Category Knižní recenze

RC Review: Povolání: Zaklínačka

Název: Povolání: Zaklínačka / Zawód: Wiedźma, Część 1

Autor: Olga Gromyko

Série: Volha Redná / Wolha Redna

Díl: 1.

Počet stran: 223

Nakladatelství: Zoner Press

Rok vydání: 2011

Vazba: Tvrdá

Děj:

Volha je sirotek. Ze všech povolání, která se jí mohla naskytnout, si vybrala právě Zaklínačku. A to je celkem s podivem, protože Zaklínaček je opravdu málo. Dívky jsou raději na škole bylinářství, které je hlavně potřeba pro léčení chorob. Nyní jede na koni do Dogevy, aby předala dopis panovníkovi upírů. Jenže místo toho, aby ho předala a odjela, zůstane. Proč? Protože v Dogevě řádí neznámý netvor a ona se svou prořízlou pusou to nemůže nechat jen tak být. A tak začíná její pobyt v Dogevě…

Menší seznámení s knihou:

Kniha je od uznávané běloruské autorky Olgy Gromyko. Najdete ji na pultech díky Zoner Pressu a pokud je mi podle Goodreads známo, kromě českého vydání byla tato kniha vydána jen v ruském jazyce. Proto můžu s klidem říct, že si toho vážím.

Proč jsem si knihu vybrala:

Myslím, že jsem ji při své obchůzce na webu Zoner Pressu jednou zahlédla a potom mě upozornila Willinda na Facebooku. Proto jsem si důkladně prohlédla obálku (já anotaci skoro nikdy nečtu) a hned podle těch barev se mi zalíbila. Proto jsem si o ni zažádala a pak s chutí četla…

Recenze:

Prvně jsem si myslela, že to bude takové to fantasy, které se nevyšplhá moc vysoko a zklame mě. Naopak. Tahle knížka mě příjemně překvapila a po zaklapnutí jsem si pomyslela… Kdy bude asi další díl? Doufám, že brzy! Pojďme se tedy podívat, co mě nejvíce zaujalo…

Co mě trklo úplně prvně, byl ten zvláštní styl psaní. Ano, bylo to sice v první osobě, ale autorka měla zvláštní smysl dávat do příběhu něco neznámého, co jsem občas nechápala… Po prvních dvaceti stranách jsem si řekla… Tak to ne! A kniha skončila na nočním stolku, dokud jsem nesebrala novou odvahu ze vzpomínek na Lovkyni snů. Pamatujete si tu recenzi? Doufám, že ano. Prostě jsem ji znovu otevřela a pokračovala ve čtení… A přečetla ji v následujících dvou dnech. Chvíli trvá, než se v ní zorientujete, ale stojí to za to. I když znáte ale základy příběhu, neustále vás tam něco překvapuje… Autorka si nechává některé věci v záloze a já jí to schvaluji, protože vychrlit všechno v prvním díle by bylo pro tuhle knihu úpadkem.

Kniha se čte plynule, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že ji nejdříve musíte pochopit, jinak se nikam nedostanete. Příběh nepostrádá vtip, ani dobrodružství díky Volze, která má pusu opravdu prořízlou a tělo jako z divokých vajec… To se mi na hlavní hrdince líbilo nejvíc. Peprné promluvy občas opravdu rozesmály tak, že se člověk popadal za břicho. Viz samostojné kalhoty a neprůstřelná bunda (neptejte se).

Co mě opravdu rozesmálo a udivilo, byli určitě upíři. Čekala jsem nějakou čarodějnou knihu (a to se mi také splnilo), ale mé podvědomí už zřejmě vybíralo za mě a už dopředu vědělo, že moji oblíbení krvesajové se zde objeví taky. Dokonce jsem čekala příběh bez milostné zápletky. Musím se přiznat, že jsem pořád naštvaná kvůli nevyjádření vztahu Volhy a Lena. Pořád si jimi nejsem jistá a doufám, že se znovu setkají. Ale raději to nebudu dál rozebírat, ještě bych spoilerovala…

V první části příběhu objevujete zvyky upírů, ale i čarodějů. Kromě toho se seznamujete i s fantasy bytostmi, které zde figurují. A věřte mi, že je jich celkem dost… Když jsem došla ke strigám, už jsem to nevydržela a použila internet. Vážně jsem nevěděla, která bije a dokonce to vypadalo, že mi to autorka ani neprozradí. A taky že neprozradila.

Druhá část se podobá spíše detektivce, protože Volha musí přijít na to, kdo v Dogevě, zemi upírů, vraždí. Můžu vám říct, že mě to vážně vyhecovalo a dokonce jsem si i tipovala „kdo je vrah“. To obyčejně nedělám. Jaké to zklamání a zároveň nadšení, když jsem se netrefila ani vzdáleně.

Mou povinností je teď přejít k negativním částím příběhu. Jak už jsem říkala (psala), autorka mnoho věcí nevysvětlila. Na jedné straně tím kniha nabrala na jedinečnosti, na straně druhé čtenáře zarmoutila… Řekněte mi sami. Líbí se vám příběh, ve kterém si častokrát nejste jistí informacemi, které nebyly vysvětleny? Je to sice věc názoru, ale stojím si na svém, že je to občas na nervy jdoucí.

A teď něco navíc! Viděli jste tu krásnou obálku?! Mně se líbí víc než ta originální, kterou najdete zde. Fialová se mi líbí už od narození a Volha je tady opravdu výstižná… Vypadá jako divoška a já osobně jsem si ji tak opravdu představovala.

Hodnocení knihy:

8 hvezdicek

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Zoner Press

podpis

 

Celý článek

Review: Eragon

Název: Eragon / Eragon

Autor: Christopher Paolini

Série: Odkaz dračích jezdců / Inheritance

Díl: 1.

Počet stran: 487

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2004

Vazba: Tvrdá / Měkká

Děj:

Eragon si žije svůj normální život do té doby, než na lovu uvidí modrý kámen, který si odnese domů, aby ho prodal. Po mnoha pokusech se mu to stále nedaří, a tak mu spočine na poličce, kde se co nevidět zatřepe a praskne. Vyleze z něj stvoření, o kterém slyšel spíše v legendách. Je to malý drak.Eragon mu poskytne útočiště a několik měsíců ho nechává růst. Brzy zjistí, že umí mluvit a je to samice, které dá jméno Safira… Problém je ten, že draci nikdy nebyli obyčejní, a tak se Eragon musí smířit s tím, že ani on už brzy nebude obyčejný.

Menší seznámení s knihou:

Eragon je tak známá kniha, že by to musel být hřích, kdybyste o ní něco nezaslechli. Dosud bylo prodáno více než 20 000 000 výtisků a je pokládán za bestseller. Mnoho autorů o něm mluví kladně a co se týče mě, pokládám ho za klasiku mezi fantasy.

Proč jsem si knihu vybrala:

Jako malá jsem ji viděla u jedné holky, která to četla hodně dlouho… No, byla to tedy moje kamarádka, ale to je vedlejší… I když ještě dřív jsem to viděla ve školním katalogu. Po pár letech jsem viděla film a potom jsem si přečetla knihu. Momentálně mám přečtený druhý díl…

Recenze:

Eragon má takový ten dobrý styl psaní. Nevím proč, ale pro středověk se mi hodí více styl ve 3. osobě. O tom jsem se ještě nezmínila? Ano, Eragon je spíš charakterizován na středověk, než na naši dob… Žádná letadla, elektřina… Víte co tím myslím, že ano?

Hlavní postava je mi zde sympatická tím, že není žádný srab. Eragon je sice farmář, ale s lukem to umí perfektně. K tomu je jeden z mála, kdo se odváží do Dračích hor lovit. Mnoho lidí se odtamtud totiž nevrátila… Jenom náš statečný Eragon ví kam šlápnout, a tak si po světě chodí jako by se nechumelilo. A co je nejdůležitější… Má dobré srdce. 🙂 A k tomu Safiru, dračici, která je prostě dokonalá!

Co mě zarazilo prvně, bylo to, že autor vůbec nepopsal Eragona. Hlavní postavu! Hlavně že si tam popisuje různé příšery, ale jeho nechá ladem… To mě docela naštavlo a v Eldestovi jsem se teprve dozvěděla, že má hnědé oči a vlasy.

Když už jsem se zmínila o těch příšerách… Hodně lidí se asi ptá… Je příběh s draky to pravé ořechové? Nepobuřuje to Tolkiena a jeho klasiku (ne, nic z jeho tvorby jsem zatím nečetla)? Můžu vás ujistit, že tuhle fantasy si zamilujete. Draci tomu dodávají ten šmrnc, který by elfové, ani trpaslíci nebo dokonce urgalové nezvládli. Draci jsou… Výbušní a snadno na sebe strhnou pozornost. Ani se nedivím elfům, že Safiru tolik vychvalují. Elfové zde sice tolik nebudou, ale ve druhém dílu si jich užijete až až. Tady ale ukážou svůj charakter trpaslíci, malí mužíci s vousy a celkem drsným jazykem… Mimochodem, kdybyste nevěděli, kdo je Eragon, tak vám řeknu, že je to člověk. 😉

Chvílemi mi ale vadilo, že se mi to nečte tak lehce jako jiné příběhy… Myslím, že to bylo tím, že Paolini obkecával různé věci a klidně to mohl vynechat. Tolik stran… Minimálně 100 by se jich dalo ubrat. Paolini se prostě zaměřoval na to, co bylo nepotřebné a naopak ubíral to, co potřebné bylo… A vím, že to ode mě bude nejspíš kruté, ale sem tam je poznat, že první návrh napsal v 15 letech… O tom jsem se také chtěla zmínit… Potom, co jsem viděla, jak je Paolini mladý a mrkla na vydání Eragona, trochu šíleně jsem se zasmála a řekla si, že má vážně talent, když něco takového napsal, když mu bylo 15. I tak ale trvám na svém, že by to chtělo pár úprav… I když to bude možná taky tím, že je to moje první klasické fantasy bez romantických blábolů. Bez mučení přiznávám, že mám romantiku ráda, avšak ne v takové míře, jakou má L. J. Smithová.

Upřímně jsem ve slepé uličce, protože nevím, co by vás mohlo ještě zajímat… Vše potřebné jsem už vyčerpala, tak doufám, že budete mít alespoň malou představu. 🙂 Nebo ne! Ještě něco!

Mojí nejoblíbenější postavou je Murtagh, hradina, který se alespoň v tomto dílu nebojí postavit se na odpor Galbatorixovi. Momentálně jsem na něj naštvaná, ale pořád věřím, že není takový , jak vypadá ve druhém dílu… Ne, nic vám neřeknu… Možná až napíšu recenzi na druhý díl… 😀

Hodnocení knihy:

6 hvezdicek

podpis

 

Celý článek

RC Review: Tajný kruh: Moc

Název: Tajný kruh: Moc / The Hunger Games

Autorka: L. J. Smith

Série: Tajný kruh / The Power

Díl: 3.

Počet stran: 229

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Děj:

Černý John je zpět v plné síle a chce zničit spolek čarodějů. Problém je ten, že hraje falešně. A k tomu se zdá, že do svého týmu přibral Faye, která jako by byla stvořená pro kariéru zla. Do školy se zavádí nová pravidla, která jsou zaměřena především na spolek. A k tomu se zdá, že jsou obnoveny i tresty ze středověku v podobě pranýře a jiných hrůzností. Cassie nevěří svým očím, ale její instinkt i duše jí napovídá, že je to všechno skutečnost. Na temnotě není nic děsivého, jen se jí musíš postavit.

Menší seznámení s knihou:

Tajný kruh je donedávna trilogie z dílny autorky L. J. Smith, autorky Upířích deníků a Temných vizí. Získala si mnoho ohlasů, ať už kladné, či negativní. L. J. Smith chystá 4. díl The Divide na 20. března. Jak jsem se nedávno dozvěděla (je to pár minut, co jsem šmejdila na internetu), pokračování Tajného kruhu už nebude mít v rukou L. J. Smith, ale pro mě neznámá autorka Aubrey Clark.

Proč jsem si knihu vybrala:

Četla jsem už předchozí díly tohoto příběhu, a tak jsem logicky chtěla vědět, jak to všechno dopadne. Tajný kruh je pro mě hned po Temných vizích oblíbenou sérií od L. J. Smith.

Recenze:

Když jsem se podívala na počet stránek knihy, bylo mi divné, jak autorka může vůbec uvažovat o tak krátkém zakončení příběhu. Chtělo by to o takových 100 stran navíc, abych měla z knihy lepší dojem. Jenže to se nestalo a já se tím dílem musela prokousat.

L. J. Smith dělá zásadní chybu v tom, že rozepisuje věci, které nejsou potřeba vědět, a naopak zkracuje ty, které by měly mít více prostoru. Navíc je příběh naprosto předvídatelný. A hlavně to, že dopředu víme, s kým Cassie skončí. Navíc mě udivilo to, že ještě pět stran před koncem se Cassie k ničemu neodhodlala a prostě všechno stálo. Pak zničeho nic „cvak“ a nesmrtelná láska je opět na světě… Tohle bych rozvedla minimálně na padesát stran a ne prostě říct „Miluji tě, jsi můj osud…“ a bla bla bla. To mě na tom mrzelo asi nejvíc. Proto jsem tolik fandila Nickovi, který vůbec nebyl přeslazený a přesto úžasný. A tím se dostáváme k těm příjemnějším částem…

Co se týče čarodějnictví, autorka ho zvládá popisovat celkem zdatně. Líbí se mi představa čarodějek, které jsou spřízněné s přírodou a kouzla pronášejí na základě živlů Země. Kromě toho, jejich texty jsou velice zajímavé. Do jejich mocností patří vše od rostlin až po nádherné krystaly. Všechno má svůj smysl. Rostliny mohou mít léčivé účinky, ale také ničivé. Kameny se specializují především na uchování moci. Čím větší kámen, tím větší účinnost.

Sem tam dokázala autorka i překvapit, jako například tím, kdo je vlastně Cassiin otec. A nebo Nickem, který byl opravdu hezkým rozptýlením a u kterého bych si přála, aby byl s Cassie. Bohužel moje přání se nesplnilo a osudová láska opět zvítězila…

Cassie mi byla také hned příjemnější, když v jednom kuse nemyslela na Adama a jeho nehynoucí lásku, ale také na hodně důležité věci v podobě Černého Johna. Nevím proč, ale musela jsem se smát, když si to přede všechny prostě jenom tak bez starostí nakráčel…

Jenom mě na začátku mrzelo, že se neztrhl větší povyk okolo Cassie. V tomhle musím dát Faye za pravdu. To se všichni chytnou za ručičky a všechno bude v pohodě? Přeslazená realita L. J. Smith mi prostě nejde na rozum a taky dlouho nepůjde.

Podle knih byl natočen i seriál The Secret Circle u kterého jsem sledovala pár dílů a můžu říct, že je lepší než knihy. Rozhodně stojí za to se na něj podívat, i když některá herecká obsazení mi opravdu nejdou na rozum…

Hodnocení knihy:

6 hvezdicek

Oficiální trailer k seriálu

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství CooBoo

podpis

Celý článek

RC Review: Hunger Games: Aréna smrti

Název: Hunger Games: Aréna smrti / The Hunger Games

Autorka: Suzanne Collins

Série: Hunger Games / The Hunger Games

Díl: 1.

Počet stran: 328

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2010

Vazba: Měkká

Děj:

Katniss Everdeen žije jako lovec. Její každodenní náplní života je shánění jídla a mottem „Nezastřelíš, nepřežiješ.“ Děj se odehrává zrovna, když se ve dvanáctém kraji vybírají splátci na Hladové hry. Ptáte se o co v nich běží? Pokud si myslíte, že o nic pěkného, tak jste to uhodli. 24 splátců – 12 dívek a 12 chlapců – je vpuštěno do přírodní arény, kde se pobíjejí navzájem. Vítěz je pouze jeden a kdo není dost silný, ten zemře. A právě Katniss se do takové dostává… Jenže… Co když Katniss změní hry? Nebo hry změní ji? Toť otázka…

Menší seznámení s knihou:

Trilogie Hunger Games se pomalu, ale jistě stává druhým Stmíváním. Proč? Protože Stmívání zkrátka a jednoduše nemůže věčně být jedinou mánií. Zásadním rozdílem mezi Hunger Games a Stmíváním je to, že čtenáře neoslňuje žádný Edward Cullen, ale samotný příběh. Proto je kniha pokládána za bestseller a také brána vážně. Co si budeme povídat. Twilight má ječící fanynky, ale tohle? Tohle je příběh gigantických rozměrů, který si zaručeně musíte přečíst.

Proč jsem si knihu vybrala:

Hunger Games jsem viděla už dřív. Blogerky o něm psaly samé dobré věci a já si říkala, jestli je to vážně tak úžasné, jak říkají… Bohužel jsem se k četbě odhodlala až těsně před premiérou filmu, který má na stříbrné plátno vplout 21. března. A co jsem vyvodila? To, že se vám kniha vryje pod kůži a nejde ji setřást…

Recenze:

Pokud hledáte příběh, ze kterého byste si něco odnesli, tak jste na jeden právě narazili. Proč se mi ten příběh zdá tak úžasný? Protože se dobře čte, má spád, je napínavý, a co je hlavní… Hlavní hrdinku byste si nemohli nezamilovat. Katniss je zodpovědná a není ten typ dívky, které by plakala a litovala při sebemenší katastrofě. Umí se o sebe postarat a co víc… Uživí i svou rodinu, která sestává z její matky a sestry. Otec jí zemřel v dole na uhlí, a tak, když její matka odmítala cokoliv dělat a jen tak ležela na posteli, hlavu rodiny převzala ona. Už jen za to má můj bezmezný obdiv.

4

Začněme popořádku… Kniha se píše v 1. osobě, což jak jistě víte já přímo zbožňuju, a tak jsem četbu měla opravdu jako film. Už po 40 stranách jsem byla překvapená z potenciálu autorky, stylu kterým psala… Bylo hodně vidět, že se na příběh připravila a dokázala ho vypodobnit opravdu okázale. Co tím myslím? Že z každé úvahy Katniss a gest ostatních postav nemůžete spatřit nic, co by naznačovalo, že svět není tak krutý, jak ho autorka popisuje. Jenže tady se žádné milosrdenství ani ušetření života nekoná. Bez milosti zde umírá bezpočet lidí hladem, nemocemi… Jako by se svět Panemu přeléval do našeho a vy jste dokázali vidět očima Katniss.

I když zpočátku Katniss ještě není v Aréně, přesto to napětí cítíte ve vzduchu, i když si postavy povídají opočasí. Proto vás kniha nedokáže nudit a já se musím přiznat, že spát vám taky nedá… Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se nedokážete při četbě zastavit… V tom okamžiku, kdy je Katniss ve hře na život a na smrt se mi až zadrhával dech, jak jsem čekala, jestli se něco stane nebo případně zemře ta či ona postava.

Co také musím potvrdit, je to, že jsou Hladové hry opravdu nepředvídatelné. Nikdy nepoznáte, co se má stát, dokud to hlavní hrdinka sama neprozradí. To byl pro mě celkem šok po četbě Pokrevních pout (nebojte se, na tuhle recenzi se také dostane), která se dala snadno předvídat. Když se zamyslím, co mě překvapovalo nejvíc, byl to Peeta Melark. Ten kluk je nevypočitatelný stejně jako počasí. Jednou byl takový a podruhé se z něj stal přesný opak. Já si ho stihla oblíbit až později, protože mě vážně mátl…

5

Na jednotvárnost si také nejde stěžovat. Pokud jde o arénu, tvůrci her Katniss ohrožují opravdu různorodými způsoby a je překvapivé, že to dokáže přežít… U postav je to podobné. Opravdu se můžete až divit, co všechno se dá dělat v lese za lumpárny. Nebo lépe řečeno… za atentáty…

Hunger Games jsem natolik úspěšné, že se podle nic rozhodli natočit i film. Premiéru má mít 21. března a z traileru vám běhá husí kůže. Obzvlášť ze závěrečných tónů, které jsou v každém traileru vám vynechává srdce. Ráda bych se dala alespoň jeden, jenže to by musela nasázev všechny tři + fotky a já nevím co všechno… Proto sem umístím pouze píseň a něco o filmu si nachystám na příští článek, který můžete očekávat hodně brzo. 🙂 Takže se s vámi prozatím loučím… Zůstaňte naživu…

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment

Celý článek

RC Review: Upíří polibky: Rakve lásky

2Název: Upíří polibky: Rakve lásky / Kissing Coffins

Autorka: Ellen Schreiber

Série: Upíří polibky / Vampire Kisses

Díl: 2.

Počet stran: 160

Nakladatelství: Zoner Press

Rok vydání: 2011

Vazba: Měkká

Děj:

Raven byla nemyle překvapena. Její spřízněná duše, Alexander Sterling odešel pryč a za sebou nechal jen vzpomínky s Raven. Raven je nešťastná, dokonce ani neví, proč se takhle rozhodl. Její neštěstí změní až konstatování Becky, že by šla Alexandra určitě najít, kdyby ji opustil (Becky ve skutečnosti nevěděla co z pusy vypouští). Raven si položí jednu jedinou otázku. Skutečně by ho šla hledat?

Menší seznámení s knihou:

Upíří polibky: Rakve lásky je druhý díl stejnojmenné série. V knize figurují hlavně upíři. Co je na knize zvláštní je to, že upíři jsou zde bez příkras, prostě tak, jak je Drákula stvořil. Dnes se setkáme s tradičními upíry jen zřídka kdy, a když už, tak je vždy něco, co v původní podobě Upírů nebylo. Třpytění na slunci, možnost ublížení stříbrem… Tradiční česnek jsem zde viděla opravdu poprvé za celou tu dobu, co jsem toho tolik o Upírech přečetla. Teď zbývá jedno jediné… Čím se Upíří polibky liší? Pojďme se na to společně vrhnout…

Proč jsem si knihu vybrala:

Od knihy jsem četla 1. díl, tak je jasné, že si přečtu i ten druhý… A tak když mi přišel, skákala jsem radostí až do stropu (nepřeháním – když si u nás stoupnu na postel, tak se málem praštím hlavou o strop). Jedinou nevýhodou ovšem bylo to, že jsem se měla celý den učit… Naštěstí se včera prokázalo, že jsem se bála naprosto zbytečně a z fyziky jsem dostala za 2. Jenže to jsem ve středu nevěděla, a tak jsem četla potají se zamčenými dveřmi (záminkabyla jasná – nikdo mě nerušte!)a nemohla jsem přestat. Jo, vyčítala jsem si to, ale prostě tomu nešlo odolat…

Něco z mých pocitů a celková recenze:

V téhle položce bych asi měla něco říct o obsahu, že? Jo jo, to mi pokaždé činí problémy, ale dneska to je jinak přátelé… Nebo to bylo jinak do té doby než jsem si šla lehnout a udělat přestávku mezi psaním. 😀 Začneme tedy od začátku.

2

V prvním dílu jsme se poinformovali o životě Raven, který se rázem změnil, když se do města přistěhoval Alexander Sterling. Alexander byl zvláštní tím, že byl gotik, stejně jako Raven, jenže… On nebyl podivný jenom tím. Gotik by snad mohl ve dne vycházet na slunce, neměl by zakrytá zrcadla a neptal by se na každém kroku, jestli v jídle, které mu chtějí dát není česnek. Že vám to něco říká? Ano, máte pravdu, je to upír. Jakmile to však Raven zjistila – nebo potrvdila své podezření, Alexander zmizel. A to beze stopy jenom se vzkazem „Protože tě miluji.“ No není to romantické? Ne! To rozhodně není… Tyhle dočasné pauzy opravdu nesnáším, a tak jsem měla tik v oku, když knížka skončila a já si musela počkat na další díl.

Rakve lásky pojednávají především o období, kdy Raven strádá a chce Alexandra najít. Co však ubralo knize na kvalitě bylo to, že děj se zdál až moc uspěchaný… No řekněte sami… Po pár dnech, co Raven neviděla Alexandra se rozhodne najít a co se nestane… Nakonec to není Raven, kdo najde Alexandra… U toho jsem se musela opravdu zašklebit, protože to bylo až moc naivní. Nikdo přece jen tak nespadne z višně…

Jak už jsem zmiňovala, jakmile přišel, měla jsem tendenci nedat hoi z rukou a hned ho přečíst. Takže následovalo čtení potají… A co se dělo? Obvykle se mi kniha promítá v hlavě jako film a u některých scén mi buší silně srdce, nebo slintám. 😀 Tady bylo obojí. Oproti prvnímu dílu jsou Rakve lásky daleko víc plné napětí a nepředvídatelnosti.

Teď mě tak napadá… Proč komix nebyl víc podle noormálních Upířích polibků? Skutečně to potom vypadalo, jako by to nebylo zpracování prvních dílů, ale nějakého pokračování. No nic, vrátíme se zpět k tématu…

Rakve lásky mě prostě nenechaly vydechnout, i když jsem se dusila. Vím, že když to vezmu z dospělejšího hlediska, tak na té knize není nic zvláštního, prostě jen další kniha pro náctileté… Jenže naštěstí nejsem dospělá, ale náctiletá, takže si můžu dovolit zvednout oba dva palce nahoru. Už jsem se zmínila, že jsem je měla přečtené za jeden den? 😀

Co se musí autorce nechat je to, že má gotický styl zmapovaný opravdu dobře. Hudba, styl myšlení, oblékání… To všechno mi tam skvěle pasuje. Také by stálo za zmínku, že Raven dokonce i čte o upírech. Proč to říkám tak udiveně? Protože dnes už se někteří teenageři neodváží na knížku ani podívat…

3

Kromě Alexandra se v knize objeví i Jagger, který nemá s dobrem nic společného. Naopak. Je to typycký bad guy, ale výjimečně na něm nic zvláštního nevidím. To Alexander, to je jiná liga… 😀 Co mě štve je to, že v komixu ho normálně přejmenovali na Clauda… A k tomu měl ještě takové ty divné kumpány, takže normální verze příběhu je mi rozhodně sympatičtější. Také by stálo za zmínku, že je Raven přímo posedlý… Chce ji za svou družku, naštěstí pro Raven je u ní stále Alexander a urputně ji chrání. Ta lest, kterou na něj uspořádají se mi více než líbila… Jen je smůla jak druhý díl skončí…

Zakončení:

Jelikož dnes moc psavou náladu nemám, ušetřím vás svého blábolení a jenom shrnu klady a zápory. Klady mají vždycky přednost, no nemám pravdu? Co je nejdůležitější je to, že se kniha čte plynule a nemáte tendenci se každou chvíli dívat na hodiny. Důležité pro čtenáře je určitě to, že hlavní roli mají upíři, i když nevím pro koho to bude klad nebo zápor. Také bych připočetla k dobru, že má autorka vše propracované.

Zápory jsou snad jen dva… A to ty, že kniha byla moc uspěchaná a taky to, že zde byla obvyklá zápletka… Alexander opustí Raven a ona je z toho celá smutná… Sice se jí nedivím, ale proboha proč to tam je, když skoro každý ví, že rozdělování postav by mělo být protizákonné!

Hodnocení knihy:

Pro Upíří polibky jako stvořená…

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Zoner Press

Celý článek