám, že budete mít alespoň malou představu. 🙂 Nebo ne! Ještě něco!

Mojí nejoblíbenější postavou je Murtagh, hradina, který se alespoň v tomto dílu nebojí postavit se na odpor Galbatorixovi. Momentálně jsem na něj naštvaná, ale pořád věřím, že není takový , jak vypadá ve druhém dílu… Ne, nic vám neřeknu… Možná až napíšu recenzi na druhý díl… 😀

Hodnocení knihy:

6 hvezdicek

podpis

 

Celý článek

RC Review: Tajný kruh: Moc

Název: Tajný kruh: Moc / The Hunger Games

Autorka: L. J. Smith

Série: Tajný kruh / The Power

Díl: 3.

Počet stran: 229

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Děj:

Černý John je zpět v plné síle a chce zničit spolek čarodějů. Problém je ten, že hraje falešně. A k tomu se zdá, že do svého týmu přibral Faye, která jako by byla stvořená pro kariéru zla. Do školy se zavádí nová pravidla, která jsou zaměřena především na spolek. A k tomu se zdá, že jsou obnoveny i tresty ze středověku v podobě pranýře a jiných hrůzností. Cassie nevěří svým očím, ale její instinkt i duše jí napovídá, že je to všechno skutečnost. Na temnotě není nic děsivého, jen se jí musíš postavit.

Menší seznámení s knihou:

Tajný kruh je donedávna trilogie z dílny autorky L. J. Smith, autorky Upířích deníků a Temných vizí. Získala si mnoho ohlasů, ať už kladné, či negativní. L. J. Smith chystá 4. díl The Divide na 20. března. Jak jsem se nedávno dozvěděla (je to pár minut, co jsem šmejdila na internetu), pokračování Tajného kruhu už nebude mít v rukou L. J. Smith, ale pro mě neznámá autorka Aubrey Clark.

Proč jsem si knihu vybrala:

Četla jsem už předchozí díly tohoto příběhu, a tak jsem logicky chtěla vědět, jak to všechno dopadne. Tajný kruh je pro mě hned po Temných vizích oblíbenou sérií od L. J. Smith.

Recenze:

Když jsem se podívala na počet stránek knihy, bylo mi divné, jak autorka může vůbec uvažovat o tak krátkém zakončení příběhu. Chtělo by to o takových 100 stran navíc, abych měla z knihy lepší dojem. Jenže to se nestalo a já se tím dílem musela prokousat.

L. J. Smith dělá zásadní chybu v tom, že rozepisuje věci, které nejsou potřeba vědět, a naopak zkracuje ty, které by měly mít více prostoru. Navíc je příběh naprosto předvídatelný. A hlavně to, že dopředu víme, s kým Cassie skončí. Navíc mě udivilo to, že ještě pět stran před koncem se Cassie k ničemu neodhodlala a prostě všechno stálo. Pak zničeho nic „cvak“ a nesmrtelná láska je opět na světě… Tohle bych rozvedla minimálně na padesát stran a ne prostě říct „Miluji tě, jsi můj osud…“ a bla bla bla. To mě na tom mrzelo asi nejvíc. Proto jsem tolik fandila Nickovi, který vůbec nebyl přeslazený a přesto úžasný. A tím se dostáváme k těm příjemnějším částem…

Co se týče čarodějnictví, autorka ho zvládá popisovat celkem zdatně. Líbí se mi představa čarodějek, které jsou spřízněné s přírodou a kouzla pronášejí na základě živlů Země. Kromě toho, jejich texty jsou velice zajímavé. Do jejich mocností patří vše od rostlin až po nádherné krystaly. Všechno má svůj smysl. Rostliny mohou mít léčivé účinky, ale také ničivé. Kameny se specializují především na uchování moci. Čím větší kámen, tím větší účinnost.

Sem tam dokázala autorka i překvapit, jako například tím, kdo je vlastně Cassiin otec. A nebo Nickem, který byl opravdu hezkým rozptýlením a u kterého bych si přála, aby byl s Cassie. Bohužel moje přání se nesplnilo a osudová láska opět zvítězila…

Cassie mi byla také hned příjemnější, když v jednom kuse nemyslela na Adama a jeho nehynoucí lásku, ale také na hodně důležité věci v podobě Černého Johna. Nevím proč, ale musela jsem se smát, když si to přede všechny prostě jenom tak bez starostí nakráčel…

Jenom mě na začátku mrzelo, že se neztrhl větší povyk okolo Cassie. V tomhle musím dát Faye za pravdu. To se všichni chytnou za ručičky a všechno bude v pohodě? Přeslazená realita L. J. Smith mi prostě nejde na rozum a taky dlouho nepůjde.

Podle knih byl natočen i seriál The Secret Circle u kterého jsem sledovala pár dílů a můžu říct, že je lepší než knihy. Rozhodně stojí za to se na něj podívat, i když některá herecká obsazení mi opravdu nejdou na rozum…

Hodnocení knihy:

6 hvezdicek

Oficiální trailer k seriálu

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství CooBoo

podpis

Celý článek

RC Review: Hunger Games: Aréna smrti

Název: Hunger Games: Aréna smrti / The Hunger Games

Autorka: Suzanne Collins

Série: Hunger Games / The Hunger Games

Díl: 1.

Počet stran: 328

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2010

Vazba: Měkká

Děj:

Katniss Everdeen žije jako lovec. Její každodenní náplní života je shánění jídla a mottem „Nezastřelíš, nepřežiješ.“ Děj se odehrává zrovna, když se ve dvanáctém kraji vybírají splátci na Hladové hry. Ptáte se o co v nich běží? Pokud si myslíte, že o nic pěkného, tak jste to uhodli. 24 splátců – 12 dívek a 12 chlapců – je vpuštěno do přírodní arény, kde se pobíjejí navzájem. Vítěz je pouze jeden a kdo není dost silný, ten zemře. A právě Katniss se do takové dostává… Jenže… Co když Katniss změní hry? Nebo hry změní ji? Toť otázka…

Menší seznámení s knihou:

Trilogie Hunger Games se pomalu, ale jistě stává druhým Stmíváním. Proč? Protože Stmívání zkrátka a jednoduše nemůže věčně být jedinou mánií. Zásadním rozdílem mezi Hunger Games a Stmíváním je to, že čtenáře neoslňuje žádný Edward Cullen, ale samotný příběh. Proto je kniha pokládána za bestseller a také brána vážně. Co si budeme povídat. Twilight má ječící fanynky, ale tohle? Tohle je příběh gigantických rozměrů, který si zaručeně musíte přečíst.

Proč jsem si knihu vybrala:

Hunger Games jsem viděla už dřív. Blogerky o něm psaly samé dobré věci a já si říkala, jestli je to vážně tak úžasné, jak říkají… Bohužel jsem se k četbě odhodlala až těsně před premiérou filmu, který má na stříbrné plátno vplout 21. března. A co jsem vyvodila? To, že se vám kniha vryje pod kůži a nejde ji setřást…

Recenze:

Pokud hledáte příběh, ze kterého byste si něco odnesli, tak jste na jeden právě narazili. Proč se mi ten příběh zdá tak úžasný? Protože se dobře čte, má spád, je napínavý, a co je hlavní… Hlavní hrdinku byste si nemohli nezamilovat. Katniss je zodpovědná a není ten typ dívky, které by plakala a litovala při sebemenší katastrofě. Umí se o sebe postarat a co víc… Uživí i svou rodinu, která sestává z její matky a sestry. Otec jí zemřel v dole na uhlí, a tak, když její matka odmítala cokoliv dělat a jen tak ležela na posteli, hlavu rodiny převzala ona. Už jen za to má můj bezmezný obdiv.

4

Začněme popořádku… Kniha se píše v 1. osobě, což jak jistě víte já přímo zbožňuju, a tak jsem četbu měla opravdu jako film. Už po 40 stranách jsem byla překvapená z potenciálu autorky, stylu kterým psala… Bylo hodně vidět, že se na příběh připravila a dokázala ho vypodobnit opravdu okázale. Co tím myslím? Že z každé úvahy Katniss a gest ostatních postav nemůžete spatřit nic, co by naznačovalo, že svět není tak krutý, jak ho autorka popisuje. Jenže tady se žádné milosrdenství ani ušetření života nekoná. Bez milosti zde umírá bezpočet lidí hladem, nemocemi… Jako by se svět Panemu přeléval do našeho a vy jste dokázali vidět očima Katniss.

I když zpočátku Katniss ještě není v Aréně, přesto to napětí cítíte ve vzduchu, i když si postavy povídají opočasí. Proto vás kniha nedokáže nudit a já se musím přiznat, že spát vám taky nedá… Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se nedokážete při četbě zastavit… V tom okamžiku, kdy je Katniss ve hře na život a na smrt se mi až zadrhával dech, jak jsem čekala, jestli se něco stane nebo případně zemře ta či ona postava.

Co také musím potvrdit, je to, že jsou Hladové hry opravdu nepředvídatelné. Nikdy nepoznáte, co se má stát, dokud to hlavní hrdinka sama neprozradí. To byl pro mě celkem šok po četbě Pokrevních pout (nebojte se, na tuhle recenzi se také dostane), která se dala snadno předvídat. Když se zamyslím, co mě překvapovalo nejvíc, byl to Peeta Melark. Ten kluk je nevypočitatelný stejně jako počasí. Jednou byl takový a podruhé se z něj stal přesný opak. Já si ho stihla oblíbit až později, protože mě vážně mátl…

5

Na jednotvárnost si také nejde stěžovat. Pokud jde o arénu, tvůrci her Katniss ohrožují opravdu různorodými způsoby a je překvapivé, že to dokáže přežít… U postav je to podobné. Opravdu se můžete až divit, co všechno se dá dělat v lese za lumpárny. Nebo lépe řečeno… za atentáty…

Hunger Games jsem natolik úspěšné, že se podle nic rozhodli natočit i film. Premiéru má mít 21. března a z traileru vám běhá husí kůže. Obzvlášť ze závěrečných tónů, které jsou v každém traileru vám vynechává srdce. Ráda bych se dala alespoň jeden, jenže to by musela nasázev všechny tři + fotky a já nevím co všechno… Proto sem umístím pouze píseň a něco o filmu si nachystám na příští článek, který můžete očekávat hodně brzo. 🙂 Takže se s vámi prozatím loučím… Zůstaňte naživu…

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment

Celý článek

RC Review: Upíří polibky: Rakve lásky

2Název: Upíří polibky: Rakve lásky / Kissing Coffins

Autorka: Ellen Schreiber

Série: Upíří polibky / Vampire Kisses

Díl: 2.

Počet stran: 160

Nakladatelství: Zoner Press

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Děj:

Raven byla nemyle překvapena. Její spřízněná duše, Alexander Sterling odešel pryč a za sebou nechal jen vzpomínky s Raven. Raven je nešťastná, dokonce ani neví, proč se takhle rozhodl. Její neštěstí změní až konstatování Becky, že by šla Alexandra určitě najít, kdyby ji opustil (Becky ve skutečnosti nevěděla co z pusy vypouští). Raven si položí jednu jedinou otázku. Skutečně by ho šla hledat?

Menší seznámení s knihou:

Upíří polibky: Rakve lásky je druhý díl stejnojmenné série. V knize figurují hlavně upíři. Co je na knize zvláštní je to, že upíři jsou zde bez příkras, prostě tak, jak je Drákula stvořil. Dnes se setkáme s tradičními upíry jen zřídka kdy, a když už, tak je vždy něco, co v původní podobě Upírů nebylo. Třpytění na slunci, možnost ublížení stříbrem… Tradiční česnek jsem zde viděla opravdu poprvé za celou tu dobu, co jsem toho tolik o Upírech přečetla. Teď zbývá jedno jediné… Čím se Upíří polibky liší? Pojďme se na to společně vrhnout…

Proč jsem si knihu vybrala:

Od knihy jsem četla 1. díl, tak je jasné, že si přečtu i ten druhý… A tak když mi přišel, skákala jsem radostí až do stropu (nepřeháním – když si u nás stoupnu na postel, tak se málem praštím hlavou o strop). Jedinou nevýhodou ovšem bylo to, že jsem se měla celý den učit… Naštěstí se včera prokázalo, že jsem se bála naprosto zbytečně a z fyziky jsem dostala za 2. Jenže to jsem ve středu nevěděla, a tak jsem četla potají se zamčenými dveřmi (záminkabyla jasná – nikdo mě nerušte!)a nemohla jsem přestat. Jo, vyčítala jsem si to, ale prostě tomu nešlo odolat…

Něco z mých pocitů a celková recenze:

V téhle položce bych asi měla něco říct o obsahu, že? Jo jo, to mi pokaždé činí problémy, ale dneska to je jinak přátelé… Nebo to bylo jinak do té doby než jsem si šla lehnout a udělat přestávku mezi psaním. 😀 Začneme tedy od začátku.

2

V prvním dílu jsme se poinformovali o životě Raven, který se rázem změnil, když se do města přistěhoval Alexander Sterling. Alexander byl zvláštní tím, že byl gotik, stejně jako Raven, jenže… On nebyl podivný jenom tím. Gotik by snad mohl ve dne vycházet na slunce, neměl by zakrytá zrcadla a neptal by se na každém kroku, jestli v jídle, které mu chtějí dát není česnek. Že vám to něco říká? Ano, máte pravdu, je to upír. Jakmile to však Raven zjistila – nebo potrvdila své podezření, Alexander zmizel. A to beze stopy jenom se vzkazem „Protože tě miluji.“ No není to romantické? Ne! To rozhodně není… Tyhle dočasné pauzy opravdu nesnáším, a tak jsem měla tik v oku, když knížka skončila a já si musela počkat na další díl.

Rakve lásky pojednávají především o období, kdy Raven strádá a chce Alexandra najít. Co však ubralo knize na kvalitě bylo to, že děj se zdál až moc uspěchaný… No řekněte sami… Po pár dnech, co Raven neviděla Alexandra se rozhodne najít a co se nestane… Nakonec to není Raven, kdo najde Alexandra… U toho jsem se musela opravdu zašklebit, protože to bylo až moc naivní. Nikdo přece jen tak nespadne z višně…

Jak už jsem zmiňovala, jakmile přišel, měla jsem tendenci nedat hoi z rukou a hned ho přečíst. Takže následovalo čtení potají… A co se dělo? Obvykle se mi kniha promítá v hlavě jako film a u některých scén mi buší silně srdce, nebo slintám. 😀 Tady bylo obojí. Oproti prvnímu dílu jsou Rakve lásky daleko víc plné napětí a nepředvídatelnosti.

Teď mě tak napadá… Proč komix nebyl víc podle noormálních Upířích polibků? Skutečně to potom vypadalo, jako by to nebylo zpracování prvních dílů, ale nějakého pokračování. No nic, vrátíme se zpět k tématu…

Rakve lásky mě prostě nenechaly vydechnout, i když jsem se dusila. Vím, že když to vezmu z dospělejšího hlediska, tak na té knize není nic zvláštního, prostě jen další kniha pro náctileté… Jenže naštěstí nejsem dospělá, ale náctiletá, takže si můžu dovolit zvednout oba dva palce nahoru. Už jsem se zmínila, že jsem je měla přečtené za jeden den? 😀

Co se musí autorce nechat je to, že má gotický styl zmapovaný opravdu dobře. Hudba, styl myšlení, oblékání… To všechno mi tam skvěle pasuje. Také by stálo za zmínku, že Raven dokonce i čte o upírech. Proč to říkám tak udiveně? Protože dnes už se někteří teenageři neodváží na knížku ani podívat…

3

Kromě Alexandra se v knize objeví i Jagger, který nemá s dobrem nic společného. Naopak. Je to typycký bad guy, ale výjimečně na něm nic zvláštního nevidím. To Alexander, to je jiná liga… 😀 Co mě štve je to, že v komixu ho normálně přejmenovali na Clauda… A k tomu měl ještě takové ty divné kumpány, takže normální verze příběhu je mi rozhodně sympatičtější. Také by stálo za zmínku, že je Raven přímo posedlý… Chce ji za svou družku, naštěstí pro Raven je u ní stále Alexander a urputně ji chrání. Ta lest, kterou na něj uspořádají se mi více než líbila… Jen je smůla jak druhý díl skončí…

Zakončení:

Jelikož dnes moc psavou náladu nemám, ušetřím vás svého blábolení a jenom shrnu klady a zápory. Klady mají vždycky přednost, no nemám pravdu? Co je nejdůležitější je to, že se kniha čte plynule a nemáte tendenci se každou chvíli dívat na hodiny. Důležité pro čtenáře je určitě to, že hlavní roli mají upíři, i když nevím pro koho to bude klad nebo zápor. Také bych připočetla k dobru, že má autorka vše propracované.

Zápory jsou snad jen dva… A to ty, že kniha byla moc uspěchaná a taky to, že zde byla obvyklá zápletka… Alexander opustí Raven a ona je z toho celá smutná… Sice se jí nedivím, ale proboha proč to tam je, když skoro každý ví, že rozdělování postav by mělo být protizákonné!

Hodnocení knihy:

Pro Upíří polibky jako stvořená…

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Zoner Press

Celý článek

Review: Upíří polibky: Počátek

63bcd690d4_82556606_o2Název: Upíří polibky: Počátek / Vampire Kisses

Autorka: Ellen Schreiber

Série: Upíří polibky / Vampire Kisses

Díl: 1.

Počet stran: 158

Nakladatelství: Zoner Press

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Může se sen o lásce k upírovi stát skutečností?

Děj:

Už od svých 5 let si Raven přeje stát se upírkou. Nyní je jí 16 a i přestože ví, že upíři nemohou existovat, pokouší se tak chovat. Denně se maluje černou rtěnkou, nosí gotické šaty a je od všech lidí odtažitá. Nebo spíše oni jsou odtažití vůči ní… Bojí se její zvláštnosti a ojedinělosti a jak mohou,tak jí to dávají najevo. Raven je však už zvyklá napomluvy a různé schválnosti a proto si starosti začne dělat teprve až když se do prázdného gotického sídla nastěhuje nová rodina. a možná i nový kluk. Gotický kluk…

Menší seznámení s knihou:

Podle Upířích polibků byly stvořeny i komixy, které u nás vyšly jako první. Je to typická kniha o upírech a gotice, takže žádné vlky, sukuby, anděle nebo já nevím co všechno nečekejte. Narozdíl od jiných knih v 21. století jsou zde upíři pojati tradičně bez přikrášlení. Tím myslím česnek, zrcadla, slunce, kůl (ten zatím nemám osvědčený, ale myslím, že to tak bude)… Charisma se však nezměnilo. Alexander je stejně uhrančívý a zamilovaný jako například Edward ze Stmívání (lepší přirovnání opravdu nenajdu).

Proč jsem si knihu vybrala:

Před „tradičními“ Upířími polibky jsem četla i komix a ten mě více než zaujal. Proto jsem si pořídila i tyhle. Už od první chvíle mě pořád lákaly, ale já si je nakonec vybrala až 25. prosince. A po přečtení knihy za několik hodin (jestli dobře počítám, tak to bylo 8) jsem věděla proč. 🙂 Naše obálka sice konkuruje té originální, ale mně se prostě ta americká zamlouvá víc… Pro ukázku je tady.

Něco z mých pocitů a celková recenze (především snaživé popisování děje bez spoilerů):

Raven se od svých vrstevníků dost liší. V Dullsville je asi jediná, kdo miluje upíry a zajímá se o gotiku. Proto se také nemůžeme divit, že její jedinou kamarádkou je Becky, která bydlí na farmě a kromě Raven nemá žádnou kamarádku. Je příliš stydlivá a proto si i z ní často ostatní utahují. Raven sice snese výsměchy směřované na svou osobu, ale když se pustí do Becky, tak je z ní v tu ránu tygr a je připravena všechny rozcuckovat na kousky. To, jak se později ukáže, jí zachrání místo ve společnosti a dalo by se říct, že bude i oblíbená.

a69cf747ba_82643853_o

Všechno běží podle zajetých kolejí, až na to, že v gotickém sídle, kde by Raven tak ráda žila se rozsvítí světla. Po městě se začnou šířit zvěsti, že se přistěhovala nová rodina – Sterlingovi. Raven doufá, že sídlo nepřemění na slunečné místo typické pro Dullsville a nechají mu svou podobu. Později se ukáže, že Sterlingoví plánují nechat sídlo strašidelný dojem a kromě toho se sami rozhodnou do něj zapadnout.

Ze Sterlingových se nakonec vyhrabe rodina, která se chová jako by byla už po smrti nebo ještě lépe… Chová se jako upíři. Nikdo je nevidí dřív než v noci, chodí v černém a jsou uzavření do sebe. Raven doufá, že je v rodině alespoň někdo v jejím věku, cítí se totiž hrozně osamělá a konečně by s někým ráda sdílela své názory bez předsudků a zábran. Ani Becky jí tohle útočiště nemůže nabídnout, protože jediná gotička v celém okolí je přece Raven…

Můj verdikt:

Co musím potvrdit, je to, že v komixu byly postavy skvěle vypodobněny. Příběh se sice shodoval taky, ale konec téhle knížky mě utvrdil v tom, že v komixu opravdu nebylo všechno. No… V tom mě vlastně utvrzovala celá kniha, až na to, že v menších měřítkách… Konec byl prostě takový zlomový. A taky mě dost naštval. ten jediný mě přesvědčil, že jsou si s twilight přeci jen v něčem podobné. Když si přehraju celý příběh, tak vlastně ani nevím, proč hodně lidí říkal, že je to téměř totožné s Twilight. Jasně, je tam upír, je tam člověk, ale to je asi všechno… Bella nebyla gotička, nebyla zamilovaná do upírů, nečetla knížky Anne Rice ani nic podobného. A taky neměla nejlepší kamarádku, které by říkala všechno…

52190c6ea7_82565772_o2

Kniha se mi četla hrozně lehko, ale musím božel říct, že je opravdu jen pro náctileté čtenáře. Jasně, jsem teenager, ve většině věcí s Raven souhlasím, ale docela mě zarazil její přístup k práci. Když měla pracovat v cestovní kanceláři, tak byla vzteky bez sebe a brala to jako ponižování. Are you kidding me? Práce v kanceláři, sedění na zadku… Mně by to teda problém nedělalo… Kdybych mohla, tak si to s ní vyměním hned… Jasně, na brigádě jsem nikdy nebyla (je mi 13, takže jak bych mohla?), ale je mi jasné, že pracovat rukama je to nejhorší, co může být… Proto si radši vždycky vybírám práci a hlavou. Ale práce v knaceláři? Tam nemusí přemýšlet a ani makat tak, že by byla večer k smrti unavená… Hmp! Tohle mě fakt naštvalo. Ovšem to jí nemůže ubrat víc než dva body… Proč? Protože zbytek byl vážně, vážně, ale vážně úžasný…

Bylo docela zajímavé sledovat jak se Raven sbližuje s Alexandrem. A jako obvykle musím říct… OMG! Alexander je prostě úžasný… A jak to tak vypadá, je to nový soupeř pro Edwarda. 😛 😀 Celý díl byl takový ten rozjezd, úvod do děje příběhu, teprve až na samém konci budete mít chuť Alexandra zabít a čekat netrpělivě na druhý díl (Proboha, já už si ho musím co nejdřív přečíst… Hned jak přijde, tak si ho přečtu.). Upíří polibky prostě nejde jen tak přejít. Mají skvělou obálku, příběh… Pro mě jako stvořené…

Hodnocení knihy:

Asi nejlepší FanMade trailer, který jsem našla… Jen mě štve, že si jako Alexandra zase představují Bena Barnese. Už mi začíná vážně lézt na nervy.

Celý článek